Délka trasy: 20 km
Náročnost trasy: Lehká
Povrch trasy: Převažují šterkové cesty a lesní asfaltky, 5 km po silnicích III.tř.
Doprava: Po silnicích jen mírný provoz
Doporučené kolo: turistické (cross, MTB)
Byla to první cyklotrasa vyznačená v našem kraji (tehdy ještě v Západočeském kraji) a vyznačená byla v roce 1998.
PRŮJEDNÍ MÍSTA:
Pernink - Pajndl - Tisová - Nové Hamry - Chaloupky - Rolava
V Perninku najdeme i několik památek. Kostel Nejsvětější trojice s věží v alpském stylu z roku 1716. ze 17. století je zajímavá stavba, chráněná jako památka (stojí mezi domy čp. 105 a čp. 108). Byla postavena podle josefinského nařízení pro ukládání či přechovávání zásob obilí při hladomoru.
TIP: Nádraží Pernink (odb. km)U perninského nádraží můžeme vidět technickou památku - obloukový kamenný viadukt. Velmi smělé dílo z přelomu 19. a 20. století, v těsné blízkosti před nádražím v Perninku. Na stavbu mostů a tunelů byly v té době najímáni zkušení italští dělníci. Perninský viadukt je tvořen šesti oblouky a nejvyšším bodě dosahuje výšky 20 metrů a hřeben mostu je v nadmořské výšce 902 metrů. Jedná se o nejvýše položené dílo svého druhu Českých drah.
Další zajímavostí je nad viaduktem. To je místo kde stával ještě v roce 1982 . Na něm se učili místní kluci skákat a někteří z nich i dost úspěšně, například Rudolf Höhnl. Dnes už nezůstalo po můstku téměř nic.
Zde na železničním přejezdu jsme právě v nejvyšším místě trati č. 142 Karlovy Vary - Potůčky. Na trati leží celkem 17 železničních stanic a zastávek. Maximální klesání (resp. stoupání) trati je 30 promile (v úseku Pernink – Potůčky). Pro povahu trati (stoupání, převýšení) se trati přezdívá „Krušnohorský Semmering“. (915 m n. m.) je mezi zastávkami Pernink a Oldřichov u Nejdku. Stanice Pernink (902 m) je druhá nejvýše položená železniční stanice v ČR (nejvyšší je Kubova huť - 995 m na trati č.198 spojující Strakonice a Volary, v Evropě je to stanice Jungfraujoch ve Švýcarsku - 3454 m). Provoz byl na trati oficiálně zahájen 15. května 1899, a to se čtyřmi páry osobních vlaků.
Současný dřevěný přístřešek vznikl až za 2. světové války péčí říšskoněmeckých drah. V roce 1997 se zastávka dočkala vylepšení a na nástupišti byly zřízeny betonové hrany.
Na tomto rozcestí můžeme odbočit ke krásné kamenné rozhledně na Tisovském vrchu, zvané Pajndl. Na kole se dá vyjet až pod rozhlednu, sice je to "trochu" do kopce, ale vyplatí se to, výhled je parádní a rozhledna (technická památka) je také unikátní. K rozhledně se držíme žluté pěší trasy a je spíše už pro horská kola.
TIP: Rozhledna Pajndl - odb. 2 km
Zrekonstruovaná rozhledna na Tisovském vrchu s výhledem na jihozápadní Krušnohoří se nachází ve výšce 977 n.m. nedaleko města Nejdek. Byla postavena v roce 1897. Nechala ji postavit někdejší Krušnohorská jednota. Inspirací jí byla vyhlídková věž na Klínovci. Po druhé světové válce začala chátrat a byla opravena až v letech 1986-87. V roce 1995 byla prohlášena za kulturní památku. Kamenná věž mývala ještě z předválečném období v místě dnešního vstupního přístřešku , kdy tu ještě byl mnohem větší turistický ruch. Rozhledna je dostupná je po celý rok.U přístřešku (na 6,9 km), můžeme udělat zase malé odbočení. Asi 600 m po zelené na jih je Ovčí most - starý kamenný most přes trať z Nejdku do Horní Blatné. Most byl postaven společně se železnicí v roce 1898, aby zůstala zachována stará , kterou trať protínala. Most snad nebyl nikdy rekonstruován a tak si zachoval svou původní podobu až do dnešní doby.
Nové Hamry (Neuhammer) - 10,2 km (rozc. s 2009 a Karlova stezka)
Obec založili horníci v 15. století a své jméno dostala podle nového hamru, postaveného pod Dvorským vrchem. Cín a železná ruda, těžené v okolí, se zpracovávaly přímo v obci. Cín se získával z dolu Řehoř, ležícího na úpatí Tisovského vrchu. Ruda se drtila ve třech stoupách. Staré záznamy hovoří o dolech Svatý Štěpán, Peintl a Svatý Michal. Na úbočí Perninského vrchu se nacházel důl na železnou rudu, v říčce Rolavě se rýžoval cín a na jejich březích stály mlýny, drátovny, pily a hamry se stoupami a kovárnami. Tak o tom svědčí berní rula z roku 1654. Největší rozmach dolování spadá do éry panování loketských hrabat ŠIiků. Zajímavé jsou údaje o Soví Huti -sklárně z 16. století, která stávala na místě vrchnostenské hájenky Soví dvůr, kde bylo poprvé obarveno sklo na modro kobaltovou barvou (šmolkou) sklenářem Kryštofem Schürerem. Místní drátovna byla jednou z největších v okolí. Ve 2. polovině 19. století se v Nových Hamrech rozšířila domácí výroba jemných krajek, plechových pocínovaných lžící a perleťových knoflíků. Byla také zřízena velkopila a šindelárna. Před druhou světovou válkou zde pracovala továrna na prádlo, výroba dřevoviny a řada řemeslnických živností. Po odsunu sudetských Němců muselo mnoho původních obyvatel odejít a s nimi odešly i tradice a folklór Krušnohoří. Jejich domy se staly majetkem přistěhovalců z různých částí Čech a Moravy. Někteří z odsunutých německých občanů se dnes vrací a svými dary pomáhají k obnově některých památek - např. místního kostela.
Od dvacátých letech 20.století se Nové Hamry staly vyhledávaným letoviskem a místem čilého cestovního ruchu a jsou jimi dodnes, především jako centrum zimních sportů. Nejvýznamnější architektonickou památkou je malebný kostelík sv. Jana Nepomuckého, který byl postaven v roce 1789. K zajímavým stavebním památkám patří dále sloup se sochou Panny Marie u kostela, dům č.p. 78 a barokní kaplička v horní části obce.
Po silnici rovně bychom pokračovali do Jelení po Karlově stezce a pak dále do Saského Aue.
Rolava (Sauersack) - 19,7 km (rozc. s 23)
Vesnice Rolava byla založena přibližně v polovině 17. století a její vznik souvisí s těžbou cínu. Život na bažinatých loukách a ve vysoké nadmořské výšce asi nebyl nikdy jednoduchý, přesto zdejší lidé byli určitě spokojení a přežili zde mnohé útrapy. Co však nemohli stejně jako podobné obce v Krušnohoří ovlivnit, byl odsun německého obyvatelstva po 2. světové válce. Německý název obce Sauersack byl sice ještě v roce 1947 přeměněn na "Rolava" podle protékající říčky, ale ne na dlouho. Vzhledem k tomu, že se obec nacházela asi dva kilometry od česko-německých hranic, nebyl zájem na jejím vzkříšení a znovuosídlení. Místo toho byla v roce 1951 začleněna do pohraničního pásma. Což znamenalo její likvidaci. Z kdysi velké vesnice (v roce 1930 tu žilo ještě přes tisíc obyvatel) zůstalo do dnešních dob u říčky Rolavy pouze pět domů, které slouží k rekreačním účelům.