Domů Témata Turistika a volný čas Cyklistika Místní cyklotrasa 2057 Hranice - Skalka u Chebu

Místní cyklotrasa 2057 Hranice - Skalka u Chebu

trat.bmp Délka trasy: 40 km (s odbočkami až 50 km)
Náročnost trasy: střední
Nastoupáme: 514 m
Povrch trasy: vozové zpevněné cesty (7%) asfaltové silnice III. třídy (74%) a II.tř.(9%)
Doprava: vozové cesty bez dopravy, silnice III. a II.tř. s malým provozem
Cyklotrasa je vhodná pro: crossová, trekingová a horská kola

Průjezdní místa (PM):

1.bmp Hraniční přechod Hranice-Ebmath - 0 km
Původně byl hraniční přechod určen jen pro turisty - pěší, cyklisty, lyžaře, jezdce na koních a vozíčkáře. V roce 2010 byl dokončen obchvat Hranic jako součást silničního spojení Aše a Adorfu a od té doby hranicí projíždí i motorová vozidla. Stará silnice, po které vede naše cyklotrasa je uzavřená a slouží pouze turistice. Škoda jen, že není napojená na novou silnici, protože cyklisté se na ní dostanou jen přes obrubník.
V zalesněném místě vpravo od silnice u hraničního přechodu se nalézala samota Finke - Pěnkava a zanikla ihned po odsunu německých obyvatel v roce 1946. Stávalo zde 9 domků a jedna továrna na barvení látek. Na hranici bývala  celnice a opodál restaurace " Zur Erholung" to znamená něco jako "Na zotavenou".
2.bmpHranice - (Rossbach in Böhmen) - 2,4 km (rozc. s CT 2058)
Osada zmiňovaná od r. 1555 má bohatou historii a již za Rakousko-Uherska se stala důležitým střediskem textilního průmyslu. Je zde významný evangelický kostel Nejsvětější Trojice z r. 1682. Vnitřní vybavení kostela je od řezbáře Zeitlera z Doubravy, který byl představitelem tzv. ašského evangelického baroka. V obci je ještě jeden kostel, a to katolický
, který byl postaven roku 1894.
Až do roku 1850 řídila záležitosti obce šlechta (Zedtwitzové) prostřednictvím jmenovaných soudců. Teprve po zrušení šlechtických privilegií císařovnou Marií Terezií byla obec řízena volenou samosprávou. Volba prvního starosty se uskutečnila v obci 17. 10. 1850 a stal se jím Johann Seifert. Pod správu Hranic spadaly tehdy rovněž obce Trojmezí a Pastviny, které vlastní samosprávu neměly. Pastviny se později rovněž osamostatnily.
Do roku 1946 neměla některá náměstí a ulice svůj název a pojmenování. Ve většině případů se používalo pojmenování samotných částí obce tak, jak postupně vznikaly. Místopisné názvy v němčině byly používány mnoho století a dnes se již většinou neví jak vznikly. MITTELORT - Střed města, OBERDORF - Horní Ves, NEUSTAT - Nové město, SIEDLUNG - Sídliště, EINÖDE - Samota, FINKE - Pěnkava, HÜBEL - Kopeček a další. Hranický rodák Josef Metko zkonstruoval unikátní kalendářní hodiny. Ukazovali nejen čas, ale také dny v týdnu, měsíc a rok a též fázi měsíce.
3.bmpPastviny (Friedersreuth) - 6,2 km (500m záp. spojka k cyklotrase 2058)
Pastviny, dříve významná obec asi s tisícem obyvatel, byly známy pěkným loveckým domem, kde bylo uskladněno lovecké nářadí panstva. V okolí se totiž konaly časté lovy na vysokou. Stál v místech pozdějšího útvaru Pohraniční stráže. Po zrušení ostrahy státní hranice budovu PS koupila výrobní firma. Hned za vstupní branou do areálu zůstal po bývalé PS
. Dnes je v  Pastvinách pouze několik domů. Podle staré pověsti si obyvatelé této části Hranicka usnadňovali život loupežemi v okolí a zejména na středověké cestě do Saska. V roce 1159 proti nim zakročilo vojsko Fridricha I. a část jeho mužů v kraji zůstala. Místo, kde se usadili, pojmenovali Friedersreuth. Rod Zedtwitzů vlastnil obec přes 400 let. Koncem 19. století žilo v Pastvinách ve 132 domech 856 obyvatel. V období mezi válkami již žilo v obci 921 obyvatel a stálo zde 162 domů. Důsledky 2. světové války (odsun německého obyvatelstva a zřízení hraničního pásma) znamenaly vylidnění vesnice. Dnes žije v Pastvinách v 7 domech a 12 chalupách jen 16 obyvatel. Celkem 19 domků a chalup, které se zachovaly, jsou vesměs novějšího původu. Zachovala se ale hrázděná stavba s výplní hliněných "buchet" v místě zvaném U Ludvíka. Je využívána jako seník mysliveckou společnosti. Na objekt byl vydán demoliční výměr, dům byl vyřazen z evidence, ale zachován. Dnes je v troskách. U silnice v zatáčce stojí dodnes jediná památka po bývalé vsi -  pomník padlým v 1.sv.válce.
Jižně pod kótou 607,4  jsou střelecké okopy, kulometné hnízdo a okop pro tank z doby karibské krize v roce 1962.
4.bmpKamenná, rozc. - 10,3 km
Bývalá obec Kamenná se skládala ze dvou částí - Steinpöhl a Steingeröll. V některých publikacích se uvádí, že ke Kamenné patřila i ves Elfhausen. V Kamenné je zastávka Podhradí na trati Aš-Hranice.
Od roku 2011 byla trasa odtud změněna a vede nyní přes Kamennou a Krásnou do Aše.

 

5.bmpSmrčina (Sorg) - (odb. z trasy 400 m)
Bývalá osada, kterou tvořil poplužní dvůr s několika usedlostmi, mlýnem a zámečkem. Osada byla založena pravděpodobně ve 13 století. Již v roce 1288 je uváděn v písemnostech Vorwerk Sorga. Roku 1290 ji držel Otto Machwitz z Vogtlandu, poté se dostala do majetku Neubergů a od roku 1400 pak Zedtwitzů. Obyvatelé se živili zemědělstvím a chovem ovcí, v malém pivovaru se vařilo pivo podle anglického způsobu, vyráběl se ocet a silná pálenka. Mezi léty 1689 - 1692 se postavila za Karla Josefa Zedtwitze v poplužním dvoře výstavnější budova, používaná zpočátku jen k sezónním pobytům. Zámek byl vybudován převážně ze dřeva v zahradě obehnané kamennou zdí. Po roce 1906 koupil celý statek od Karla Ludvíka Zedtwitze jeho příbuzný ašský továrník Wilhelm Fischer, který přestavěl zámeček Sorg pro své účely. Fischer (spolu s Geipelem) byl nejbohatším mužem v Aši a své pozemky stále rozšiřoval. Na počátku války v roce 1939 již k panství náleželo 135 ha zemědělské půdy, 996 ha lesa a 23 rybníků. Za druhé světové války dal Fischer zámeček k dispozici jednotkám SS jako nemocnici. V roce 1930 žilo ve Smrčině asi 50 osob. V poválečných lexikonech již osada není uváděna. Po vysídlení německého obyvatelstva byl celý areál zámečku vyrabován a budovy začal využívat státní statek. Měl zde své sídlo a závodní jídelnu pro zaměstnance. Ještě v polovině 80. let se zámeček uvádí v turistických průvodcích. Když statky zámeček opustily, ujali se ho památkáři a začali jej opravovat. Práce probíhaly velmi pomalu a nepravidelně a proto docházelo k dalšímu rozkrádání. Zámek se přestal udržovat a v šedesátých letech pro havarijní stav byl stržen. Na jeho místě se dnes nachází
, v okolí jsou neudržované
.
 Jediné, co zatím přežívá, jsou mohutné stromy bývalého zámeckého parčíku.
6.bmpKrásná (Schönbach) - 13,0 km (rozc. s CT 2059)
krasna.jpgKrásná je dnes samostatnou obcí, ale v letech 1960-89 byla součástí Aše.  Počátkem 20. století zde žilo v 276 domech kolem 2200 obyvatel. I když byly po válce ke Krásné připojeny Štítary a Kamenná, tak v roce 1990 zde při sčítání stálo už jen 117 domů se 434 obyvateli. Kolem roku 1400 získali Krásnou spolu s jinými vesnicemi od Neubergů Zedtwitzové, kteří tento majetek drželi až do roku 1945. V Krásné se usadili až po prvním dělení rodového majetku roku 1642. Krásenský díl tvořil čtvrtinu panství a v té době zde byl panský dvůr a zřejmě i tvrz. Správní budova statku v roce 1656 vyhořela a v roce 1667 ji Jan Jiří Zedtwitz přestavěl na barokní zámek. Okolo byly soustředěny budovy poplužního dvora, na severní straně zámku se rozkládal park. Kolem roku 1828 zámek vyhořel a Zedtwitzové se při opravách natolik zadlužili, že museli opravený zámek dočasně zastavit Janu Šimonu Ludwigovi, pravděpodobně příbuznému Johana Ludwiga, který měl v Krásné hostinec. Po 2.sv.válce areál využíval státní statek, který se o budovy nestaral a zámeček musel být pro zchátralost v 60. letech zbořen. Jedinou vzpomínkou na bývalý zámeček je už jen zámecký 
z jedné vstupní brány do areálu zámku. Z ostatní starší zástavby se také mnoho nezachovalo. Většina obydlí byla v posledních sto letech přestavěna. Po válce byly neobydlené domy odstraňovány. Příkladem původní stavby je dům čp. 89 z roku 1793. Na okraji Krásné stával Ašský pivovar (na obrázku je v levém horním rohu) a od roku 1898 se zde vařilo pivo. Zedtwitzové měli pivovar v Podhradí a na Sorgu. Tělovýchovný spolek "Jahn" nechal v Krásné počátkem minulého století postavit tělocvičnu.
7.bmpAš Goethovo nám. - 14,8 km (rozc. s CT 2058)
Přirozeným centrem města v minulosti bývalo Tržní náměstí (dnes Goethovo), kde se konaly pravidelné týdenní trhy. Náměstí po celou dobu vývoje města měnilo svůj charakter a postupně se rozšiřovalo. V roce 1932 byl uprostřed náměstí odhalen pomník J. W. Goetha, který Aš několikrát navštívil. Letopočty návštěv jsou uvedeny na podstavci sochy. Goethe je zde zobrazen s minerálem v ruce, což symbolizuje jeho velkou vášeň ve sbírání nerostů. V roce 2009 při rekonstrukci křižovatky na nějaký čas  pomníku s kašnou z náměstí zmizel.
Za pomníkem můžeme vidět opravenou historická budova barokní radnice z roku 1733, která byla původně postavena jako správní centrum Zedtwitzovského panství. Požárem úplně zničená radnice byla v roce 1816 znovu postavena podle původních plánů. Roku 1885 byla zvýšena o patro a přestavěna do dnešní novorenesanční podoby. 
8.bmp Vyhořelý kostel  (odb. z trasy 0,5 km)
V okolí Goethova náměstí najdeme i další památky. V sousedství radnice máme možnost si prohlédnout upravené místo, kde stával jeden z největších evangelických kostelů v republice a to kostel Nejsvětější Trojice z roku 1270. Bohužel při opravách v roce 1960 vyhořel a pak se marně čekalo na jeho opravu. V roce 1987 byly ruiny kostela definitivně odstraněny a
až v roce 2005. Jediné co zbylo na tomto místě je socha reformátora a  významného německého učence Martina Luthera, který v 16. století bojoval o reformu katolické církve. Socha byla postavena již ve druhé polovině 18. století a jedná se o jedinou sochu tohoto reformátora v Čechách. Socha byla roku 1999 zrestaurována a doplněna o pamětní desku. Ale toto místo je zřejmě prokleté a tak se stalo na podzim 2006, že po slabším větru spadl jeden z dubů stojících u sochy a značně ji poškodil. Dub byl velmi mohutný, a tak následky byly pro sochu devastující. Socha je nyní uskladněna v areálu Ašských služeb a hledají se prostředky a způsob, jak ji opravit.
Nedaleko z Goethova náměstí, v Mikulášské ulici, stojí římskokatolický
 z roku 1871, který díky své 48 m vysoké věži slouží jako dobrý orientační bod.
V sousedství kostela můžete navštívit
, kde je veřejnosti přístupná expozice dokládající rozvoj řemesel a počátky textilního průmyslu. Uložena je tu ojedinělá sbírka 23 000 párů rukavic. V zahradě muzea jsou uloženy
, velký
z průčelí Angerschule (škola stála vedle Střelnice) a také kamenné desky z vyhořelého kostela. Muzeum se nachází v místě, kde kdysi stával zámeček Zedtwitzů, který však počátkem 19. století vyhořel a nynější budova pochází z roku 1822, později známá jako Klaubertův zámeček. Do zdi obklopující tento objekt je zapuštěn kamenný reliéf Salva Guardia z roku 1724, symbolizující osvobození města od povinnosti platit daně.
9.bmpAš (Asch) - 15,4 km (rozc. s CT 2058 a 2060)
Nejzápadnější město České republiky. Nad městem se vypíná nejvyšší část české strany Smrčin s vrchem Háj (758,3 m), kde se nachází 34 m vysoká kamenná rozhledna. První zmínky o Ašsku pochází z poloviny 13. století. V průběhu 14. století získávají celou oblast Zedtwitzové, kteří ovlivňovali dějiny Ašska dalších 600 let. Díky jejich náboženskému přesvědčení a politickému vlivu zůstalo Ašsko po třicetileté válce jediným protestantským územím v Čechách. Od 18. století se zde začíná rozvíjet textilní výroba, která po dlouhou dobu udávala charakter zdejšího kraje.
Skutečnost, že Ašsko je opravdu nejzápadnější oblastí České republiky, dokládá hraniční kámen z r. 1844 s označením 1/1 v Trojmezí, kde se stýkají hranice Čech, Saska a Bavorska. V Okružní ulici stojí památník Gustava Geipela (1856 - 1914), vnuka zakladatele tkalcovny N. Geipela. U letního kina vedle Masarykova náměstí stojí památník osvobození Aše americkou armádou v dubnu 1945.
Vůbec nejstarší stavbou v Aši je
. Most o jednom oblouku z lomového kamene spojoval od roku 1724 původní hřbitov u kostela Nejsvětější Trojice s nově založeným hřbitovem. Je jedinou stavbou z doby před velkým požárem 12.12.1814, která se zachovala v původní podobě do dnešní doby.
10.bmp Mokřiny (Nassengrub) - 17,9 km  (rozc. s CT 2063 )
Mokřiny byly založeny před r. 1413 v době, kdy Zedtwitzové zakládali nové zemědělské dvory. Na konci minulého století tady v 75 domech žilo 783 obyvatel. Rozvoj průmyslu v blízké Aši se ve 2. polovině 19. století odrazil v prudkém zvýšení počtu obyvatel. Bylo postaveno téměř 100 nových domů a většina starých přestavbou ztratila venkovský charakter. Kolem roku 1930 žilo v Mokřinách 1726 obyvatel a stálo zde 174 domů. Většina z nich hledala obživu v ašských továrnách a zemědělskou výrobu provozovali jen pro svou potřebu. Za další půlstoletí se snížil počet domů na 138, které obývalo 479 obyvatel. K nejstarším stavbám, které se v Mokřinách zachovaly, patří několik bedněných stodol, které zatlačily roubené nebo hrázděné stodoly úspornější spotřebou dřeva. Stodoly tvoří jednoduché trámové konstrukce se stěnami ze svisle kladených prken a spáry jsou překryty lištami. Nejhodnotnější stavbou v Mokřinách je kostel postavený v roce 1913. Po 2. světové válce sloužil komunitě volyňských Čechů jako pravoslavný kostel sv. Cyrila a Metoděje. V roce 1994 byl převeden Českobratrské církvi evangelické v Aši a dnes slouží jejím účelům. Budova je jednolodní chrám s věží v historizujícím slohu konce 19. století se zajímavým dřevěným interiérem. Na počátku 20. století se staví druhý kostel, tentokrát pro katolickou společnost, která v Mokřinách nabývala na významu.
byl dostavěn a vysvěcen v roce 1912. Kostel je dvojčetem kostela sv. Josefa v obci Rybniště v Lužických horách, jen věž je  postavena zrcadlově k lodi kostela. Zajímavá je též dvoupodlažní budova s mansardovými vestavbami o devíti okenních osách, s hlavním vchodem uprostřed. Před evangelickým kostelem stojí
z let 1914 - 1918 a byl postaven roku 1924. Mokřiny jsou od 1.1.1975 připojeny k Aši.
11.bmpNebesa (Himmelreich bei Asch) - 19,3 km
Ves je poprvé zmiňována v roce 1598. V průběhu 18. století je zde připomínán lesník, kovář a větší počet lesních dělníků, kteří tu měli malá hospodářství. Stál zde hostinec, který se postupem času stal výletním hostincem ašských měšťanů. Rozšířený a zmodernizovaný objekt slouží pohostinství dodnes. Romantické jméno obce vzniklo překladem z německého názvu znamenající "Nebeská říše". Kostelík Panny Marie je z počátku minulého století a byl postaven v roce 1907. Na počátku minulého století žilo v 19 domech 152 obyvatel. K prudkému poklesu došlo po 2. světové válce vysídlením. V současnosti je zde 12 stavení s 19 obyvateli.
12.bmpNa Komendě - 20,9 km (rozc. s CT 2062)
Odbočka k pramenům Bílého Halštrova, vzdálený je asi 2 km.
13.bmpVýhledy (Steingrün) - 22,7 km

V obci bylo objeveno kruhové tvrziště s valy a vodním příkopem, které má zřejmě slovanský původ. Osada byla založena před rokem 1224 na ploše, kterou osadníci získali vykácením lesa. Od roku 1526 patřila vesnice Šlikům z Chebu. Roku 1629 přešla osada do správy hazlovského panství. Od roku 1850 byla samostatnou obcí, ale počínaje rokem 1950 spadá znovu pod správu Hazlova. Od roku 1825 zde byla přádelna bavlny, založená Františkem Procherem. Protože přádelna ve Výhledech nebyla schopna modernizace pro slabý zdroj vody, byl roku 1850 provoz ukončen. Celoroční školní docházka byla ve vsi zavedena až v 19. století a vlastní školní budovu obec postavila na začátku 20. století. Před školou se nacházel
. Bohužel škola již dnes neexistuje, ale památník na svém místě zůstal, i když už značně poškozený. V roce 1890 žilo v obci Výhledy v 65 domech 638 obyvatel. Po 2. světové válce se podařilo osídlit pouze část domů. Dnes je ve vsi 16 domů a 20 chalup s pouhými 37 obyvateli. Většina domů i chalup byla v posledních letech přestavěna, původní podobu i dispozici si zachoval např. dům čp. 43. Nejstarší drobnou památkou je hraničník z doby před úpravou hraničního značeni roku 1844. Hraniční kámen je hrubě otesaný hranol s reliéfem kříže. Zbožnost zdejších občanů, kteří byli z 97 % katolíky, se projevovala v množství religiózních památek. Ve vsi stoji několik železných a litinových křížků z 19. a 1. poloviny 20. století. Nejkrásnější památkou jsou
z roku 1830 s motivem Nejsvětější Trojice. Výhledy byli oblíbeným výletním místem. Bylo zde několik hostinců, ale nejznámější byl Hostinec u zelené žáby.
14.bmpSkalka (Rommersreuth) - 24,2 km (rozc. s CT 2064)
Obec byla založena před rokem 1224. Na konci 19. století měla Skalka 374 obyvatel, kteří pracovali především v zemědělství, část z nich ve mlýně na Hazlovském potoce a v cihelně. Vedle restaurace Elster mezi vzrostlými smrky můžeme vidět památník z roku 1925 věnovaný občanům Skalky a Otova padlým v první světové válce. Jména padlých vojáků na mramorové desce střeží socha sedícího orla. Tento motiv najdeme i na památníku v Hazlově na kopci Kalvárie (Dreikreutzberg) a vyskytoval se i na již poškozeném památníku ve Výhledech.
15.bmpSkalka, rozc. s modrou - 24,5 km (odbočka 2,5 km na Goethovy skály)
Popularita blízkého křemenného valu, proslaveného častými návštěvami J. W Goetha, přivedla do Skalky první turisty. Tehdy byl znám pod názvem Rommersreuthské Švýcarsko. Nyní je to chráněná památka a ochraňuje se zde žíla šedého a bílého křemene. Přírodní památkou byla vyhlášena v roce 1972.  Protože vrch býval oblíbeným místem básníka, filosofa a politika J.W.Goetha, byla památka nazvána jako  Goethovy skály,  ale také se jí říká Skalní město. Goethovo návštěvy z počátku 19. století připomíná pamětní deska vsazená do osamoceného balvanu, který je znám jako Goethův kámen. Najdeme jej dole u silnice č.64, kam vede jen krátká odbočka z modré značky. Pamětní desku nechala zhotovit ruská velkokněžna Marie Pavlovna. Okolo skal také vede naučná stezka a skály jsou využívány i pro horolezecké výstupy. Ke skalám se dostanete po modré značce z obce Skalka, od Goethova kamene nebo od ústavu "PATA". Cesta je sjízdná pouze na horských kolech.
Ústav Pata byl zřízen pro osoby se zdravotním postižením a je umístěn v bývalých kasárnách. Původně, od roku 1953, to byla rota pohraniční stráže. Po roce 1968 se zde rozmístila Sovětská armáda (radiotechnická hláska) a po jejím odchodu (30.6.1990) byly budovy upraveny tak, aby mohly sloužit potřebám sociálních služeb. Od 15.února 1994 byl objekt předán do plného užívání osobám se zdravotním postižením. Ústav je výjimečný tím, že je to zařízení koedukované, což znamená, že zde společně bydlí zdravotně postižené partnerské dvojice. K tomuto účelu byl upraven panelový dům v areálu zařízení. Původní název organizace byl - Ústav sociální péče pro mentálně postižené, ale od 1.1.2007 je to již Domov pro osoby se zdravotním postižením.
16.bmpLipná (Lindau)- 27,1 km
Nejstarší zmínka o Lipné je uvedena v darovacím dopise Jindřicha Nothafta roku 1307, ve kterém dává třetinu z celkového desátku z vesnic Lipná a Polná řádu německých rytířů. Cestou do Lipné asi 300m za tratí vlevo od silnice narazíme na  smírčí kříž. Je na něm napsáno: IHS 1675 DI 1 A..HAT EIN VATTER SEIN KINDT MIT EINE MESER ERSTO..EN.  což znamená: "Léta páně 1675 otec své dítě nožem probodl". Zajímavostí je, že dokumenty o této události se zachovaly a jsou uloženy v okresním archívu v Chebu i s rozsudkem smrti tohoto otce. Mezi válkami v obci stálo 39 domů s 270 obyvateli. Dnes obývá 6 zdejších domů kolem 10 obyvatel.
17.bmpPolná (Hirschfeld) - 27,9 km (rozc. s CT 2065)
Ves Polná byla od roku 1307 spolu s Lipnou, Podílnou a Skalkou součástí panství Zedtwitzů v Libé. Na konci minulého století se stala samostatnou obcí s místní částí Podílná a samotou Franky. Dnes je součástí obce Hazlov. Mezi válkami měla obec 617 obyvatel a 114 domů. V roce 1990 bylo evidováno již jen 26 domů a 11 chalup s 64 obyvateli. Polná patřila do území netknutého reformací a obyvatelstvo bylo převážně katolické. To vysvětluje větší počet sakrálních památek, jako boží muka a kamenné kříže. Ze starší zástavby se zachovala zemědělská usedlost čp. 10, skládající se z obytného domu s hrázděným štítem. Dvůr je uzavřen stodolou a kolnou z roku 1792. K objektu patři kaplička s oltářem a lidovou výzdobou. Na štítě obytného stavení je obraz madony od neznámého umělce. Na křižovatce cest do Hazlova a Libé, vedle poškozených božích muk, stojí kamenný kříž. Na jeho čelní straně je vyryt obrys meče, na odvrácené straně latinský křížek. 500 m západně od Polné stojí další kamenný kříž, k němuž se váže pověst, že na tomto místě sedlák zabil ovčáka. Reliéf sekery na kříži může naznačovat, že se jedná o vražednou zbraň.
18.bmpFranky - 28,5 km (rozc. s CT 2065 a 2066)
Dnes již téměř neexistující samota náležela na konci minulého století obci Polná. Křižující cyklotrasa 2065 sem přichází z Kančího údolí a pokračuje do Vojtanova. Trasa 2066 zde začíná a přes Libou vede na turistický hraniční přechod u Hohenbergu.
19.bmpTáborská (Seichenreuth) - 30,1 (rozc. s CT 2064)
V obci se nachází opravený chebský statek. Cyklotrasa 2064 odtud vede zpět do obce Skalka u Hazlova. Na návsi, na rozcestí s cyklotrasou 2057, cyklotrasa 2064 končí. Na návsi se nachází udržovaný chebský statek č.p. 8 s hrázděnou konstrukcí. Majitelem je Johan Thumler z Deichenreuthu, který statek citlivě renovoval. 
Hrázděné konstrukce patří do vyšší kategorie stavitelského umění a vznikly někdy ve 12. století v oblasti středního Rýna, odkud ji němečtí osídlenci přenesli v 15. století i do Čech. Nejstarší konstrukce byly strohé, později s dekorativními prvky. Trámová kostra se vyplňovala nejdříve jílem až na konci 19. století se začaly používat cihly. Nejstaršími dochovanými hrázděnými domy na Chebsku jsou kupecké domky na chebském náměstí známé jako Špalíček.
20.bmpDvůr 31,5 km

Cyklotrasa nás pak přivede na samotu Dvůr, kde stával starý statek z počátku 20.století. Po roce 1990 už nebyl využíván a postupně podlehl času. Kolem roku 2004 ho koupil chebský lékař, všechny domy zbořil a začal zde stavět nové 
. Nové budovy jsou postaveny  ve stylu hrázděných domů. Před sanatoriem je rozcestí a odtud ukazují směrovky cyklotrasy do dvou směrů. Delší cesta (je o 1 km delší) vede vlevo a je značená jako 2057A. Prochází údolím potoka, kolem hradu Seeberg a obec Ostroh do Drahova. Pokud jste již na Seebergu byli, tak můžete pokračovat přímo po trase 2057 do obce Drahov, kde se zase obě trasy spojí.
21.bmp  Hrad Seeberg - (po trase 2057A a pod hradem je ještě spojka na CT č.36)
Hrad pochází již z konce 12. století a byl po svém založení jedním z vojenských opěrných bodů, které vytvářely zázemí pro německou kolonizaci Chebska. V 17.století drželi hrad Nosticové a od nich jej koupilo město Cheb, v jehož majetku zůstal až do roku 1986. Město Cheb udržovalo hrad v dobrém stavu. Teprve v letech 1905-15 muselo město přistoupit k obnově hradu, který byl změněn na výletní restauraci. Po roce 1945 sice hrad setrval v majetku města, ale jeho údržba byla zanedbávána a teprve v polovině 70. let byla zahájena obnova celého areálu, kterou dokončil již nový majitel - městské muzeum Františkovy Lázně. Hrad byl obnoven a tato cenná památka byla zpřístupněna veřejnosti. Na hradě můžeme vidět historický nábytek, černou hradní kuchyni,  etnografické expozice, staré zemědělské náčiní. Zajímavé jsou i expozice o historii odívání a o dějinách a současnosti karlovarského porcelánu. Další informace a obrázky můžete vidět i slyšet na stránkách města F.Lázně.
22.bmpObec Ostroh (Seeberg) - (po trase 2057A)
V obci stojí původně gotický kostel sv. Wolfganga z 15. století. Krásná církevní stavba prošla barokní přestavbou. Její chloubou jsou mramorové náhrobní desky ze 16. a 17. století. Na počátku 19.století se v obci vyučovalo v budově staré školy. Stávala v blízkosti kostela, jehož součástí byla tenkrát mohutná kamenná věž. Jedné noci roku 1804 se věž kostela zřítila na školu a urazila nohu zde bydlícímu kantorovi Adalbertu Theurmerovi. Pod troskami našla smrt jeho manželka. Věž již nikdy nebyla obnovena a proto na soudobé návštěvníky zapůsobí nezvyklý vzhled místního kostela bez věže.
Pak pokračujeme do Drahova, kde se napojíme na naší původní trasu.
23.bmpLužná - Sorkov (Sorghof) - 32,8 km (rozc. s CT 2067)
Rozcestí s cyklotrasou 2067, která vede do Libé. Tato část obce se dříve jmenovala Sorghof a dodnes se těmto místům říká Sorkov. Poplužní dvůr Sorkov  s ovčínem byl součástí panství severní Libé. Když zde odbočíme do vsi, na dalším rozcestí odbočíme vlevo, můžeme navštívit
 (Klausenhof), vzdálené tak asi kilometr. Je to rekreační zařízení Západní stavební, ale restaurace je pro veřejnost přístupná.
24.bmpStudna u Lužné. rozc. - 33,8 km - odb. z trasy 1,2 km
Cyklotrasa pak pokračuje kolem
z roku 1948 a kousek za ním je odbočka vpravo. Tady můžeme odbočit k přírodní rezervaci Studna. Nevede k ní značená trasa a po této cestě se dostaneme až na okraj rezervace. Pak se musíme vrátit zpět a pokračovat dál po naší trase.
25.bmp Klest, rozc.  - 37,0 km (rozc. s CT 2063)
Pak projedeme druhou částí Lužné zvané Bažantnice (dř. Kammerdorf) a přijedeme na rozcestí s cyklotrasou 2063 u Klesti. Trasa 2063 zde začíná a po signálce se vrací přes Kančí údolí do Mokřin u Aše. My se už ale blížíme ke konci naší cyklotrasy na rozcestí u Skalky.
26.bmp Skalka rozc. - 40,0 km  (rozc. s CT č.36)
Zde trasa 2057 končí a navazuje na cyklotrasu č.36, známou též pod názvem Magistrála. Magistrála je nejdelší cyklotrasa Karlovarského kraje a spojuje Český les a Krušné Hory. Nedaleko se nacházela bývalá obec Skala (Stein), která dala jméno přehradě a penzionu Stein s restaurací. Opravený statek Stein je jeden ze dvou dvorů, které z bývalé obce zůstaly zachovány. Dostaneme se k němu po cyklotrase 36 směrem k přehradě. Po cestě potkáme kapličku panny Marie a za ní je krásný výhled na přehradu Skalka. Hotel Stein je nositelem certifikátu "Cyklisté vítáni".

 

Datum aktualizace