Domů Témata Turistika a volný čas Cyklistika Cyklotrasa č. 2164  Cheb, Myslivna - Horní Hraničná (odb. na 2164A) - Pomezí / Ohří

Cyklotrasa č. 2164  Cheb, Myslivna - Horní Hraničná (odb. na 2164A) - Pomezí / Ohří

Délka trasy: 9 km (s odbočkami až 28 km)
Náročnost trasy: Lehká
Povrch trasy: Zpevněný asfaltový místy štěrkový povrch
Doprava: Jen velmi slabý provoz
Cyklotrasa je vhodná pro:  Tustická kola (trek, cross)
 

Průjezdní místa (PM):

  Skalka, hráz - 0 km (rozc. s CT  36)
Cyklotrasa 2164 má svůj začátek na hrázi přehrady Skalka, na rozcestí s cyklotrasou č.36 (magistrálou Krušné hory - Český les). Vodní dílo je součástí vodohospodářské soustavy Skalka - Jesenice - Nechranice a uvedeno bylo do provozu v roce 1964. Skalka, spolu s Jesenicí byla vybudována proto, aby udržovala průtok v Ohři pro potřeby tepelné elektrárny Tisová a pro zajištění minimálního průtoku v Ohři. Kromě toho přehrada také ochraňuje před povodněmi a vyrábí elektrickou energii. V roce 2000 byla provedena rekonstrukce hráze za účelem zvýšení bezpečnosti vodního díla při desetitisícileté povodni. Trvalým problémem Skalky, který brání většímu rozvoji rekreace jsou sinice. Ty jsou v přehradě silně rozmnoženy a například v roce 2007 byla voda již od poloviny června nevhodná ke koupání. Problému sinic ve Skalce, kterou spravuje společnost Povodí Ohře, se věnuje chebská radnice již několik let. Zatím jediným výsledkem je studie z roku 2006, která nabízí 27 alternativních návrhů řešení. V roce 2011 byla , aby se zjistily zdroje znečištění fosforem, které podporuje množení sinic. Více zde.
V době před postavením přehrady bylo údolí Ohře (Egerthal) oblíbeným místem pro procházky a také cyklistiku. Pod hradem na louce tehdy nazývané Brühlwiese se již počátkem století konaly zahradní výstavy . Na tuto tradici navázala v roce 2006 Krajinná výstava bez hranic. Při té příležitosti město upravilo pravý břeh pod hradem, byla postavena . Autorem lávky s vyhlídkouvou věží je známý architekt David Vávra 
Na opačné straně řeky je s pamětní , který kolem roku 1822 navštívil Cheb.
Cyklotrasa 2164 od hráze směřuje k sídlišti Skalka spolu s Valdštejnovou cyklotrasou, a hned na okraji sídliště odbočuje vpravo a prochází lesem na rozcestí u Myslivny.

  Myslivna (Jägerhaus) - 1 km (rozc. s CT  2243)
Před bývalým motorestem Myslivna je rozcestník cyklotras, kde naše cyklotrasa odbočuje přes silnici na Horní Hraničnou. Původně tady bývala stará myslivna, nedaleko od ní  chorobinec (Siechenhaus) a kaple sv. Štěpána. Jeden z posledních předválečných majitelů myslivny byl , jehož jméno vyložené z mozaiky zůstalo zachováno na schodu v zadní části budovy. Myslivna byla později přestavěna na motorest a byla tu oblíbená restaurace. Po otevření nového severního obchvatu Chebu v motorestu hostů podstatně ubylo. Myslivna byla sice ještě pár let v provozu, ale později byla stejně uzavřena. Nějaký čas byla budova Myslivny v dobrém stavu, ale postupně vandalové motorest zcela zničili. Objekt pak využívali i  střelci paintballu. Dnes má budova zazděná okna a dveře a snad se najde někdo, kdo z ní zase udělá místo pro občerstvení unavených cyklistů.
Odtud pokračujeme po cyklotrase přes silnici a po 200m, na staré cestě do Pomezí, odbočíme vpravo. Stará silnice sice po chvíli končí, ale my odbočíme vlevo pod viadukt k odbočce na střelnici.

 Střelnice (Schiefsstätte)  - 1,3 km
Stará vojenská střelnice tu byla již za dob Rakouska-Uherska a tehdy se nazývala Militär Schiefsstätte a sloužila pro výcvik chebským ostrotřelcům. Původně byla střelnice hned u cesty, ale dnes tu najdeme jen zbytky zákopů a . Z bezpečnostních důvodů byla střelnice později přemístěna hlouběji do lesa. Jako střelnice slouží dodnes a je využívána střeleckým klubem  .
Od rozcestí u střelnice pokračujeme silnicí stále do kopce na rozcestí pod Vodárnou sv. Anna.

  Pod vodojemem - 2,7 km (rozc. s CT  2177)
Dříve tu byla odbočka ke kostelu sv. Anny, ale stará cesta se již dávno zanikla. Na rozcestí začíná cyklotrasa 2177, po které bychom se dostali přes Dolní Pelhřimov k Chetesu v Chebu, kde se napojuje na CT 36. 
My ale pokračuje stále stoupáním do bývalé obce Horní Pelhřimov.

 Horní Pelhřimov (Ober Pilmersreuth) - 3,4 km  (odbočka na trasu 2164B)
Horní Pelhřimov byla sice malá, ale rozlehlá obec asi se 150 obyvateli. Bývalo tady osm hospodářských dvorů a zámeček s poplužním dvorem. V budově zámečku později vznikla výletní restaurace a do roku 1945 se jmenovala "U Železného rytíře". V roce 1850 se Pelhřimov stal samostatnou obcí a patřily k němu osady Dolní Pelhřimov, Horní Hraničná, Křížový Kámen a osady Boden a Svatá Anna. Díky rozhledně, poutnímu kostelu a vyhlášeným hostincům se postupně z Pelhřimova stalo vyhlášené výletní místo. V roce 1939 byli v Bodenu sedláci ze všech tří statků vystěhováni, vzniklo zde vojenské cvičiště a osada prakticky zanikla. Po válce a vystěhování obyvatel se Horní Pelhřimov již nedosídlil, bylo zde zřízeno hraniční pásmo a v roce 1960 byla obec oficiálně zrušena. Do současnosti zůstaly v bývalé obci jen asi dva původní domy. Stará stodola byla opravena a slouží pro podnikání. V jejím půdním prostoru byl zřízen holubník a na jeho zahradě můžeme vidět  .
Z Pelhřimova určitě stojí zato udělat odbočku na Svatou Annu a Bismarckovu rozhlednu. Odbočka na Svatou Annu je hned na okraji obce a je označená směrovkami ja značena jako trasa 2164B.

  Svatá Anna - (CT 2164B - 0,6 km)
Po odbočení přejedeme pole s úchvatným výhledem na  a v následujícím lesíku již narazíme na pozůstatky po dříve slavném poutním kostele Svaté Anny. Město Cheb postavilo v roce 1518 na tomto místě nejdříve kapli nazývanou Kalvárie. V roce 1691 byla přestavěna na kostel a přilehlá poustevna na faru a později byl u kostela zřízen i hřbitov. Kolem roku 1787 patřilo farnosti 5 obcí v okolí. V roce 1902 byla v blízkosti  kostela a fary postavena dokonce i škola. Po válce po odsunu němců se Svatá Anna téměř vylidnila. V roce 1948 se ocitla v hraničním pásmu a kolem roku 1951 školu i faru obsadili pohraničníci a vznikla zde pohraniční rota Svatá Anna. Pohraničníci zde sídli do roku 1960 a když Svatou Annu opustili začala její devastace. Během 60tých let byly všechny domy i kostel zbořeny. Jediné co dnes připomíná bývalou osadu je sloup z  v 1.světové válce, na němž byla původně socha jezdce na koni. Podobný památník můžeme vidět v bývalé  Jesenici u Okrouhlé, ovšem v současnosti také již bez sochy, tady klečícího vojáka. V roce 1992 bylo místo bývalého hřbitova sv. Anny   a byly zde rozmístěny nalezené . Z mohutného kostela zůstaly jen .
Cestou, která nás dovedla ke Svaté Anně, budeme pokračovat dál na vrchol Zelené hory.

  Bismarckova rozhledna - (CT 2164B - 1,6 km)
Na kraji lesa narazíme na závoru, kterou objedeme a zanedlouho se nám v průseku po levé straně cesty vztyčí kamenná krasavice - Bismarckova rozhledna. V historii Zelené hory se na jejím vrcholu objevují čtyři věže. První z nich byla 14ti metrová dřevěná vyhlídková věž, kterou nechal postavit chebský okrašlovací spolek v roce 1891. Věž zde stála 18 let a v roce 1909 musela být pro špatný stav konstrukce zbourána. Ještě téhož roku v květnu byla v Chebu vyhlášena veřejná sbírka na stavbu nové rozhledny a v létě se již začala stavět nová, kamenná rozhledna. Stavbu provedl zedník Georg Zuber z Lipoltova podle plánů Rolfa Beiera. Slavnostně otevřena byla již 3.10.1909 a tyčila se do výše 18 metrů. Původně se měla jmenovat Nová rozhledna na Zelené hoře, ale později si Všeněmecká strana prosadila její přejmenování na Bismarckovu rozhlednu na počest sjednotitele německé říše Otto Bismarcka. Věž byla vyzdobena jeho plastikou a kolem schodů byly připevněny se jmény členů stavebního výboru. Po roce 1948 byly ale všechny odkazy na Bismarcka z rozhledny odstraněny.
Na světě existuje v současnosti ještě přes sto Bismarckových věží a z toho jsou tři v Česku. Jedna je zde na Zelené hoře, druhá je nejzápadnější rozhledna Čech na Háji u Aše a třetí je Tanečnice, pro změnu nejsevernější rozhledna Česka. Po roce 1848 byla Zelená hora začleněna do zakázaného hraničního pásma a na rozhlednu se na dlouhých 40 let zapomnělo. Znovu objevena byla po revoluci 1989. Na několik let byla zpřístupněná veřejnosti, než byla pro nebezpečnost uzavřena. Až v roce 2005 byla provedena její rekonstrukce. Od té doby opět slouží pro potěchu ducha všem příchozím. V roce 2009 bude slavit 100. výročí své existence. Pár metrů od rozhledny stávala další z věží - vojenská hláska.

  Hláska PVOS - (CT 2164B - 1,6 km)
Hláska byla postavena na Zelené hoře jako poslední věžová stavba. Vidové hlásky sloužily pro potřeby socialistické armády v systému protivzdušné obrany státu, aby vykrývaly slepá místa, kam "neviděly" radiolokátory. Původně byla hláska zřízena na Bismarckově rozhledně, protože z ní byl dobrý výhled na západ od Zelené hory. Rozhledna byla provizorně upravena prosklenou  . Nová hláska pak byla postavena až v roce 1988. Ze všech čtyř věží tu hláska stála nejkratší dobu, protože už počátkem 90 let byla demontována. Byla to standardní pozorovací hláska s označením PH 151 a byla součástí 55. radiotechnického praporu Kříženec u Plané. Hláska byla kovové konstrukce o výšce asi 30 m. Sloužili zde nepřetržitě vojáci, kteří měli za povinnost sledovat všechny letouny v okolí Zelené hory a hlásit je na Kříženec. Stála nedaleko rozhledny a dnes tu z ní zůstala jen betonová deska, která dosahuje do dvou metrů pod povrch země. Protože jí už odtud jen hned tak někdo asi nedostane, zůstane tu zřejmě navěky. V současnosti je deska upravená na s ohništěm.
Cesta kolem rozhledny pak pokračuje dál k novější telekomunikační věži.

   Zelená hora (Annenberg) - (CT 2164B - 2,1 km)
Cesta končí před branou oploceného areálu . Je velká škoda, že není pro běžného smrtelníka přístupná. Útěchou nám můžeme být jen představa, jaký by z ní byl asi nádherný výhled.
Věž byla postavena v šedesátých letech, východně od Bismarckovy rozhledny, v pořadí jako třetí věž. Ta měla vyřešit problémy s příjmem rozhlasového a TV signálu v chebské kotlině. Jenomže mezinárodní instituce chválily v roce 1966 na Zelené hoře vysílač jen s výkonem pouhých 300 W a navíc směrem na Německo muselo být vyzařování sníženo na minimum. Přesto se zelenohorský vysílač začal v roce 1966 stavět a dokončovací práce probíhali až do roku 1973. Vysílání zahájil vysílání ve stejný den, hodinu i minutu společně se svým dvojčetem na nedalekém . Málokdo si při pohledu na ně uvědomí, že jsou obě věže úplně stejné. Zelenohorský vysílač byl slavnostně spuštěn 3. ledna 1970, ale přinesl lidem spíše zklamání, protože okolí, včetně Ašského výběžku mělo i nadále slabý signál.
Na naši cyklotrasu se pak musíme vrátit zpátky do Horního Pelhřimova buď stejnou cestou, nebo můžeme vysílač objet po polní cestě, která vede vpravo kolem oplocení a ta se napojí na původní cestu u závory pod rozhlednou.

 Odbočka do Bavor  - 4,6 km (odb. na trasu 2164A)
Z Pelhřimova pak pokračujeme dál již po značené cyklotrase. Asi 1 km před Horní Hraničnou přijedeme k rozcestí. Zde můžeme znovu odbočit z naší cyklotrasy a přes hraniční přechod, otevřený v roce 2007 těsně před našim vstupem do schengenské zóny, si zajet k našim bavorským sousedům a navštívit jednu pohádkovou kapli. Panelová cesta k hranici vznikla ale za hluboké totality. Postavila ji armáda jako tankovou cestu pro případ války.
Těch 10 km navíc opravdu stojí za tu námahu a uvidíte, že nebudeme litovat. Trasa 2164A je značená až do první bavorské vsi . Z ní pak vede značená trasa (směr Kappel) do Münchenreuthu a pokračujeme ve směru na Konnersreuth, vystoupáme asi půl kilometru na kopec Glasberg a jsme u kaple.

  Kaple Svaté Trojice  ( Dreifaltigkeitskirche Kappel) - (CT 2164A - 5,0 km)
Na kopci Glasberg stojí nejvýznamnější kruhová stavba Bavorska z období baroka - Kaple Svaté Trojice, německy Kappel. Vyprojektoval ji Jiří (Georg) Dientzenhofer a byla postavena v letech 1682 -1689. A když je ve jménu Svaté Trojice, tak symbolika počtu tří je patrná hned na první pohled. Je to kruhová stavba se třemi věžemi, obvodovou  a kruhovou . V roce 1698 nechal opat nedalekého Waldsassenského kláštera vystavět křížovou cestu z Waldsassenu ke kapli, při které stálo 15 barokních zastavení s motivy obrazů z růžence.
Jiří Dientzenhofer měl 6 synů a všichni se stali významnými staviteli později přezdívanými jako géniové baroka. Syn Kryštof se přestěhoval do Prahy a jeho první dílo byl kostel ve Chlumu sv. Máří u Kynšperka a pak následovalo několik dalších staveb v Teplé. Syn Kryštofa - Kilián Ignác (již narozen v Praze) se pak stal nejvýznamnějším barokním stavitelem v Čechách. Od roku 1731 byl dvorním architektem a později i vrchním pevnostním stavitelem.  ( O Kiliánovi též na CT 352 PM 5)
Stejnou cestou se pak přes všechny ty ...reuthy vrátíme zpátky na rozcestí k přechodu na naši cyklotrasu a pokračujeme do Hraničné.

  Horní Hraničná (Oberkunreuth, Horní Kunreuth) - 5,9 km
Ves z 12.století patřila klášteru Waldsassen a stala se nejvýše položenou obcí Chebska. Od 14.století se zde jako majitelé střídali převážně chebští měšťané, později šlechtici. Rod chebských Junckerů prodal roku 1485 ve finanční tísni hrad Seeberg a za své hlavní sídlo si zvolil Horní Hraničnou. Za jejich držení doznala obec v 16. století největšího rozkvětu. Junckerové skoupili většinu vesnice a svůj majetek rozšířili o Dolní Hraničnou, Horní Pelhřimov a Tůně. Roku 1732 zemřel poslední z Junckerů a jeho žena Anna pak celé panství prodala městu Cheb. Po vysídlení Němců postihl obec stejný osud jako ostatní příhraniční vesnice. Noví osídlenci byli po roce 1950 vystěhováni a vesnice zbourána.
Na konci 15.století v Kunreuthu vznikla za Schirndingů gotická tvrz, kterou pak Junckerové v roce 1563 přestavěli na renesanční zámek. V 17.století zámek ještě rozšířili a znovu přestavěli. Když pak přešel do rukou města Chebu, byl zámek využíván až do konce 2.sv.války pro správní účely města. Asi od roku 1905 zde byla letní dětská ozdravovna. Po roce 1945 zámek převzal stát, který ho pak po vzniku hraničního pásma poskytl pohraniční stráži. V roce 1966 proběhl na zámku historický průzkum a tehdy byl objekt ještě celkem nepoškozený. Když byla pohraničníkům postavena , vystěhovali se kolem roku 1970 ze zámku. Pak nastala jeho rychlá zkáza a v roce 1977 byl celý zámek beze zbytku zbořen.
V 80. letech byla pohraniční rota ještě rozšířena. Dnes už najdeme z původní vsi jen dva obecní rybníčky a zchátralý areál pohraniční roty. Nyní je tu několik let v provozu  , který tady zřídilo město Cheb.

  Dolní Hraničná (Unterkunreuth) - 8,4 km
Od psího útulku pokračuje naše cyklotrasa směrem na Pomezí. Nalevo podél silnice probíhá hranice přírodního parku Smrčiny. V této části, mezi Horní a Dolní Hraničnou, se nachází malebné a trochu tajuplné údolí Výhledského potoka. Celá oblast je prameniště pitných vod a v minulosti tady bývala bažantnice. Prameništěm prochází úzká silnička, dlouhá 5,5 km a je možné si ji projet na kole. Pokud se rozhodneme pro tuto cestu, musíme 0,5 km za Horní Hraničnou odbočit z cyklotrasy vlevo, po chvilce přejet rovně signálku a pak už nás silnička sama povede. Sjedeme po ní dolů k Výhledskému potoku a držíme se po jeho proudu k Vlaštovčímu rybníku. Na Výhledském potoce (dříve Buchbach) u Vlaštovčího rybníka stával kdysi Vlaštovčí mlýn (Schwalbemühle). Od rybníčku pak vystoupáme na kopec a už jsme v Dolní Hraničné, kde se zase napojíme na naši cyklotrasu. 
Přestože se Dolní Hraničná nachází stejně tak blízko bývalé signálce jako Horní Hraničná, podařilo se jí období totality nějakým zázrakem přežít. Ve vsi můžeme vidět několik udržovaných  a poblíž hlavní silnice se nachází smírčí kříž. Cyklotrasa pak směřuje dolů k Pomezí. Za vsí přejedeme most nad železnicí a hned za mostem je rozcestí. Odtud je krásný rozhled na . Trasa dál sleduje silnici, která zatáčí vpravo, ale doporučuji odbočit vlevo zkratkou do Pomezí. Vede tudy upravená stezka pro pěší a cyklisty a pokud se po ní vydáme, vyhneme se asi 400 metrovému úseku hlavní silnice.

  Pomezí nad Ohří (Mühlbach) - 9,6 km
V Pomezí na rozcestí u Dolní Hraničné cyklotrasa končí. Pomezí patří mezi nejzápadnější obce ČR a mezi nejstarší obce na Chebsku. Dřívější název Mühlbach - mlýnský náhon, snad vznikl podle toho, že zde bývalo hodně mlýnů. V roce 1850 už bylo Pomezí poměrně velkou obcí a tak se stalo i sídlem starosty. K obci patřily vesnice Rybáře (Fishern), Pomezná (Markhausen), Bříza (Pirk), Cetnov (Zettendorf), Rathsam, Tůně (Liebeneck) a Dolní Hraničná (Unterkunreuth). V roce 1945, před odsunem, bylo ještě v Pomezí 53 Čechů a 423 Němců. 1.8.1947 se úředně změnil název obce z Mühlbachu na Pomezí nad Ohří a obec byla po odsunu dosídlena na 256 obyvatel.
V letech 1962-64 byla vybudována přehrada Skalka a od té doby se začal v jejím okolí rozvíjet turistický ruch. Vznikly nové chatové oblasti a na přehradě byla zavedena lodní doprava s třemi přístavy. Lodě jezdily po přehradě až do roku 1987 a v roce 2007 byla lodní doprava obnovena. V roce 1976 byl v Pomezí zrušen MNV a obec byla přičleněna k Chebu, to trvalo až do roku 1990, kdy se znovu osamostatnila.
Farní kostel sv.Jakuba staršího je asi už jediná kulturní památka v obci. Kostel je velmi starý, vznikl již v 10. století a byl postaven v románském slohu. V letech 1618 a 1625 kostel vyhořel a nově postaven byl v až roce 1700. Na štítě kostela bývaly sluneční hodiny. Za socializmu byl kostel uzavřen a pomalu chátral. Po revoluci vznikla na parkovišti u kostela vietnamská tržnice, která utvářela několik let vzhled prostranství před stále chátrajícím kostelem. Tehdy na silnici u kostela stály ještě semafory, které regulovaly dopravu před hraničním přechodem. Dnes už je dlouholetý transit dopravy přes Pomezí do Německa minulostí. Po otevření nové silnice se doprava v obci podstatně snížila a Vietnamci z parkoviště zmizeli.   se začal opravovat, ale byl ještě na podzim roku 2007 v dost žalostném stavu.

 

Datum aktualizace