Délka trasy: 22 km (s odbočkami až 35 km)
Náročnost trasy: Střední
Nastoupáme celkem: 648 m
Povrch trasy: Silnice II. třídy (15 km), III.tř. (1 km), lesní asfaltové cesty (6 km)
Hustota dopravy: Přesto, že trasa vede převážně po sil.II.tř., převažuje jen slabý provoz
Cyklotrasa je vhodná pro: Turistická kola (trek, cross)
Cyklotrasa 2136 byla vyznačena v roce 2008 a vedla až do roku 2009 z Kynšperka do Lázní Kynžvartu. Pak byla trasa změněna a nyní uhýbá v Horních Lazech na Štipkovnu a končí na Kladské. Trasa je náročná a od Kynšperka se musí překonat převýšení téměř 500 výškových metrů.
Průjezdní místa (PM):
Kynšperk, nádraží - 0 kmTrasa 2136 začíná před nádražím v Kynšperku, kam můžeme dojet vlakem od Chebu nebo z Karlových Var. Při cestě do centra města uvidíme hned zkraje sloupek s první cykloznačkou, kde je ještě uveden koncový cíl Lázně Kynžvart, ale to již neplatí. Jak pak uvidíme v Horních Lazech, značení nás zavede do Kladské. První zastávku uděláme na kryté lávce přes Ohři.
Nespornou zajímavostí je unikátní lávka pro pěší přes řeku Ohři, po které vede i naše cyklotrasa. Se svými třiašedesáti metry je druhou nejdelší dřevěnou lávkou v republice, po českokrumlovské "rechli". Původně tu bývala železobetonová lávka o délce 130 metrů, u níž stával i domek k vybírání mýta. Byla nesmyslně zničena v roce 1945 (její zbytky se dochovaly). V roce 1947 ji nahradila dřevěná lávka, která však byla rovněž zničena, a to v roce 1950. Ještě v tomtéž roce však byla obnovena, a to nákladem 1,3 milionu Kčs. Lávka obstarává spojení mezi středem města a nádražím. Kynšperská lávka - co do důmyslnosti své konstrukce - má svou obdobu snad jen v Suchovršicích u Úpice na Trutnovsku. V roce 2005 byl most rekonstruován.
Na lávku už od roku 2010 nemusíme kola vynášet po schodech, ale můžeme pohodlně na ni vyjet novým nájezdem, vybudovaným při dostavbě cyklostezky Ohře ze Sokolova. Za mostem pak pokračujeme rovně a mírně vlevo.
Audio - ČRo
Audio - ČRo
Kynšperk, evangelický kostel - 1,0 km Můžeme od lávky ale také jet rovně, neodbočovat vlevo, a z Okružní ulice vyjet podél schodiště na náměstí kolem zajímavě stavěného evangelického kostela. Kostel je zasvěcen sv. Vykupiteli a 16.října 2005 si místní evangelický sbor připomínal 100. výročí postavení kostela a oslavám předcházela i rekonstrukce kostela za finanční podpory partnerského sboru v Syrau u Plavna. Pokud se někdy do kostela dostanete, tak si všimněte, že neuvidíte žádné píšťaly z kostelních varhan. Ne, že by tam nebyly, ale tento nástroj je zabudován s celým prospektem tak, že prostě není vidět. Tyto varhany původně sloužily divadlu ve Weimaru, kde byl v té době ředitelem Franz Liszt. Hrával tam na ně nejen samotný Liszt ale i Johan Wolfgang Goethe. Do Kynšperka byly přepraveny roku 1904, ale jejich původ se datuje už k roku 1826. Když se prováděla rekonstrukce Výmarského divadla v roce 1904, došlo k vyřazení starého nástroje a tento zakoupil jistý člověk, snad z Kynšperka, aby je věnoval do právě dokončovaného kostela. Jde opravdu o pozoruhodný starý nástroj.
Kynšperk nad Ohří (Königsberg) - 1,3 km (rozc. s CT 2246, 2244, 2247)Starověké město vzniklo někdy ve 12. století. Na Zámeckém vrchu nad Náměstím Míru stával hrad, který byl přestavěn za vlády Otakara II. a zanikl požárem v 17. století. Dochovaly se části opevnění města ze 14. století jako např. barokně upravená městská brána. Hned vedle brány je starý dům s dřevěným patrem - židovský dům. Ve městě bývala velká židovská komunita a na konci Dlouhé ulice stávala synagoga a na severním úbočí Zámeckého vrchu se nachází židovský hřbitov. Na náměstí uvidíme sloup Nejsvětější trojice, který byl postaven na náměstí roku 1700 po morové epidemii a v roce 1706 byl sloup doplněn sochou sv. Floriána po velkém požáru města.
V druhé polovině minulého stolení (1871) se ve městě narodil snad nejznámější "kynšperák" Kašpar Herrmann, vynálezce ofsetového tisku. Z náměstí pak sjedeme ke kostelu, k dominantě města - baroknímu kostelu Nanebevzetí Panny Marie, který se nachází na ostrohu nad řekou a pochází z první čtvrtiny 18. století.
V Kynšperku pak ještě najdeme další pamětihodnosti a zajímavosti.
U kapličky - 2,6 km (rozc.s CT 2246)
Vystoupáme po silnici na rozcestí, kde se odbočuje na Libavské Údolí a pokračujeme vpravo na Kolovou. Po chvíli přijedeme na zastávku naučné stezky č.7. Zastávka je v místech, kde stávala . Ta už v 60. letech byla ve špatném stavu a později byla zbořena.
Kolová (Kogerau, Kager) - 3,8 km (rozc.s CT 2245 a 2246)Kolové jsou v našem kraji dvě, kromě této je ještě jedna u Karlových Var. Kolová u Kynšperka je "známá" hlavně tím, že je tu věznice. Ta vznikla v areálu bývalých kasáren dělostřeleckého pluku, který byl po revolici jako jeden z prvních zrušen, a to již v listopadu 1989. Na nedalekém Smrčném vrchu bývala dříve oplocená rytířská tvrz, která vznikla asi ve 12. století a okolo ní byla vedena kolová hradba. Jméno pak přešlo i na blízkou obec. Tvrz pak zanikla někdy v 15. století. Dnes se jedná o archeologickou památku I. kategorie. Archeologové tu našli střepy keramiky pocházející až ze středověku. V 18. století zde vznikla ves jako osada německých zemědělců, pastýřů, a horníků.
V Kolové na rozcestí cyklotras si můžeme na jednom rodinném domku prohlédnout sluneční hodiny a také tu můžeme odbočit k Čertovu mlýnu (po trase 2246). Dnes je to stylová restaurace s krásným okolím. Hostinec Čertův mlýn (Teufelsmühle) přitahoval mnoho výletníků a letních hostů už od počátku minulého století. V létě 1929 zde trávil svoji dovolenou známý novinář Egon Erwin Kisch. Během své letní dovolené v Čertově mlýně napsal reportáž o loupežnících na Chlumu, inspirován známou divadelní hrou.
Zlatá (Golddorf) - 4,8 kmZ Kolové přejedeme po novém mostě přes dálnici a pokračujeme na rozcestí ve Zlaté. Dříve byla Zlatá správní obec a patřily k ní i osady Podlesí (Ebersfeld) a Kamenný Dvůr (Steinhof). Zlatá se do roku 2009 nacházela na hlavním tahu Cheb-K.Vary a přejet tehdy frekventovanou silnici na kole byl někdy dost velký problém. Od té doby co byla otevřena dálnice, tak silnice osiřela. Známý motorest Na Kameňáku teď už asi má zlaté časy za sebou a je zřejmě jen otázkou času, kdy ho zavřou. Volnou silnici proto můžeme využít k návštěvě Kamenného Dvora. Odbočíme z trasy a zajedeme se podívat po bývalé silnici první třídy k nedalekému zámku.
Kamenný Dvůr (Steinhof) - odbočka z trasy - 1,9 km
Název zámku Kamenný Dvůr je odvozen od panského dvora, který tu původně stával a byl obehnán kamennou zdí. Přestavbu dvora na zámek zahájil Felix ze Strahlendorfu a dokončil jej továrník Haas, zakladatel nejstarší porcelánky v Čechách - Haas & Čížek v Horním Slavkově. Haasové vlastnili i zámeček v Mostově (trasa 2266, PM 8) a hrad Bítov u Vranovské přehrady. Na Kamenném Dvoře měl rod Haasů rodinnou hrobku. O své majetky Haasové přišli po 2. sv.válce. Na Kamenném Dvoře byla zřízena ubytovna pro bulharské dělníky a po vzniku vojenského prostoru Prameny zámek zabrali vojáci. V těsné blízkostí zámku byla vybudována řada podzemních úkrytů a pozorovatelen. Nejméně jeden podzemní úkryt byl zřízen přímo v zámeckém parku. V nejbližším okolí zámku se nachází 12 těchto podzemních staveb. Byly zamaskovány a armádou udržovány až do počátku 90.let. Když bylo cvičiště Prameny na konci 50. let zrušeno a armáda zámek opustila, nastává období jeho totální devastace. Zámek užíval Státní statek Zlatá, který ho prakticky neudržoval. Proto byla v roce 1976 zrušena jeho památková ochrana. Neúspěšně se ho ještě pokusil využít podnik Drobné zboží Cheb, který jej začal opravovat. Ale na záchranu stavby neměl dostatek prostředků. Nevyužitá až do doby, než se do její záchrany pustila v roce 2004 soukromá firma a ta celý areál přestavěla na hotel za více jak čtvrt miliardy. Zámek i s okolím jsou dnes opravdu nádherné, ani se nechce věřit, jaká to bývala ještě v roce 2003 ruina. Další zajímavosti o zámku Kamanný Dvůr a Mostov najdete i v jednom z dílů Toulavé kamery.Vrátíme se na trasu 2136 a pokračujeme po ní ve směru na Dvořečky.
Libava (Liebau) - 6,4 km (rozc. s CT 2248)Přijedeme na rozcestí s cyklotrasou 2248 nazvané U Libavy. Jmenuje se podle bývalé vsi, která tu stála ještě v roce 1948. Zanikla po zřízení vojenského cvičiště Prameny v 50. letech. Dál stoupáme silnicí na Dvořečky.
Dvorečky (Krainhof) - 7,4 kmStejně jako Libava, tak i Dvorečky zanikly po vzniku vojenského prostoru Prameny. Před vjezdem do lesa potkáme ještě odpočívku s mapou, jako zastavení č. 4 - Na Dvorečkách a pak zase pokračujeme stoupáním na Lazy.
Studánka (Schönbrunn) - 9,0 km Na turistickém rozcestí Studánka stojí torzo válečného pomníčku. Taky zde bývala obec a také skončila stejně jako ty dvě předchozí vesnice. Přitom na přelomu 19. a 20. století v tehdejším Schönbrunnu se nacházelo kolem 25 dvorů. První zmínka o obci u roku 1311, kdysi patřila ke kynšperskému panství, farností k Smrkovci. Od roku 1866 samostatná obec. Roku 1695 měla 48 domů a 246 obyvatel, školu a řadu mlýnů na Libavě, byla zde lisovna oleje, myslivna a hostinec. Zajímavostí už je tu jen prastará lípa se zarostlým patníkem.
Na základech bývalých domů si pak chalupáři postavili chatky a vznikla tak malá chatová osada. Žlutá značka odbočuje ze silnice k vodní nádrži Rovná, kolem bývalého Týmova, my ale pokračujeme dlouhým stoupáním do sedla nad Studánkou.
V sedle - 9,5 kmAž do sedla se dříve rozprostírala ves Studánka. Sedlo bylo takřka nejvyší obydlené místo obce a dnes tu můžeme ještě nedaleko silnice najít , jako pozůstatek božích muk z roku 1842.
Ze sedla je pěkný výhled po okolí.
Smrkovec, rozc. - 11,3 kmMineme odbočku lesní panelky, která by nás zavedla kolem rozcetí U Trojice do Mokřiny a pokračujeme silnicí po trase. Zde na rozcestí do bývalé vsi Smrkovec můžeme odbočit z trasy a navštívit zaniklou obec, jednu z největších v této části Slavkovského lesa a vrch Kozák, kde za totality bývalo palebné postavení raket.
Smrkovec (Schönficht) - odbočka z trasy 0,8 km
Obec, o které se vyprávějí legendy, ležela v poměrně vysoké nadmořské výšce okolo 700 metrů pod vrchem Kozák (Steinknock). Z Kozáku býval nádherný výhled na krajinu Chebska, dnes je ale zalesněn. K obci patřily ještě samoty Grundmühle, Moorlohe a také mlýn s pilou Mühlpeint. Nejvýznamnější památkou Smrkovce byl farní kostel svatého Václava, který byl v roce 1352 povýšen na farní. Kostel byl během staletí několikrát přestavěn, naposledy v roce 1839, na příkaz kancléře Metternicha. Z interiéru se nacházel vzácný oltář Anděla Strážného z roku 1710.V roce 1846 je ve Smrkovci evidováno 728 obyvatel (všichni Němci), což bylo v historii obce asi nejvíc, ale postupem času docházelo k odlivu lidí, zapříčiněného stěhováním horníků za prací do Sokolova. V roce 1877 postihl Schönficht velký požár a v domě místního rychtáře Johanna Reicha shořely veškeré dokumenty obce, včetně obecní kroniky. V roce 1900 měla farní obec 98 domů a 609 obyvatel, vlastní poštovní úřad, později, za první republiky, také vlastní četnickou stanici. V roce 1930 byla v rámci počešťování založena jednotřídní česká obecná škola a mateřská školka, která fungovala do roku 1938. Těsně před druhou světovou válkou je zde evidováno 496 osob. Za druhé světové války sídlilo v obci divizní komando wehrmachtu. Po odsunu převážné většiny původních obyvatel, se prakticky ukončila historie obce Schönficht. V roce 1947 byla ještě přejmenována na Smrkovec a byla zde snaha dosídlit prázdné domy. Ještě 1. června 1946 tady byla znovu otevřena česká škola, ale navštěvovalo ji už jen 5 dětí.Paradoxem osudu bylo, že Smrkovec byl zanedlouho začleněn do vojenského prostoru a noví obyvatelé byli znovu urychleně vysídleni. Podle vzpomínek pamětníků měli pouze několik hodin na to, aby pod dohledem vojska vesnici opustili. Prakticky tak obec s názvem Smrkovec nikdy neexistovala, protože pod krátkým panováním armády byla, podobně jako ostatní zaniklé obce Slavkovského lesa, srovnána se zemí.Dnes na místě, kde stál Schönficht naleznete vzrostlé stromy, bolševníky a hledače pokladů.
Kozák, palpost - odbočka z trasy 2,0 km
Pokud vyjedeme na vrch Kozák (vede tam zpevněná cesta), dostaneme se do chátrajícího bývalého objektu armády. Objekt nazývaný jako hotovostní systém, nebo také v režimovém kódu objekt "C" patřil protiletadlovému pluku ve Velké Hleďsebi. Byl součástí protivzdušné obrany státu a sloužil k bezprostřednímu použití protiletadlových raket při narušení vzdušné hranice státu. V objektu byla vždy ve službě jedna z pěti palebných baterií pluku a sloužila zde celý měsíc, pak se vystřídala s jinou. Objekt podléhal zvláštnímu režimu utajení a palpost nesměl nikdo po celý měsíc opustit. V objektu byl řídící a naváděcí lokátor SURN a čtyři odpalovací zařízení, z toho dvě z nich měla nabité po dvou raketách. Jednalo se o ruský komplet KUB 2K12, v kódu NATO SA-6 Gainful.
Vrátíme se zpět na silnici a pokračujeme na další rozcestí.
Dolní Žitná (Unter Rockendorf) - 12,7 kmNa tomto rozcestí se nacházela další zaniklá obec Dolní Žitná. Byla rozmístěna souměrně kolem silnice a táhla se vzhůru na Lazy. První písemná zpráva je již z roku 1370. Pojmenování obce údajně vzniklo z německého Rock - sukně. Po válce pak byla počeštěna nepříliš vhodně na Žitnou, asi proto, že se tu snad pěstovalo žito. Že by se mu dařilo v těchto téměř horských podmínkách? Majitelů obce se v minulosti vystřídalo několik. Byl mezi nimi i Jeroným Šlik, nebo Kladský pán Otto Schönburg-Waldenburg. V polovině 19. století měla Žitná přes 500 obyvatel, vlastní školu, pivovar, vinopalnu a hostinec Anton Reiters. V 50. letech byla Žitná po zřízení vojenského prostoru srovnána se zemí. Dnes tu najdeme už jen několik soklů božích muk a křížků zarostlých bolševníkem.
Zde na rozcestí odbočuje polní zpevněná cesta vlevo. To byla hlavní přístupová cesta z Dolní Žitné do další bývalé vesnice Ostrov.
Ostrov (Verda, Wöhr) - odbočka z trasy 0,9 km
První záznamy o osadě Ostrov jsou z roku 1370. V roce 1785 tu bylo 33 chalup, v roce 1847 už tu stála škola a hospoda. Po vzniku ČS republiky jí Češi říkali Verda. Až po roce 1948 získala jméno Ostrov. Nový název nakonec odrážel fakt, že osada ležela na vyvýšeném místě obklopena lesy. Okresní národní výbor tehdy navrhoval název Výrava nebo Výr, protože tu hnízdili výři, ale to se neujalo. Za války byl ve vsi pracovní tábor pro ženy, jako pobočka koncentračního tábora Flossenbürg.Opět se vrátíme zpět a stoupáme silnicí na Lazy.
Horní Žitná (Ober Rockendorf) - 14,3 kmHorní Žitná byla menší a centrum měla v místě, kde do dnes zůstal zachován válečný kamenný pomníček. Obě Žitné na sebe plynule navazovaly. Stejně jako většina vesnic ve Slavkovském lese, i tyto zanikly v 50. letech po vzniku vojenského prostoru Prameny. K Žitné ještě patřila samota Doyscherhof, která zanikla tak rychle, že jí nestačili ani pojmenovat českým názvem.
V Lazech přijedeme nejprve k horní křižovatce, kde je rozcestník s trasou 2023. Cyklotrasa 2023 odtud vede přes Dolní Žandov a pokračuje na Mohelno pod Dylení. My po naší trase sjedeme ještě o něco níže, k další křižovatce, kde zase navazuje cyklotrasa 2254 (vede na Králův Kámen nad Mariánskými Lázněmi). Zde odbočíme vlevo a přijedeme do centra Lazů. Nenechte se zmýlit staršími mapami, kde trasa 2136 vede do Kynžvartu. Od roku 2009 byla trasa změněna nyní vede na Kladskou.
Horní Lazy (Ober Perlsberg) - 17,2 kmNa rozdíl od okolních vesnic části Lazů se podařilo přežít do současnosti. Jedinou zajímavostí tu je chráněný Pastýřský buk. Údajně ho vysadili pastýři, kteří zde v minulosti pásli krávy. Býval zde panský kravařský dům, kde bydleli pasáci a pacholci, kteří svým pánům v okolí pásli jejich stáda.
Chráněný buk najdeme ve stráni na konci vsi, za posledním domem ve směru na Dolní Lazy.
Pokračujeme sál podle značení cyklotrasy a u bývalé policejní chaty odbočíme vpavo a prodkým klesání sjedeme na Štipkovnu.
Štipkovna (Neuhaus) - 17,8 kmJe to romantické místečko s několika dřevěnými hájovnami a chatami dole u potoka Velké Libavy. Libava pramení v této kotlině a pak teče do obce Libavské Údolí, kde se spojí s Malou Libavou a za obcí se vlévá do Ohře. Dříve tu bývala myslivna Neuhaus.
Když pak budeme pokračovat po trase dál, všimneme si v lese u cesty starého , který upozorňoval na něčí soukromou cestu. Cesta tu vede po nově opravené lesní asfaltce a po ní pokračujeme na rozcestí, kde odbočuje žlutá pěší značka.
Rozcestí se žlutou - 19,0 km Další odbočkou z trasy můžeme zajet k bývalému Kasprovu mlýnu, a nebo se podívat na Sychravův smrk. Dostaneme se k nim po žluté značce, která zde odbočuje vlevo.
Kasprův mlýn (Kaspermühle) - odbočka z trasy 1,2 km
Za jakým účelem byl mlýn postaven se už asi nedozvíme. První písemná zmínka pochází z roku 1748, kde je zmiňován jako mlýn s společně se sousední hájenkou. Pravděpodobně vznikl v dobách, kdy se zde usadili první obyvatelé Horních Lazů, tedy do období 13. či 14. století. Původně asi vznikl pro potřeby místních horníků jako drtič rudy či promílací zařízení. Později mohl sloužit jako pila. Součástí mlýna byla ale také kovárna, takže je také možné, že ve středověku pracoval jako hamr. Posledním majitelem byl Johann Jakob, který byl i se svou rodinou těsně před koncem války postřílen banderovci, kteří tudy procházeli. Po vzniku vojenského prostoru Prameny byl mlýn zcela zničen. Dnes tu po něm najdeme už jen pojmenovaný turistický rozcetník.Více informací nejen o tomto mlýnu, ale o všech 57 mlýnech, které se v minulosti nacházely ve Slavkovském lese najdete v nové knize pana Luďka Jaši "Mlýny Slavkovského lesa".
Sychravův smrk - odbočka z trasy 1,7 km
Po dalším půl kilometru přijedeme k jednomu z nejmohutnějších smrků v republice. Má v obvodu 5 metrů a je označen tabulkou. Pozoruhodné je, že doposud nebyl zařazen mezi chráněné stromy. Pak se zase vrátíme zpátky na naší trasu a pokračujeme po značené trase.
Rozcestí Hvězda - 21,0 km
Projíždíme podél potoka Velká Libava, která pramení pod vrchem Hvězda, nebo je se mu také říká Hvězdice (844m). Je zde turistické stejnojmenné rozcestí a opodál cyklistický rozcestník a je to nejvyšší místo naší trasy. Na rozcestí můžeme vidět starý na kamenném soklu.
Před námi už je poslední úsek trasy - příjemný mírný sjezd na Kladskou.
Kladská byl původně název polesí, později byla po něm pojmenovaná myslivna s několika okolními objekty. V 19. století byl tento revír v majetku státu, ale v roce 1873 koupil jeho podstatnou část kníže Otto Friedrich Schönburg-Waldenburg (1819-93) a 1882 k němu připojil i statek Žitná (Rockendorf). Za tohoto majitele došlo k velkorysé přestavbě myslivny i okolních objektů a bylo zde zřízeno nové centrum správy schönburského majetku. V roce 1873 kníže navštívil 5. světovou výstavu ve Vídni, kde se mu zalíbila expozice švýcarských domků na tolik, že celý areál koupil. Po výstavě byl švýcarský areál byl rozebrán, převezen sem a Švýcary znovu sestaven.
Celý komplex Otto Friedrich určil k užívání svému synovi, dědičnému princi. Protože ten však již v roce 1888 zemřel, druhorozený syn již nebyl na živu od 1887 roku, stal se dočasně uživatelem panství jeho třetí syn Otto Zikmund (Sigismund). On byl totiž vyloučen z nástupnictví a všech rodinných práv, protože se chtěl oženit s (neurozenou) pěvkyní postupimské dvorní opery Friederikou, zvanou Hassow (a v roce 1919 se s ní skutečně oženil). Kladskou měl Otto Zikmund spravovat po dobu, než dosáhne plnoletosti syn jeho prvorozeného bratra. Otto Zikmund využil situace, po otcově úmrtí a po vzniku Československa, a Kladskou si udržel až do své smrti v roce 1936. je přímo na Kladské za Mysliveckou hospůdkou. Jeho manželka tu pak žila až do roku 1945. Po té alpské domky a přešli do rukou státu a do dnes je spravují Lesy ČR.
Kladská je dnes vyhledávané výletní místo a zámeček slouží jako horský hotel, (původně U Tokajícího tetřeva) je vyhledávaným místem především německých hostů. Cyklisté se obvykle sjíždějí v na terase.
V sousedství zámečku je rezervace Tajga, jedna ze sestavy "Kladských rašelinišť". Chráněné území zahrnuje čtyři lesní rašeliniště - Tajga, Lysina, Paterák a Malé rašeliniště a jsou zásobárnou vody pro mariánskolázeňské kyselky.
Naučná stezka je nepřetržitě v provozu od září 1977. Vstup na naučnou stezku je před Zámečkem na opačné straně silnice. Stezka vede kolem Kladského rybníka po okraji národní přírodní rezervace Kladské rašeliny v části pojmenované Tajga. Kladský rybník je z r. 1501 a nechal ho vybudovat Jan Pluh jako zásobárnu vody pro vodní kanál Dlouhá stoka*.
Vlastní trasa stezky vede po dřevěném můstkovém chodníčku. V roce 2010 byla NS opravena a prodloužena kolem Dlouhé stoky a končí u parkoviště. Nyní má stezka celkovou délku 2,3 km. Po obvodu jsou četná odpočívadla a vyhlídková místa. Stezka není na kole přístupná, naše stroje si můžeme uzamknout před Mysliveckou hospůdkou. Naučná stezka tvoří okruh, takže se zase vrátíte na výchozí místo.
Na Kladské naše putování po trase 2136 končí. Prochází tudy také cyklotrasa 2135 ve směru na Kynžvart a dále do Českého lesa, na opačnou stranu pak do Krásna, kde navazuje na trasu 362 do Bečova a Lokte. Nebo zde můžeme pokračovat po trase 2142 do Mariánských Lázní.
Datum aktualizace
11. 11. 2006 - 16:40