Domů Témata Turistika a volný čas Cyklistika Národní cyklotrasa č. 36  (Magistrála Český les), úsek Broumov-Cheb

Národní cyklotrasa č. 36  (Magistrála Český les), úsek Broumov-Cheb

Délka trasy: 43 km (s odbočkami až 47 km)
Náročnost trasy: Střední
Nastoupáme celkem: 571 m
Povrch trasy: Většinou asfaltový povrch, místy rozbitý
Doprava: Slabá
Cyklotrasa je vhodná pro: Turistická kola

Magistrála Český les 
Na hranicích Karlovarského kraje v obci Broumov začíná naše putování po cyklistické Magistrále Český les. Je značená jako cyklotrasa č.36 a Magistrálou se nazývá, protože prochází přes celý Český les od Všerub až do Chebu. Do Karlovarského kraje vstupuje za obcí Broumov a u Chebu se napojuje na páteřní trasu Karlovarského kraje na cyklostezku Ohři.
 
Průjezdní místa (PM):
Broumov (Promenhof) - 0 km
V Broumově, ačkoliv je ještě v Tachovském okrese, začneme s popisem cyklotrasy, protože obec Broumov má velmi zajímavou historii, která stojí za zmínku. První písemný doklad o Broumově pochází z r. 1523, kdy byl jeho držitelem Ernest Stockauer. Broumov nejdříve patřil pod správu tachovského hradu a od 17.století se stal součástí chodovoplánského statku, jehož území se táhlo až k Chodovské Huti. Západní část Broumova byla před r.1945 samostatnou osadou Nový Heimhausen.
Majitelé statku, Heimhausenové, vystavěli v obci dva zámečky. Patrně starší je Jánský zámeček - Johanneshof, obklopený zpustlým parčíkem ve východní části vsi. Stojí na východním okraji vsi pod silnicí. Své jméno obdržel po soše svatého Jana Nepomuckého, která však již dávno zmizela. Zámeček je uváděn poprvé roku 1818, kdy sloužil jako obydlí lesníka a příležitostné lovecké sídlo vrchnosti.
Druhý zámeček Svatého Víta se nachází uprostřed Broumova, pod silnicí, nad údolím Hamerského potoka. Nejedná se v pravém slova smyslu o šlechtické sídlo, ale o správní objekt vrchnostenské železárny a zdejšího těžebního úřadu. Pod zámkem stojí socha svatého Víta z roku 1749, který je patronem měditepců. Socha vznikla ve stejném roce, v němž je poprvé uváděna i zdejší železárna. Drobná patrová budova s vysokou mansardovou střechou a věžičkou byla do počátku 90. let 20. století opuštěná a zpustlá. Dnes je v rekonstruovaném objektu restaurace. V 18. a 19.století byla v okolí Broumova těžena a zpracovávána železná a měděná ruda. První zmínky o těžbě pochází z r.1749. Později zde vznikla huť, pak válcovna plechu a roku 1841 drátovna. Huť zásobovala svými výrobky nejen Prahu a Plzeň, ale i Polsko a německý trh. V roce 1867 byl provoz vysoké pece zastaven. Tavení železa ve vsi dnes připomínají už jen zříceniny starého hamru v údolí Hamerského potoka a zmiňovaná socha sv.Víta.
V letech 1929 - 1931byl za podpory vrchnosti vystavěn kostelík sv.Anny a v roce 2005 byl zrekonstruován. Před kostelem je symbolický hřbitov německých vojáků z II.světové války. V okolí obce se nachází několik chráněných stromů: Dubová alej pod Broumovem, Broumovský smrk a Broumovský jasan, nebo přírodní rezervace “Broumovská bučina“. Z Broumova cyklotrasa 36 přicházející od Tachova pokračuje po silnici ve směru na Chodovskou Huť.
TIP:  Spojka Kajetánskou cestou
Než vyrazíme po značené cyklotrase 36, můžeme hned zpočátku zvážit zajímavou okliku, která nevede po silnici, ale kvalitní lesní cestou k rybníku Kajetán, kde se napojuje na novou cyklotrasu 2137. Po této trase pak pokračujeme do Plánské Hutě do průjezdního místa č.3, kde se napojíme zase na naší trasu. 
Spojka je stejně dlouhá jak cesta po trase 36.
 Chodovská Huť - Šmelctál (Kuttenplaner Schmelzthal) - 4,3 km
Po silnici přijedeme do Chodovské Hutě na křižovatku s válečným pomníkem a tabulí s informacemi o obci. Můžeme zde odbočit z trasy a zajet k jasanu pana Šolce. Pak pokračujeme dál po cyklotrase 36 do nedaleké Plánské Hutě.
Chodovská Huť (po válce ještě načas Chodovský Šmelctál) byla založena v roce 1687 jako sídlo nejchudších horníků ze Tři Seker. Podobně byly založeny i druhé dva Šmelctály (Plánský a Tachovský). Všechny Hutě získaly svá jména podle toho, k jakému panství náležely. Chodovské Huti se říkalo dříve "Dolní Šmelctál" a dělila se na několik částí.Jednou z nich, kromě jiných, byl  i dvůr Galtenhof s čp. 95, který byl původně chodovoplánský panský dvůr Haimhausenů - proto Chodovská Huť (správněji by se ale měla jmenovat Chodovoplánská Huť). Zdejší škola, původně putující, dostala roku 1884 vlastní budovu z prostředků hraběte Berchem-Haimhausena a dosud stojí ve vsi. V Huti se nacházely 2 mlýny - Schneiderův a Pekelný mlýn. Byly zde také 3 hospody - Rothova, Scharnagelova a Krausova. U lesa se nacházela fořtovna (čp. 82) a již zaniklá myslivna vedle Pekelného mlýna. Po odsunu Němců přišli čeští osídlenci a obec zůstávala až do roku 1960 samostatnou obcí s vlastním MNV. Dnes je rekreační oblastí s desítkami chalupářů a chatařů, kteří postavili své chaty na starých základech stavení. V rozsáhlé oboře mezi Hutí a Broumovem choval dlouhá léta podnik Interlov stáda divočáků, daňků, jelenů a srn. V roce 2005 byla obora zrušena a Interlov zanikl.
TIP: Jasan - odb.z trasy 500m
Když odbočíme v obci první odbočkou vlevo k bývalé škole tak asi 200m za obcí tak se dostaneme k jasanu pana Šolce. Je starý asi 130 let a roste uprostřed louky vedle cesty. Strom byl dříve v žalostném stavu, což nedalo spát panu Šolcovi a tak se rozhodl s ním něco udělat. Pronajal si pozemek, na kterém jasan stojí, zavezl zeminou obnažené kořeny, ošetřil poničenou kůru a odstranil starý posed. Pod jasan umístil lavičku s výhledem na obec a nedaleko jasanu vztyčil dřevěný kříž. Dnes je jasan krásný solitérní strom. V roce 2006 jej pan Šolc navrhl na strom roku. V této soutěži se umístil na 4.místě.
 Plánská Huť - 5,0 km (rozc. s CT  2137)
V Plánské Huti se napojuje spojka z Broumova po Kajetánské cestě. Plánská Huť (Hutím se také říkalo Šmelctály) patřila v minulosti pod Plánské panství, dnes je součástí Chodovské Huti.
Obec měla katastr pouhých 196 ha a původně patřila k plánskému panství. Na říčce Tiché později stával Medvědí mlýn a na Huťském Pixův mlýn (čp.17 pod rozcestím do Chodovské Hutě). V 16.století se uvádí, že Plánský Šmelctál existoval a že vděčí za svůj vznik prastaré malé skelné huti, vzniklé v blízkosti zdejších hornických děl. Roku 1788 je tu uváděno 32 stavení a po sto letech (1885) tu bylo již 52 domů a 353 obyvatel. K Plánské Huti pak patřily až do roku 1882 i sousední Skelné Hutě (Glashütten.) Uprostřed Plánské Hutě stávala škola z roku 1885. V té době tu stála i továrnička na výrobu skleněných perel a drátovna. Avšak počet obyvatel zvolna klesal a v roce 1945 tu bylo 56 domů a 239 osob. Po vysídlené německého obyvatelstva tu ještě v roce 1965 žilo 30 obyvatel. Pak obec jako taková zanikla, a byla přičleněna k Chodovské Huti. V oblasti u obcí Šmelctál, nyní PIánská a Tachovská Hut´ byly kdysi rozsáhlé doly. Dolováno bylo pravděpodobně již v předhusitských dobách, bohužel z tohoto období není o dolování více zpráv, zachovaly se jen pověsti.

 Planská Huť (rozc.) -  5,4 km (rozc. s 2068)
Asi 500m za vsí přijedeme k rozcestí, kde odbočuje trasa 2068 ve směru na Tři Sekery, kde je hostinec (ve všední dny otevírá až v 15 hodin a ve středu má zavřeno) a penzion a pak dále na Velkou Hleďsebi. Ze Tří Seker se pak po trase 2069 můžeme vrátit zpět na naší trasu v průjezdním místě č.6 U Kamence. Další možnost občerstvení bude pak až v Dolním Žandově. Pokud tedy nebudeme projíždět přes Tři Sekery, tak pokračujeme po naší trase rovnou do Tachovské Huti.

 Tachovská Huť - 6,0 km (rozc. s EV13)
Tachovská Huť byla založena na Tachovském panství v 17. století. Svému vzniku vděčí těžbě stříbra a mědi. Dlouhá protažená osada, kdysi s pěti mlýny, leží paralelně mezi dvěma potoky (Tichabach a Schladabach). Obec tvořila v 19. století současně s Tachovskými Třemi Sekerami jedno politické uskupení. V roce 1888 následovalo rozdělení a došlo k samostatnému vytvoření obce. Tavírny stříbra a mědi se nacházely v místě zvaném Hüttenwinkel ve východní části vesnice. Těžba rudy postupně zanikala a v roce 1861 došlo k celkovému uzavření všech dolů. Od těchto dob se obyvatelé věnovali především zemědělství, rozpínající se lesy dávali mužům práci při těžbě a opracování dřeva. Vzkvétající Mariánské Lázně nabízely během lázeňské sezony zaměstnání značné části obyvatel. Hodně obyvatel se ale stěhovalo za prací do Mariánských Lázní.  V roce 1890 měla Tachovská Huť okolo 760 obyvatel, ale v roce 1930 to bylo pouhých 482 a o dalších devět let později činil počet pouze 449. 
Tachovská Huť má v téměř veškerou fotodokumentaci domů. Tyto snímky pořídil ve dvacátých let 19. století Josef Arnold, který nechal každou stavbu vyfotografovat svým synem Erikem. Tyto fotografie zachránil i při odsunu.  

  U Kamence (Holenstein) - 8,1 km (rozc. s 2069)
Nedaleká lesní osada Kamenec má zajímavou historii. Holenstein znamená dutý kámen a za první republiky se také jmenoval Holštýn. Dříve v okolí bývala skaliska a v jednom z nich bylo uvnitř několik dutin, skrze než se dalo vylézt na vrchol skály. Byla to oblíbená turistická atrakce, ale za druhé války tu těžili zajatci kámen a skály vytěžily. Tím atrakce zanikla. Lesy v okolí Kamence patřily knížeti Windischgrätzovi a zde měl fořtovnu. Když byly v roce 1919 knížecí lesy zestátněny, byl na jejich památku u Malého Krásna postaven malý pomníček.
 Na Enklávě - 8,9 km (odbočka do Krásného)
U Helmutova kříže - 9,9 km (rozc. s CT 2135)
Na následující křižovatce lesních cest je cyklistický rozcestník. Křiží se tu trasa  2135. Rozcestí se říká U Helmutova kříže. Jméno vzniklo údajně tak, že na křižovatce bývala prostřelená helma na pomníku, kterému se říkalo "Helmák". Postupně se tomuto místo začalo říkat "Helmutův kříž". 
Dál pokračujeme v souběhu obou tras na další rozcestí pod kopcem Hřebínkem.

 Hřebínek - NS Slatina - 11 km  (rozc. s CT 2135)
Po necelém kilometru přijedeme na další rozcestí cyklotras, kde se obě cyklotrasy zase rozejdou a my pokračujeme rovně po trase 36, spolu s naučnou stezkou Slatina, kterou v rámci Programu 2000 zde v roce 2006 zřídila Lesní správa Fr. Lázně. Naučná stezka má 7 zastavení a vede v takovém jakoby půlkruhu.
je ale zakresleno pouze 6 zastavení, protože to sedmé Lesy doplnily až později. Poslední zastávka se nazývá Rašeliniště a na mapě je zakreslena červenou šipkou. Naučná stezka začíná v Malé Hleďsebi, vede přes Plánský můstek a končí u Tachovské Huti. Trasa je velmi pěkná, značená je 
 a určitě si na ní někdy udělejte čas. Celá se dá projet na krosovém nebo horském kole. Ostatně kousek po ní teď pojedeme až k rozcestí U Háje, poblíž kterého je zastavení č.3.

 U Háje - 12 km
Naučná stezka tu pak pokračuje dál rovně na Plánský můstek, ale my zde odbočujeme vpravo. Místo se jmenuje U Hájů a je tu turistický rozcestník. Cesta se kloní dolů, projedeme kolem lesní hájenky a dole u Kosího (správně by mělo být Kosového) potoka už budeme v téměř zaniklé vsi Háj.
 
 Háj (Grafengrün) - 13 km
Je to stará hornická ves, ve které později převládalo sklářství a v 18. a 19. století výroba kvalitního vápna. Na severním okraji obce se těžil chalkopyrit, malachit a měděné rudy. Jižně od obce byly doly na železnou rudu, doloval se tu galenit, sfalerit a malachit. Byly zde také lomy na vápenec a pálilo se zde vápno. Těžba vápence v okolí Grafengrýnu byla rozsáhlá a zde vyráběné vápno mělo prý výbornou kvalitu. Vápno se pálilo celkem v pěti pecích. Zdejší vápno bylo používáno při výstavbě domů v Kynžvartu i v Mariánských Lázních a v celém širokém okolí. Odlehlost místa a špatné cesty však byly důvodem zastavení jeho výroby. Pozůstatkem po více jak dvousetleté výrobě vápna je množství vápencových lomů nejen přímo v obci, ale i v širokém okolí. Jeden z takových lomů se nachází v těsné blízkosti Zeleného potoka na kraji lesa. Zelený potok později změnil svůj tok a začal se vlévat do vytěženého vápencového lomu.
Voda si našla novou cestu a začala se ztrácet v podzemních vápencových prostorách v  malém Krasu. Podtéká pastvinu a po asi 500 až 600 metrech se znovu objevuje ve svém starém korytu, ve kterém vyvěrá z několika mokřadů a bažin. O tomto propadání se dlouho nevědělo, až počátkem srpna roku 1999 ho objevila skupina historiků - Karel Nejedlý z Brna, Pavel Holubec z Valů a Zdeněk Buchtele z Velké Hleďsebe a nazvali ho " Kmotrovo propadání". Místo zkoumají nyní jeskyňáři. Otvor je postupně rozšiřován a čištěn, takže se snad jednou podíváme do malého krasu u Háje. V
, hostinec, několik mlýnů a válečný pomník. Dochovala se jen hájovna, jedno stavení a několik malých sakrálních staveb. Na Kosím potoce (také Vonši) stával Schneiderův, Falterův a Tinnesův mlýn. Sklářská výroba vznikla při Kosím potoce ještě dříve, než vesnice Grafengrün a na místě budoucí vesnice stávala továrna na tabulové sklo "Tafel-Glasfabrik".  V letech 1845-1846 to pak byla vrchnostenská sklárna ve Viktorově údolí - Obrigkeitliche Glasfabrik Viktorthal, nebo také "Metternich-Beatrix". Vyrábělo se zde nejen tabulové sklo, ale i známé bílé lahvičky
s typicky zakřiveným hrdlem. Po vzniku Grafengrünu se sice sklářská výroba soustředila do Viktorova údolí, kde stálo 6 domů a žilo 20 obyvatel. Současně byla ve vsi v provozu další sklárna, vyrábějící ještě počátkem 20. století. V té době byly už sklárny ve Viktorově údolí zaniklé a jejich provozní budova sloužila jako fořtovna.
 
Horní domky, rozc. - 14 km
Hned za vsí si můžeme všimnout vpravo u cesty, mezi chráněnými stromy, Steinmüllerův kříž z roku 1790. U nenápadné odbočky, která dříve vedla k Horním domkům, byl postaven v roce 1926
. Na žulovém podstavci seděl veliký orel. Ve střední části pomníku byla černá deska se jmény 23 padlých a nezvěstných z Háje.  Za následující zatáčkou po levé straně u cesty stojí 
a o kus dál ještě kovový
, umístěný na velkém balvanu za příkopem.
 
Vysoká (Maiersgrün), rozc. - 16 km (rozc. s CT 361)
Od Staré Vody přijedeme na křižovatku u Vysoké, kde naše trasa odbočuje vpravo dolů na Horní Žandov. Doporučuji ale sjet do vsi ke kostelu, který stojí za shlédnutí.
Vysoká vznikla možná již ve 13. století a z té doby pochází i katolický kostel Narození sv. Jana Křtitele. V roce 1598 došlo za reformace ke zrušení katolické víry a v roce 1617 zde byl dosazen na deset let luteránský farář. V roce 1800 byla pod kostelem postavena fara a roku 1946 proběhla v kostele poslední bohoslužba. Od té doby kostel rychle chátral a zřítila se střecha a strop. Naštěstí po pádu železné opony nastaly podmínky k záchraně téměř již ztracené památky. Díky iniciativě německých a českých křesťanů byly ruiny kostela uvedeny do současného stavu a tím se uchovaly alespoň zbytky zdí a věž. Uvnitř kostelní věže naleznete stručné informace o minulosti obce a kostela a návštěvní knihu. Některé nenávistné zápisy v návštěvní knize svědčí o tom, že smíření Čechů s Němci bude ještě asi nějakou dobu trvat. Například jeden ze zápisů v knize, která je ve věži volně dostupná, zněl: "Je to tu moc hezké, ale frickové by sem měli mít vstup zakázán!" Poslední tři slova byla třikrát podtržená. Autorem byl jakýsi Karel Vlasák. Omluvme ale jeho nevědomost. Kostel zchátral za doby budování socializmu a byl by již v úplných troskách, kdyby nebylo i Němců, kteří se též zasloužili o jeho dnešní úpravu.
V současné době čítá Vysoká pár domů. Ale ještě po válce to však byla živá obec. K Vysoké patřil tehdy Kocovský dvůr a Kocovský mlýn, Poustka, samota Muglangl a samota Bruckerhaus. V roce 1930 měla celá obec i s okolím 114 domů a 562 obyvatel.
 
TIP: Osada Poustka a bývalá stáčírna Melita - odbočka 300m
Na odbočce do osady Poustka je mezi stromy zapomenutý památník padlým a nezvěstným v 1. světové válce. Pro vybudování památníku byl v roce 1924 využit starý úvoz vedoucí souběžně s dnešní asfaltovou silnicí. Uprostřed úvozu, v jeho rozšířeném místě, je vybudován kamenný podstavec nahoře zakončený kamenným křížem. Okolo jsou ve svazích úvozu umístěny kamenné desky se jmény padlých v letech 1914 – 1918. Vše je porostlé břečťanem a barvínkem.
V osadě Poustka bývala stáčírna kyselky Melita, která se prodávala pod značkou Mariánskolázeňský sekt. Dnes je ale budova stáčírny soukromých rukách a pramen neni přístupný. 
 Horní Žandov (Ober Sandau) - 19 km
Vznik dříve samostatné obce Horní Žandov je velmi úzce provázaný se Žandovem Dolním a to po celou dobu své existence. Podél Šitbořského potoka vznikly v Horním Žandově převážně volně stojící uzavřené chebské statky. Horní Žandov vznikl dříve než Dolní. V roce 1930 bylo ve vsi 69 domů a 346 obyvatel, dnes je tu něco přes 100 obyvatel.
Počátkem 70. let 19. století byl Horní Žandov zhruba ve své horní třetině rozdělen nově vybudovanou železniční tratí Plzeň – Cheb, která tu vede po
.
Asi 150m za viaduktem najdeme nový pomník Hanse Kudlicha. Pro někoho je to neznámé jméno, ale Kudlich se proslavil tím, že jako poslanec říšského sněmu (tehdy byl nejmladším poslancem) navrhl zrušení roboty. Zákon pak byl roku 1848 schválen. Narodil se v Úvalnu ve Slezku a zemřel 1917 v USA. V Česku najdeme několik jeho pomníků. Největší je asi v Teplicích a v jeho rodné obci má i rozhlednu. Další rozhledna nesoucí jeho jméno stála v Doupovských horách v bývalé obci Tocov na vrchu Složiště. V našem kraji najdeme další jeho pomníček ve Služetíně u Teplé.
Pokračujeme pak po cyklotrase silnicí do Dolního Žandova.
 
Dolní Žandov  (Unter Sandau) - 20 km (rozc. s CT 2023)
Přijedeme na rozcestí k nádraží a hned po další odbočce přejedeme přes most a pokračujeme podél potoka do Salajny.
U mostu můžeme vidět mezi keři
postavený již po
. Po silnici rovně se dostaneme do centra k dominantě obce - ke  kostelu sv. Michala. Ten byl původně gotický a roku 1682 byl přestavěn na barokní. Na faře z roku 1317 jsou obrazy sv. Michaela archanděla a čtrnácti sv. Pomocníků z druhé poloviny 18. století. U zdi kostela najdeme dva smírčí kříže, které sem byly převezeny z jiného místa. Historicky cenná je i kaplička a smírčí kříž na cestě do Úbočí a několik soch světců v obci a na hřbitově.
Ves vznikla na přelomu 11. a 12. století a tehdy patřila klášteru v Teplé. Za Přemysla Otakara to již byla tak rozsáhlá ves, že získala v roce 1261 městská práva. Městečku vévodil vysoko na kopci původně opevněný kostel sv. Michala. Ve 14.století postihla Žandov katastrofa. V době bojů mezi Karlem IV. a  Ludvíkem Bavorem bylo městečko v roce 1347 téměř zničeno. Karel IV. pronajal zbytky Žandova Borešovi z Oseka, který měl v úmyslu zpustošený Žandov zbořit a místo něj založit nový Žandov pod blízkou tvrzí Amonsgrýn nedaleko Úbočí. To se mu však nezdařilo a tak byl Žandov znovu postupně obnoven. Žandov pak postupně vlastnili Plavenští, Pluhové, Švamberkové a nakonec Metternichové. Panské sídlo v Žandově nebylo zjištěno, ale předpokládá se, že zřejmě bylo v Manském dvoře.
Po odsunu německých obyvatel nastala hluboká stagnace s výraznou devastací cenného architektonického fondu města. V té době byla zničena zvláště předměstská hrázděná architektura. Zanikl tehdy i vzácný Barvířský dům - lidová hrázděná dvoupatrová stavba z 18. století s vysunutou podstřešní chodbou. Výsledkem neblahého období ve druhé polovině 20. století byl úbytek počtu domů na polovinu předválečného stavu.
 
Salajna (Konradsgrün) - 24 km (rozc. s 604)
Přijíždíme do Salajny, kde se dochovaly mimořádně cenné soubory chebských lidových staveb. Podle krajiny původu jsou označované jako „francké domy“, ale známé jsou spíše jako "chebské statky". Salajna je zajímavá tím, že nemá žádné pevné jádro a její usedlosti jsou roztroušeny ve stráních nad Šitbořským potokem. Dvory tvořily čtyři budovy - obytný dům, otevřená kolna, stodola a hospodářské stavení. Mnohé z dosud dochovaných stavení mají bohatě členěné a
, často se složitými šachovnicovými obrazci. Nejstarší domy pochází většinou z konce 18. nebo počátku 19. století a od roku 2004 je Salajna vesnickou památkovou zónou.
Jméno obce pochází snad z latinského označení salajka, neboli potaš. Potaš je uhličitan draselný, který se zde získával z dřevěného popela a byl používán při výrobě barviv, skla a mýdla. Když se v roce 1947 rozhodovalo o českém názvu obce, byly navrhovány kromě Salajny také jména Kunrátov, podle prvního známého vlastníka Konráda, nebo Údolná, podle typické polohy vesnice.
Jako první hradní pán v obci je zmiňován ve 13.století Konrád Paulsdorffer z Tennesbergu. Jeho potomci zůstali majiteli až do roku 1623, kdy vymřeli. V roce 1712 se začalo v okolí s dobýváním železné rudy. U dvora čp.31 bylo možno spatřit stopy po hornické činnosti ještě počátkem 20. století a v lesích v okolí potoka bývaly jámy po těžbě železné rudy. V 18. století se v okolních lesích vykácelo velké množství dřeva, které sloužilo k výrobě dřevěného uhlí. Vedle toho bylo zásobováno popelem 7 hutí na potaš. V 17 a 18. století už tvořilo obec 12 selských dvorů a v 19. století už jich bylo kolem 23. Každý sedlák v obci měl svůj rybník a studnu. Po roce 1945 byli všichni původní obyvatelé odsunuti a Salajna se od základu dosídlovala. Dnes už v Salajně žijí poslední tři původní dosídlenci.
V obci je v provozu nový penzion v renovovaném původním dvoru čp.12 s hrázděnými štíty. Po rekonstrukci je i bývalý mlýn - čp.9 (Gahmühle).
 

 Palič (Palitz) - 27 km
Jméno vsi je slovanského původu a její vznik je dosud záhadný. Pravděpodobně vzniklo v souvislosti s ohněm. Poprvé je zde roku 1292 zmiňován jakýsi Gebhard, který ves propůjčoval a zastavoval různým chebským řádům a měšťanům až ves skončila v majetku Waldsassenského kláštera. Někdy ve 14. století v severní části obce vznikla malá tvrz a dodnes se tu z ní dochoval okrouhlý pahorek o průměru asi 15 metrů. Na něm pravděpodobně stávala věžovitá, zřejmě hrázděná stavba obklopená opevněním. Za krále Jiřího z Poděbrad byla Palič i s několika okolními vsi vypálena. Roku 1466 byla vystavěna nová tvrz, gotickorenesanční budova, která stávala v jižním průčelí poplužního dvora.
Roku 1498 získali paličské zboží jako waldsasské léno Lochnerové, jejichž potomci ves udrželi ve svém majetku až do roku 1629. Za nich došlo pravděpodobně k podstatnému rozšíření původní renesanční tvrze a její přestavbě na zámek. Ten pak později prošel několika dražbami až ho roku 1916 koupila kongregace sester svatého kříže v Chebu a v jejichž majetku zůstal do konce druhé světové války. Řádové sestry zde vybudovaly prosperující zemědělský statek. Po válce přešel do rukou státu a sloužil potřebám státního statku. Tehdy na nádvoří zámku ještě stával velký zdobený holubník. V minulosti byla Palič samostatnou obcí, nyní patří pod Lipovou.
Z Paličského zámku se dochovalo prakticky celé sídlo z 16. století. Jedná se údajně o jedno z mála dochovaných renesančních sídel na Chebsku.
Nad zámkem stojí chátrající kostel sv.Anny a před ním poměrně zachovalý z 1.světové války a hned za silnicí je hřbitov. Starý paličský hřbitov nám poodhalí důležitý význam Paliče v minulosti. Na hřbitově najdeme náhrobní kameny občanů nejen z Paliče, ale i z mnoha okolních obcí. U hřbitova můžeme ještě viděl pěkně udržované původní .
Ve vsi najdeme i další . Byl postaven Jaroslavu Kysilkovi, příslušníkovi SNB. Na pomníčku je nápis, že padl hrdinnou smrtí s agenty cizí nepřátelské rozvědky. Jednalo se o dva uprchlíky - Šponiara, který zde také zahynul, a jeho jméno je zase uvedeno na pomníku obětí totality na Svatém Kříži. A druhý, který utekl byl později chycen u Lokte.

 Hrušková alej - 28 km
Z Paliče pokračujeme po silnici kolem hřbitova na Lažany a asi po kilometru uvidíme doleva odbočovat polní cestu s . Ta je tvořena typickými starými krajovými odrůdami hrušek a pro svou krajinotvornou hodnotu byla označena za významný krajinný prvek. Po silnici pak vede trasa dále do Horních a Dolních Lažan.

 Horní Lažany (Ober Losau) - 29 km
Ještě v polovině 20. století stávalo v obci několik franckých domů s hrázděnými štíty jako byl například Bauernhof. Do současnosti se zachovaly jen některá stavení z původních dvorů. Dochované a krásně upravené hrázděné domy si můžeme ale prohlédnout asi až po půl kilometru v Dolních Lažanech.

 Dolní Lažany (Unter Losau) - 30 km
Obec je slovanského původu a původní jméno obce bylo Lasan. Podobně jako i v jiných obcích na Chebsku, tak i zde se zachovaly francké domy z dob německé kolonizace. Nejhodnotnější usedlosti je dvůr čp. 3 pocházející z roku 1800 se zdobeným hrázděným štítem. Sousední vznikl v období, kdy budování hrázděných domů bylo asi na svém vrcholu, protože jeho hrázděný štít je tvořen jedním z  , které můžeme na Chebsku vidět. Vedle vjezdové brány stojí zděný chlév jehož stěna má fasádu tvořenou slepými obloukovými arkádami.
Přesto že byla v minulosti již mnohá stavení narušena, zachovaly si Dolní Lažany svojí jedinečnost a jsou od roku 1995 prohlášeny za vesnickou památkovou zónu.

 Lipová (Lindenhau) - 32 km (rozc. s CT  2129)

Obec je poprvé zmiňována v roce 1473, jako usedlost Lindenhau. V místech, kde se nachází obec Lipová a Lipina byly dříve lipové háje. Stálými obyvateli však byla obec osídlena až kolem roku 1770. Lipová se později rozrostla na ves se 67 domy a 451 obyvateli. Obec byla majetkem hraběte Metternicha z Kynžvartského zámku.  Protože Lipová neměla svoji faru ani kostel, náležela z části farnosti Palič a zčásti pod Dřenici.
V roce 1960 se sloučily obce Lipová, Palič a Mýtina v jednu velkou obec, která se skládala z patnácti katastrálních území a stala se tak tehdy druhou největší obcí na okrese Cheb. V 70. letech se v obci začal stavět kulturní dům. Výstavba se protahovala, až ji přerušila sametová revoluce.  se pak obec snažila prodat, ale to se nezdařilo a tak po letech přišla na řadu demolice. Nyní je místo po bývalém kulturáku parkově upraveno. Sousední hostinec byl rekonstruován a upraven na společenský dům.
Cyklotrasa prochází křižovatkou v centru obce rovně a pokračuje kolem hřiště na Lipinu.

 Dolní Lipina (Unter Lindau) - 33 km
Za monarchie se jméno obce překládalo do češtiny jako Dolní Lindava. V malé obci bylo dříve asi 12 dvorů a ves už nepatřila pod farnost v Paliči, ale už pod Starý Hroznatov. V současnosti zůstalo zachováno jádro pěti dvorů. Jejich hrázděné štíty byly postupně upravovány a dnes už ztratily charakter franckých domů. Ve vsi můžeme obdivovat jeden pěkně udržovaný , vyzdobený malbami na fasádě domu. Na štítě je uveden rok 1928, ale zřejmě to nebude rok vzniku, ale spíše rok nějaké větší opravy. Pak pokračujeme po silnici do Malé Všeboře.

 Malá Všeboř (Kleine Schöba) - 35 km (rozc. s CT  2056)
Dnes rekreační osada jen s několika původními domy. Před napuštěním přehrady ležela Malá i Velká Všeboř každá z jedné stany řeky Odravy (Wondreb) a byly propojeny mostem. Po vybudování přehrady Jesenice byly obě obce rozděleny vodní plochou a částečně zatopeny. Cesta mezi oběma obcemi zmizela pod vodou a vysoký betonový most byl zatopen do . Část mostu dodnes vyčnívá nad hladinou vody. Když je v zimě v přehradě málo vody, most se vynoří skoro celý z vody a objeví se i mostovka. Pak se dá po staré cestě v holinkách přejít na druhou stranu. Toho pak využívají i rybáři, kteří z mostu loví ryby. , kam se dostaneme z Podhradu. Skutečně je to zvláštní pohled na to vyčnívající z vody .
Cyklotrasa prochází po okraji Malé Všeboře kolem chat a na konci obce je odbočka vpravo k přehradě. To je ta původní stará cesta. Pokud po ní odbočíme můžeme u cesty vidět poměrně zachovalý  z bývalé vsi a některé další původní staré domy.
Maše trasa pak pokračuje dál po silnici na rozcestí k Mariině loretě. Maria Loretu určitě doporučuji navštívit, i když je odtud vzdálená 3 km a informace o ní najdeme pod průjezdním místem č.6 v popisu trasy  2056.
Jinak odbočíme vpravo a projedeme pak křižovatkou na Hroznatov, kde je rozcestí se zmíněnou cyklotrasou 2056. Pokračujeme na Podhrad a před obcí je křižovatka, kde naše cyklotrasa odbočuje vlevo na Háje.

 Podhrad (Pograth) - 37 km
Z křižovatky napravo ale vede polní cesta k bývalému zámku, kolem kterého se nacházelo staré centrum obce. Po vybudování přehrady Jesenice se ves ocitla na samém jejím břehu, což byl důvod jejího částečného zániku. Podhrad se pak začal rozvíjet v okolí železničního viaduktu. 
Za Opitzů, po roce 1863 došlo přestavbě původní tvrze na  pseudogotický zámeček. V těsné blízkosti zámku Opitzové založili rozsáhlý park. Poslední majitel zámku byl od roku 1904 hrabě Karel Janda. Do roku 1945 se v držení statku vystřídalo ještě několik Jandových potomků, poté přešel do rukou státu. Zámek zde stál až do konce padesátých let minulého století a poté byl v souvislosti s výstavbou vodní nádrže zbořen. Říká se, že byl zbořen zbytečně, protože voda k zámku nedosahovala. Do dnešního dne se z panského sídla v Podhradu dochovalo pouze několik historických vyobrazení a fotografií. U silnice do Podhradu ještě před odbočkou na Háje můžeme vidět snad poslední "památku" na bývalý zámek - staré . Když má přehrada na jaře sníženou hladinu vody, objeví se i některé pozůstatky ze starého Podhardu,  .
Pokud bychom zde chtěli navštívit některý z kempů u Jesenice, museli bychom pokračovat do centra obce a napojit se na cyklotrasu 2070, která nás přivede na severní břeh, kde najdeme mnoho možností pro kempování a koupání. Nejbližší kemp se jmenuje Václav a je odtud vzdálen 3 km.
Jinak z rozcestí u Podhradu pokračujeme dál po naši cyklotrase. Po odbočení ze silnice, než začne cesta prudce stoupat uvidíme nejprve vpravo , který původně a sem byl přemístěn před zatopením. O kus dál je pak vlevo vjezd do starého dvora. Je to bývalý . Nad vjezdem je vidět jeho rodový erb. Byla zde restaurace s pivovarem Podhrad a dnes slouží jako bytový dům, jehož současný majitel zájemcům ochotně podá o pivovaru i několik zajímavých informací.

Cheb, U Kočího - Slapanská trať - 37 km (rozc. s CT 6)
Vystoupáme pak do krátkého ostrého kopce a přijedeme k bývalé trati Cheb - Waldsassen, zprovozněné roku 1865. Touto tratí přijel do Chebu první vlak. Na významu však slapanská trať začala ztrácet po roce 1883, kdy byl zahájen provoz na trati z Chebu přes Schirnding do Marktredwitzu. Poslední přímý rychlík Mnichov – Karlovy Vary tudy projel v roce 1914. I v období po vzniku samostatné ČSR trať patřila německým drahám. Ve třicátých letech tudy jezdilo denně až devět párů osobních vlaků. V dubnu 1945, když bylo chebské nádraží poškozeno spojeneckým náletem, byla slapanská trať první, na které byl obnoven poválečný provoz. Ještě v roce 1947 posloužila odsunu německého obyvatelstva. Poté byl provoz přes státní hranici definitivně zastaven. Do počátku šedesátých let zajížděly do Slapan ještě osobní vlaky a nákladní doprava do textilního podniku ve Slapanech, ale i tato byla zastavena v roce 1969. Na bývalé trati byl v roce 2009 otevřen další úsek cyklostezky Ohře s trasou 204. Takže se nyní můžeme po cyklostezce dostat odtud až do bavorského Waldsassenu. Trať tu už dnes připomíná jen , přestavěný na rodinný dům. Dál pak pokračujeme na rozcestí s Valdštejnskou cyklotrasou, kde odbočíme po trase 36 vpravo do Hájů.

 

 Háje (Gehaag) - 40 km (rozc. s CT 6)
Ves byla dříve od Chebu poměrně vzdálená, ale dnes je již pohlcena jeho předměstím. Háje jsou připomínány poprvé roku 1297, kdy jsou jako majitelé zmiňováni bratři Nothaftové z Vildštejna a rod Paulsdorferů. Ve 14. století bylo založeno panské sídlo v Hájích. Jeho stavební podoba však není známá a roku 1647 za útoku Švédů na Cheb bylo i s vesnicí zničeno. Na bývalých vrchnostenských pozemcích, kde sídlo stávalo, vznikla poddanská usedlost čp. 3. Sídlo stávalo ve svahu v jihozápadní části dnešní vsi nad malým údolím, které bylo zčásti obklopeno několika rybníky. Roku 1676 obdržel panské pozemky chebský ekonom Ernstberger a později šlechtické sídlo ve vsi definitivně zaniklo.
V roce 1972 vznikl v Hájích jezdecký oddíl, tehdy jako Jezdecký klub SSM při Státním statku Cheb a od roku 1979 dosahuje významných úspěchů na domácích kolbištích. Pro zájemce o jezdectví klub nabízí hiporehabilitační jízdy a ježdění sportovních koní.
Projedeme podle cykloznaček obcí kolem restaurace  V Dolíčku (dělají tu výborný hovězí guláš) a před mostem odbočíme vlevo a pokračujeme podél trati až k silnici u Chetesu.

 

 Cheb, Na Vízu - 41 km (rozc. s CT  2177)
Toto cyklistické rozcestí je pojmenované jako "U Chetesu", ale jinak se tomu zde říká Na Vízu. Někde za mostem, naproti parkovišti tu kolem roku 1850 stála kaple sv. Trojice - Dreifaltigkeits Kapelle. Přes železniční trať zde byl po válce postaven nový , který byl zničen při osvobozování Chebu 26.4.1945. V těchto místech totiž probíhaly největší boje americké armády na území celého Československa. 
V areálu dnešního Chetesu bývala do 90. let armádní kasárna motostřelců "Na Vízu“. Nad areálem kasáren, směrem na Svatý Kříž se nacházelo pěchotní cvičiště a na konci cvičiště bylo palebné postavení protiletadlového dvojkanónu s hlavněmi namířenými na Německo. Byla tam stálá obsluha a stráž, která sídlila v malé strážnici. Ještě dnes zde najdeme zarostlé okopy pro palebné postavení dvojkanónu (ve vojenském slengu - Ještěrky) a .
Cyklotrasa pak pokračuje podél trati, kolem hřiště a pod viadukt ke Klášternímu dvoru.

 Klášterní dvůr (Nonnenhof) - 42 km
Klášterní dvůr v Chebu, zvaný Nonnenhof, spravoval v minulosti Waldsassenský klášter. Nonnenhof se dá přeložit do češtiny jako Ženský dvůr. Jméno zřejmě vzniklo podle toho, že patřil ženskému řádu. V současnosti je tu, jak se zdá, noční klub - jak příznačné využití Nonnenhofu.
Při cestě ze dvora můžeme vidět chráněný . Vysazen byl někdy kolem roku 1740, obvod kmene přesahuje 410 cm a dosahuje výšky 30 m. Označení chráněného dubu státním znakem sice chybí ale mohutný strom se nedá přehlédnout.
Cesta nás pak přivede na výpadovku na Pomezí, po ní se dáme vpravo a asi po 100m hned první cestou vlevo do ulice Klášterní mlýn. Mlýn tady v minulosti stával, ale zatím se mi o něm nepodařilo nic zjistit. Přejedeme pak Americkou ulici a kolem tenisových kurtů, s  , odbočíme vlevo a po Břehnické ulici sjedeme kolem minigolfu až k řece.
Zde je rozcestník. Vlevo se dostaneme na hráz Skalky, kde magistrála Český les končí a začíná zde magistrála Krušné hory -trasa č.23 a také trasa 2164 do Pomezí. My zde ještě můžeme odbočit vpravo a podél řeky projet celý areál Krajinky až ke kryté lávce a nebo až k areálu Chebského hradu. Trasa k hradu je značena piktogramy. 

TIP:  Dřevěná krytá lávka - odbočka 1,0 km

Chebská krytá lávka je 40 metrů dlouhá a 3 metry široká. Původní stará lávka byla zničena na sklonku války v roce 1945 při spojeneckém bombardování Chebu. Obnovena pak byla ing. Novákem v roce 1949 a v roce 1985 firma KOVO Cheb dodala při generální opravě novou ocelovou konstrukci. V našem kraji jsou ještě další dvě podobné kryté lávky - v Kynšperku (druhá nejdelší po českokrumlovské rechli) a v Radošově u Karlových Var.
Pokud přejedeme přes most, dostaneme se na levý břeh řeky, kde je nový sportovní a oddechový areál. K hradu pokračujeme po pravém břehu průjezdem v 

TIP:  Chebský hrad - odbočka 1,4 km

Za Písečnou bránou pokračujeme ještě asi 200m a odbočíme vpravo stoupáním po pěší stezce. Kolo zde musíme vést do prudké stoupání, které končí před hradem. 
Hrad vznikl na konci 9. století na ostrožně nad řekou Ohří, v místě slovanského hradiště. V průběhu 11. století se vlády nad Chebskem ujala markrabata z Vohburgu, za nichž se toto území stalo součástí bavorské Severní marky. Již kolem roku 1125 vybudoval markrabě Diepold II. z Vohburgu na místě slovanského hradiště kamenný hrad, který se stává centrem ministeriální správy Chebska. Ve 2. polovině 15. století byla k paláci, tehdy již císařské falce, přistavěna hospodářská budova, ve které byli roku 1634 zavražděni Valdštejnovi důstojníci. Z původního románského opevnění se zachovala Černá věž a část východní hradby. Nejlépe dochovanou a nejcennější stavbou falce je zajímavá hradní dvojitá kaple. Každé podlaží kaple nese jiné jméno. Přízemí po sv. Martinu, první podlaží je sv. Erharda a horní patro po sv. Uršule. Kapli lze bezesporu považovat za umělecky nejhodnotnější část falce. Křížová žebrová klenba horního patra je podepřena čtyřmi sloupy z bílého mramoru. Svým stylovým i výtvarným pojetí spadá horní patro kaple do přechodové fáze mezi pozdně románským slohem a ranou gotikou a na našem území nemá ve své době obdoby.
Chebská císařská falc náleží k vrcholům hradní architektury štaufského období a k nejlépe dochovaným falcím vůbec. Vlastní falc tvoří dlouhá palácová budova při severním okraji nádvoří, dále Černá věž a hradní kaple.
Černá věž je čtverhranný románský bergfrit z kvádrů postavený nakoso. K stavbě bylo použito čedičového kamene z Komorní hůrky. V roce 1774 byla věž navýšena o nadezdívku z lomového kamene. Výška věže je 18,5 m, síla zdi v přízemí je přes 3 m. 

Více informací o Chebu naleznete na videích:
ČT, Toulavá kamera (2 min) - město Cheb
ČT, Pevnosti (16 min) - Hrad Cheb
ČT, chebeské podzemí, rozhovor s autorem (8 min)- podzemní továrna v Chebu


Datum aktualizace 27. 3. 2008 - 12:36