Domovská stránka > Cykloportál > Přehled cyklotras > Kraslice > Národní cyklotrasa č.23 (Magistrála Krušné hory), úsek Luby - Rolava

Národní cyklotrasa č.23 (Magistrála Krušné hory), úsek Luby - Rolava

Trasa a profilDélka trasy: 32 km (s odbočkami až 40 km)
Náročnost trasy: Středně težká
Nastoupáte: 1067 m
Povrch trasy: Zpěvněné cesty s převažujícími afaltovými cestami
Doprava: Malá hustota provozu
Doporučené kolo: Turistické (trek, cross)

Magistrála Krušné hory - trasa značená číslem 23 prochází Krušnými horami od Chebu až po Děčín v délce 96 km. V Karlovarském kraji začíná na hrázi přehrady Skalka v Chebu a opouští Kraj pod nejvyšší horou Krušných hor - Klínovcem. Protože prochází přes několik regionů, je popis trasy rozdělen na tři úseky:  
 
Chebsko úsek Cheb - Luby
Kraslicko úsek Luby - Rolava
Ostrovsko úsek Rolava - Boží Dar - Měděnec 

Průjezdní místa (PM):
 video Kraslicko

Ukaž na mapě  Luby, město houslí - 0,0 km (rozc. s CT 2132 a 2180)
Výroba ve StrunaluMěsto se proslavilo výrobou hudebních  nástrojů, především houslí. První výrobci hudebních nástrojů se na Lubsku usadili již v první polovině 17. století. Z této doby pochází nejstarší dochovaný nástroj z tohoto regionu - viola od Johanna Adama Pöpela s datem 1664, uložená v muzeu v Norimberku. Pöpel byl prvním známým houslařem v lubském regionu. V 18. století již zde pracovalo více než 40 houslařů. Většina z nich pocházela z houslařských rodin Plachtů, Sandnerů a Hoyerů, kteří se stali zakladateli takzvané Schönbašské houslařské školy. Ve druhé polovině 19. století získala výroba nástrojů průmyslový ráz a podílely se na ní i ženy a děti. V období mezi světovými válkami pracovalo v houslařském průmyslu zhruba 1 500 osob a celkový objem výroby tehdy činil okolo 150 000 kusů nástrojů. Po druhé světové válce se musela většina německé populace, tedy i houslařů, vystěhovat do Německa. Schönbach byl přejmenován na Luby a z jiných částí Čech a Moravy se sem začali soustřeďovat čeští výrobci a společně s těmi německými, kteří zůstali, obnovili tradiční výrobu. Vznikla tak nová Lubská houslařská škola.
Po roce 1948 byla výroba postupně znárodněna a nakonec sjednocena pod hlavičkou státního podniku Cremona ( podle italského města s hudební tradicí, kde působil i Stradivari). Roku 1968 byl postaven nový závod, který patřil mezi největší v Evropě. Z jejich produkce pocházely například oblíbené kytary Jolana. Po pádu komunistického režimu v roce 1989 se začala výroba privatizovat, Cremona se přejmenovala na Strunal, který je doposud největším výrobcem strunných nástrojů v Evropě. Mistři z Lubů i okolí se se svými výrobky zase dostávají mezi světovou špičku, o čemž se můžeme přesvědčit na pravidelných  tónových zkouškách v Lubech.
Ukaž na mapě  Valtéřov (Waltersgrün) - 3,4 km
Památník zaniklé vsi z roku 2008Osada ve 14. století patřila k lubskému panství, ale již předtím, v roce 1184 je zmiňována jako Ullersgrün, dvůr náležící klášteru Waldsassen. Podle jedné z pověstí zde již waldsaští mniši rýžovali zlato. Pozdější německé jméno Waltersgrün značí Walterovu louku nebo háj. Obec se dělila na Horní a Dolní Ullersgrün a mezi nimi byla hranice mezi Chebskem a Kraslickem, kterou tvořil Zlatý potok. V okolních lesích ještě dnes najdeme stopy po uhlířích, kteří tu pálili milíře a získané dřevěné uhlí vozili do nedalekých hamrů v Liboci a Černé. Z lesů se těžilo stavební i palivové dříví. Ženy se zabývaly šitím a vyšíváním. V době největšího rozmachu, kolem roce 1930, zde bylo 31 domů a 158 obyvatel a v provozu tu byly dva hostince. Po druhé světové válce, kdy většina německých obyvatel byla odsunuta a vzniklo i zde hraniční pásmo, došlo k postupné devastaci obce. Od roku 1976 se obec stala integrální součástí Kraslic. Dnes se zde nachází už jen pomníček připomínající bývalou ves a několik domků. 
Kolem vrchu zvaného Čmelák se rozkládá polesí Tockengrüner Wald, dnes les Stříška. Údajně kdysi v údolíčku Zlatého potoka stávala ves Tockengrün (Paseka mrtvých) což by mohlo mít souvislost z morovou nákazou ve 14. století, která si vyžádala veliké oběti. Pověsti ovšem hovoří o tom, že vesnici pohltilo velké zemětřesení a že lidé, kteří katastrofu přežili, se vystěhovali.
Ukaž na mapě  Kostelní (Kirchberg) - 6,5 km
Kostel sv.JiljíVesnička Kostelní má pravděpodobně téměř tisíciletou historii. I když se první zmínka o vsi objevuje v roce 1158 vznikla Kostelní zřejmě ještě před tímto rokem. O dvě stě let později, získal ves Karel IV. a připojil ji ke Koruně české.
Ve vsi se nachází jeden z nejstarších kostelů v Karlovarském kraji a vůbec nejstarší na Kraslicku. Kostel sv. Jiljí byl postavem roku 1050. Později, patrně v baroku, byla přistavěna věž. Na jižní vnější straně kostela se na zdi nachází kopie dvou reliéfů. Originály se nachází v Okresním muzeu v Sokolově a pochází z původního románského kostelíka. V roce 1913 zcela shořela fara a přilehlé hospodářské budovy. Oheň přitom zničil veškeré staré kroniky a nejstarší matriky. Nová farní budova pak byla postavena v Kostelní roku 1924. V roce 1930 bylo v Kostelní 64 domů a 350 obyvatel. V obci byla četnická stanice, finanční stráž, škola pro 120 žáků, dvě hospody. Turisté si oblíbili hostinec „Schau mal eini“, který stál blízko kostela a bylo zde příjemné posezení na verandě. Byly zde dále dva obchody se smíšeným zbožím, krejčí a na potoce stály dva mlýny. 
Po roce 1945 byl Kirchberg přejmenován nejdříve na Kostelec u Kraslic, později pak na Kostelní. Po roce 1946 byla většina německých obyvatel odsunuta, což mělo za následek devastaci obce. Nových osídlenců přišlo jen málo a navíc zde po roce 1949 vzniklo hraniční pásmo, tak se osada vylidňovala. Chátrat začal i kostel, který byl několikrát vykraden. Po roce 1990 se naštěstí o kostel postaral Franz Sandner, bývalý občan, který se narodil v Počátkách. Zorganizoval sbírky a dne 1. září 1991 zde mohla být opět uspořádána slavnostní mše, která se od té doby každoročně opakuje vždy začátkem září. To je také jediný den v roce, kdy je v obci trochu živo. Po zbytek roku pak Kostelní připomíná opuštěnou, pomalu a jistě vymírající osadu. Zbylo tu 12 domů a 18 chat. Trvale je tu hlášeno jen deset obyvatel.
Ukaž na mapě  Kámen (Stein)  - odbočka z trasy 0,4 km
Tato typická horská ves je rozptýlená po úbočí hory Vysoký kámen, ke které patřilo ještě několik dvorců u potoka. Byla nejmenší ze tří osad - Kámen, Kostelní a Počátky, které na sebe plynule navazovaly a měly tak mnoho společného. Většina budov zde byla postavena až ve 2. polovině 19. století a později. Roku 1817 byla zřízena kaple na Vysokém kameni nedaleko skalního masivu. Podle pověsti prý stála na místě, kde se našly posvěcené hostie, ukradené v roce 1805 z kostela Sv. Jiljí (Ägidia) v Kostelní. V padesátých letech 20. století byla pak zbourána při zřizování hraničního pásma. V roce 1930 zde žilo 280 obyvatel. Většina pracovala na výrobě hudebních nástrojů a součástek. Byly zde dvě prodejny se smíšeným zbožím a dvě hospody, jedna přímo u skalního masivu, druhá zhruba uprostřed obce s názvem „Gasthaus Rudolfsheim“. O pořádek se starali místní četníci a na chod obce dohlížel až do roku 1945 starosta Josef Köhler. Do kostela a do školy se chodilo do Kostelní. Dnes zde zůstalo pět domků, jedna chata a zemědělská usedlost a žije zde jedenáct trvale hlášených osob.
Ukaž na mapě  Vysoký kámen (Hoher Stein) - odbočka z trasy 1,3 km
Vysoký kámenNad vesničkou Kámen můžeme již z dálky vidět monumentální skalní útvar, tvořený čtyřmi mohutnými pilíři. Je jedním z nejnavštěvovanějších a nejzajímavějších míst Kraslicka. V prvohorách, asi před 550 miliony lety, zde bylo moře, a když ustoupilo, okolní usazeniny se proměnily v břidlici. Bizarní seskupení skalních věžiček a mohutných útesů jsou pak výsledkem zvětrávacích procesů. V první polovině 20. století se tu pak břidlice těžila.
Při zaměřování Čech roku 1808 nechal ředitel pražské observatoře dr. Alois David osadit na skále ve výši 771 m žulový kámen k vyznačení trigonometrického bodu a je vytesán nápis: "Za vlády císaře Františka Prvního astronomicko-trigonometrické zaměření 1808". Protože lidé považovali jméno císaře Františka I. za chybně napsané (na kameni bylo Franc.), začalo se mu říkat „francouzský kámen. V roce 1880 byla na jižním vrcholu zhotovena vyhlídková plošina horským spolkem z Markneukirchenu. Roku 1883 byla na Vysokém kameni postavena první hospoda, ale po dvou letech vyhořela, stejně tak jako každá další, která zde byla vždy postavena. Celkem tu byly vybudovány čtyři hostince a ten poslední byl pro změnu odstřelen. Bylo to v 50. letech minulého století, v době studené války, kdy tu byla zřízena železná opona. Ve třicátých letech se v okolí Velkého kamene také hrávala divadelní představení.
Od roku 1974 je tato lokalita prohlášena chráněným přírodním výtvorem a od roku 1992 pak chráněnou přírodní památkou. Skály jsou tvořené  břidlicí protkané žilkami bílého křemene. Chráněna je tu i řada vzácných rostlin, zejména lišejníků a okolní drobná rašeliniště.
Ukaž na mapě  Počátky (Ursprung) - 8,1 km
Počátky 30tá léta 20.stoletíNěmecký název Ursprung i české pojmenování Počátky souvisí s tím, že tato osada leží při pramenech několika potoků, majících zde své „počátky“. V nejstarších dobách se tu nacházelo několik dvorců a jejich názvy jsou odvozeny podle jmen majitelů: Kasperhof, Balzerhof, nebo Kandlerhäuser a další. Původně celá oblast patřila klášteru Waldsassen později připadla pod České království. Kolem roku 1921 měly Počátky 62 domů s 390 obyvateli. Byla to oblíbená turistická obec s hostincem Nový svět (na obrázku). Většina obyvatel se živila zemědělstvím, zbytek při výrobě hudebních nástrojů. Po roce 1949 se Počátky ocitly v hraničním pásmu a v nové budově školy byla umístěna jednotka pohraniční stráže. To zde zanechalo pochopitelně stopy na vzhledu a rozvoji obce, která se téměř vylidnila. V roce 1991 se zde uvádí už jen 21 trvale bydlících obyvatel.
Při silnici vedoucí od Kostelní upoutává pozornost kaplička, stojící uprostřed ohrádky s chodníčkem a lavičkou. Tuto kapli k poctě 14. svatých pomocníků nechal postavit v roce 1893 rolník Josef Lorenz jako poděkování za zázračné uzdravení své nemocné dcerky. O obnovení téměř zaniklé kapličky se postarali v roce 1997 manželé Franz a Sofie Sandnerovi. Obraz do ní nechal zhotovit kraslický děkan Peter Fořt a 24. května 1998 byla kaple slavnostně vysvěcena.
Ukaž na mapě  Kraslice (Graslitz) - 15,8 km (rozc. s CT 2178, 2045)
Kostel Božího tělaNa přelomu prvního tisíciletí byla okolí pod správou kláštera Waldsassen a mniši sem pozvali rolníky z Bavorska a Falce, kteří kraj kolonizovali. V té době údolím Svatavy procházela obchodní stezka a byla střežené z vrchu Hausberg (dnes Hradiště), kde stála tvrz, později hrad Neuenhaus. V podhradí vznikla osada nazvaná zpočátku Greslas. V okolí obce se kutalo stříbro, olovo a cín a otevíraly se nové doly. Karel IV. roku 1370 povýšil Kraslice na královské město. O 50 let později pak Kraslice ovládli loupeživí rytíři se kterými se muselo vypořádat roku 1412 loketské vojsko. 1541 roku získává Kraslicko Jeroným Šlik a Kraslice jsou povýšeny na svobodné horní město, od roku 1666 pak tu vládnou Nosticové.
Počátkem 20. století se staly Kraslice již skutečným průmyslovým městem. Byla zbudována stání silnice do Sokolova a roku 1876 začal provoz na železniční trati. Vlakové spojení přineslo městu další velký rozmach. Vyrostly přádelny a česárny vlny, nastal rozvoj výroby hraček, záclon, sametu a výšivek. Město mělo poštu, spořitelnu, jatka, elektrárnu, vodovod a od roku 1903 i nemocnici. Postupně mizely šindelové střechy a dřevěné domy, které ještě připomínaly charakter chudého krušnohorského městečka. Do roku 1905 vyrostla ve městě řada nových výstavných domů, z malých dílen se staly továrny a většina jejich výrobků šla na vývoz i do zámoří. Slibný rozvoj území zastavila až druhá světová válka a následné vysídlení sudetských Němců. V roce 1923 měly Kraslice přes 14 tisíc obyvatel, v současnosti je zde kolem 7 tisíc obyvatel, což je stav srovnatelný s koncem 19. století.
V Kraslicích můžeme navštívit mnoho památek a zajímavostí, jako kostel Božího těla z roku 1649, barokní náhrobek synů horního hejtmana v Kraslicích Kryštofa Jindřicha Winklera, bývalá městská jatka s unikátní architekturou a technickým zařízením z počátku 20. století, nebo muzeum kraslické dráhy (otevřeno jen v sezóně v sobotu). O dalších zajímavostech v okolí města se dozvíte na vyhlídkové stezce na Zámecký vrch.
Po dostavbě kruhového okruhu u kostela byly cyklotrasy přeloženy a nyní vedou kolem nádraží. Před nádražní budovou je hlavní rozcestník. Trasa 2178 přichází ze Sokolova a pokračuje na hranici do Klingenthalu a trasa 2045 vede přes Rotavu k zámečku Favorit.
Video R1 Vřídlo (2010) - Muzeum Kraslické dráhy
Ukaž na mapě Zelená Hora (Grünberg) - 18,0 km
Bývalá přádelnaProjíždíme údolím Bublavského potoka, který odděluje obce Zelená Hora (západně) a Tisová (východně).  Obec se rozprostírá na svahu stejnojmenné hory (713m) a ještě dnes zde můžeme pozorovat četné propadliny důlních chodeb. Ve středověku zde bylo 31 dolů a hluboké štoly, při nichž stávaly kapličky, původně zasvěcené hornickým patronům. Roku 1847 se zde bylo 37 domů a 388 obyvatel, škola, mlýn a pila. Většina obyvatel pracovala v přádelně Keilwerth, ostatní se živili lesní prací a krajkářstvím. V roce 1930 měla Zelená Hora již 1174 obyvatel.
Obchodník Josef Keilwerth a Bedřich Landrock, odborník v oboru přádelen ve Vogtlandu koupili od hraběte Nostitze opuštěnou tavicí huť Jiří a na jejím místě vybudovali továrnu na spřádání bavlny, vybavenou později anglickými stroji. V roce 1809 zahájili ruční provoz a od roku 1822 mechanickou strojní výrobu. Pracovalo zde devadesát dělníků, vedle nich zaměstnávali však ještě 500 domácích přadláků. Provoz byl na vodní pohon. Dnes je tu strojírna firmy Kukal a Uhlíř. Objekt celé továrny zůstal v nezměněné podobě od konce 2. světové války. Zajímavý je původní osmiboký tovární komín.
Za mostem přes potok už se dostáváme do katastru obce Tisová.
Ukaž na mapě Tisová (Eibenberg) - 18,5 km (rozc. s CT 2043)
Bedněný domek v TisovéNěmecké jméno Eibenberg i jeho český překlad souvisí se jménem hory, na jejímž svahu tato osada leží. Býval zde patrně tisový les, který kdysi horu pokrýval a v dobách důlního rozkvětu byl vykácen. Dříve byla Tisová osadou obce Zelená Hora, později až do roku 1945 samostatnou obci. Od roku 1960 byla i s osadou Zelená Hora přičleněna k městu Kraslice.
Tisová má bohatou důlní historii. Osadu založili krasličtí horníci, kteří zde těžili měď, železo, cín a síru. Později tu vznikly železné, skelné a sirné hutě. Největšího rozkvětu hornictví došlo za Šliků v 16. století, potom byla těžba několikrát utlumena pak zase obnovena. V roce 1899 se o obnovení důlní činnosti pokusila také akciová společnost Klingenthal - Graslitzer Kupferbergbaugesellschaft. Postavila dvě šachty, každou na opačné straně hranice a roku 1903 byly propojené přes hranici. Těžení probíhalo v šachtě Erhard-August v osadě Quittenbach v Sasku a v Tisové byla větrací šachta Helena. Intenzívní hornická činnost však trvala jen do roku 1907. Opětovný úpadek způsobila ztrátová těžba. Roku 1914 byl důl definitivně uzavřen. K nové otvírce dolů v Tisové u Kraslic došlo až po roce 1950. Překop vedený pod státní hranicí však již obnoven nebyl.
I když v Tisové a Zelené Hoře žilo více než tři tisíce lidí, kostel tu neměli. Oblast byla považována za předměstí Kraslic. Až v roce 1927 byla v jednom ze sálů již opuštěné Meinlovo přádelny zřízena modlitebna - jakýsi nouzový kostel, neboť na ten opravdový nebyly peníze. Byl zde ale hřbitov s kaplí, která později sloužila jako márnice. Když byl zrušen provoz tkalcovny, vyrábějící sukna a kartouny, začali i zde obyvatelé vyrábět hudební nástroje, výšivky a hračky. Roku 1930 měla Tisová 1794 obyvatel. Byla tu pošta a škola, kterou navštěvovalo 380 dětí.
V okolí Tisové vede naučná stezka Stopami horníků, vhodná je ale jen pro pěší, případně pro zdatnější bajkery.
Ukaž na mapě  Bublava (Schwaderbach) - 21,6 km
Bublava střed obceBublava i protékající potok měly v minulosti stejné jméno - Schwaderbach. Obec vznikla jako hornická osada v okolí středověkých dolů na přelomu 16. a 17. století. S rozvojem hornictví se rozšiřuje výroba dřevěného uhlí a povoznictví. Po ukončení těžby se v obci začíná rozvíjet textilní průmysl a výroba hudebních nástrojů. Největší rozvoj Bublavy nastává po roce 1843 kdy byla vystavěna silnice a železnice do Kraslic. Ke konci minulého století se začínají objevovat nové profese, jako je perleťářství, výroba hraček, soustružení z kostí apod. V roce 1870 žilo v Bublavě již 4100 obyvatel, byla zde dívčí a chlapecká škola, pošta s telefonem a telegrafem, lékař, zubař, spořitelna, celnice s četnickou stanicí, tiskárna a kostel. Kromě domácí výroby tu bylo několik větších továren na textilní zboží, hudební nástroje a závod na výrobu smirkového plátna a injekčních stříkaček.
Bublava byla již na začátku 20. století vyhledávaným turistickým centrem. V době mezi válkami zde bylo 26 hospod a dva taneční sály. V okolí byly tratě pro běh a sjezdové lyžování a také několik skokanských můstků. Vůbec první skok z můstku zde uskutečnil zkušený Ernst Langhammer z Bublavy roku 1924 a podle jeho připomínek pak byly můstky upraveny. Trénoval zde Sepp Scherbaum, toho času nejúspěšnější bublavský sportovec. O rok později tady zvítězil v severské kombinaci na mistrovství Saska. Roku 1926 a 1927 obsadil 6. místo v kombinaci v St. Antonu a v Ga-Pa. Krátce po druhé světové válce byla již nevyhovující dřevěná konstrukce můstku rozebrána.
Konec těchto idylických časů pro Bublavu nastal s nástupem Hitlera k moci. Po válce byla zbourána větší část vesnice, hlavně v bezprostřední blízkosti hranice. Z těchto těžkých ran se vesnice již nevzpamatovala. V současné době má Bublava 340 obyvatel. V obci můžeme navštívit kostel Nanebevzetí panny Marie z roku 1887, u nějž se nachází  pamětní deska se jmény padlých v 1. sv. válce, rozhlednu na Olověném vrchu (Bleiberg), nebo záchrannou stanici zvířat. V centru obce najdeme ještě jeden novodobý pomník. Od roku 2000 rozestavěný  Aquapark, který od té doby chátrá a jehož dokončení je zatím v nedohlednu.
Pokračujeme dále do sedla pod Olověným vrchem, kde se dá odbočit na rozhlednu Bleiberg.
Video - Toulavá kamera na Bublavě
Ukaž na mapě  Rozhledna na Olověném vrchu (Bleibergwarte) - odbočka z trasy 1,4 km
75 výročí rozhledny BleibergRestaurace s rozhlednou na Olověném vrchu se od roku 1933 stala typickým symbolem Bublavy. Byla zbudována Spolkem přátel přírody (Verein Für Naturfreunde) v Bublavě. Stavbu řídil stavitel Rolz z Rotavy podle plánů karlovarského architekta Ernstbergra. Peněz nebylo nazbyt, proto musel i při stavbě vypomáhat i sami členové spolku. 3. prosince 1933 byl předán objekt do užívání. Prvním nájemcem této turistické chaty byli Hans Wesp a jeho paní Jenny. Chata se stala domovem jak lyžařů, tak i turistů. Stěny vyzdobil a „lyžařský lustr" zhotovil Franz Gruss. V roce 1946 převzal objekt Klub českých turistů, v padesátých letech pak sloužil jako hlídková věž pohraničníkům. Po zrušení hraničního pásma zde zajišťovaly občasný provoz Restaurace a jídelny (RaJ), po roce 1989 se stala vlastníkem a provozovatelem restaurace s názvem „Bleiberg« akciová společnost Vogador Praha. Z 16 m vysoké věže je pěkný výhled do údolí i na okolní vrchy.

Ukaž na mapě  Nancy - 26,1 km
Nancy kolem roku 1930Malá osada, ležící na Stříbrném potoce je součástí Stříbrné. Údolí Stříbrného potoka (též Rájecké) patří mezi nejkrásnější údolí západního krušnohoří. Balvanité řečiště potoka v údolí a strmé zalesněné stráně  tady vytvářejí zajímavou a půvabnou scenérii. Hojné zastoupení buků byl asi důvod, proč si zde krasličtí bratři Keilwerthové založili okolo roku 1787 huť na výrobu tabulového skla s požehnáním hraběte Nostitze, majitele zdejšího panství. Jenže po 20ti letech úspěšného provozu už byly v okolí sklárny jen holiny, a tak jim hrabě v roce 1812 ztrojnásobil poplatky za dřevo. Tím se provoz pecí prodražil, Keilwerthové odmítli platit a tak jim hrabě sklárnu zastavil. To už tu ale stála malá osada s jedenácti obyvateli, malá přádelna vlny a mlýn. Osadě, nejprve s názvem „Auf der Glashütte“ (Na Sklárně) se po roce 1845 začalo říkat Nancy. Název prý souvisí se jménem manželky hraběte Nostitze, Angličankou Annou Periez Burdettovou, které od malička říkali Nanni, později Nancy. Anna byla tak okouzlena krásou zdejší přírody, že jí hrabě nechal na konci údolí postavit zámeček, sloužící později jako myslivna. A na počest své paní dal místu jméno Nancy. V roce 1924 si nechal v blízkosti hájovny postavit místní malíř, kreslíř a sochař Franz Gruss srubový ateliér. 
Ještě na začátku 50. let stála na konci Rájeckého údolí budova někdejšího hostince. Jmenoval se „End der Welt “ (Na konci světa). U něho pod starými vysokými stromy se nacházel krytý hudební pavilon, ve kterém od května, vždy o svátcích a víkendech vyhrávala hudba. Dokonce sem zajížděl autobus z Kraslic. Hostinec zmizel spolu s dalšími stavbami při zřízení zakázaného hraničního pásma.
Výbornou pověst měla i zdejší sodovkárna. Na tehdejší dobu to byl moderní provoz. K rozvozu limonád měla vlastní nákladní auto. Při sodovkárně byla i ubytovna pro vandrovníky. Tyto stavby tu dnes již nenajdeme, stejně tak ani budovu školy, jen pomníček bývalé obce, ale stále ještě je zde co objevovat a obdivovat. Krajina od Bublavy až k Jelení je součástí přírodního parku Přebuz.
Ukaž na mapě Skalní město (Reitsteig) - 27,0 km
Vrchol ŠpičákuAsi 1 km od rozcestí na Stříbrnou si vlevo od silnice můžeme všimnout chráněného stromu. Jedná se o javor klen a je zajímavý tím, že není vlastně chráněn strom jako takový, ale vzácný druh lišejníku, který se na něm vyskytuje. Pokračujeme dál krásnou krajinou proti proudu Stříbrného potka, až na turistické rozcestí Rájecké údolí.
Před pár lety se mluvilo o tom, že by se měla u Stříbrné postavit přehradní hráz a údolí zatopit. To by však znamenalo zničení této nádherné přírody Rájeckého údolí. Zatím se tyto plány naštěstí dostaly do šuplíku.
Tady na rozcestí se zelenou jsou svahy Špičáku a Šišáku posety mnohými skalkami, podobné jako jsou v Českém ráji. Přístupné jsou ale jen pěšky a můžeme tu najít třeba Beduína či Kohouta.
Ukaž na mapě Pomníček republiky - 27,3 km
Pomníček republikyNa následujícím rozcestí, kousek za křižovatku směrem na Přebuz, asi 50m od silnice najdeme po chvilce hledání balvan s deskou. Je tam uvedeno: „K výročí založení republiky 1918—1968“. Proč právě v těchto místech mi dlouho nabylo jasné. Až po několika letech jsem četl knihu od Kraslického kronikáře Václava Kotěšovce o historii měst a obcí Kraslicka a tam jsem našel vysvětlení. V roce 1928 údajně měl Nancy navštívit prezident Masaryk, který se léčil v Karlových Varech. A tak zde na příjezdové cestě umístili památeční desku k 10. výročí vzniku Československa. Zapomenutá památka tu přežila až do roku 1968, kdy byla deska obnovena, ale už k 50. výročí republiky. Někdy kolem roku 2012 ale někdo desku ukradl, od té doby je na pomníčku jen prázdné místo. V roce 2018, při 100. výročí naší republiky pomníček i jeho okolí upravily Lesy ČR a osadily novou desku.

Ukaž na mapě  Rolavská vrchoviště - 30,8 km
Velký močálBlížíme se ke vsi Rolava, k rozcestí "Pod Vysokým vrchem". Od roku 2012 se stalo celé území od silnice až k hranici součástí nové národní přírodní rezervace Rolavská vrchoviště. Také se této oblasti říká Krušnohorské plató. Došlo vlastně k podstatnému rozšíření a propojení dřívějších rezervací Velké jeřábí jezero a Velký močál
Vrchoviště jsou poslední svědci doby ledové, kdy do hor zasahovaly ledovce. Rozkládají se v mělkých pánvích na nepropustných jílech a napájejí je téměř výhradně dešťové a sněhové srážky. Při jarním tání a vydatných deštích pohltí značné množství vody, které následně v suchém období pomalu vydávají. Horská rašeliniště vytvářejí i zvláštní mikroklima. Všudypřítomná voda ochlazuje okolí až o několik stupňů. V suchém letním období se naopak povrch prohřeje a je mnohem teplejší než okolní stinné porosty. Stavební jednotkou vrchoviště jsou mechorosty, rašeliníky. Mají úžasnou schopnost jímat vodu - nasají dvacetkrát větší množství vody, než váží jejich suchá stélka. Rašeliník trochu připomíná korálový útes. Jen tenká povrchová vrstva je živá, pod ní se hromadí odumírající a odumřelé části, sahající často až do hloubky několika metrů. Zde se za nepřístupu vzduchu složitými chemickými pochody vytváří rašelina. Člověk zde bezděky cítí nebezpečí. Půda se mu houpá pod nohama, boří se, místy prokukují menší či větší jezírka tmavé vody. Tato voda je měkká, kyselá a hnědě zabarvená vyluhovaným humusem. Horská vrchoviště jsou cenné památky přírody, vytvářející se po tisíciletí a žijící vlastním specifickým životem.
Ukaž na mapě Přebuzské vřesoviště - 31,1 km (rozc. s 2044 a 2000)
Přebuzské vřesovištěNa následujícím rozcestí "Vřesoviště" odbočuje vlevo cesta do Saska a po ní vede trasa 2044. Před válkou tam byl hraniční přechod Sauersack a na samé hranici stával kiosek. Pokračujeme dál silnicí k Rolavě. Po pravé straně silnice uvidíme rozsáhlou planinu porostlou vřesem. Jedná se o Přebuzské vřesoviště. Tato přírodní památka je chráněna od roku 1992. Na území o rozloze 90 ha se nachází komplex polopřirozených vřesovištních a rašeliništních biotopů vzniklých po těžbě rašeliny. Vyskytují se zde vzácné a ohrožené druhy rostlin a živočichů. Ještě v první polovině minulého století se tu rašelina těžila, sušila a používala jako palivo.
Pak už přijíždíme to bývalé obce Rolava, kde se do současnosti zachovalo jen několik domů.
 
Zde končí kraslický region a dostáváme se na krátký úsek na Karlovarsko a posléze následuje poslední úsek v kraji - Ostrovsko.
Datum vydání: 11.10.2018 3:00