Domovská stránka > Cykloportál > Přehled cyklotras > Karlovy Vary > Národní cyklotrasa č.6 - Karlovarsko - úsek Loket - Radošov

Národní cyklotrasa č.6 - Karlovarsko - úsek Loket - Radošov

Průběh trasyDélka trasy:   27 km (s odbočkami až 35 km)
Náročnost trasy: Středně těžká
Povrch trasy: Štěrková zpevněná stezka, od Svatošských skal a dále asfalt
Doprava: Slabý až střední provoz od Dalovic do Radošova 
Doporučené kolo: Turistické (trek, cross)

Cyklotrasa č.6 (dříve 204) vede po cyklostezce Ohře, která tvoří páteřní cyklistickou komunikaci Karlovarského kraje. Trasa začíná na hranicích s Bavorskem u Slapan a zpočátku vede podél Odravy. Od Chebu pak už sleduje Ohři až do Karlových Var. Většina cyklotrasy je vedená po cyklostezkách, nebo místních komunikacích s minimálním provozem. Z krajského města pak vede po silnicích III. tř. jako náhradní trase přes Vysokou a Bor pokračuje na hranice Ústeckého kraje. Značená trasa pak pokračuje do Perštejna (Lužný), kde již navazuje na stezku Ohře v Ústeckém kraji. Tam je již vyznačen úsek Perštejn - Kadaň a do budoucna se plánuje, že trasa 6 bude vyznačena podél Ohře až k jejímu ústí do Labe u Litoměřic. Popis trasy je rozdělěn na čtyři úseky:

Chebsko: Slapany - Cheb - Mostov  (24 km)
Sokolovsko: Mostov - Sokolov - Loket  (28 km)
Karlovarsko: Loket - Karlovy Vary - Radošov (27 km)
Ostrovsko: Radošov - Stráž - Perštejn (19 km)

Průjezdní místa (PM):

 

Ukaž na mapě  Loket, rozcestí - 0,0 km (rozc s CT 2016, 362, EE)
Most u porcelánkyU mostu vedle porcelánky je hlavní rozcestník cyklotras. Napojují se zde trasy 362 od Kláštera v Teplé a 2016 od Nové Role. Po trase 362 a pak po Ohři na K.Vary (204) vede také mezinárodní trasa Euregia Egrensis (EE).
Loketská porcelánka, za mostem, byla jediným významným průmyslovým podnikem v městě, o to více však město proslavila. Založili ji bratři Haidingerové již v roce 1815 a řídili ji téměř padesát let. Za nich dosáhla porcelánka vrcholu po technické i umělecké stránce v letech 1835 - 1840. Pak továrna několikrát změnila název. Například v roce 1873 továrnu koupili Springer a Oppenheimer a porcelánka se přejmenovala na První loketský porcelán a.s. (Erste Elbogener Porzellan AG) a za nich porcelánka navázala spolupráci s Japonskem. Po roce 1918 se stala loketská porcelánka součástí akciové společnosti Öpiag (Österreichische Porzellanindustrie AG Karlsbad) a po vzniku Československa pak Epiag (Erste Bömische Porzellanindustrie AG). Porcelán vyrobený v Lokti poznáme podle loga - ohnutý loket  ruky s mečem. Ještě před pár lety vyráběla porcelánka kolem 4 mil. kusů hrnků a zaměstnávala 150 pracovníků. Ke konci své existence byla továrna součástí společnosti Thun. Dnes už se v Lokti porcelán nevyrábí.
Z rozcestí pak pokračujeme podél řeky v souběhu s trasou 2016.
Ukaž na mapě  Loketský břečťan - 0,1 km
Loketský břečťanKousek za rozcestím si můžeme všimnout vlevo na skále vzrostlého břečťanu. Vlastně jsou tam dvě rostliny a dosahují výšky kolem 12 metrů. Bohatě rozvětvené kmeny těchto starých vzrostlých břečťanů vytváří na skále mimořádné ornamentální obrazce, které nikde jinde nespatříte.
Tito veteráni mezi brečťany potřebují také náležitou péči, proto bylo v roce 2000 provedeno vyřezání náletových stromů na skále porostlé břečťanem, vybudován dřevěný plot u paty skály z důvodu zamezení sešlapu jejich kořenů a odborné ošetření řezných ran provedených při předchozím nepovoleném zásahu.
Břečtan fascinoval lidské pokolení odjakživa, neboť dokáže být lékem i jedem. Břečťanové věnce, větévky či listy symbolizovaly od starověku manželskou věrnost, ale také družnost, přátelství a opilství. Bůh úrody, plodnosti, vína a bujného veselí Dionýsos čili Bacchus bývá zobrazován právě s břečťanovým věncem. Pro první křesťany břečťan znamenal nesmrtelnost a věčný život. Kvůli potřebě opory je pokládán také za ženský symbol. 
Nedaleko těchto břečťanů je jedna zajímavá kuriozita. Na skále jsou velká vrata, za kterými je uvnitř skály ukrývá čistička odpadních vod.
Ukaž na mapě  Kemp Loket - 1,1 km (rozc. s CT 2016)
Kemp MaskáčZa Loktem přijedeme k vodáckému tábořišti Loket (dříve U Tří věžiček) s půjčovnou lodí Maskáč . V sezóně bývá většinou přeplněný vodáky a dá se tu jen zastavit na občerstvení. Hned u kempu je rozcestí cyklotras. Trasa 2016, která s námi vedla z Lokte tady odbočuje do kopců na oboru Hory a pokračuje až do Nové Role k nádraží. Odtud na oboru je to slušný krpál a většina cyklistů to tady nahoru raději vytlačí. Nám ale trasa vede stále podél řeky a tak pokračujeme zase dál po proudu.

Ukaž na mapě  Štola Vildenava - 2,1 km
Štola VildenavaPřijíždíme ke středověké průzkumné štole. Již ve 14 století byla kolem Ohře prozkoumávána řada rudných nalezišť prospektory, kteří hledali v říčních nápIavech užitkové nerosty, především zlato a cín. Zpočátku bylo těchto kovů v řekách poměrně hodně a tak se získávaly rýžováním. Promýváním písku a štěrku ve vodě se oddělovaly těžké rudné složky od lehčího písku. Těžaři tím zanechávali po sobě v terénu charakteristické rýžovnické kopečky (sejpy) a pravděpodobně tak vznikly i některé lokální ostrůvky v Ohři. Postupem času, po vyčerpání zásob v náplavech byli prospektoři nuceni vyhledávat nové zdroje surovin na primárních nalezištích v horninách. Proto razili četné průzkumné štoly i do strmých břehů Ohře v úseku mezi Loktem a Doubím. Zde v tzv. Cínovém příkopu pod samotou Vildenavou se cínová ruda těžila až do počátku 17. století. Pro její zpracování byla na místě zřízena stoupa, jejíž základy byly patrné ještě v 19. století. Raná těžba cínu v Poohří však nikdy nedosáhla takového významu jako pozdější rozsáhlá hornická činnost na bohatých rudných nalezištích, jež byla objevena v 15. a 16. století v Slavkovském lese a Krušných horách.
Málo se ví, že nad touto štolou, asi o 20 metrů výše je další štola asi 80 m dlouhá. Je ale nebezpečná, a vstupovat do ní není dovoleno. Asi v polovině je zatopená propadlina.

 

Ukaž na mapě  Hořčička - 2,6 km
Pramen HořčíčkaPramen Hořčička, který zde vytéká je uměle navrtaný pramen, označený geology jako vrt KH 12 (Videnava u Lokte).  Byl to průzkumný hydrogeologický vrt a navrtán byl v roce 1962 za účelem ověření hydrologického charakteru oháreckého zlomového pásma v jeho jihozápadním křídle. Zde v hloubce 230 m byl zjištěn rychlý oběh podzemních vod po puklinách žul, což způsobuje nízkou mineralizaci vody (kolem 0,1 g/l). Přetoková vydatnost v úrovni terénu je 0,12 l/s. Loketské lesy se o vrt postaraly, pojmenovaly ho jako Hořčička a pramen od té doby udržují. 
Profil vrtu:
0,0 – 3,0 m: svahové hlíny (kvartér – holocén)
3,0 – 3,8 m: nízká – údolní terasa Ohře (Kvartér – pleistocén): štěrk, štěrkopísek
3,8 – 11,5 m: eluvium podložní žuly (?)
11,5 – 231,0 m: Variské granitoidy karlovarského pasivu (skupina přechodných žul) – žula kferská
Vrt byl ukončen v hloubce 231 m. Zpracováno podle informací geologa pana Ilji Knésla. 

 

Ukaž na mapě  Netýkavka - 2-6 km
Netýkavka je všudePři průjezdu stinnými místy jsme si mohli všimnout jedné výrazné květiny, která celé okolí zahaluje do charakteristického aroma. Jedná se o netýkavkou žláznatou, nebo také Royleovu. Je to invazivní bylina která decimuje přirozené pobřežní porosty. Problém netýkavky se skrývá v tom, že mění složení rostlinných druhů v oblastech svého výskytu, vytlačuje původní druhy. Dochází postupně k přeměně původních rostlinných společenstev v druhově chudá společenstva s převahou netýkavky. 
Tento druh byl pěstován jako okrasný a původem je z Himaláje. V ČR je rostlina pěstovaná od poloviny 19. století, na jeho konci došlo k jejímu zplanění. Protože květy obsahují velké množství nektaru, došlo k tomu, že netýkavka žláznatá odlákala opylovače na úkor původních druhů a slouží tedy jako pastva pro včely. Semena jsou rozšiřována rozstřelováním z tobolek. Po dozrání semen se tobolky napruží a až tobolka pukne, semena se rozletí do okolí. Tobolky vypadají jako malé lusky a když vyzrálou tobolku budeme chtít utrhnout, tak nám semena vystřelí do dlaně. 
Netýkavka je léčivka a esence z ní se používá při podráždění, nervozitě, napětí, rychlém životním tempu, či rychlé mluvě. Působí proti uspěchanosti, neuvážených rozhodnutí, při vnitřním neklidu, roztržitosti a stresu. Utlumuje strach něco zmeškat,  nervozitu, záchvaty zuřivosti, prchlivost, brutalitu, bezcitnost, impulzivitu, neposednost a neklid dětí. Obnovuje klid a vyrovnanost, učí trpělivosti.

 

Ukaž na mapě  Svatošské skály (Hans Heiling) - 6,2 km
Svatošské skály z terasy restaurace Jan SvatošPokračujeme stezkou podél Ohře, projedeme kolem boudy (na 3,8 km, prý se jmenuje Kalík), která se nachází v meandru Ohře kolem Kovářky a pak už přijíždíme ke Svatoškám. Musíme překonal úzkou lávku přes řeku, zavěšenou na lanech a na druhém břehu se nám otevře parádní výhled na romantickou skalní skupinu, která připomíná zkamenělý svatební průvod. Přímo z lávky pak můžeme brankou vjet do restaurace Jan Svatoš, kterou si cyklisté i vodáci oblíbili pro výbornou nabídku točených nápojů i jídla. Bizarní tvary žuly jsou již od roku 1933 chráněným přírodním výtvorem a Svatošské skály se staly už v 19 století oblíbeným výletním místem lázeňských hostů z Karlových Var. 
SvatoskyDR_small.jpgPokud projedeme pod lávkou asi 100 m proti proudu řeky, dostaneme se do Dětského ráje.
Toto místo navštívil J.W. Goethe a se svou společností zde odpočíval. Před 2.světvou válkou a v době války zde snad mělo být tábořiště Hitlerjugend. S poválečným odsunem německého obyvatelstva byla přetržena kontinuita osídlení a tak k historii místa nazývaného Hans Heiling Wiese nezůstalo žádných bližších zpráv. V minulosti zde stával most, který spojoval oba břehy a umožňoval kočárovou dopravu mezi Karlovými Vary a Loktem údolím řeky Ohře. Snad jediné zachovalé vyobrazení původního mostu najdeme v areálu.
V 50. letech vznikl záměr, vybudovat zde pionýrský tábor. Myšlenka se ujala a za účasti tehdejších státních podniků byly vybudovány reakreační objekty a dětská železnice. K historii úzkokolejné železnice je v areálu informační panel, u kterého se nacházejí poslední zbytky někdejší trati. Provoz tábora v Pionýrském městečku byl zahájen v roce 1952, po sovětském vzoru. Tábor měl svojí dětskou samosprávu a měl vychovávat děti k životu v komunistické společnosti. Železnici, která vedla kolem tábora s délkou asi 1 kilometr obsluhovali z budovy "nádraží" svazáci z depa Karlovy Vary. Koncem 70. let začala železnice chátrat, až přestala sloužit úplně. Původní parní lokomotiva se dvěma vagóny je uložena v Muzeu průmyslových železnic v Mladějově na Moravě. Počátkem 90. let se uvažovalo o její renovaci, z čehož ale nakonec sešlo. Tábor pak využívalo k rekreaci Ředitelství pošt. Dětských návštěvníků ale postupně ubývalo. Omezené finanční prostředky na provoz tábora a energetická náročnost provozu přivedly nakonec Českou poštu k záměru areál pronajmout.
Současný nájemce areálu Obchodní společnost Svatošky - dětský ráj postupně chátrající areál mění do nové podoby. Vzniká zde přírodní rodinný areál, který bude nabízet návštěvníkům originální programy podpořené množstvím doprovodných aktivit. Již nyní jsou zde k dispozici dřevěné prolézačky, houpačky, pískoviště, outdoorové aktivity, mini zoo, malá botanická zahrada a také možnost jízdy na koni včetně výuky westernového stylu jízdy. Společnost má ještě další ambiciózní plány, jako je zřízení malého muzea Svatošských skal, nebo obnovu mostu. V areálu je možnost ubytování i stravování.

 

TIP: Doubí, vesnička SOS - 9,6 km
SOS vesnička v DoubíV Doubí, které je už součástí Karlových Var, přijedeme na rozcestí cyklotras. Odbočuje tu trasa 2017 do Slavkovského lesa a vede kolem areálu několika domků - vesničky SOS. Zde v Doubí je jedna ze tří vesniček v Česku a je z nich nejstarší. Cílem SOS dětských vesniček je poskytnout dětem, o které se jejich původní rodina nechtěla nebo nedokázala postarat, nový domov. Vůbec první vesnička vznikla v roce 1949 v rakouském Imstu a dnes fungují celkem ve 132 zemích světa. V Doubí byla vesnička otevřena v roce 1970, celkem je tu k dispozici 12 rodinných domů a každý dům slouží jedné pěstounské rodině. Na čas byla tato vesnička v útlumu a bylo zde přechodně školící centrum mezinárodní asociace SOS Kinderdorf International.
 

Ukaž na mapě  Doubí, porcelánka - (odb. z trasy 0,5 km)
Poblíž zámku bývala také porcelánka. Je to jednopatrová budova za zámečkem a dnes slouží k jiným účelům. Porcelánka v Doubí byla založena roku 1849 pražským měšťanem Janem Möhlingem, který zde i působil jako modelér. Möhlingovi a jeho pracovníkům se podařilo vytvořit hmotu vynikající kvality a tak jí zásoboval i porcelánky v okolí. Jeho výrobky proto byly velmi kvalitní, výtvarně však nijak nevynikaly. Na přelomu roku 1897 - 1898 došlo v továrně k velké protestní mzdové stávce. Vedení závodu začalo najímat stávkokaze z řad nezaměstnaných dělníků ze Staré Role. Aby je uchránili před stávkujícími, vodili je do Doubí každý den četníci. Stávka byla potlačena po několika měsících. Firma však byla finančně vyčerpána a musela na tři roky výrobu zastavit. V roce 1922 se stala součástí koncernu EPIAG (Erste Böhmische Porzellanindustrie A.G.) a v provozu byla ještě krátce po roce 1945. Pak byla výroba definitivně a jednou provždy ukončena.

 

Ukaž na mapě Doubí (Aich), zámeček - (odb. z trasy 0,5 km)
Zámeček v DoubíZ rozcestí u dětšké vesničky sjedeme na křižovatku, kde trasa pokračuje průchodem mezi protějšími domy. Může ale z trasy odbočit a sjet dolů k řece k Doubskému zámečku.
Na místě dnešního zámku, na skále v blízkosti říčního brodu, stávala původní středověká tvrz, kde za husitských válek řádili loupežníci. Tvrz měla pravděpodobně charakter hrazeného dvorce.  Zámek je patrně jediná dochovaná památka z doby bohatého doubského života v 19. století. V obci již dnes nenajdeme ani památky po cihelně, mlýn, pile, ovčínu, továrně na kameninu, pivovaru, nebo vinopalně. Býval tu i povrchový uhelný důl Antonín, později Vilém. Zámek svou dnešní podobu získal rozsáhlou přestavbou v roce 1884. V roce 2002 byl zámeček vzorně zrekonstruovaný současným majitelem Karlem Holoubkem. Lákadlem se stal zámecký Vánoční dům s Nebeskou, či Ledovou kavárničkou.
Video ČT, Toulavá Kamera - Vánoční dům

 

TIP:  Doubí (str 24),  nádraží - 10,3 km
Zastávka v DoubíZastávka se dodnes jmenuje Doubí u Karlových Var, i když už je obec dávno součástí krajského města. Doubí leží na Tepelské dráze a někdy se jí také říká Lázeňská dráha. Trať stavěly Rakouské státní dráhy a pracovalo na ní 1500 dělníků nejen z Čech, ale i z Tyrol, Chorvatska, Rumunska a jiných zemí. První vlaky tu začaly jezdit v roce 1898. Po této trati jezdil v letech 1900-1936 i přímý rychlík z Karlových Var do Vídně, přes M.Lázně, Plzeň a Č.Budějovice.
U zastávky pokračujeme přes přejezd a hned zabočíme vlevo a trasa dál vede po cyklostezce do Tuhnic. 

 

Ukaž na mapě  Tuhnice (Donitz) (pdf, str 24) - 13,0 km
Centrum Tuhnic na počátku 20.st.Před Tuhnicemi sjíždíme prudkým klesáním pod kamenný viadukt a hned za prvními domy zabočíme vpravo. Trasa nás povede kolem hájovny do dětského areálu s dřevěným hradem a pak se Gorkého ulicí dostaneme na Šumavskou. V těchto místech bývalo kdysi centrum samostatné obce Tuhnice. Stávala tu od roku 1888 kaple zasvěcená Panně Marii a ta bývala i patronkou obce. Tuhnice byly samostatnou obcí skoro 80 let a v roce 1928 se staly součástí Karlových Var. V obci býval městský statek (Stadthof), cihelna, autoservis, oplatkárna, velká restaurace Gasthast Hampl aj. V meandru Ohře byly zpočátku zelinářské zahrady, později se tu postavila vodárna, elektrárna a plynárna. Při osvobozování v roce 1945 bylo bombardováno depo Dolního nádraží a přitom bylo zničeno mnoho domů v okolí, včetně Mariiny kaple a centrum Tuhnic téměř celé lehlo popelem. Na místě kaple zůstal jen malý parčík a kolem pak v padesátých letech vyrostla řada nových bytových domů. V Tuhnicích se musíme dostat přes hodně dopravně zatíženou Západní ulici. Je na ní opravdu hustý provoz, a pokud by vás nebavilo čekat na křižovatce, tak raději přetlačte kolo po přechodu, je to i bezpečnější. 

 

Ukaž na mapě  Tuhnice, Plynárenská lávka - 13,3 km
Plynárenská lávkaZa chvilku už jsme u řeky, na rozcestí u Plynárenské lávky. Lávka byla postavena roce 1934 firmou Wayss a Freytag na místě starého přívozu. Betonová lávka byla navržena tak, aby odolala stejné povodni, jako byla v roce 1862.
Před lávkou doprava odbočuje cyklotrasa 2009 k Dolnímu nádraží a za lávkou pak rovně po cyklostezce přes Starou Roli až do Potůčků. My se za lávkou ale vydáme po cyklostezce vpravo a té se budeme držet až do Dalovic. Cyklostezka Ohře nevede přes lázeňské centrum, ale pokud bychom se chtěli do centra podívat, odbočíme u lávky po trase 2009 k Dolnímu nádraží a odtud dále po značkách 2288. Jinak od lávky pokračujeme naší trasou podél řeky k Chebskému mostu.

 

Ukaž na mapě  Chebský most - 14,5 km
Chebský mostPětiobloukový silniční kamenný most, který překonává řeku Ohři, byl do užívání uveden v roce 1869 a původně se jmenoval Sofiin (po arcivévodkyni Sofii, matce císaře Františka Josefa). Pak mu léta říkali most Císaře Františka Josefa. V roce 1904 byl oboustranně rozšířen o ocelové chodníky, avšak v roce 1984 došlo k přetržení táhel a odklonění chodníků. Most byl na tehdejší dobu rekonstruován v rekordním čase 380 dní od počátku havárie a v roce 1985 už zase sloužil veřejnosti. Do historie se zapsal na konci II. světové války, kdy přes něj vedla demarkační linie sovětské a americké armády. Na konci mostu byla závora a chodit se tudy smělo jen na propustku. Jeho celková délka činí 111 metru. Spojuje obchodně správní centrum Karlových Var s Rybářemi.

 

Ukaž na mapě Ostrovský most - 14,9 km
Ostrovský mostMost nesl nejprve jméno našeho prvního prezidenta - Masarykův most a svého času se jmenoval i most Thälmannův a také Městský. Dokončen byl v roce 1932 a až v roce 1990 byl celý kvůli průtahu zrekonstruován. Silniční most je nyní se stoupáním a postaven je z předpjatého betonu, kdy se mostovka zpevnila napjatými lany. Tím se stal vůbec prvním mostem na našem území, kdy tato technologie byla použita. Most je dlouhý 242 metrů a překonává současně řeku Ohři i železniční trať. Most projíždíme úzkým průchodem v betonovém bloku mostu, v němž jsou právě upevněny konce napnutých lan.

 

Ukaž na mapě  Čertův ostrov - 15,2 km
U ČerťákuDál pokračujeme po visutém chodníku, který vede kolem silničního průtahu a je od něj oddělen hlukovou bariérou. Objíždíme zde Čertův ostrov (Čeťák), který vlastně ostrovem není a je to další z oherských meandrů. Leckdo si láme hlavu se jménem Čertova ostrova. Vypráví se, že Teplá před regulací (ještě před rokem 1836) vytáčela kruh a spolu s Ohří vytvořila jakýsi ostrůvek. Když se do něho opřel severní vítr z hor, v nádvořích domů na Čertově ostrově všecko pískalo, kvílelo, listí a papíry se honily dokola a místní říkali, že se tu všichni čerti žení. Když v údolí Teplé vyrostl Thermal, síla větru se zde o poznání zmírnila. Čerťák patřil k nejhustěji zastavěné enklávě města. Jeho výstavné činžáky stavěly nejlepší stavební firmy. Městský stavitel Josef Waldert zde postavil domy Josefheim a Port Artur ve Foersterově ulici a Cairo a Scottland na Vítězné ulici. 

 

Ukaž na mapě Bohatice (Weheditz) - 15,8 km
Pražský mostProjedeme kolem "mrtvého" Drahovického mostu, který byl postaven v roce 1960. Na levém břehu byl výstavbou čtyřproudového průtahu "odříznut" od původní silnice a ještě před revolucí uzavřen kvůli nevyhovujícím vzdálenostem křižovatek na průtahu. Jistou dobu sloužil jako tržiště, pak parkoviště a dnes ho mohou využívat už jen chodci a cyklisté. Přes most vede důležitý pěší i cyklistický tah z cyklostezky Ohře do Drahovic. Asi po 600 m podjíždíme Pražský most. Do doby než se od Chebu přivedla dálnice a postavily se další nové mosty v Tuhnicích, tak to byl nejmladší most ve městě, postaven byl roku 1998. 
Za mostem pak už opouštíme lázeňské město a dostáváme se do obce Dalovice.
TIP: Do Radošova údolím Ohře - (cesta o 4 km delší než po cyklotrase)
Vila v MuzikověCyklotrasa nemohla být vedena z Karlových Var do Radošova po silnici kolem Ohře, kvůli hustému provozu především kamionů, směřujících do stáčírny v Kyselce. Železniční vlečku z Vojkovic postavenou Mattonim právě pro tyto účely, už stáčírna Mattonky bohužel nevyužívá a expedici si zajišťuje jen po silnicích. Údolím Ohře z Karlových Var do Radošova můžeme ale poměrně bezpečně projet o víkendu, kde je zde doprava bez kamionů celkem snesitelná. V tomto případě odbočte na Drahovický most a po Mattoniho nábřeží pokračujte na Kyselku.
Údolí Ohře od Karlových Var až po Klášterec nad Ohří je jednou z nejmalebnějších oblastí Karlovarského kraje. Ve svazích Doupovských i Krušných hor jsou nad řekou krajinářsky skvostně vystavěné obce. Zatímco směrem ke hřebeni Krušných hor vedou od Ohře ostře zaříznutá údolí, ve kterých jsou posazené ulicové vesničky a silnice šplhající až vzhůru na hřbet hor, tak na straně Doupovských hor jsou obce situované do 100 metrů nad řekou a vinou se jako prstenec na úpatí kopců. 

 

Ukaž na mapě  Dalovice (Dallwicz) - 17,6 km
Dalovický Nový zámekDalovice patří k obcím s nejstarším doloženým osídlením na Karlovarsku, a to více jak tisíc let před Kristem. Nedaleko parku můžeme dnes vidět zachovalé základy starobylé tvrze, kde sídlilo panstvo až do počátku 16. století. Tehdy hrabě Šlik dobýval zdejší tvrz, kde se ukryl Pluh z Rabštejna. Ten se zde schoval po útěku ze svatby Šlikovy dcery, na které se oba šlechtici pustili před tím do křížku. Svatba se pak dostala do dějin jako Karlovarská krvavá svatba.
Vedle zničené tvrze si pak majitelé postavili zámeček, říká se mu  Starý zámek a dnes v něm sídlí zemědělská škola. V roce 1875 si pak nový majitel panství Jindřich Riedl nechal postavit Nový zámek (také je v něm škola - logistická) a ve Starém zámku zřídil ubytovnu pro dělníky z místní porcelánky. Starý zámek ale později vyhořel a tak Riedl na jeho místě postavil zámek nový. A i když pak byl novější než ten Nový zámek, tak mu přízvisko "Starý" zůstalo dodnes. Kolem Nového zámku je udržovaný park, kde můžeme vidět historicky nejvýznamnější strom našeho kraje. Körnerův dub je také uváděn jako nejmohutnějších dub v ČR. Jeho stáří se odhaduje na 700-900 let a chráněn je od roku 1981. Je pojmenován podle mladého básníka císařova dvora Theodora Körnera, který  zde na zámku pobýval a vesvých 22 letech padl v Napoleonských válkách. Vedle dubu se nachází i jeho pomník. Za povšimnutí také stojí zajímavý kostel Panny Marie Utěšitelky, a další chráněné stromy v zámeckém parku - lípy srdčité a zámecký dub.
Ukaž na mapě Vysoká (Hohendorf) - 18,6 km
Kaplička ve Vysoké (1895)Ves založili němečtí kolonisté v 15. století a zřejmě již od svého vzniku byla Vysoká částí obce Dalovice. Později se osamostatnila a až do roku 1952 byla samostatnou obcí. V letech 1976-1990 byla dokonce předměstím Karlových Var. Ves měla stálé problémy s nedostatkem pitné vody a tak se roku 1895 stanovila podmínka, že kdo si chce v obci postavit dům, musí mít nejprve svůj vlastní zdroj vody. Když se při jednom vrtu podařilo objevit vydatnější zdroj vody, byla postavena dřevěná kašna a do té se pak pramen svedl. V letech 1930 – 1931 byl postaven Obecní dům (později hospoda), kde byla obecní kancelář a 6 bytů. Obec Vysoká se původně nazývala Hohendorf a český název Vysoká se poprvé začal objevovat až po roce 1923. Definitivně se ves přejmenovala v roce 1946.

 

Ukaž na mapě Lesov (Lessau), rozc. - 20,2 km
Porcelánka ConcordiaProjedeme osadou Sedmidomky a kolem rybníku Mexiko na křižovatku u Lesova. O vsi jsou první zmínky z roku 1523. Původně byl Lesov jen zemědělský dvůr pod ostrovským panstvím. Od 18 stol. se západně od obce těžilo hnědé uhlí. Při stavbě železnice pak byly doly zasypány. Obec spadala v letech 1872 – 1913 pod Bor, potom byla samostatná a od roku 1950 patří pod obec Sadov. Uprostřed obce Lesov stávala na návsi při pravé straně silnice na Sadov obdélná kaple s barokní zvoničkou na střeše. Postavena byla roku 1835 a někdy kolem roku 1965 byla zbořena.
V roce 1888 byla v Lesově založena Ernstem Máderem porcelánka Concordia Lesov, kterou v roce 1919 převzali bratři Lowové z Ostrova. Po druhé světové válce se továrna stala součástí společnosti Karlovarský porcelán. V roce 2008 se firma dostala do potíží a Concordii o rok později zakoupila společnost Thun 1794 a.s. včetně ochranné známky a technologických zařízení. Nyní vyrábí pod ochrannou známku LC a Thun.

 

Ukaž na mapě  Bor (Heid) - 21,8 km
Sv. Máří MagdalenaPrvní písemné zmínky o vsi jsou z roku 1352, kdy byl Bor pod loketským panstvím. Bor měl před válkou 645 domů, 487 obyvatel, obecnou školu, spořitelnu, tři hostince, dobrovolný hasičský sbor, tělocvičnu a myslivecký spolek. Do roku 1975 byla obec samostatná, pak byla integrována do Sadova.
Ještě před založením vsi tu stával kostel sv. Máří Magdaleny. Lidová pověst říká, že svatostánek má již  tisíciletou historii, protože na jednom z trámů v kopuli kostela a také na srdci velkého zvonu, je číslo 999. To je považováno za letopočet. Předpokládá se, že kostel je opravdu jeden z nejstarších v západních Čechách. Původně gotický kostel byl barokně upraven roku 1770. Na věži se dochoval vzácný zvon zvaný Gloria Glocke z doby před rokem 1400. Druhý zvon Panny Marie z roku 1514 se nedochoval, byl patrně zrekvírován za světové války. Kostel byl ještě v roce 2008 ve špatném stavu, ale díky sdružení "Kostel Bor" se podařilo kostelík opravit. Dovnitř se můžeme podívat, je ale potřeba zavolat správce na telefon, který je uveden na infopanelu u kostela.
U gotického portálu na severní straně kostela je umístěn starý kamenný kříž. Byl zde umístěn dodatečně. Ještě v poválečných letech stával v polích u cesty k Nejdě v místě zvaném „Kalbl“. Před kostelem je informační panel, hned vedle něj je válečný pomník.

 

Ukaž na mapě Stráň (Elm) - 23,8 km  
První písemná zmínka se objevuje kolem roku 1525. Sídlo bylo zřejmě založeno na křižovatce odchodní cesty z Ostrova do Radošova a spadalo pod Šlikovské panství. Původně samostatná obec byla v letech 1960-1970 spravována obcí Bor a v roce 1970 byla spolu s Borem integrována pod Sadov. Nyní je to malá osada se 40 obyvateli obklopená lesy a rozprostírá se na stráni, která dala obci její název. Na návsi stojí kaplička obklopena dobovými domy z přelomu 19. a 20. století.
Odtud sjíždíme směrem k Ohři a na rozcestí se žlutou ještě odbočíme z trasy k Radošovskému domovu.

 

TIP:  Radošovský domov - 25,4 (odb. z trasy 0,5 km)
Radošovský domovPo odbočení pokračujeme asfaltovou silničkou k výrazné několikapatrové budově. V roce 1928 ji postavily Falknovské doly ze Sokolova jako rekreační zařízení pro své zaměstnance. Ve válečném období byla budova využívána německými vojáky a německou fašistickou mládeží. Později fungovala jako sirotčinec pro děti německých vojáků. Po válce zde byly umístěny řecké děti až do roku 1962, pak dětský domov pro děti do tří let. 1. února 1970 zde byl zřízen ústav sociální péče pro mládež se zdravotním postižením a je určen pro 50 dětí ve věku od 12 – 25 let.

 

Ukaž na mapě  Radošov, most  - 26,4 km
Radošovský mostDřevěný krytý most byl postaven ostrovštími se svolením císaře Karla IV. roku 1364, který jim udělil privilegium vybírat na radošovském mostě mýtné. Most byl nepochybně postaven celý ze dřeva a musel být neustále opravován. V minulosti několikrát vyhořel a pokaždé byl znovu obnoven. Poprvé se tak stalo z neznámé příčiny v roce 1576 a podruhé ho roku 1639 za sebou spálil Švédové. Několikrát ho poškodila velká voda. V roce 1742 byl most spálen francouzským vojskem, za dva roky byl ale opět obnoven. Za napoleonských válek byla roku 1810 půlka mostu rozebrána, po pominutí nebezpečí byl most smontován a dostal nového zastřešení. V tomto stavu se most dochoval až do druhé poloviny 20. století. V letech 1979-1980 proběhla celková rekonstrukce mostu. Ale již v červenci 1986, za dosud nevyjasněných okolností, dřevěná konstrukce mostu znovu zcela shořela a zůstaly pouze kamenné pilíře. Obec Kyselka zahájila obnovu tohoto historického mostu až v roce 2001 za pomoci státní dotace a za dva roky byl most znovu slavnostně otevřen.
Most je dlouhý 66 m, 10 m široký a spočívá na třech mohutných pilířích, které se dochovaly z původní stavby. Krytý dřevěný most z roku 1364 je nyní chráněn jako technická památka a stal se tak památným symbolem obce Radošov.

 

Ukaž na mapě Radošov (Rodisfort) - 26,6 km
RadošovObec Radošov leží na staré zemské obchodní cestě spojující Prahu s Chebem a pokračující dále do Německa. Původně zde sloužil k přechodu řeky Ohře pouze brod, proto ten německý název obce - Rodisfort - Radovanův brod. Když roku 1364 udělil Karel IV. městu Ostrovu privilegium ke stavbě mostu a vybírání mýta, přikázal kupcům jedoucím do Prahy používat právě tuto cestu. Díky vybíranému mýtu se mohl most neustále udržovat a opravovat.
V obci stojí farní kostel sv. Václava, který je ještě o něco starší než radošovský most a roku 1856 byl přestavěn do klasicistní podoby. Před kostelem můžeme spatřit válečný pomník věnovaný obětem 1. sv. války. Z Radošova dál pokračujeme do posledního, čtvrtého regionu Karlovarského kraje, kterým cyklotrasa podél Ohře prochází. Je to  Ostrovsko.
Datum vydání: 26.11.2015 8:25