Domovská stránka > Cykloportál > Přehled cyklotras > Cheb > Národní cyklotrasa 23 (Magistrála Krušné hory) - úsek Cheb - Luby

Národní cyklotrasa 23 (Magistrála Krušné hory) - úsek Cheb - Luby

Průběh trasyDélka trasy: 36 km (s odbočkami až 48 km)
Náročnost trasy: Středně těžká
Nastoupáno: 455 m
Povrch trasy: Převážně silnice III. třídy a místní komunikace
Doprava: Malá intenzita
Cyklotrasa je vhodná pro: Turistická kola

Magistrála Krušné hory - trasa značená číslem 23 prochází Krušnými horami od Chebu až po Děčín v délce 96 km. V Karlovarském kraji začíná na hrázi přehrady Skalka v Chebu a opouští Kraj pod nejvyšší horou Krušných hor - Klínovcem. Protože prochází přes několik regionů, je popis trasy rozdělen na tři úseky:

Chebsko úsek Cheb - Luby
Kraslicko úsek Luby - Rolava
Ostrovsko úsek Rolava - Klínovec

 Skalka, hráz -  0,0 km (rozc. s CT  2164)
Hráz SkalkyV areálu minigolfu se můžeme občerstvit v malé, ale příjemné restauraci. Cyklotrasa nás pak přivede na hráz přehrady Skalka na rozcestí s cyklotrasou 2164. Vodní dílo Skalka je součástí vodohospodářské soustavy Skalka - Jesenice - Nechranice a uvedeno bylo do provozu v roce 1964. Skalka, spolu s Jesenicí byla vybudována proto, aby udržovala průtok v Ohři pro potřeby tepelné elektrárny Tisová. V roce 2000 byla provedena rekonstrukce hráze a dnes by měla Skalka již zvládnout bezpečně i desetitisíciletou povodeň. Trvalým problémem Skalky, který brání většímu rozvoji rekreace v jejím okolí jsou sinice. Ty jsou v přehradě silně rozmnoženy a například v roce 2007 byla voda již od poloviny června nevhodná ke koupání.  Ani v dalších letech se situace nezměnila.
Před postavením přehrady bylo údolí Ohře (tehdy Egerthal) oblíbeným místem pro procházky a také pro první cyklistiku. Na louce pod hradem, která se jmenovala Brühlwiese se již počátkem století konaly zahradní výstavy. Na tuto tradici navázala v roce 2006 Krajinná výstava bez hranic. Při té příležitosti město upravilo pravý břeh řeky, přes Ohři byla postavena  Vávrova lávka s vyhlídkou a vznikla tu nová cyklostezka. 
Z hráze pak může pokračovat po pravém i po levém břehu Ohře. Pokud se vydáme po levém břehu, kudy je naše cyklotrasa značená, musíme přejet po hrázi, na jejím konci odbočit vpravo a pokračovat podél břehu. Budeme zde projíždět pod příkrou skálu s pamětní deskou J.W.Goetha, který se také velmi zajímal o přírodní vědy a kolem roku 1822 navštívil Cheb a projedeme kolem Vávrovy lávky až ke krytému mostu.
Pokud si chceme cyklotrasu o něco zkrátit, můžeme na konci hráze odbočit vlevo (vede tudy naučná stezka Poohří) a prudkou pěšinou vyjet na horní cestu, na ní odbočit vlevo a po necelých 200 m se napojíme znovu na naši cyklotrasu.
Pokud se vydáme po pravém břehu řeky, pojedeme po nové cyklostezce místy, kde probíhala Krajinná výstava. Na trasu se znovu napojíme, když přejedeme Vávrovu lávku, nebo pokračujeme až k Písečné bráně a přejedeme po kryté lávce na levý břeh. Podobný krytý most nalezneme na Ohři též v Kynšperku a v Radošově. U Písečné brány začíná naučná stezka Poohří s deseti zastávkami. Vede po pravém břehu proti proudu řeky, pak přes hráz a na druhé straně hráze odbočuje vlevo a pokračuje po naší cyklotrase. 
Jinak pokračujeme od krytého mostu po cyklotrase, která nás povede ulicí Na Vyhlídce a pak lesními uličkami V Lipách a Kachní kámen až k vyhlídkovému altánu nad přehradou.
 Chebská stráž (Egerwarte) - 1,3 km
Altán v roce 2002Trasa k altánu prochází podél přehrady přes přirozený lesní porost, který botanici nazývají borová doubrava. Je to smíšený les s převahou dubu a borovice, který byl původním porostem v minulosti na Chebsku. Altánu se původně říkalo Egerwarte a toto jméno se používalo ještě dlouho po válce. Dnes se znám jako Chebská stráž. Je to empírový vyhlídková altán, který byl postaven dávno před napuštěním přehrady.  Tehdy stál vysoko nad řekou a také o mnoho převyšoval okolní stromy. Po vzniku přehrady voda vystoupala a stromy altán téměř přerostly, ale stále je z altánu krásný výhled do zatopeného údolí řeky.
 Skalka (Stein) - 2,1 km
Stein před rekonstrukcí v r.2002Cyklisté vítániMalá obec s několika dvory, která byla dříve spojena silnicí s osadou Křížový kámen. Po napuštění přehrady byla většina domů zbořena. Zůstaly jen dva statky z roku 1881 a oba jsou od roku 2002 přestavovány a postupně se sloučily v jeden areál.
České jméno bývalé obce - Skalka se přeneslo v roce 1964 na jméno přehrady a německý název Stein převzal nový hotel. Ve dvoře nového areálu je příjemná restaurace a majitelé nabízí hostům mnoho atraktivit. Hotel za své služby cyklistům získal certifikát Cyklisté vítáni od nadace Partnerství. Západně od Steinu, směrem k přehradě se nachází ještě stejnojmenný kemp, kde je možné se ubytovat v chatkách.
Na rozcestí u Steinu je zastávka naučné stezky č.9 - Kamenné kříže, o kterých se píše na informační tabuly. Nedaleko této tabule můžeme jeden takový  kamenokříž vidět. Je z roku 1467, postavaný na důkaz smíru mezi vrahem Hansem Linthnerem a rodinou zavražděného Kunze Pachmanna. Nepleťme si ho ale s kovovým křížkem na kamenném podstavci, který uvidíme hned za tabulí. Ten byl postaven majitelem dvora Steinem v roce 1905.
 Rozcestí Skalka - 2,8 km (rozc. s CT  2057)
Výhled na Zelenou horuCyklotrasa vede od Steinu mírným stoupáním na křižovatku silnic Cheb - Libá - F.Lázně. Ještě před křižovatkou začíná chatová a zahrádkářská kolonie a u cesty na louce na kraji kolonie je poslední 10. zastavení naučné stezky Poohří. Nedaleko od informační tabule můžeme vidět opravenou kapličku p. Marie. Nápis pod křížkem znamená " blahoslavená panna Marie". Na křižovatce začíná cyklotrasa 2057 a vede až na hraniční přechod Ebmath v Hranicích. My ale pokračujeme rovně do Komorního dvora po mostě přes obchvat Chebu, odkud je krásný výhled na Zelenou horu.
 Komorní Dvůr (Kammerhof) - 3,6 km (rozc. s CT 2063)
Komorní hůrkaStará obec, která téměř zanikla, ale výstavbou nových rodinných domků v posledních letech se začíná opět rozrůstat. Obec leží na úpatí jedné z nejmladších sopek v Česku - Komorní hůrky. V obci na křižovatce u nově postavené restaurace je rozcestník a směrovka k sopce nás z trasy nasměruje vlevo. Projedeme ulicí až na konec obce, kde je malý domek s "informační kanceláří". Uvozovky jsem použil proto, že v této kanceláři se informace o Komorní hůrce a okolní přírodě od jednoho muže sice dozvíme, ale protože on v té "kanceláři" přespává je v místnosti zápach jak kdyby tam žili bezdomovci. Přesto oplývá ochotou turisty informovat, prodává letáčky o všem možném a řekne nám, kudy vede cestička.
TIPKomorní hůrka (Kammerbühl) - odb.z trasy 0,5 km
Komorní hůrka, vstup do štolyKomorní hůrka s nadmořskou výškou 503 m je nejmladší českou sopkou, společně s Železnou hůrkou, která se nachází u turistického přechodu Mýtina na  cyklotrase 2129. Komorní hůrka je velmi zachovalou ukázkou sopečné činnosti na našem území. Sopka vznikla asi na konci třetihor, nebo začátkem čtvrtohor  v době vzniku Doupovských hor a Českého středohoří. Dozvuky vulkanické činnosti jsou patrny dodnes, kdy se čas od času zem zachvěje někdy až na 3,5 st. Richtera. Dokonce v historických záznamech se píše o Komorní hůrce jako o kopci Kaminberg, podle kouře a páry, které z něj vycházely. Podle pověstí byl kopec obýván trpaslíky, provádějící zde své rejdy a proto se z hůrky ozýval rachot a bouchání. 
O sopku se zajímal i J.W.Goethe, který navrhoval příčné prokopání kopce, aby se potvrdil její sopečný původ. Průzkumných prací se ujal hrabě Kašpar Šternberk, jeden ze zakladatelů Národního muzea v Praze. V stup do dnes již zavalených štol je ozdoben portálem s nápisem: "Přátelům přírody věnuje v.G.K. Sternberg 1835". Na památku Goetheho badatelských prací byla vedle vchodu do štoly na skále vytesána jeho podobizna s nápisem: "Goethe, který probádal Komorní hůrku 1808-1822".
Od středověku byla sopka vytěžována pro potřebný čedič a strusku. Přesto, že ochrana sopky byla navrhovaná již před druhou sv. válkou, hospodářská činnost zde ustala až v roce 1951, kdy byla sopka vyhlášená přírodní památkou. Po těžbě zůstal odkryt průřez sopečnými vrstvami s viditelnými tufy a popelem.
 Stříbrný javor - 4,2 km
Stříbrný javorMezi Komorním dvorem a Frantovkami jedeme příjemnou alejí. Když se budeme dívat po pravé straně cesty, tak si můžeme všimnout památného stříbrného javoru. Je označen popisem vyřezaným na kmeni, osazeným vedle stromu. Stříbrný javor byl vysazen roku 1885 okrašlovacím spolkem z Františkových Lázních. Obvod kmene má 4,5 m.
 Františkovy Lázně (Franzensbad) - 5,5 km
Centrum lázníLázně byly založené v roce 1793 jako Ves císaře Františka a v roce 1807 jim byl úředně přiznán název Františkovy Lázně. Pojmenovány jsou podle císaře Františka I., který je považován za jejich zakladatele. Z počátečních venkovských lázní s jedním  Františkovým pramenem, dřevěnou kolonádou, několika lázeňskými domy a společenským domem se velice rychle staly jedny z nejvyhledávanějších evropských lázní. V roce 1865 povýšil císař František Josef I. Františkovy Lázně na město.
Jsou to bezesporu nejpůvabnější lázně západočeského trojúhelníku. Díky jednotné klasicistní architektuře lázeňských budov a pavilonů pramenů si Františkovy Lázně uchovaly kouzlo a atmosféru lázeňského místa z přelomu století. Po právu proto byly roku 1992 vyhlášeny městskou památkovou rezervací. Nejslavnější lázeňskou budovou lázní jsou  Tři lilie.
V lázních se nachází bohatá ložiska vynikajících léčivých zdrojů - sirnoželezitá slatina, 21 minerálních pramenů a přírodní vývěr zřídelního plynu. Léčí se zde nemoci srdce a krevního oběhu, onemocnění pohybového ústrojí a gynekologických onemocnění včetně neplodnosti. Světovou proslulost si získaly díky slatinným zábalům, které pomáhají neplodným ženám dočkat se potomků. Do Františkových Lázní se nejezdí jenom léčit, ale také odpočívat. Františkolázeňské prameny patří mezi přírodní minerální vody tzv. studené síranoalkalické kyselky českého typu s nejvyšším obsahem Glauberovy soli. Světovou raritou je pramen Glauber IV, nacházející se v Glauberově dvoraně, díky tomu, že obsahuje nejvyšší koncentraci solí ze všech pramenů lázeňského trojúhelníku.
Video ČT, Toulavá kamera - Františkovy Lázně
Video ČT, Toulavá kamera - Lázeňství

 

TIP: Lázeňský okuh - odb. z trasy - okruh 3,7 km
Pavilon pramene Glauber INaše cyklotrasa prochází sice jen okrajovou částí města, ale určitě doporučuji si udělat v centru zastávku na prohlídku lázní. Za shlédnutí určitě stojí lázeňské centrum s pavilonem Františkova pramene. Pokud projedeme Jiráskovou ulicí uvidíme na jejím konci katolický kostel Povýšení svatého Kříže. Před kostelem pak odbočíme vpravo a další křižovatce se dáme vlevo do Kollárovy ulice, kde stojí pravoslavný chrám Svaté Olgy. Odtud se pak vrátíme zpět na křižovatku, kde jsme odbočili a pokračujeme k další křižovatce, kde se dáme vpravo do ulice 5.května a dostaneme se k zatím jedinému aquaparku v našem kraji s názvem Aquafórum. U vchodu do Aguafóra odbočíme vpravo do parku, projedeme kolem pavilonu Solného a Lučního pramene až k můstku přes Slatinný potok. Před potokem opět zatočíme doprava a podél potoka se dostaneme k naší cyklotrase. Odbočíme vlevo a po 100 m přijedeme k rozhledně Salinburg. Vrátíme se zpět k můstku a pokračujeme k naší trasy č.23.
Po trasa pak pokračujeme dále parkem podél potoka. Za tenisovými dvorci můžeme ještě odbočit z trasy vpravo a podívat se na pavilon pramene Glauber I, opodál se zastavit na občerstvení v Rybářské baště, nebo když projedeme ulicí mezi domy, tak si můžeme prohlédnout  evangelický kostel na křižovatce Anglické a Francouzské.
Po návratu zpět na cyklotrasu pokračujeme kolem Slunečního pramene a Labutího jezírka. Cesta se zde točí doleva přes potok a hned za můstkem po levé straně můžeme mezi stromy viděl romatickou kapličku. Cyklotrasa pak dále pokračuje parkem k rybníku Amerika. 
 Amerika - 7,8 km
Restaurace AmerikaPo úzké cestě k rybníku si dejte pozor na gumokolní výletní mikrovláček, který k Americe zajíždí z lázní a již desítky let je tu místní atrakcí. Hnací vozidla se postupem času měnila - od staré krásné Felicie, přes ARO, po dnešní Nisan Patrol. Vlečné vozy byly od padesátých let dlouhou dobu původní až později byly také nahrazeny novými.
Celá oblast s udržovanou sítí lesních cest a odpočívadel slouží především jako relaxační místo pro pacienty a návštěvníky Františkových Lázní. U rybníka je pláž, kempy a půjčovna loděk. Na břehu rybníka byla v roce 1898 postavena ve stylu chebských hrázděných staveb romantická výletní restaurace Cafe Amerika. Nedaleko můžeme navštívit nově upravený lesopark. Celá oblast je zároveň přirozeným biotopem, kde hnízdí velké množství vzácných vodních ptáků. Proto byl v roce 1990 rybník Amerika vyhlášen za přírodní rezervaci na ploše asi 60 ha jako hnízdiště a tahová zastávka vodního ptactva. V době hnízdění se z ostrova uprostřed rybníka ozývá neustálý ptačí zpět, někdy až ohlušující řev. Amerika je největší chovný rybník v Karlovarském kraji a při výlovu vydá i přes 50 tun ryb, pokud jim je však předčasně nevyloví kormoráni. 
Naše trasa pak vede dále kolem rybníka a na následující křižovatce odbočíme vpravo do malé obce Krapice.
 Krapice (Kropitz) - 9,8 km
Na návrší asi 0,5 km jihozápadně od obce bylo pravděpodobně prehistorického sídliště. Archeologické stopy rovinného neopevněného sídliště bylo zapsáno do státního seznamu před rokem 1988, památkou je již od roku 1958.
Za další kilometr přijedeme na křižovatku v bývalé vsi Dvoreček, na některých mapách také Dvorečky.
 Dvoreček (Höflasgut)- 11 km
Přímo u křižovatky se nachází  chráněný strom. Je to dub letní s obvodem kmene kolem 470 cm a výškou asi 25 m. Mohutný dub je solitér (strom rostoucí osamoceně) s pravidelnou vějířovitou korunou.
Nedaleko od křižovatky, směrem na Antonínovu výšinu se dříve nacházel malý zámeček Höfflass. Panské sídlo vzniklo asi ve 14. století a v letech 1467 - 1590 ho vlastnili Wirspergerové, kteří na Chebsku prosluli jako předchůdci Lutherova učení. V roce 1712 zakoupilo Dvoreček (spolu s Poustkou a Krapicemi) město Cheb, které zde postavilo poplužní dvůr, ovčárnu a myslivnu. Od roku 1850 náležela ves pod Horní Lomany. Po roce 1945 převzaly poplužní dvůr státní statky. Většina domů byla postupně zbourána a ves v roce 1980 úředně zrušena. Poslední zbytky panského sídla zmizely při budování silážní jámy.
Trasa nás pak zavede na rozcestí pod hradem Seeberg.
 Seeberg - 13 km (rozc. s CT 2057) (odb.z trasy 0,5 km)
Hrad SeebergZnačení trasy na křižovatce sice ukazuje doprava, ale asi bychom udělali chybu, kdyby jsme neodbočili vlevo a hrad Seeberg nenavštívili. Český název hradu je Ostroh a vznikl již na počátku 13. století a po svém založení byl jedním z vojenských opěrných bodů, které vytvářely zázemí pro německou kolonizaci Chebska. Původní románský hrad byl goticky a později renesančně upraven. Hradní areál tvoří budovy předního a zadního hradu, které jsou od sebe odděleny příkopem. Dnešní podoba hradu je výsledkem především výrazné přestavby v 1. polovině 14. století. Dějiny hradu jsou plné změn mnoha majitelů, ke kterým patřili například Šlikové nebo Nosticové. V 18.století koupilo hrad město Cheb, v jehož majetku zůstal až do roku 1986. Hrad už byl v 70.letech značně zpustlý, chátral a hrozila mu zkáza. V polovině 70. let byla zahájena obnova celého areálu, kterou dokončil již nový majitel - městské muzeum Františkovy Lázně a tato cenná památka byla v roce 1990 zpřístupněna veřejnosti. Na vstupní bráně k nádvoří hradu bývaly erby rodů, který hrad v minulosti vlastnily.
Na  hradě může vidět historický nábytek, černou hradní kuchyni,  etnografickou expozici - Sídlo lidu 19. století, staré zemědělské náčiní, historie odívání, dějiny porcelánu a expozici současného porcelánu a.s. Karlovarský porcelán.
Na nádvoří hradu byl v roce 1987 převezen špejchar z nedaleké obce Kopaniny. Je to ukázka krásné lidové hrázděné sýpky, která musela být kvůli přepravě rozebrána a znovu na hradě postavena. Podobným způsobem se sem převezla kůlna z obce Mlýnek, aby se doplnil původní chebský hrázděný statek. Postavení kůlny, zastřešení a položení šindelů trvalo 7 měsíců a dnes je v kůlně expozice starého zemědělského náčiní.
Od hradu sjedeme zpátky dolů na křižovatku a pokračujeme po značené trase na Poustku.
 Poustka (Oed) - 14 km
Statek s holubníkemVe starém, částečně udržovaném statku v Poustce můžeme vidět krásný opravený holubník. Statek patří matce pana Šimka, který v roce 2002 dokončil náročnou rekonstrukci holubníku. Ten byl postaven v roce 1908. Holubníky byly vždy nedílnou součástí chebských statků a bývaly na většině dvorů. Rekonstrukci pan Šimek zahájil v roce 2001, kdy mu vichřice starý holubník zbourala a od té doby investoval do opravy kolem 600 hodin práce. Holubník je vysoký 8,5 metru a může poskytnout "bydlení" pro 64 holubích párů.
Pak přejedeme opatrně hodně frekventovanou silnici Cheb-Aš a hned za silnicí je dvůr Mýtinka.
 Mýtinka (Rossenreuth) - 15 km
Mýtinka byla dříve malá obec se šesti dvory, dnes už jen jeden udržovaný chebský statek.
 Zelený Háj (Hagengrün) - 16 km
Podobně jako v Mýtince tak v Zeleném Háji se podařilo zachovat jeden starý statek. Při příjezdu do vsi si můžeme všimnout vlevo od cesty starého kovového křížku.
 Vojtanov (Voitersreuth) - 17 km  (rozc. s CT  2065)
Stará celnice ve VojtanověNa křižovatce na kraji obce se napojuje cyklotrasa 2065. Kdysi Vojtanov patřil mezi největší obce na Chebsku. V současnosti je to jen malá a nenápadná vesnička, ale všeobecně známá jako hraniční a celní obec, přes kterou vedou důležité silniční a železniční cesty do Německa. Dnes dotvářejí  vzhled obce hlavně asijské tržnice. V roce 1999 obec oslavila své 700leté výročí založení.
Jméno obce vzniklo z německého „Reutung eines Vogtes“ – „Rychtářova mýtina“.  Historie obce je zaznamenaná od roku 1299 a už tehdy byla největší obcí na Chebsku.
V roce 1684 postihla Vojtanov velká pohroma, když do základů vyhořelo sedm dvorů. Kolem roku 1935 byl Vojtanov na vrcholu prosperity a měl asi 650 obyvatel. Je zajímavé, že takto velká obec neměla nikdy svou faru, kostel ani hřbitov. Bylo zde celkem 7 hostinců, chudobinec, sirotčinec, lékař i obecní záložna a v nádražní čtvrti byly postaveny dvě textilní továrny.
Ve Vojtanově žádné památky nenajdeme až na dvě venkovské usedlosti čp. 12 a 14, které byly prohlášeny za kulturní památku v roce 1992-3.
Trasa pak vede k nádražní čtvrti.
 Vojtanov, žst. - 18 km
Vojtanov, pomníček před nádražímVelkým přínosem pro obec bylo dokončení stavby nové silnice v roce 1829 z Františkových Lázní do Bad Brambachu a od roku 1865 železnice saské dráhy. Vojtanovem prochází hned dvě železniční tratě. Již od roku 1865 spojovala koňská dráha  Cheb-Vojtanov- Plesnou a Bad Brambach. Ve stejném roce byla uvedena do provozu trať Cheb-Vojtanov-Aš, na které leží zastávka Vojtanov město. Textilní továrna plavenské firmy Listner Buchheim zaměstnávala 50 lidí a vyráběla koberce. Po válce se výroba již neobnovila a do roku 1965 továrna sloužila jako sklad pro kasárna pohraniční stráže, které stávaly hned vedle ní. Nyní je továrna opuštěná a ve špatném stavu. Druhá textilka, tkalcovna, patřila Augustu Hüttnerovi a pracovalo zde 30 lidí. Před budovou nádraží je pomníček zřízený obcí Vojtanov k 1. výročí květnového povstání.
Trasa pak pokračuje na Starý Rybník, ale před ním odbočuje vlevo polní cestou po žluté turistické značce na Vildštejn.
 Vildštejn (Wildstein) - 46,5 km
Hrad po rekonstrukci 2003Hrad Vildštejn je nejstarší pamětihodností města Skalné a patří k nejstarším kamenným hradům v Čechách. Vildštejn byl postaven na žulovém ostrohu nad potokem Sázek a jeho historie začíná na přelomu 12. a 13. století jako vodní hrad. Kolem roku 1763 byla ve východní části předhradí postavena na starších základech nová dvoukřídlá zámecká budova. Zámek byl až do roku 1945 osídlen továrnickou rodinou Geipelů z Plesné. Poté sloužil jako byty a posléze vyhořel.
Románský hrad a zámecká budova v jeho předhradí jsou dnes v soukromých rukou a jeho majitel je přestavuje na turistické centrum. Po 777 letech od první zmínky byl 14.6.2001 byl hrad Vildštejn poprvé otevřen pro veřejnost. Po létech chátrání hrad koupil Miroslav Pumr a provedl jeho rekonstrukci. V současnosti si ho lze prohlédnout od 9:00 do 17:00 hodin i se zajímavou středověkou kuchyní s pecí. V přízemí je stylová restaurace vyzdobená historickými zbraněmi a brněním. Součástí je i malé muzeum. Další prostory mají sloužit k výstavním účelům. Zámecká budova před hradem, která se opravuje, pak má sloužit jako dílny a obchůdky dobových řemeslníků.
 Skalná (Wildstein) - 21 km
Kostel sv. Jana KřtiteleMěsto Skalná vzniklo pod starým románským hradem Vildštejn, založeným rodem Nothaftů z Chebu. Historie Skalné začíná roku 1224, kdy je zaznamenána první písemná zmínka o obci. V 16. století se zde rozšiřuje řemeslná výroba, významný rozvoj zaznamenala ruční výroba papíru, výroba kameniny a hrnčířství, což přineslo obci značný rozmach. Později se zde začíná těžit keramické jíly, což přetrvává dodnes jako nejvýznamnější ekonomická aktivita ve Skalné. Skalná díky vzmáhajícímu se průmyslu roste co do velikosti i významu. Od roku 1865 se stává městysem a roku 1905 je císařem Františkem Josefem I povýšena na město. Roku 1950 je pak přejmenována na Skalnou.
Ve Skalné můžeme spatřit několik významných pamětihodností.
Kromě zmiňovaného románského hradu Vildštejn a zámku z 18. století je to renesanční tvrz v severní části městečka a  Dolní zámek z 18. stol. ve východní části města. Za zmínku stojí i původně gotický hřbitovní kostelík sv. Šebestiána a hřbitovní kaple, které najdete v západní části města na hřbitově. Výraznou dominantou Skalné je barokní kostel svatého Jana Křtitele z roku 1705. Byl postaven na místě starého farního kostela a původně gotická stavba je vzpomínaná již v roce 1298. Kostel je jednolodního typu s podélným presbytářem a věží s cibulovou bání. V roce 2002 získal kostel zpět repliku původního pozlaceného kříže z r. 1922, který je nyní umístěn na čele kostela. Kostel byl léta nevyužívaný a v budoucnu by měla sloužit jako obřadní místnost. V kostele jsou uchovány čtyři náhrobky ze 17. století.
Ze Skalné jedeme dále na odbočku do obce Křižovatka, kde se nachází malý pomníček.
 Pomníček Karáska - 24 km
Pomníček KaráskaPomníček se nachází 200 m od rozcestí ve směru na obec Křižovatka. Dnes se už ztrácí v zeleni na okraji lesa vpravo od silnice. Ale ze silnice ho můžeme při troše pozornosti uvidět. František Karásek byl dozorce finanční stráže z Plesné, který v těchto místech padl při obraně hranice před nájezdy Freikorpsu v září 1938. Jednotky Sudetendeutscher Freikorps, které pronikaly na naše území z Německa, značně přispívaly k destabilizaci našeho pohraničí. Jejich taktika přepadů ze zálohy a v přesile značně komplikovala život českým ozbrojeným složkám, především pak družstvům SOS (Stráže obrany státu), četnickým a finančním stanicím. Právě jednotky SOS často nesly hlavní tíhu bojů, neboť se nacházely bezprostředně na hranicích. Po skončení války došlo k několika soudům s bývalými příslušníky Freikorpsu a ti se museli spravedlnosti zodpovídat za svou teroristickou činnost prováděnou v roce 1938. Většina z nich však zůstala navždy utajena a nepotrestána.
Vrátíme se na křižovatku a pak pokračujeme do Velkého Luhu.
  Velký Luh (Grossloh) - 25 km
Kamenný reliéfObec Velký Luh vznikla v 18. století na křižovatce cest do Chebu, Lubů a do německého Adorfu. Ves náležela do roku 1849 ke skalenskému panství. Od konce 19. století se v okolí obce zakládaly kaolínové jámy. Kaolín se vozil ke zpracování do Skalné a ten nejkvalitnější byl zpracován v bývalém skalenském mlýně. S rozvojem těžby se zde postupně vybudovala 5 km dlouhá úzkokolejná trať do Skalné, kde končila v továrně na šamotové výrobky. Druhá trať pak vedla na nádraží a třetí do Šneků u Plesné. Vybrané jámy se samovolně zaplnily vodou, jejíž namodralá barva připomíná barvu Jaderského moře. V roce 1850 žilo ve Velkém Luhu téměř 500 obyvatel a v roce 1877 se obec osamostatnila. V pískovně ve Velkém Luhu se občas konají jízdy trucků.
Cyklotrasa zde odbočuje ze silnice vlevo na lesní cestu a pokračuje do Plesné.
 Šneky (Schnecken) - 29 km
Kaple ve Šnekách v roce 2004V lese nedaleko od železniční stanice Plesná-Šneky se nacházel hrad, který vlastnil rod Erchenbrechtů.  Hrad stával na výběžku ve svahu Bukového vrchu, ze severovýchodu jej obtékal bezejmenný potok. Na jihozápadě je dodnes dochovaný valový útvar. Jádro hradu bylo opevněno po okraji hradiště, po němž zbyl jen příkop a nízký val. Původně zde však stávala kamenná hradební zeď, jejíž zbytky jsou ve valu dochovány. Začátkem 16. století byl v držení loupežníků Grünů z Chebu, a proto byl chebským vojskem roku 1519 dobyt a rozbořen. Trosky se dochovaly až do roku 1863, kdy byly při výstavbě trati zcela odstraněny. Zřícenina hradu Neuhaus byla však zapsána do státního seznamu památek v roce 1958.
Dříve samostatná obec Šneky byla v druhé polovině roku 1948 přičleněna k Plesné. Vznikl tak nový název této obce, a to "Plesná II s katastrálním územím Šneky". V té době měly obě části dohromady kolem 5000 obyvatel. Celá řada domů po válce, zvláště ve staré čtvrti v Plesné a v Plesné II, byla ve zchátralém stavu a z bezpečnostních důvodů byla v letech 1946-1951 zbořena. Obnovenou kapličku ve Šnekách z roku 1763 nechali postavit rodiny Zähova a Rothova.
Ve Šnekách je zastávka vlaku na trati Fr.Lázně - Vojtanov - Adorf. Zajímavé je, že trať do Plesné vede vlastně z Německa a pokračuje zase dál do Německa. Mezi Vojtanovem a Plesnou je totiž tzv. peážní trať, což je trať, která vede po cizím státním území.
 Plesná (Fleissen) - 30 km
Evangelický kostelV okolí Plesné již v 1.století sídlili Slované. Sídliště se jmenovalo Blizen, jako blízko, které bylo pak německými kolonisty vyslovováno jako Vlizen a postupně se název přizpůsoboval němčině na Flizen a pak Fleissen. Tento název Plesné zůstal až do roku 1945. V  historii Plesné se dozvíme, že nejstarší doložení majitelé byli držitelé Vildštejna a pak připadla obec klášteru Waldsassen. Později obec náležela rytíři Rüdigerovi ze Sparnecku, který panství v roce 1349 prodal Karlu IV. a tím byla natrvalo připojena k zemím Koruny České. V roce 1900 byla Plesná s 1500 obyvateli povýšena na městys a díky železnici se začíná průmyslově rozvíjet. Ale již od roku 1865 spojovala koňka Cheb - Vojtanov - Plesnou a Bad Brambach. Hospodářský rozmach se odrážel i ve všedním životě, v bydlení a celkové situaci obce. Obecní majetek narůstal, zvláště pak život továrníků kypěl bohatstvím a přepychem. V Plesné bylo vybudováno 24 továren, 2 kostely a 2 školy. Mlýn a pila Johanna Adama Geipela byly jedni z největších a nejmodernějších ve střední Evropě. I po vzniku Československa bylo Čechů v Plesné jen velmi málo. Byly to většinou složky finanční stráže a četnické stanice a jen velmi málo dělníků. Tato česká menšina později dala vznik české škole v roce 1926.
Dominantou Plesné je především  evangelický kostel a také  římskokatolický kostel, který byl postavený roku 1883 při cestě do Vackova. Na okraji Plesné se nalézel starý židovský hřbitov, který byl za socializmu zničen zemědělským družstvem. Památný hřbitov pocházel z roku 1895, kdy zde byla založena židovská obec a postavena modlitebna. Dalším historickým místem je obecná škola z roku 1877 v domě čp. 52 a stojí v těsné blízkosti kostela. Děti chodily do jednotřídky, kde za sběr bylin, skla a papíru dostávaly svačinu. U cesty ke škole jsou smírčí kříže z roku 1490.
Z Plesné pak pokračujeme dále po značené trase přes Vackov směrem na Luby, nebo si můžeme uděl ještě odbočku do Lomničky.
TIP: Lomnička (Steingrub) - odb.z trasy 2 km
Kostel v LomničceDo Lomničky doporučuji odbočit a projít  NS Lomnička. Nejstarším stavením, které ještě někteří občané Lomničky pamatují, byl zámek čp. 1. Šlo o obdélníkovou barokní budovu s klenbou, postavenou v letech 1720-25 pány Mulcovými z Valdova. Stál u bývalého dvora, donedávna hospodářského objektu státních statků. Zámek však byl v roce 1968 pro zchátralost zbořen.
Můžeme se také zajet podívat na starý židovský hřbitov. Hned po příjezdu do Lomničky z Plesné odbočíme na první odbočce vpravo a tam kde cesta končí odbočuje znovu vpavo polní cesta. Tou pokračujeme dál, vyjedeme na nahoru na pole a pokračujeme až k lesu. Tam se cesta rozdvojuje a my se držíme stále vlevo. Chvíli jedeme po okraji lesa a když vjedeme mezi stromy, uvidíme po levé straně cesty hřbitovní kameny, vyčnívající mezi kapradinami. Desítky náhrobků nám prozradí, že židovský hřbitov zde býval nejen pro obyvatele Lomničky, ale i Skalné, Lubů, Nového Kostela a Velkého Luhu. Po stejné cestě se pak vrátíme zpět do Lomničky a zastavíme se u místního kostela. Kostel Nejsvětějšího srdce Páně v Lomničce je novorománská stavba s věží z roku 1833. Před kostelem uvidíme kamenný smírčí kříž z roku 1490 připomínající dnes již neznámou tragickou událost.
Z Lomničky se pak nemusíme vracet zpátky do Plesné, ale můžeme cestou kolem kostela pokračovat po červené pěší značce do Vackova, kde se napojíme na naši cyklotrasu.
 Vackov (Watzlienreuth) - 33 km
Ves mývala dříve kolem 16 hospodářských dvorů, ale dnes zde najdeme už pouze několik stavení. V roce 1965 došlo k začlenění osady Vackova pod správu města Plesné.
 Luby (Schönbach) - 37 km (rozc. s CT 2132 a 2180)
Socha houslisty v centru MěstaHistorie města je velmi stará a začíná už ve 12 století, kdy okolí osídlovali Slované. Dominantou historického jádra města je farní kostel sv. Ondřeje a je jednou z nejstarších církevních staveb v západočeském kraji. Vznikl pravděpodobně ve 12. století a přestavován byl v roce 1697 a pak 1734. Při stavebně historickém průzkumu v roce 1988 byly ve věži odhaleny pozůstatky románské stavby. Věž kostela je tak nejstarší částí stavby a váže se až k počátkům osídlení tohoto území. Dnešní vzhled dostal kostel po několikaleté generální opravě, poslední byla dokončena roku 1993.
Zámek v Lubech byl postaven v letech 1604 - 1608 svobodným pánem Heinrichem von Piessnitz. Posledním majitelem zámku byl od roku 1910 Saský generál Oskar von Ehrenthal. Po jeho smrti žila na zámku až do roku 1945 jeho manželka Elizabet von Ehrenthal. Bohužel jsou dnes z bývalého zámku už jen ruiny.
Na Růžovém vrchu  stojí zato se zastavit u vyhlídky na Chebskou kotlinu. Instalován je tam i velký panoramatický obraz s popisem horizontu.
V Lubech chebský úsek cyklotrasy č.23 končí a pokračuje dále Kraslickem. V roce 1995 byl otevřen hraniční přechod do Saska pro pěší a cyklisty a od roku 2008 také pro osobní vozidla. Vede k němu cyklotrasa č. 2132. 
 
 
Datum vydání: 10.11.2014 11:35