Místní cyklotrasa 2060 Aš - Bad Brambach - Plesná

Selb - (odb. z cyklotrasy 9 km)

Náš výlet po trase 2060 začneme v historickém Selbu. Pokud nechcete jet po hlavní silnici, vezměte to přes Mühlbach a Wildenau. Je to sice o kilometr delší, než po silnici ale zato nohem klidnější.
Selb je znám jako město bílého zlata – porcelánu. Město je připomínáno od roku 1188 a v r. 1426 získalo městská práva. Po určité období ve své historii Selb náležel k Chebsku. Od r. 1810 byl začleněn do Bavorska. Jižně od města se nachází zalesněné romantické údolí Ohře. Je zde řada historických objektů. Historickým zlomem Selbu byl velký požár 18. března 1856. Více než 3000 obyvatel zůstalo bez přístřeší a ztratilo veškerý majetek. Když Lorenz Hutschenreuther, rok po ničivém požáru, založil v Selbu první továrnu na výrobu porcelánu, dal městu novou hospodářskou budoucnost. Výroba porcelánu dominovala v Selbu až do 90. let uplynulého století. Firmy Hutschenreuther, Rosenthal a Heinrich tvořily téměř polovinu německé produkce porcelánu.
Benešův palouček - (odb. z cyklotrasy 6,7 km)

Při návratu ze Selbu do Aše po stejné cestě, můžeme ještě ve Wildenau odbočit k hlavní silnici a pokračovat po štěrkové cestě doleva, souběžně se silnicí. Asi po 700m, u mostu odbočíme vpravo, již po asfaltové silničce a pokračujeme přes ves Lauterbach (s pěkně udržovaným 

) do Prexhäuser (vede tu cyklotrasa Zelená střecha - Grünes Dach). Jakmile se cesta přiblíží na samou hranici, tak asi po 100 metrech napravo od cesty si všimneme hraničního patníku číslo 17/15 a u něj se nachází Benešův palouček. Je to místo, kudy Edvard Beneš v roce 1915 opouštěl republiku do emigrace. V těchto místech byl převeden přes bavorské hranice s falšovaným pasem, aby 3. 9. ve Švýcarsku se schváleným veřejným prohlášením Maffie zastupoval český národ v zahraničí. Maffie byl název tajného sdružení českých zástupců Masaryka, Šamala, Kramáře, Rašína, Scheinera, Beneše a později Hajna, kteří připravovali vznik Československa v zahraničí. 
Palouček je schovaný v hájku hned za hraniční čárou. Na Mapy.cz není palouček, ani cesta kolem hranice zakreslena přesně.
Hraniční přechod - (odb. z cyklotrasy 2,0 km)
Na hraničním přechodu Aš-Selb dnes najdeme bývalou celnici, která po vstupu do Šengenu ztratila svojí funkci. Od roku 2011 se začalo přestavovat celnice i celé okolí. Má zde vzniknou kruhový objezd a velké parkoviště.
Hned za celnicí uvidíme směrovku k

.
Aš, Lipový dvůr (Lindenhof) - (odb. z trasy 1,3 km)

Dříve zde býval  hospodářský dvůr továrníka G.Geipela. Za totality tímto místem procházela signálka a dnes je tu asijská tržnice. Asi 1km odtud, směrem na Nové Domy, téměř u státní hranice se nachází kamenný kříž.

Aš žst. město (Stadtbahnhof) - 1,6 km

Nádraží město bylo postaveno v roce 1885 při výstavbě trati do Hranic. Později se dráha prodloužila až do Adorfu ve Vogtlandu a spojovala tak Plavno s Chebem. Zároveň byly položeny koleje k přádelně Christiana Fischera a do největší ašské textilky Christian Geipel. Přímo u nádraží vedla kolej na 2 m vysokou a 150 m dlouhou rampu, která sloužila k pohodlnému překládání uhlí z vagonů do koňských povozů. Vlak, který jezdil na této trati, byl znám mezi lidmi jako "Hranický Kozlík" (Roßbacher Bockerl).
Pokračujeme dál ulicí Gustava Geipela do centra města. Těsně před kruhovým objezdem uvidíme vlevo

, dnes tu sídlí Policie. Gustav Geipel a jeho otec Christian patřili mezi významné textilní podnikatele Rakouska-Uherska. V Aši vybudoval velkou tkalcovnu a výrazně se zasloužil o průmyslový rozvoj města. Jeho syn Gustav pak proslul především jako mecenáš a „ašský dobrodinec“. V Okružní ulici můžeme viděl jejich památník.
Památník G.Geipela - (odb. z trasy 1 km)

Nedaleko odtud, v Okružní ulici (dříve Gustav Geipel Ring), je památník Gustava Geipela, vnuka Christiana Geipela . Z pomníku byl po válce sejmut jeho kamenný portrét a jméno a na pomník byla umístěna deska s názvem

,  která je tam do současnosti (r.2007).   
Továrna Ch. Geipela byla založena kolem roku 1840. Původně se jmenovala "Geipel a Jäger" a kolem roku 1870 zaujímala významné místo v textilním průmyslu Rakousko-Uherské monarchie. V roce 1877 Jäger odešel z firmy a od té doby je firma vedena pod obchodním názvem Christian Geipel & Syn. Když Gustav Geipel převzal firmu, podporoval velkou měrou i rozvoj a výstavbu města. Sponzoroval, mimo jiné, opravy ulic a chodníků, přenechal městu hospodářství na Lipovém dvoře, věnoval městu pozemek na výstavbu gymnázia a také mnoha miliony korun sponzoroval městskou pokladnu. V roce 1911 věnoval kostelu Nejsvětější trojice v Aši varhany, které patřily k nejcennějšímu vybavení kostela. V období největšího rozvoje, v letech 1913-14, továrna zaměstnávala až 1600 dělníků. Po druhé světové válce připadla firma státu a společně s jinými textilkami ji zastřešil podnik Textilana Liberec. Závody v Aši vystupovaly pod úspěšným obchodním jménem Ohara. Po roce 1989 však většina textilek na Ašsku nezvládla asijskou konkurenci a musela své provozy zavřít.
V Aši najdeme mnoho krásných předválečných vil, které patřily významným osobnostem města.
Odtud se buď vrátíme na naší trasu, nebo pokračujeme ulicí Na Vrchu do centra města.
Ašské pomníky - (odb. z trasy 2-5 km)

V Aši bývala řada zajímavých pomníků. Některé se zachovaly, ale řada jich byla po válce zničena.
U restaurace Střelnice (Schießhaus), v místě dnešního parkoviště, stávala škola U Palouku ( Anger Schule). Škola již dnes neexistuje, zachoval se jen velký

z průčelí školy, který dnes můžeme vidět v parku muzea. V roce 1883 byl před školou slavnostně odhalen pomník věnovaný  rakouskému císaři Josefu II. V noci z 18. na 19. listopadu 1920 byl ale českými vojáky svržen. Někteří obyvatelé se tomu snažili zabránit a došlo i ke střelbě, při které zůstali 3 mrtví a 30 zraněných. Pomníky postavené na památku padlým vojákům ve válkách stály v parčíku na rohu ulic Chebské a Nádražní. První pomník byl zbudován na počest padlým vojákům ašského kraje a byl odhalen roku 1893. Uctívá památku vojáků padlých v bitvách u Hradce Králové roku 1866 mezi Prusy a Rakušany, ve válce v roce 1849 a v letech 1859 a 1869 proti Itálii. Hned za ním byl roku 1927 odhalen nový rozsáhlý pomník o šířce 16ti metrů pro 754 obětí 1. světové války jejichž jména byla vysekána na 10ti tabulích. Bohužel ani tyto dva pomníky se zde nedochovaly. Po roce 1945 byl pomník 1.sv.války zničen a ten starší

. Na místě pomníků byl po 2.sv.válce postavena socha

, která byla ještě v roce 1972 nahrazena jinou sochou a ta zde zůstala až do revoluce 1989. Nyní stojí v

. Místo, kde pomníky stály, je dnes prázdné, osazené jen lavičkami. Další z ašských pomníků, 

stojí před budovou 3.ZŠ (původně gymnázia) v Okružní ulici. Byl znovu odhalen v roce 1995 a připomíná jeho odchod přes Aš do zahraničí v roce 1915. U letního kina vedle Masarykova náměstí stojí památník osvobození Aše americkou armádou v dubnu 1945. Asi nejznámější ašský pomník je Goethova kašna. Byla odhalena na tehdejším Tržním náměstí v roce 1932, sto let od úmrtí básníka Johanna Wolfganga von Goethe. Tvůrcem pomníku byl profesor Johannes Watzal. V roce 2008 byla kašna z důvodu rekonstrukce okolí odstraněna. Nedaleko u vyhořelého kostela stojí  socha Martina Luthera. Na konci roku 2006 ji poškodil padající strom, tak byl sokl nějakou dobu prázdný. 

Aš, centrum (Ach) - 0 km (rozc. s CT 2058 a 2057)

Na Poštovním náměstí je umístěn nový rozcestník cyklotras a u něj začíná naše trasa 2060. Vede Moravskou ulicí a pak odbočuje po cyklostezce na Háj.
Na náměstí je zajímavý starý dům hasičů. Byl

a sloužil nejen jako "hasičárna", ale také jako městská knihovna. Ašští si tehdy hodně vážili svého knižního fondu a asi proto knihovnu umístili přímo k hasičům, kde byla ostražitě chráněna před případným požárem.
Náměstí bylo v roce 2010 zrekonstruováno a centrem jeho se stala nová kašna se sochami ryb, které má město ve svém znaku.
Adlerovy schody - 1,1 km

Pokračujeme po cyklostezce stoupání na vrchol Háje. Na rozcestí u Adlerových schodů (vybudovány 1909 na náklady ašského průmyslníka Ernsta Adlera), můžeme odbočit ještě k dalším pomníčkům. Musíme však vynést kolo po schodech a pokračovat pěšinou k Jahnovu pomníku. Pokračovat pak můžeme až na vrch Háj a pak sjet do sportovního areálu zpět na cyklotrasu.
Když pokračujeme po pěšině, uvidíme po levé straně upravené prostranství s lavičkami. Za nimi je několik schodů a pak podstava z kamenů, na které bývala busta Jahna, zakladatele tělovýchovného spolku v Aši. Pomník Jahna byl postaven v roce 1909 k 60. výročí založení spolku. Vpravo dole na pomníku zůstal

. Když budeme pokračovat dále na Háj, přijedeme k dalšímu pomníku. V srpnu roku 1913 byl zde slavnostně odhalen na počest německého básníka Theodora Körnera (1791-1813) k jeho stému výročí úmrtí. Jeho busta, dolní reliéf a obě desky na bočních sloupech byly z

a zřejmě zničeny. Dnes jsou zde již jen prázdné

. Těsně pod rozhlednou, na skále u rozhledny zůstalo

po pamětní desce básníka Friedricha von Schillera, kterou městu věnoval Adler v květnu 1905. A to už jsme u rozhledny na vrchu Háj.
Rozhledna na Háji (Bismarckturm am Heinberg) - (odb. z trasy 500 m)

Roku 1861 zakoupilo město Aš od Zedtwitzů holý vrch Háj. Následovala proměna nevzhledného kopce na oblíbené místo k aktivnímu tráveni volného času. Kopec byl zalesněn. Na jeho vrcholu byl r. 1884 postaven Ašským Alpským spolkem ubytovací hostinec a v r. 1904 byla slavnostně otevřena Bismarckova věž. Nová vycházková cesta k vrcholu kopce byla postupně doplněna o památníky Fridricha Schillera, Friedrich Ludwiga Jahna a Theodora Körnera. 
Rozhledna stojí nad městem na vrchu Háj v nadmořské výšce 758 m. Háj je nejvyšším vrcholem Smrčin na české straně.  Rozhledna je 34 m vysoká a postupem času se z ní stala charakteristická dominanta města. Říká se, že kdo nebyl na Háji, nebyl na Ašsku. Rozhledna je jednou ze tří Bismarckových věží v ČR.
Fond pro postavení rozhledny na Háji byl založen v roce 1874 a 30 let probíhala veřejná sbírka. Rozhledna byla postavena v roce 1904 na vrchu Hainbergu u skaliska, které dosud sloužilo jako vyhlídka. Architektem byl Wilhelm Kreis z Drážďan. Stavbu prováděl stavitel Hausner. V roce 1913 byl nad vedlejším vchodem připevněn bronzový Bismarckův reliéf.  Reliéf a nápisy i všechny další odkazy na Bismarcka byly asi v roce 1945 odstraněny.
V roce 2004 oslavila rozhledna stoleté narozeniny. Ku příležitosti tohoto výročí byla rozhledna opravena. Rozhledna bývá otevřena denně v době od 11.00 do 18.00 hodin a klíče jsou k dispozici na recepci sportovního areálu pod rozhlednou. Mimo sezónu v době od 1. prosince do 25. března je rozhledna uzavřena. V nejvyšším vyhlídkovém patře jsou za okny umístěny orientační popisy a v chodbě 1. patra jsou na stěnách obrázky zachycující stavbu rozhledny.

byla o něco později postavena  restaurace, která ale po letech fungování vyhořela (2008) a

.
Video o Bismarkových rozhlednách ČT - Toulavá kamera
Areál Vrch Háj - 1,7 km

Už v roce 1909 byla na severozápadním svahu otevřena sáňkařská dráha o délce 984 m a převýšením 117 m. V roce 2010 byl v místě starého parkoviště vybudován sportovní areál Vrch Háj, kde kromě jiného vznikla také bruslařská dráha, kam mají cyklisté kromě čtvrtka zakázaný vjezd.
Z areálu pak pokračujeme po značené trase kolem hřbitova na rozcestí se silnici do Vernéřova, kde se zastavíme u kamenného smírčího kříže.

Smirčí kříž u hřbitova - 2,6 km

Kříž byl nalezen roku 1983 v Klicperově ulici, po marném hledání na původním stanovišti v místě dnešní autobusové zastávky “U Hřbitova“. Chybějící dolní část kříže zhotovil na náklad ašského muzea tehdy čerstvý absolvent hořické průmyslovky, pan Přísada, a se zachovanou části spojil kamenickým způsobem železnými čepy a cementem. Několik externích pracovníků ašského muzea postavilo památku na místo, kde až do jeho dosud nevysvětleného přemístění do Klicperovy ulice, stával. Podobou a umístěním se řadí mezi památky na konec středověku, kdy se podobné kříže stavěly jako symbol usmířeni mezi vrahem a rodinou oběti. Povinnost postavení kříže se ukládala smírčí smlouvou, která byla sepsána před představiteli města. Těchto smluv se zachovalo vice než 200 a v Čechách je jich známo kolem 60. V povědomí místních obyvatel se ujalo pojmenování „Švédský křiž“, jako připomínka na třicetiletou válku. K tomuto smírčímu kříži je ale smlouva neznámá.
Kamenné smírčí kříže byly symbolem středověké právní kultury a byly zhotovovány za různé protiprávní činy. V Aši najdeme kamenokříž ještě v areálu Hálkovy ZŠ a v okolí Aše pak můžeme vidět ještě další dva. Na Ašsku je vysoká koncentrace těchto křížů a snad právě proto v Aši roku 1984 vznikla  Společnost pro výzkum kamenných křížů. Je to volné sdružení zájemců o tento specifický druh drobných památek, které se rozhodlo založit celorepublikovou evidenci kamenných památek sloučením soukromých souborů zakládajících členů. Společnost má za cíl postupně zdokumentovat kamenné památky, které se do naší doby zachovaly a starat se o jejich restaurování. Za 23 let činnosti opravila a znovu vrátila do krajiny desítky kamenných křížů. Další informace o kamenokřížích najdete též na stránkách Smírčí kříže.
Vernéřov (Wernersreuth) - 5,0 km (rozc. s CT 2061)

V posledních letech 19. století žilo ve Vernéřově kolem tisíce obyvatel. Obec byla po rozpadu vrchnostenské správy samostatná a skládala se ze 4 vsí, pěti samot, dvou mlýnů a hostince. Mezi válkami se počet obyvatel podstatně neměnil. Po 2. světové válce se ale odsunuté obyvatelstvo již nepodařilo nahradit. Obec byla připojena k Aši a na konci 20. století už zde žilo pouhých 104 obyvatel. Z původní zástavby se zachovalo jen několik novějších domků. Původní hostinec Gustava Beilschmidta "Zur Schimmel" dokázal přežít všechny režimy, jen název se změnil na hostinec

. Vedle bývalé školy se zachoval památník padlým z 1. světové války. V zatáčce u rybníka stával Goslerův mlýn a nad ním u silnice je Petrova studánka (Peters Brünnerl). Studánku nechal upravit v roce 1912 Gustav Geipel z Aše a v roce 1994 ji obnovili sourozenci Adolf a Marianna Riedlovi.
Vernéřov, Na Pískách (Sand) - 6,5 km (rozc. CT 2062)
Nad Vernéřovem , na rozcestí cyklotras, najdete tabuli s informacemi o Horních Pasekách. Nedaleko odtud se nachází chráněné území Vernéřovské doly. Na chvilku opustíme naší cyklotrasu a z tohoto rozcestí se tam dostaneme po lesní cestě, která vede k vernéřovské hospodě. Po 200m odbočíme vpravo lesní cestou a pak pokračujeme ještě asi 300m. Najdeme tam jen haldy a nad vchodem do dolu betonovou desku s poklopem.
H. Paseky, rozc. - 6,7 km (rozc. CT  2062)
Rozcestí s cyklotrasou 2062, která vede z Doubravy kolem pramene Halštrova na rozcestí u obce Výhledy.
Horní Paseky, současná obec - 7,3 km

Po vzniku hraničního pásma zde v roce 1953 vznikla rota pohraniční stráže, která se sem přemístila z Dolních Pasek. Pohraničníci zde setrvali do roku 1966, kdy se ukončilo střežení hranice s NDR. V té době už v Horních Pasekách nestály žádné obytné domy a ves byla vylidněná. Po roce 1968 se zde usídlila na necelé čtvrt století ruská vojska. Ruští vojáci si zde postavili panelák a asi 6 finských domků. Oblast byla pro naše občany nadále nepřístupná. Když ruská armáda odešla, zůstaly zde prázdné domy a žádní obyvatelé. Městský úřad v Aši začal v letech 1996 - 1997 postupně budovy opravovat a znovu se sem mohli nastěhovat lidé a obec opět ožila. Obec leží na kopci ve výšce kolem 680m nad mořem a je nejvýše položenou obcí Ašska.

H.Paseky, Stráž (Warte) - 7,9 km (+ odb. z trasy 1 km)

Kilometr před hraničním přechodem, v místech původní obce Horní Paseky, je odbočka na kopec Stráž. Jeho vrchol je ve výšce 717m a protože není zalesněný, je odtud celokruhový rozhled. Na vrcholu stojí stará železná pozorovatelna po bývalé Pohraniční stráži. Nyní je využívaná mysliveckým sdružením jako posed. Věž je volně přístupná, ale vstup na ní je nebezpečný a nelze ho v žádném případě doporučit !

Horní Paseky (Oberreuth), rozc. - 8,3 km

Dnes zaniklá obec se nacházela před hraničním přechodem do Bad Brambachu. V terénu jsou patrny zbytky původních domů a hřbitov. Obec prošla ve 20. století několikerým zánikem a znovuzrozením. První zmínky jsou z roku 1291. V roce 1372 koupilo obec město Cheb od Neubergů. Od roku 1534 patřily Horní i Dolní Paseky Zedwitzům. V roce 1785 zde byl celní úřad. Od roku 1842 byla v obci cihelna a vápenný lom a počet obyvatel se zvýšil na 450. Do roku 1847 náležela ves Vernéřovu, pak se osamostatnila. Obyvatele živilo zemědělství a tkalcovství. Už tehdy lidé využívali kratší cestu do Plesné přes německý Brambach. 21.května 1917 postihl obec požár. Shořelo 29 domů (asi polovina vesnice) a mnoho obyvatel se odstěhovalo. Domy tehdy zapálit 17ti letý mladík, který skončil v psychiatrické léčebně. Po požáru byly obnoveny jen některé chalupy, ale většina obyvatel se do obce nevrátila. V roce 1947 zde žilo již jen 63 lidí, převážně dosídlenců, a po vzniku hraničního pásma obec zanikla.
H. Paseky, pomníček - 9,1 km

Na bývalém hraničním přechodu Horní Paseky bylo v minulosti oddělení finanční stráže a poštovní ohlašovna pro přepravu zboží z Aše přes německý Brambach do Plesné. Tato trasa podstatně zkracovala čas přepravy. Po našem území by se jinak musel objíždět německý Brambašský výběžek přes Hazlov a Starý Rybník. Staré Horní Paseky zanikly a obyvatelé se z části přestěhovali do sousedního Brambachu. Na památku bývalé obce pak postavili na okraji obce pamětní pomníček zaniklé vsi.
Bad Brambach, lázně - 10,3 km (rozc. s CT Muzikantenradweg)

Malé lázeňské městečko s minerálními radioaktivními a železitými prameny. Léčení zde bylo zahájeno r. 1912. Jsou zde jediné radonové lázně v Sasku, kde se léčí nemoci pohybového a oběhového ústrojí  a revmatismus. Zdejší minerální voda Brambacher Sprudel (brambašské vřídlo) se rozesílá do celého Německa. V roce 1910 byl objeven další pramen, u kterého výzkum ukázal, že obsahuje radium. Od roku 1912 je využíván k léčbě, a od roku 1922 město využívá lázeňského titulu „Bad Brambach“, nebo také „Radiumbad Brambach“. Roku 1945 byla lázeňská část Bad Brambach veřejnosti uzavřena a využívána nadále jen jako léčebna Sovětské armády. Od roku 1949 byli poté opět přijímáni i ostatní pacienti. V roce 1957 zde stát postavil hlavní lázeňskou budovu.
Spolu s Jáchymovem, jsou lázně Bad Brambach jediné v Evropě, které při léčení využívají účinky radonu.
Bad Brambach - 11,6 km

Rytířský rod de Brantbuch založený roku 1154, uvádí v historických dokumentech místo Brambuch poprvé v roce 1307. Roku 1372 je poprvé zmiňována místní pevnost. Brambach byl později dlouhou dobu v držení šlechtických rodů Zedtwitzů a Schirndingů. 11. září 1842, během velkého požáru, byl zničen místní kostel a 28 selských domů včetně jejich hospodářství. Při obnově města byly poté častěji stavěny dílny než obytné domy, protože zdejší obyvatelé se specializovali na výrobu hudebních nástrojů. Od roku 1890 začala firma Schüller prodávat pod názvem Schillerquelle minerální vodu z pramene, který byl objeven v roce 1860. Později se výroba rozšířila, protože byly objeveny další dva prameny. V roce 1912 byla produkce minerálky již dva milióny láhví ročně. Později vzniklá firma VEB Brambacher se stala největším dodavatelem minerální vody v okrese.
Plesná (Fleissen) - 14,2 km (rozc. s CT 36)

V okolí Plesné již v 1.století sídlili Slované. Sídliště se jmenovalo Blizen, jako blízko, které bylo pak německými kolonisty vyslovováno jako Vlizen a postupně se název přizpůsoboval němčině na Flizen a pak Fleissen. Tento název Plesné zůstal až do roku 1945. V  historii Plesné se dozvíme, že nejstarší doložení majitelé byli držitelé Vildštejna a pak připadla obec klášteru Waldsassen. Později obec náležela rytíři Rüdigerovi ze Sparnecku, který panství v roce 1349 prodal Karlu IV. a tím byla natrvalo připojena k zemím Koruny České. V roce 1900 byla Plesná s 1500 obyvateli povýšena na městys a díky železnici se začíná průmyslově rozvíjet. Ale již od roku 1865 spojovala koňka Cheb - Vojtanov - Plesnou a Bad Brambach. Hospodářský rozmach se odrážel i ve všedním životě, v bydlení a celkové situaci obce. Obecní majetek narůstal, zvláště pak život továrníků kypěl bohatstvím a přepychem. V Plesné bylo vybudováno 24 továren, 2 kostely a 2 školy. Mlýn a pila Johanna Adama Geipela byly jedni z největších a nejmodernějších ve střední Evropě. I po vzniku Československa bylo Čechů v Plesné jen velmi málo. Byly to většinou složky finanční stráže a četnické stanice a jen velmi málo dělníků. Tato česká menšina později dala vznik české škole v roce 1926.
Dominantou Plesné je především  evangelický kostel a také  římskokatolický kostel, který byl postavený roku 1883 při cestě do Vackova. Na okraji Plesné se nalézal starý židovský hřbitov, který byl za socializmu zničen zemědělským družstvem. Památný hřbitov pocházel z roku 1895, kdy zde byla založena židovská obec a postavena modlitebna. Dalším historickým místem je obecná škola z roku 1877 v domě čp. 52 a stojí v těsné blízkosti kostela. Děti chodily do jednotřídky, kde za sběr bylin, skla a papíru dostávaly svačinu. U cesty ke škole jsou smírčí kříže z roku 1490.  V Plesné naše cyklotrasa končí a napojuje se na magistrálu č.36. Odtud můžeme pokračovat přes Luby na Kraslice, nebo přes Skalnou na Františkovy Lázně, či na Třebeň a na cyklostezku Ohři.