Domovská stránka > Cykloportál > Přehled cyklotras > > Místní cyklotrasa 2059 Doubrava - rozcestí Nad Peklem

Místní cyklotrasa 2059 Doubrava - rozcestí Nad Peklem

Průběh trasy Délka trasy: 14 km
Náročnost trasy: lehká
Povrch trasy: trasa vede po silnicích III. tř. (60%), zbytek po zpevněných vozových cestách
Doprava: vozové cesty bez provozu, na silnicích III.tř. jen malý provoz
Cyklotrasa je vhodná pro: crossová, trekingová a horská kola

Průjezdní místa (PM):
Ukaž na mapěNad Peklem - 0 km  (rozc. s CT 2058)
Rozcestí s cyklotrasou 2058, která začíná na celnici v Krásňanech u Hranic a vede do Aše.

Ukaž na mapěÚjezd, rozc. (Mähring) - 2,6 km
Místo bývalého hřbitova obce Újezd Křižovatka na cestě, která spojovala Krásnou a bývalou obec Újezd. V 70. letech, nedaleko od této křižovatky, byla postavena rota Pohraniční stráže Újezd a opuštěna byla po roce 1990. Areál je dodnes nevyužitý a pomalu se rozpadá.
Do roku 1100 byly v místě obce Újezd jen nivy a hustý prales. První osadník byl hraběcí lesní hutník, který měl svou chalupu na místě pozdějšího domu čp. 2. Založení obce spadá do 12. století. V roce 1382 už se objevuje v mapách pod názvem Merring a od r.1747 jako Mähring. V 16.století  podporoval hrabě Zedtwitz rozšiřování Lutherova učení. Od roku 1542 již probíhaly v obci lutheránské bohoslužby a to trvalo až do roku 1682, kdy byly v Čechách císařem Ferdinandem zakázány. V roce 1688 už bylo v obci 24 hospodářských dvorů. V r.1861 byla postavena škola a roku 1885 byl založen hřbitov. Do roku 1904 náležel Mähring k obci Krásná (Schönbach). Pak se stal samostatnou obcí. V r.1922 byla postavena okresní silnice z Újezdu do Krásné a tím se obec propojila s městem Aš. V roce 1946 byli všichni obyvatelé Újezdu vysídleni. V r.1953 byly všechny domy v obci odstřeleny a předtím ještě vyrabovány. Dnes, po bývalé vsi najdeme jen hřbitov se zničenými náhrobními kameny a základy zbořených domů. V roce 1990 byl nalezen povalený válečný pomník. V letech 1992-1994 byl ve spolupráci s Ašským muzeem pomník postaven a v říjnu 2000 byl restaurován. Pomník byl znovu slavnostně vysvěcen a zůstal tak posledním svědkem existence bývalé obce. (V dubnu 2007 jsem navštívil Újezd, ale pomník jsem již nenašel.)

Ukaž na mapěŠtítary (Schildern) - 3,6 km
Ze vsi zbývá již jen několik domů podél silnice vedoucí do zaniklé obce Újezd. Do roku 1975 byly Štítary samostatnou obcí. Později byly připojeny k Aši a od roku 1990 jsou součástí obce Krásná. Dříve byla obec složena ze čtyř částí: Ängerlein, Horní Ves, Dolní Ves a Štítarský Vrch.
První zmínka o Štítarech je z roku 1342. V té době měla obec 5 zemědělských dvorů. Štítary z počátku plnily strážní hraniční funkci. Štítarští muži vykonávali strážní službu na Štítarském Vrchu.  V roce 1870 byla v obci postavena nová budova školy pro lidovou jednotřídku. Vyučovalo se zde až do roku 1945. Posledním učitelem byl od roku 1941 až do odsunu Němců Josef Bauer.
Roku 1885 proběhla výstavba železniční zastávky Újezd na trati z Aše do Hranic. V r.1910 byla na Štítarském katastru postavena druhá Ašská vodní elektrárna a roku 1920 byla přivedena do Dolní a Horní Vsi elektřina ze Selbu. V r.1929 došlo k připojení Ängerleinu a Štítarského Vrchu na elektrickou síť. Roku 1916 byla postavena obecní silnice z Ängerleinu do Štítar a  v roce 1922 okresní silnice z Aše přes Krásnou a Ängerlein do Újezdu. Tím získaly Štítary kvalitní silniční spojení s Aší. Panský rybník ve Štítarech, využívaný jako koupaliště, a hostinec "U Dubu" byly oblíbenými výletními cíly pro Krásenské a Ašské občany.
Štítary patřily za okupace mezi první osvobozené obce. Dne 20.4.1945 dosáhly americké tanky Hofské ulice u Nových domků. Přitom po krátké přestřelce shořely tři blízké dvory. Tím 2.sv.válka ve Štítarech skončila. Několik Sudetských Němců a občanů Štítar muselo v roce 1946 svůj domov opustit. Krátce před jejich odsunem bylo ve Štítarech napočítáno 52 domů a 244 obyvatel. Většina jich pracovala v zemědělství, ale byli tu také zedníci, tesaři, ševci, truhláři a tkalci. Po odsunu opuštěné budovy byly vyrabovány a na počátku 50. let zbořeny. Dnes v obci najdeme jen pár domků a dva zničené paneláky. Po cestě na Újezd hned za Štítary, je po pravé straně silnice jakýsi historický vstup do podzemí. Je to stará štola a zde je video ze štoly.

Ukaž na mapěKrásná (Schönbach) - 5,4 km (rozc. s CT 2057)
Krásná, vilová část.Krásná je dnes samostatnou obcí, ale v letech 1960-89 byla součástí Aše.  Počátkem 20. století zde žilo v 276 domech kolem 2200 obyvatel. I když byly po válce ke Krásné připojeny Štítary a Kamenná, tak v roce 1990 zde při sčítání stálo už jen 117 domů se 434 obyvateli. Kolem roku 1400 získali Krásnou spolu s jinými vesnicemi od Neubergů Zedtwitzové, kteří tento majetek drželi až do roku 1945. V Krásné se usadili až po prvním dělení rodového majetku roku 1642. Krásenský díl tvořil čtvrtinu panství a v té době zde byl panský dvůr a zřejmě i tvrz. Správní budova statku v roce 1656 vyhořela a v roce 1667 ji Jan Jiří Zedtwitz přestavěl na barokní zámek. Okolo byly soustředěny budovy poplužního dvora, na severní straně zámku se rozkládal park. Kolem roku 1828 zámek vyhořel a Zedtwitzové se při opravách natolik zadlužili, že museli opravený zámek dočasně zastavit Janu Šimonu Ludwigovi, pravděpodobně příbuznému Johana Ludwiga, který měl v Krásné hostinec. Po 2.sv.válce areál využíval státní statek, který se o budovy nestaral a zámeček musel být pro zchátralost v 60. letech zbořen. Jedinou vzpomínkou na bývalý zámeček je už jen zámecký  park a sloupky z jedné vstupní brány do areálu zámku. Z ostatní starší zástavby se také mnoho nezachovalo. Většina obydlí byla v posledních sto letech přestavěna. Po válce byly neobydlené domy odstraňovány. Příkladem původní stavby je dům čp. 89 z roku 1793. Na okraji Krásné stával Ašský pivovar (na obrázku je v levém horním rohu) a od roku 1898 se zde vařilo pivo. Zedtwitzové měli pivovar v Podhradí a na Sorgu. Tělovýchovný spolek "Jahn" nechal v Krásné počátkem minulého století postavit tělocvičnu.

Ukaž na mapěZámeček Větrov (odb. z trasy 500 m)
Zámeček Větrov Pokud z křižovatky odbočíme směrem na Studánku a po 200 m odbočíme vlevo, přijedeme k zámečku Větrov. Kolem roku 1930 jej nechal postavit textilní podnikatel Jäger ve stylu anglických letních sídel. Po válce zde stát zřídil dětský domov. Podle námětu Markéty Zinnerové byl na zámečku v roce 1979 natočen film Indiáni z Větrova. Kolem roku 1980 koupilo objekt od státu pražské družstvo Druchema k rekreaci svých zaměstnanců. Nyní je Větrov v soukromých rukou a je tu hotel.
Z rozcestí směrem na Podhradí je samota Marak, která nese zřejmě jméno po dřívější barvírně látek Marack. Na konci vsi, vlevo, asi 30m od silnice byl v roce 1290 zasazen kamenný kříž při vymezování hranice nově zřízené farnosti Aš. Je to nejstarší známý smírčí kříž, který tu byl postaven Heinrichem z Plavna. Ještě před osadou Marak můžeme vidět po pravé straně silnice vodní náhon. Zřejmě tu býval kdysi mlýn nebo to byl přívod vody do bývalé barvírny. Vodu z  náhonu nyní využívá malá vodní elektrárna.

Ukaž na mapěPodhradí, obec (Neuberg)  - 9,2 km
Původní vchod na starý hřbitov v PodhradíPodhradí je historicky nejstarší obec v Ašském výběžku. Od 14. století, za vlády Zedtwitzů, se obec stala střediskem Ašska. Neubergové, jako první místní šlechtický rod, se v Podhradí usadili v blízkosti svých příbuzných, pánů z Hazlova a brzy získali rozsáhlé pozemky v okolí. Neubergové se nechtěli podvolit do podřízenosti městu Cheb a dostali se tak s ním do vleklých sporů. Dokonce se někteří z Neubergů uchýlili k loupeživým přepadům. Za to byl v Chebu roku 1382 zajat a uvězněn Fridrich z Neubergu. V roce 1395 ale Neubergové vymřeli po meči. Jejich majetky vyženili Zedtwitzové (Cedvicové) z Hofu sňatkem Konráda Zedtwitze s Hedvikou z Neubergu a vznikla tak nová linie rodu Zedtwitzů (tzv. Neuberských). I když jejich spory s Chebem pokračovaly až do 15.století a hrad byl několikrát dobyt a rozbořen, dokázali si potomci Zedtwitzů udržet Ašsko rovných 550 let až do konce 2.sv.války.
Roku 1693 si na  okraji vsi postavil Volf Arnošt Zedtwitz Nový zámek (Neuschloß), který byl kolem roku 1800 přestavěn na dvoupatrovou budovu. Zámek zde stál ještě dlouho po roce 1945, ale protože nebyl udržován, byl v 60. letech zbořen. Zůstaly pouze zbytky základových zdí. Nedaleko od Nového zámku najdeme neudržovaný hřbitov se zničenou hrobkou Zedtwitzů. Podle některých impozantních hrobek na hřbitově můžeme usuzovat, že v Podhradí bývalo poměrně hodně zámožných rodin.
Ukaž na mapěPodhradí, kostel - 9,7 km
  Evangelický kostel v Podhradí V obci můžeme vidět nejstarší evangelický kostel v zemích Rakousko-Uherska. Jmenuje se kostel Dobrého pastýře a pochází z roku 1682. Pozoruhodný je jeho dřevěný interiér, při jehož stavbě nebyl použit údajně ani jeden kovový hřebík a vše bylo vzájemně spojeno pomocí dřevěných kolíků a čepů.  V současnosti je interiér  s varhany a barokním oltářem zrestaurovaný. Kostel je sice zavřený, ale správce vám na požádání otevře a provede vás po kostele. Kontakt na něj je na dveřích kostela. U kostela stojí dva památníky. Památník z roku 1893 je věnovaný obětem válek z let 1848-1849 a 1859 -1866 a druhý památník je věnovaný místním občanům padlým za 1. světové války. Oba památníky byly v roce 1992 opraveny na důkaz národního porozumění Čechů a Němců. U kostela nejdeme informační tabuli o historii Podhradí.
Ukaž na mapěPodhradí, zámek - 9,7 km 
Areál zámku Zedtwitzů z pohledu vstupní brányBěhem éry Zedtwitzů vznikl v místech mezi hradem a kostelem rozsáhlý zámecký areál. Náhradou za hrad zde vznikl asi v polovině 16. století renesanční zámek, který byl v 17.století poškozen Švédy a pak zásadně přestavěn. Po požáru roku 1902 byl zámek opuštěn a postupně se změnil ve zříceninu. Dnes stojí pouze trosky obvodových zdí. Kolem roku 1750, když si Zedtwitzové dělili majetek, nechal si Jan Kryštof Zedtwitz postavit pod starým zámkem nové panské sídlo. Od té doby se starému zámku říkalo Horní zámek (Oberschloß) a novému sídlu pod ním Dolní zámek (Unterschloß). Dolní zámek byl ještě v první polovině 19. století rozšířen o dvě křídla. Po roce 1945 byl jeho osud převedením do vlastnictví státu zpečetěn. Stejně jako ostatní zámecké budovy nebyl ani Dolní zámek udržován a v roce 1965 byl zbořen. Tím, z rozsáhlého zámeckého komplexu Neuberských Zedtwitzů, po půl tisíciletí jeho budování nezůstalo v Podhradí vůbec nic. Od jara 2007 se pracuje na úpravách trosek zámeckých budov. Zatím se vysekávají nálety a upravuje se povrch.
V roce 1934 bylo na potoce otevřeno koupaliště Blaue Adria, dnes už po něm není ani památky.
Ukaž na mapěPodhradí, hrad Neuberg - 9,7 km 
Věž hradu NeubergDominantou Podhradí je již přes několik století válcová věž, která je posledním pozůstatkem bývalého hradu. Starý hrad byl postaven Neubergy na skalním ostrohu kolem roku 1200 a vznikl ještě před založením Aše. Až někdy ve 14.století byla postavena na vyvýšené skále okrouhlá věž. Hrad byl ve 14. a 15. století několikrát při dobývání pobořen, ale vždy znovu opraven. V 16. století majitelé hrad opustili a přesídlili do nově postaveného zámku v sousedství hradu. Definitivní konec hradu udělal požár počátkem 17.století, kdy byly zbytky budov, kromě věže, zbořeny a použity na stavební materiál.  Ze základů hradních budov se nic nedochovalo a na vyobrazeních hradu od roku 1633 je vidět již jen jeho věž. V bývalém hradním příkopu byl později postaven pivovar. Vařilo se zde pivo až do požáru v roce 1902. Zachovány zůstaly jen základy pivovaru, které byly upraveny v roce 2005. Hrad po opuštění přestal sloužit jako hlavní středisko jednotného panství Zedtwitzů na Ašsku. Rod se několikrát rozdělil na jednotlivé větve a jejich členové se přestěhovali do nových zámků v Kopaninách, Smrčině a Krásné. Později přesídlili i do Aše, odkud řídili panství až do roku 1945. Do současné doby se dochovala z hradu pouze kruhová 22 m vysoká gotická válcová věž.
Ukaž na mapěPodhradí, rozc. - 10,4 km (rozc. s CT 2061)
Továrna Ohara, dříve Adler & Níckerle V Podhradí bývaly dvě papírny rodiny Radeckerů. Jedna z nich byla později přestavěna na barevnu. V padesátých letech v ní byl ustájen dobytek a v následujících letech zanikla úplně. Nedaleko rozcestí směrem na Doubravu stojí textilní továrna firmy Adler a Nickerl. Byla založena roku 1890 na místě bývalého mlýna a přes 50 let se zde vyráběly šatovky, které se vyvážely do celého světa. Za války se zde šily převážně uniformy. V roce 1945 byl německý podnik vyvlastněn a znárodněn, a tak přešel do českých rukou. Původní majitelé i s ostatními kvalifikovanými spolupracovníky byly dále ponecháni v zaměstnaneckém poměru, aby s pomocí jejich odbornosti se dál pokračovalo ve výrobě. Postupně došlo ke sloučení textilek pod jednotným názvem Textilana, závod 6 Ohara Aš a zde v Podhradí byl provoz 2. Později zde pak byla úpravna a barevna pro celý závod Ohara. Po revoluci, v roce 1992, už jako akciová společnost, nedokázala obstát v konkurenci a výroba byla ukončena. Ještě dnes stojí před továrnou reklamní tabule z dob budování socializmu. Továrnu dnes údajně vlastní Vietnamci za účelem skladování zboží.
Ukaž na mapěKopaniny (Krugsreuth) - 11,5 km
Dům č.p. 51 s hrázděným štítem V obci se nachází hned několik zajímavostí. Je to zřícenina Zedtwitzovského zámku, který byl několikrát přestavován a rozšiřován, naposledy počátkem minulého století. Kolem zámku se rozkládal velký poplužní dvůr, dvě kašny a holubník na čtyřech sloupech. S dvorem sousedila zahrada, konírna, prádelna, pekárna a další objekty. Před zámkem se nacházel rybník. Udržovaná zámecká budova byla po roce 1945 převedena do majetku státního statku, který nezajistil ani základní údržbu a zámek rychle zchátral. V 70. letech byl pro havarijní stav stržen. Dochovala se pouze budova konírny v severozápadním nároží poplužního dvora. Zajímavá byla tím, že byla zaklenutá z části křížovou a z části valenou klenbou. Po válce ji využíval státní statek jako sklad a zčásti jako sýpku, ale o budovu se nijak nestaral. Na jaře 2007 měla již konírna propadlou střechu a bylo jen otázkou času, kdy se zřítí nadobro. Dne 17.4.2007 vše vyřešil požár. Jeden z místních obyvatel pálil v okolí trávu a bohužel vypálil i bývalou konírnu. Požár to byl asi rozsáhlý, když museli zasahovali hasiči z pěti okolních obcí. Shořelo úplně všechno, zůstaly jen obvodové zdi a škoda byla odhadnuta na půl milionu korun. Historická hodnota budovy byla asi mnohem vyšší. Tak skončila poslední památka na kopaninské panské sídlo. Mezi válkami bývalo v obci i koupaliště.
V horní části vsi stojí stará škola, kde se učilo ještě v 60-tých letech minulého století. Ke vchodu školy vede cestička lemovaná starými stromy, vysázenými zřejmě při její výstavbě. Vedle školy, před domem čp.182 můžete vidět tři mlýnské kameny. Ten vlevo je z místního mlýna a dva pravé z papírny. Mlýny stávaly dole na Bílém Halštrově pod obcí a zůstaly z nich už jen základy. Zachovala se rodinná vilka majitele mlýnů. Ve vilce přebývá jakýsi hlídač a ten vám ochotně o mlýnech povypráví. Majitel, dnes asi 90-ti letý Němec, se na své bývalé mlýny byl před pár lety podívat, ale asi odtud neodjížděl příliš nadšený. 
V obci ještě můžeme vidět hřbitovní kostel Nejsvětějšího srdce Páně a hrobku Zedtwidzů. Katolický kostel byl postaven roku 1890 v pseudogotickém slohu. Hrobka se nachází vzadu za kostelem u hřbitovní zdi. Ze čtyř náhrobních desek je popsaná pouze jediná. V obci bývalo svého času sedm hostinců, například hostinec Juchhöh nebo kavárna Wittmann,  ale žádný z nich již neexistuje.
Ukaž na mapěDoubrava (Grün) - 12,5 km (rozc. s CT 2062)
Doubravský zámeček V obci se nachází pavilon pramene kyselky, který je obdobného složení jako prameny v sousedním Bad Elsteru. Jižně od bílého Halštrova na mlýnském náhonu můžeme vidět základy papírny založené roku 1620. Sláva doubravských papíren vrcholila v 17. století, kdy se ruční papír exportoval do celé Evropy. Listy papíru s vodoznakem nebo razítkem doubravských výrobků se nachází v archivech holandských a německých měst. V 19. století se v konkurenci udržela jen papírna Steinelova, ale i ta pak zanikla kolem roku 1950. Z papírny zůstaly jen základy, zachoval se  náhon papírnymlýnské zařízení. Kamenné kádě a vana holendru z 18. století byly přesunuty do muzea v Aši. Náhon papírny je dnes využíván pro malou vodní elektrárnu. 
Nad Halštrovským potokem se nachází novorománský zámeček, původně vedlejší sídlo Zedtwitzů. Panské sídlo vzniklo kolem roku 1600 a současně se zámkem vznikl poplužní dvůr. V závěru 19. století Zedtwitzové zámek přestavěli v novogotickém slohu a rozšířili jej. Mezi boční křídlo a hlavní budovu nechali přistavit věž. Severní část objektu dnes slouží jako stáj. Ve vstupním průčelí je zasazen znak Zedtwitzů s letopočtem 1760, přenesený sem ze zámku v Kopaninách. Po roce 1990 byl zámek upraven majitelem na restaurační zařízení. Zámeček je jediné panské sídlo, které se dochovalo do současnosti z celého rozsáhlého majetku Zedtwitzů a to jen díky tomu, že i po válce zůstal v soukromém vlastnictví a nedostal se do rukou státních statků.
Ještě v polovině minulého století byly v Doubravě známy hostince -  U Modrého Anděla a U Zeleného Stromu. Okolo roku 1860 nechal v Doubravě pod zámečkem vybudovat známý ašský textilní továrník Christian Geipel velkou barevnu a úpravnu textilu v místech bývalého hamru.
Ukaž na mapěDoubrava hranice - 14 km
Doubrava, patník u hr. přechoduHraniční přechod Doubrava - Bad Elster je určena pro pěší, cyklisty a linkové autobusy. Je otevřen denně od 6 do 22 hodin. Hned 2 km za hranicí leží lázeňské městečko Bad Elster (Lázně Halštrov).  Jsou to největší saské lázně a leží na řece Weisse Elster (Bílý Halštrov), která má pro Němce stejný význam, jako pro Čechy Vltava.  V lázních najdeme 12 minerálních pramenů a nádherné okolí. Léčí se zde choroby srdce, pohybového ústrojí a revmatismus.

Datum vydání: 13.4.2013 21:35