Délka trasy:20 km (s odbočkami až 30 km)
Náročnost trasy: Střední
Celkové stoupání: 384 m
Povrch trasy: Zpevněné vozové cesty (70%) a zbytek silnice III.třídy
Doprava: Vozové cesty bez provozu, na silnicích III.tř. jen malý provoz.
Cyklotrasa je vhodná pro: turistická nebo horská kola

Průjezdní místa (PM):

Krásňany (Landschulz) - 0 km

Této části na hraničním přechodu Hranice - Bad Elster se německy říkalo Landschulz, podle jména majitele bývalé zdejší restaurace " Švýcarský dům". Název se nedá přeložit do češtiny a byl proto přijat název "Krásňany" dle návrhu příslušníků Pohraniční stráže, kteří zde měli v letech 1951 - 1964 útvar v bývalé budově celnice. Dnes je zde domov důchodců v Hranicích. Po cestě na hranice byla ještě další restaurace Gottlieb Künzel. Hned za hraničním přechodem se můžeme podívat na zajímavý skalnatý monolit Hoher Stein. Je od celnice vzdálen asi 1 km na cestě, která asi po 500m za celnicí odbočuje vlevo.
Hranice (Rossbach in Böhmen) - 1,6 km (rozc. CT 2057)
  Historie Hranic začíná na přelomu 12. a 13. století. Původní název „Rossbach“, což v překladu znamená „Koňský potok“, vznikl podle názvu potoka protékajícího obcí. Zde první obyvatelé obce napájeli své koně, a tak se pijící kůň dostal i do znaku města. Od 14. století, kdy obec koupil Heinrich Zedtwitz, šlechtický rod Zedtwitzů plných 400 let rozhodoval o osudu Hranic. Roku 1882 byly Hranice povýšeny na městys a kolem roku 1900 dosáhla prosperita Hranic vrcholu. V letech 1900 - 1914 bylo v Hranicích postaveno 9 továren. Hranice měly tehdy 462 domů a 4039 obyvatel! Dnes, i s okolními obcemi, mají Hranice něco přes 2000 obyvatel.
Když se  roku 1885 uvedla do provozu trať z Aše do Hranic, bývalo nádraží v Hranicích 400m jižněji než dnes. V roce 1904 došlo k dohodě se saskými dráhami a začala výstavba železniční tratě Hranice v Čechách – Adorf o délce 10 kilometrů. Při této příležitosti bylo zrušeno staré nádraží v Hranicích a bylo postaveno nové, v dnešní poloze. 18. září 1906 vyjel první vlak z Hranic do Adorfu a provozovatelem byly Rakouské místní dráhy. Na konci 2.sv. války byl zničen most u Adorfu a doprava na trati již nebyla obnovena. Koleje byly odstraněny a zůstalo jen traťové těleso, které by se dalo využít na vybudování krásné cyklostezky. Kolem roku 1990 se objevily hlasy místních obyvatel o obnovu trati Hranice - Adorf, zatím ale zůstaly nevyslyšeny.
Vedle evangelického kostela v Hranicích stojí jeden z největších památníků 1. sv. války v Karlovarském kraji, odhalený v roce 1928. Na stránkách Rudolfa Matějoviče si můžete prohlédnout zajímavé  historické obrázky z Hranic a též obrázky z r. 2005.
Trojmezí, obec (Gottmansgrün) - 4,2 km
Obec leží na úplném konci Ašského výběžku. Je to v podstatě už jen samota, pár domků a opuštěná kasárna pohraniční stráže. Asi 500m cestou na sever stávala škola se zahrádkou, kde se nacházel válečný pomník padlým v prusko-rakouské válce v roce 1866 (ten vpravo). Později byl postaven i druhý pomníček padlých v 1. světové válce (z r.1920). Na rozdíl od školy, pomníky tu stojí dodnes. Přesněji řečeno stávaly, protože jeden z nich stačili již vandalové na přelomu let 2006/07 zbořit. Trojmezí je zřejmě nejstarší osada z regionu, která do roku 1947 nesla jméno Gottmansgrün. Základem této obce však byl Kaiserhammer. Kaiserův hamr se nacházel necelý kilometr před hraničním přechodem. Před 100 léty žilo v Trojmezí ve 141 usedlostech ještě 942 obyvatel. Na konci 20. století bylo v Trojmezí napočítáno jen 6 obydlených domů a 31 obyvatel. Mezi 12 chalupami je jeden domek, který zastupuje nejrozšířenější typ trojmezského domku. Dům čp. 2 patří mezi nejstarší a je s hrázděným štítem. Dochovala se i budova hojně navštěvovaného hostince Ziegenrück - Kozí hřbet, jež se jmenoval podle názvu toho místa.
Signálka a hraniční pásmo - 5,5 km
 Rozcestí s bývalou signální stěnou. Signálka byla jen vlastní drátěný plot v hraničním pásmu. Pásmo bylo několik kilometrů široký pás podél západní hranice, který sloužil k neprodyšnému uzavření hranic socialistických států, aby bránil útěkům obyvatelstva na západ. V nepřehledných místech hraničního pásma byly zbořeny celé vesnice, aby se snížil počet lidí, kteří v pásmu žili. Státní hranice byla neustále střežena vojáky a obehnána dvojitým plotem s nebezpečným vysokým napětím, na kterém zahynulo nejen spousta zvířat, ale také mnoho uprchlíků. Později byl nahrazen jednoduchým signalizačním plotem. Ve svobodném světě se pro hraniční pásmo vžilo označení železná opona. Ta rozdělovala v druhé polovině 20. století Evropu na dvě části a vedla od  Barensova až k Černému moři.
Přes její nesporně negativní funkci nám po jejím pádu zbyly hodnoty, které naopak můžeme využít k věcem pozitivním. V důsledku 40-leté nepřístupnosti tohoto území vznikl zelený pás - unikátní přírodní biotop, člověkem nezasaženého území a také "signálka", cesta, která dříve sloužila pohraničníkům ke kontrole hranic, je nyní hojně využívaná k cykloturistice. U nás začínala signálka asi 2 km severně od tohoto místa, kde napojovala na signálku východního, socialistického Německa (DDR)  a pokračovala až na Moravu k Břeclavi a pak do Maďarska. Po válce až do roku 1965 bývala také signálka i kolem hranic s východním Německem. V roce 2001 podél signálky vyznačilo občanské sdružení Oživení - Bohemian Greenways dálkovou cyklotrasu - Iron Curtain Greenway. V terénu je trasa ICG vyznačená červenou pásovou značkou pro horská kola. 
V poslední době se trase věnuje eurokomisař Michael Crammer a chtěl by jí vyznačit jako další z evropských cyklotras, kterých je v současnosti 12 a tato by měla být číslo 13. Označuje jí jako trasu ICT - Iron Curtain Trail. Trasa by měla vést podél celé bývalé železné opony, střídavě po východní a po západní straně hranice.

U Lenka - (odb. z trasy 1 km)
 po značce ICG nebo po pěší červené značce na hraniční přechod. Pojmenování tohoto místa je podle Lenkovo kovárny, která nedaleko stávala do poloviny minulého století.

Trojstátí, hr.přechod (Dreiländereck) - (odb. z trasy 3 km)
Zemské trojmezí Čech, Bavorska a Saska, na přechodnou dobu též ČSSR-NSR-NDR. Po cestě k přechodu narazíme postupně na zbytky budov z Horního mlýna (Obere Mühle) a pak v zatáčce na zbytky Kaiserova hamru z r. 1555 se zbytky důlních děl a složištěm strusky. Zbytky budov nejblíže k hraničnímu přechodu jsou pozůstatkem Dolního mlýna (Untere Mühle). Nedaleko Dolního mlýna hned vedle cesty je kamenný kříž. Kaiserhammer, tak se to tu dříve jmenovalo, byla nejdříve kovárna, pak mlýn s pilou. V areálu mlýna býval i oblíbený hostinec U Jakuba, často navštěvovaný turisty, kteří na trojmezí zavítali. Po 2. světové válce objekty zanikly, protože místo bylo nepřístupně uzavřeno hluboko v hraničním pásmu a dnes jsou patrny jen základy domů a náhony vody k mlýnům.
Přímo u trojmezského bodu na potoce Rokytnice (Regnitz) je dnes v místě přechodu hranice postavená nová lávka. Jsou tu vedle sebe tři hraniční kameny. Na našem území je to styčný hraniční kámen č. 1/1 a dva vyšší hraniční kameny. První označuje území Saska a je označen D/S (Deutschland - Sachsen), dříve K/Sachsen/1 a druhý na území Bavorska s označením D/B (Deutschland - Bayern), dříve K/Bayern/1. Na obou kamenech je rok 1844 a šipka označující přesnou hranici uprostřed potoka, kde by měly oba kameny správně stát. Za hranicí, na bavorské straně můžeme vidět udržovaný pomníček neznámého vojáka.
Na České straně je ve stráni jakýsi vstup do podzemí, uzavřený kovovými dveřmi. Kolem dveří je vyzdění z kamenů a je tam zazděn také malý mlýnský kámen z Dolního mlýna.
Přeshraniční turistický přechod Trojmezí (Kaiserův Mlýn) – Dreiländereck byl v samotném cípu trojmezí po 50ti letech znovu otevřen v r. 2006. Je určen pro pěší, cyklisty a lyžaře. Provozní doba je od 1.dubna do 30.září v čase 6 – 22 hodin a od 1.října  do 31.března v čase 8 –18 hodin. Vede sem červená značka pěší a červená cyklo Iron Curtain Greenway.
V roce 2011 byl k Trojstátí vybudované naučná stezka.

Nové Domky (Neuhausen), rozc. - 17,9 km (odb. z trasy 1,5 km)
Přeshraniční přechod byl otevřený 1.5.2004 v den našeho vstupu do EU. Na počest této události byl na státní hranici odhalen pomník Znovushledání -Wiederfindung s deskou a se jmény tehdejších starostů okolních obcí. 
Nyní je to nejkratší spojení mezi Aší a Rehau. Když odbočíme z trasy na jih po signálce a po 1 km vpravo k hranici, můžeme po chvilce hledání najít jednak smírčí kříž (poškozený asi střelbou z války, ale spíš z doby střežení "pevné hráze socializmu") a jednak místo nazývané Benešův palouček, kudy 1.9.1915 utíkal pozdější čs. prezident Beneš do emigrace. Palouček se ale lépe hledá z německé strany. Pokud v Nových Domkách přejedete hranici a vydáte se vlevo po cestě podél hranice dojedete k rybníčku nedaleko hájovny. U rybníčku je Palouček přes silnici schovaný  mezi stromy u hraničního patníku 17/15.