Domovská stránka > Cykloportál > Přehled cyklotras > > Místní cyklotrasa 2058 Krásňany - Aš

Místní cyklotrasa 2058 Krásňany - Aš

Vedení trasy Délka trasy:20 km (s odbočkami až 30 km)
Náročnost trasy: Střední
Celkové stoupání: 384 m
Povrch trasy: Zpevněné vozové cesty (70%) a zbytek silnice III.třídy
Doprava: Vozové cesty bez provozu, na silnicích III.tř. jen malý provoz.
Cyklotrasa je vhodná pro: Crossvá, trekingová a horská kola
Průjezdní místa (PM):

Ukaž na mapěKrásňany (Landschulz) - 0 km
Krásňany, domov důchodců zřízený v bývalé celnici. Hraniční přechod se SRN Hranice (Krásňany) - Bad Elster (Bärenloh) je určen pro pěší, cyklisty, jezdce na koních a vozíčkáře. Provoz je od 1.4. do 30.9.  v čase 6 - 22 hodin a od 1.10. do 31.3. v čase 8 - 18 h. Této části na hraničním přechodu Hranice - Bad Elster se německy říkalo Landschulz, podle jména majitele bývalé zdejší restaurace " Švýcarský dům". Název se nedá přeložit do češtiny a byl proto přijat název "Krásňany" dle návrhu příslušníků Pohraniční stráže, kteří zde měli v letech 1951 - 1964 útvar v bývalé budově celnice. Dnes je zde domov důchodců v Hranicích. Po cestě na hranice byla ještě další restaurace Gottlieb Künzel. Hned za hraničním přechodem se můžeme podívat na zajímavý skalnatý monolit Hoher Stein. Je od celnice vzdálen asi 1 km na cestě, která asi po 500m za celnicí odbočuje vlevo.
Ukaž na mapě
Hranice (Rossbach in Böhmen) - 1,6 km (rozc. CT 2057)
Památník padlým v 1. světové válce  Historie Hranic začíná na přelomu 12. a 13. století. Původní název „Rossbach“, což v překladu znamená „Koňský potok“, vznikl podle názvu potoka protékajícího obcí. Zde první obyvatelé obce napájeli své koně, a tak se pijící kůň dostal i do znaku města. Od 14. století, kdy obec koupil Heinrich Zedtwitz, šlechtický rod Zedtwitzů plných 400 let rozhodoval o osudu Hranic. Roku 1882 byly Hranice povýšeny na městys a kolem roku 1900 dosáhla prosperita Hranic vrcholu. V letech 1900 - 1914 bylo v Hranicích postaveno 9 továren. Hranice měly tehdy 462 domů a 4039 obyvatel! Dnes, i s okolními obcemi, mají Hranice něco přes 2000 obyvatel.
Když se  roku 1885 uvedla do provozu trať z Aše do Hranic, bývalo nádraží v Hranicích 400m jižněji než dnes. V roce 1904 došlo k dohodě se saskými dráhami a začala výstavba železniční tratě Hranice v Čechách – Adorf o délce 10 kilometrů. Při této příležitosti bylo zrušeno staré nádraží v Hranicích a bylo postaveno nové, v dnešní poloze. 18. září 1906 vyjel první vlak z Hranic do Adorfu a provozovatelem byly Rakouské místní dráhy. Na konci 2.sv. války byl zničen most u Adorfu a doprava na trati již nebyla obnovena. Koleje byly odstraněny a zůstalo jen traťové těleso, které by se dalo využít na vybudování krásné cyklostezky. Kolem roku 1990 se objevily hlasy místních obyvatel o obnovu trati Hranice - Adorf, zatím ale zůstaly nevyslyšeny.
Vedle evangelického kostela v Hranicích stojí jeden z největších památníků 1. sv. války v Karlovarském kraji, odhalený v roce 1928. Na stránkách Rudolfa Matějoviče si můžete prohlédnout zajímavé  historické obrázky z Hranic a též obrázky z r. 2005.
Ukaž na mapěTrojmezí, obec (Gottmansgrün) - 4,2 km
Trojmezí pomníkyObec leží na úplném konci Ašského výběžku. Je to v podstatě už jen samota, pár domků a opuštěná kasárna pohraniční stráže. Asi 500m cestou na sever stávala škola se zahrádkou, kde se nacházel válečný pomník padlým v prusko-rakouské válce v roce 1866 (ten vpravo). Později byl postaven i druhý pomníček padlých v 1. světové válce (z r.1920). Na rozdíl od školy, pomníky tu stojí dodnes. Přesněji řečeno stávaly, protože jeden z nich stačili již vandalové na přelomu let 2006/07 zbořit. Trojmezí je zřejmě nejstarší osada z regionu, která do roku 1947 nesla jméno Gottmansgrün. Základem této obce však byl Kaiserhammer. Kaiserův hamr se nacházel necelý kilometr před hraničním přechodem. Před 100 léty žilo v Trojmezí ve 141 usedlostech ještě 942 obyvatel. Na konci 20. století bylo v Trojmezí napočítáno jen 6 obydlených domů a 31 obyvatel. Mezi 12 chalupami je jeden domek, který zastupuje nejrozšířenější typ trojmezského domku. Dům čp. 2 patří mezi nejstarší a je s hrázděným štítem. Dochovala se i budova hojně navštěvovaného hostince Ziegenrück - Kozí hřbet, jež se jmenoval podle názvu toho místa.
Ukaž na mapěSignálka a hraniční pásmo - 5,5 km
Mapa průběhu trasy ICG Iron Curtain Greenway  Rozcestí s bývalou signální stěnou. Signálka byla jen vlastní drátěný plot v hraničním pásmu. Pásmo bylo několik kilometrů široký pás podél západní hranice, který sloužil k neprodyšnému uzavření hranic socialistických států, aby bránil útěkům obyvatelstva na západ. V nepřehledných místech hraničního pásma byly zbořeny celé vesnice, aby se snížil počet lidí, kteří v pásmu žili. Státní hranice byla neustále střežena vojáky a obehnána dvojitým plotem s nebezpečným vysokým napětím, na kterém zahynulo nejen spousta zvířat, ale také mnoho uprchlíků. Později byl nahrazen jednoduchým signalizačním plotem. Ve svobodném světě se pro hraniční pásmo vžilo označení železná opona. Ta rozdělovala v druhé polovině 20. století Evropu na dvě části a vedla od  Barensova až k Černému moři.
Přes její nesporně negativní funkci nám po jejím pádu zbyly hodnoty, které naopak můžeme využít k věcem pozitivním. V důsledku 40-leté nepřístupnosti tohoto území vznikl zelený pás - unikátní přírodní biotop, člověkem nezasaženého území a také "signálka", cesta, která dříve sloužila pohraničníkům ke kontrole hranic, je nyní hojně využívaná k cykloturistice. U nás začínala signálka asi 2 km severně od tohoto místa, kde napojovala na signálku východního, socialistického Německa (DDR)  a pokračovala až na Moravu k Břeclavi a pak do Maďarska. Po válce až do roku 1965 bývala také signálka i kolem hranic s východním Německem. V roce 2001 podél signálky vyznačilo občanské sdružení Oživení - Bohemian Greenways dálkovou cyklotrasu - Iron Curtain Greenway. V terénu je trasa ICG vyznačená červenou pásovou značkou pro horská kola. 
V poslední době se trase věnuje eurokomisař Michael Crammer a chtěl by jí vyznačit jako další z evropských cyklotras, kterých je v současnosti 12 a tato by měla být číslo 13. Označuje jí jako trasu ICT - Iron Curtain Trail. Trasa by měla vést podél celé bývalé železné opony, střídavě po východní a po západní straně hranice.
Ukaž na mapěU Lenka - (odb. z trasy 1 km)
 po značce ICG nebo po pěší červené značce na hraniční přechod. Pojmenování tohoto místa je podle Lenkovo kovárny, která nedaleko stávala do poloviny minulého století.
Ukaž na mapěTrojmezí, hr.přechod (Dreiländereck) - (odb. z trasy 3 km)
Trojmezí hr.přechodZemské trojmezí Čech, Bavorska a Saska, na přechodnou dobu též ČSSR-NSR-NDR. Po cestě k přechodu narazíme postupně na zbytky budov z Horního mlýna (Obere Mühle) a pak v zatáčce na zbytky Kaiserova hamru z r. 1555 se zbytky důlních děl a složištěm strusky. Zbytky budov nejblíže k hraničnímu přechodu jsou pozůstatkem Dolního mlýna (Untere Mühle). Nedaleko Dolního mlýna hned vedle cesty je kamenný kříž. Kaiserhammer, tak se to tu dříve jmenovalo, byla nejdříve kovárna, pak mlýn s pilou. V areálu mlýna býval i oblíbený hostinec U Jakuba, často navštěvovaný turisty, kteří na trojmezí zavítali. Po 2. světové válce objekty zanikly, protože místo bylo nepřístupně uzavřeno hluboko v hraničním pásmu a dnes jsou patrny jen základy domů a náhony vody k mlýnům.
Přímo u trojmezského bodu na potoce Rokytnice (Regnitz) je dnes v místě přechodu hranice postavená nová lávka. Jsou tu vedle sebe tři hraniční kameny. Na našem území je to styčný hraniční kámen č. 1/1 a dva vyšší hraniční kameny. První označuje území Saska a je označen D/S (Deutschland - Sachsen), dříve K/Sachsen/1 a druhý na území Bavorska s označením D/B (Deutschland - Bayern), dříve K/Bayern/1. Na obou kamenech je rok 1844 a šipka označující přesnou hranici uprostřed potoka, kde by měly oba kameny správně stát. Za hranicí, na bavorské straně můžeme vidět udržovaný pomníček neznámého vojáka.
Na České straně je ve stráni jakýsi vstup do podzemí, uzavřený kovovými dveřmi. Kolem dveří je vyzdění z kamenů a je tam zazděn také malý mlýnský kámen z Dolního mlýna.
Přeshraniční turistický přechod Trojmezí (Kaiserův Mlýn) – Dreiländereck byl v samotném cípu trojmezí po 50ti letech znovu otevřen v r. 2006. Je určen pro pěší, cyklisty a lyžaře. Provozní doba je od 1.dubna do 30.září v čase 6 – 22 hodin a od 1.října  do 31.března v čase 8 –18 hodin. Vede sem červená značka pěší a červená cyklo Iron Curtain Greenway.
V roce 2011 byl na Trajmezí umístěn nový informační panel.
Ukaž na mapěPastviny rozc. - 8,7 km (spojka na trasu 2057,  500m)
Přírodní památka Lužní potok, u rozcestí na PatvinyJe zde odbočka do Pastvin na trasu 2057. Směrem k rozcestí Nad Peklem v místě, kde cesta překračuje Lužní potok, je hranice národní přírodní památky Bystřina a Lužní potok. Hranice chráněného území je zde označena cedulí se základními informacemi. Přírodní památka pokrývá území kolem obou potoků a ochraňují se tu vzácné druhy rostlin a živočichů žijících v potocích na mokřadních nivách, především perlorodku říční a hnědásek chrastavcový.
Ukaž na mapěNad Peklem - 10,6 km
(rozc. CT 2058 / 2059)
Rozcestí s cyklotrasou 2059, která zde začíná a pokračuje přes Krásnou a Podhradí na hraniční přechod Doubrava-Bad Elster.
Ukaž na mapěÚjezd (Mähring)   - 13,4 km
Újezd mezi sv.válkamiVesnice Újezd stávala na Újezdském potoce. Byla to ta nejzápadnější obec naší republiky. První písemná zpráva o Újezdu pochází z roku 1331, kdy byl Újezd součástí majetku Neubergů. Neubergové měli v obci srubovou tvrz. Obranná stavba sloužila ke správě a ochraně majetku Neubergů. Veškeré jejich majetky pak přešly kolem roku 1400 do rukou rodu Zedtwitzů. Obec s jedním mlýnem byla čistě zemědělská, zabývala se chovem dobytka a těžbou dřeva. Většina domů odpovídala ašskému typu venkovského domu. Stavení několika statků, mlýna a hostince měla bedněná hrázděná patra. Na přelomu 18. a 19. století se zavedlo v Újezdě školní vyučování v  putovní škole. Na konci 19. století žilo v Újezdě 282 obyvatel a stálo zde 45 domů. Odsunem původních obyvatel se vesnice vylidnila a nebyla již osídlena. Domy byly při vzniku hraničního pásma odstraněny. Při sčítání lidu v roce 1970 již obec úředně neexistovala. Před rokem 1970 ašský státní statek ustájil v Újezdě dobytek. Nově postavená hala v sobě skrývala i úkryt pro kulomet. Po roce 1990 byla hala již stržena a dnes je prostor vsi bez zástavby.
Do dnešní doby se zachoval z bývalé obce jen opuštěný hřbitov a pobořený památník sedmnácti padlým občanům Újezdu v 1.sv.válce. Pomník byl nalezen pracovníky muzea v Aši zborcený a zarostlý náletem na původním místě. Byl opraven a na stejném místě postaven. Najdeme ho v údolí Újezdského potoka asi 200 m od cesty směrem k hranici. Od pomníku vede k hranici pěšina, která nás asi po 1,5 km dovede k potoku, který v těchto místech tvoří hranici s Německem.
V roce 2008 zde byl postaven na starých základech nový dřevěný most, nazvaný  Most Evropy. Dříve přes něj vedla cesta spojující český Újezd (tehdy Mähring) s německým Rehau.  U můstku stávala skvostná zemědělská usedlost rodiny Ritterů a asi 100 m proti proudu býval od roku 1835 mlýn s pilou, jehož posledními majiteli (do r. 1946) byli Korndörferovi. Obě stavení byla v roce 1953 srovnána se zemí. Asi kilometr severozápadně od Mostu Evropy je nejzápadnější bod našeho území  50°15'8.64"N, 12°5'26.13"E, je označen hraničním kamenem č.9, byla k němu vydaná turistická známka č.1661, ale nevede k němu žádná cesta. Škoda, mohlo by to být zajímavé turistické místo, jako je třeba nejvýchodnější místo Česka.
Audio ČR - Újezd
Ukaž na mapě Dolina (Tiefenreuth)  - 14,2 km (rozc. k PS rotě Újezd)
Bývalá obec se nacházela po pravé straně cesty na louce. Byla to samota se třemi dvory, německy Tiefenreuth a zanikla hned po válce. Dnes je tu vidět jen křížení lesní cesty a okolí nese název po bývalé vsi. Po vybudování železné opony se v okolí nacházelo kromě drátěného zátarasu také několik podzemních bunkrů s pancéřovými střílnami. Pokud obočíte vlevo, projedete kolem dvoupodlažní budovy vodárny města Aše z roku 1903 a dostanete se asi po 1 km k opuštěnému areálu roty Pohraniční stráže Újezd a pak do vsi Štítary.
Nedaleko na státní hranici stojí historický hraniční kámen 10/7 s letopočetem 1740.
Ukaž na mapěNové Domky (Neuhausen), rozc. - 17,9 km (odb. z trasy 1,5 km)
Nové Domy pomník vstupu do EUPřeshraniční přechod byl otevřený 1.5.2004 v den našeho vstupu do EU. Na počest této události byl na státní hranici odhalen pomník Znovushledání -Wiederfindung s deskou a se jmény tehdejších starostů okolních obcí. 
Nyní je to nejkratší spojení mezi Aší a Rehau. Když odbočíme z trasy na jih po signálce a po 1 km vpravo k hranici, můžeme po chvilce hledání najít jednak smírčí kříž (poškozený asi střelbou z války, ale spíš z doby střežení "pevné hráze socializmu") a jednak místo nazývané Benešův palouček, kudy 1.9.1915 utíkal pozdější čs. prezident Beneš do emigrace. Palouček se ale lépe hledá z německé strany. Pokud v Nových Domkách přejedete hranici a vydáte se vlevo po cestě podél hranice dojedete k rybníčku nedaleko hájovny. U rybníčku je Palouček přes silnici schovaný  mezi stromy u hraničního patníku 17/15.
Ukaž na mapěAš, předměstí - 18,9 km
Vlaková zastávka Aš předměstí, dříve Bahnhof Asch Hofer Strasse, na trati č.148 Aš-Hranice leží na hranicích katastrů Aše a obcí Krásné.
Ukaž na mapěAš, u sochy - 19,5 km (rozc. s CT 2057)
Upravené místo vyhořelého kostela s náhrobkemNa místě dřevěného kostela sv. Ludvíka řádu německých rytířů vyrostl v roce 1622 evangelický kostel Nejsvětější Trojice a přestavěn byl v roce 1749 ve stylu saského baroka. Kostel byl opravdu monumentální a zřejmě to byl největší evangelický kostel v Čechách. Loď, s kapacitou 2500 osob, měla tři dřevěná patra a panské lože Zedtwitzů. Na třetím patře byly umístěny největší elektrické varhany v západních Čechách s 4318 píšťalami. Varhany, největší v západních Čechách, věnovala kostelu v roce 1911 rodina továrníka Geipela a patřily k nejcennějším částem zařízení. K poslední opravě se přistoupilo na konci 50. let minulého století. Oprava ještě nebyla dokončena a kostel v roce 1960 vyhořel. Trosky kostela čekaly 17 let  na opravu. Opravy se však kostel nedočkal a zbytky zdí byly odstraněny a kostelní věž zde stála až do roku 1987. Jedna z nejhodnotnějších památek staré Aše nenávratně zmizela z panorámy města. Zůstala jen socha Martina Luthera z roku 1883. Je to největší známá socha tohoto německého učence. Od podzimu roku 2006 však socha z podstavce asi na rok zmizela. Spadl na ní jeden z dubů stojících u sochy a značně ji poškodil. Ze zařízení vyhořelého kostela se zachránila socha trpícího Krista z počátku 16. století, která v době požáru byla v restaurátorském ateliéru. V r. 2004 bylo místo upraveno na památník. Při úpravě místa byl nalezen náhrobek z roku 1740, který je teď vystaven na podstavci při vstupu k památníku.
Ukaž na mapěAš (Asch) - 20 km  (rozc. s CT 2057 a 2060)
Relief Salva Quardia u Ašského muzeaAšské kopcovité území s neprostupným bažinatým hvozdem zůstalo dlouho neobydleno. Až od 11. století bylo Ašsko postupně osídlováno německými kolonisty. Jako první se na Ašsku usadil rod štaufských pánů z Neubergu kolem 12.století. Roku 1394 přešlo Ašško do držení rodu Zedtwitzů. Ašsko se stalo autonomním mikroregionem a dlouho odolávalo snahám o začlenění k Chebsku a zůstávalo nezávislým říšským panstvím. Po sloučení Chebska s Českým královstvím bylo Ašsko pokládáno i Habsburky za součást Chebska a Českého království. Až roku 1775 Marie Terezie ukončila autonomní vývoj Ašska a nadále zaručila svobodu vyznání a osvobození od daní platných v Čechách. Definitivně zanikla všechna specifická ašská práva zrušením roboty roku 1848. V roce 1850 byl ustanoven právní okres Aš. Pravomoce Zedtwitzů, kteří vládli nad ašským územím téměř půl tisíciletí, tím byly zrušeny. V roce 1870 měla Aš 13 tisíc obyvatel a stala se jedním z největších průmyslových středisek v západních Čechách. V roce 1872 obdržela Aš statut města. Počet obyvatel Aše vzrostl v roce 1910 na 21 880. V Aši bývalo krásné  hlavní nádraží, dříve se jmenovalo Bavorské, protože bylo bavorským majetkem, ale od roku 1938 už se jmenovalo Hlavní nádraží. V 70.letech bylo na jeho místě postaveno nové menší nádraží. Dnes je to opuštěná a zanedbaná budova, kde funguje jen výdejna lístků. V roce 2007 zde neexistovaly žádné služby a ani na záchodky se nedalo nedostat.
Ašské nádraží je známé příběhem uprchlého vlaku, který i s cestujícími přejel v roce 1951 hranice do bavorského Selbu. Příběh vlaku svobody byl zpracován i v seriálu -"Příběhy ze železné opony". Tento díl však v i-vysílání ČT nenajdeme .
Datum vydání: 13.4.2013 21:16