Stanovisko

odboru pro místní správu Ministerstva vnitra č. 48/2004

 

 

Označení stanoviska:            Placení ceny za stání na vyhrazeném parkovišti

 

Právní předpis:                      zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů

Ustanovení:                           § 23, § 25

Související práv. předpisy:    zákon České národní rady č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích,
ve znění pozdějších předpisů

Klíčová slova:                        placené stání, vyhrazené parkování

Datum zpracování:                19. května 2004

Zpracoval:                              PhDr. Dana Janečková,
Mgr. Eva Kropáčková

Schválil:                                 JUDr. Miroslav Brůna, v. r., vedoucí odd. metodiky a koordinace dozoru

                                               Ing. Marie Kostruhová, v. r., ředitelka odboru

 

Dotaz:                                    Obec v nařízení vydaném podle § 23 zákona č. 13/1997 Sb.,
 o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, vymezila místní komunikace, které je možné užít k stání pouze za cenu sjednanou v souladu s cenovými předpisy. Zároveň však obec v tomto nařízení stanovila, že uvedené místní komunikace – parkoviště, jsou vyhrazeny pouze pro stání autobusů, resp. pro stání motorových vozidel zaměstnanců obce a státních orgánů, které navštěvují obecní úřad z pracovních důvodů. Dále obec stanovila, že cena za stání na těchto komunikacích se bude platit formou zakoupení parkovací karty, která bude sloužit rovněž k prokázání zaplacení. Vydání parkovací karty schvaluje podle tohoto nařízení starosta obce, o přidělení parkovací karty pro autobusy rozhoduje rada obce. Je takováto úprava v nařízení obce v souladu se zákonem?

 

Stanovisko:

Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), v § 23 odst. 1 zmocňuje obec výlučně k vymezení oblastí obce, ve kterých lze místní komunikace nebo jejich určené úseky užít za cenu sjednanou v souladu s cenovými předpisy k jednomu z taxativně vymezených účelů. Těmito vymezenými účely jsou:

a)      stání silničního motorového vozidla v obci na dobu časově omezenou, nejvýše však na dobu 24 hodin,

b)      odstavení nákladního vozidla nebo jízdní soupravy v obci na dobu potřebnou k zajištění celního odbavení,

c)      stání silničního motorového vozidla provozovaného právnickou nebo fyzickou osobou
za účelem podnikání podle zvláštního právního předpisu, která má sídlo nebo provozovnu
ve vymezené oblasti obce, nebo k stání silničního motorového vozidla fyzické osoby, která má místo trvalého pobytu ve vymezené oblasti obce.

Dále obec v nařízení stanoví způsob placení sjednané ceny a způsob prokazování jejího zaplacení.

Z výše uvedeného vyplývá, že nařízením obce nelze upravit vyhrazené parkování a úhradu za ně. Místní komunikace smí užívat každý bezplatně obvyklým způsobem, pokud zákon
o pozemních komunikacích nebo zvláštní zákon nestanoví jinak (§ 19 zákona o pozemních komunikacích). Výjimkou z bezplatného užívání je právě možnost obce v nařízení vymezit oblasti, kde lze místní komunikace užít jen za cenu sjednanou v souladu s cenovými předpisy.

Vyhrazené parkování jako určitá výjimka z obecného užívání podléhá speciální právní úpravě. Podle zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, může obec vybírat místní poplatek za užívání veřejného prostranství, které je vyhrazeno jako trvalé parkovací místo. Povolení ke zvláštnímu užívání místní komunikace formou zřízení vyhrazeného parkování se vydává právnické nebo fyzické osobě na základě její písemné žádosti formou rozhodnutí silničního správního úřadu. Podle § 40 odst. 5 zákona o pozemních komunikacích působnost silničního správního úřadu vykonávají v zákonem stanoveném rozsahu obce, a to v přenesené působnosti. Toto povolení vydávané obecním úřadem ve správním řízení (podle § 44 zákona o pozemních komunikacích) nelze nahrazovat vydáním parkovací karty se souhlasem starosty, příp. rozhodnutím o přidělení parkovací karty radou obce.

Ustanovení nařízení obce, které upravuje institut vyhrazeného stání, je v rozporu se zákonem. Podle čl. 79 odst. 3 Ústavy ČR a § 11 odst. 1 zákona o obcích mohou obce vydávat nařízení obce v přenesené jen na základě zákona a v jeho mezích. Ustanovení § 23 zákona
o pozemních komunikacích nezmocňuje obec k vydání nařízení o úpravě vyhrazeného parkování.

 

 

                                                  - stanovisko není právně závazné, neboť k závazným výkladům je oprávněn pouze příslušný soud