Klinické audity a analýza spádové oblasti nemocnic ukázaly, že v Karlovarském kraji je nadbytek standardních nemocničních lůžek, která proto nejsou efektivně využívána, a naopak nedostatek lůžek intenzivní péče, především ventilovaných.
Nadbytečná lůžka jsou v systému úhrad poskytnuté zdravotní péče považována za péči zbytnou, a tudíž nejsou hrazena. Krajské zdravotnictví tak přichází o prostředky, které by mohly být vynaloženy na kvalitní péči.
Řešením je na jedné straně centralizace a na straně druhé decentralizace zdravotní péče. Centralizace se proto bude dotýkat především takzvané urgentní medicíny a specializované péče. Urgentní medicína řeší zdravotní obtíže, které bezprostředně ohrožují život pacienta. Typickým a v praxi nejčastějším příkladem mohou být náhlé příhody srdeční, mozkové, či mnohočetná zranění například při autohaváriích.
Na jejich zvládnutí je potřeba soustředit do jednoho místa sehrané týmy specialistů, medicínské technologie a mnoho dalších zdrojů. Jednou z nezbytných podmínek pro poskytování specializované péče je, aby týmy, které ji provádějí, měly dostatečný počet výkonů, tedy obstarávaly dostatečně velkou spádovou oblast. Pokud bychom trvali na tom, že zachováme tři okresní nemocnice, žádná z nich by nemohla takový počet výkonů provést, tedy kvalitní specializovaný tým udržet, a pacienti by v takovém případě (jak tomu koneckonců donedávna bylo i v případě srdečních příhod) museli být převáženi mimo kraj. Proto jsme se rozhodli pro sloučení tří bývalých nemocnic a pro vytvoření podmínek pro specializovanou péči pro spádovou oblast celého Karlovarského kraje.
Ve svém důsledku to znamená, že pro specializovanou urgentní péči může v kraji vzniknout pouze jedno životaschopné centrum. Vzhledem ke kapacitním, technickým i personálním možnostem je zřejmé, že toto centrum bude umístěno v Karlových Varech. Nemocnice v Karlových Varech se tak stane jakousi „vlajkovou lodí“ krajského zdravotnictví, což ovšem neznamená, že by nemocnice v Chebu a Sokolově již nebyly potřeba. Ačkoliv jsou ve všech třech nemocnicích redukována standardní lůžka, ve všech zůstávají zachovány všechny dosavadní odbornosti. Navíc, nemocnice v Chebu a v Sokolově se musejí dále profilovat, a i v nich probíhá a nadále bude probíhat specializace. Centralizace se totiž týká také specializovaných neurgentních oborů. A zde bych rád zmínil například oddělení radioterapie a klinické onkologie, které dlouhodobě působí v Chebu, nebo oční oddělení či oddělení soudního lékařství a toxikologie v Sokolově. Ta jsou dalším příkladem nezbytné specializace a centralizace – ani tato pracoviště nelze z hlediska odbornosti a technologie provozovat v každé nemocnici v kraji.
Naopak potřeba decentralizace se projevuje v případě následné péče. Ta nevyžaduje tak nákladnou technologii ani veliký operační tým. Jestliže v případě urgentní a specializované péče je potřeba pacienta dostat na místo, kde ji lze poskytnout, v případě následné a rehabilitační péče není důvod, proč by tato péče nemohla „jít za pacientem“.
Všechny dosavadní kroky kraje i managementu nemocnice sledují jediný cíl – pacienta. Proto kraj posílil desítkami miliónů investic síť stanovišť záchranné služby, proto chce soustředit urgentní obory do jednoho bloku s centrálním příjmem, proto se intenzivně zabýváme tím, jak řešit pacientovu následnou péči a rehabilitaci, aby přitom akutní péči mohl využívat další pacient.
Mnoho se v poslední době hovoří o úspěchu či neúspěchu České zdravotní, a.s., která manažersky řídí Karlovarskou krajskou nemocnici. Nikdy však ještě například nezaznělo, že nebýt České zdravotní a její spolupráce s 1. lékařskou fakultou Univezity Karlovy a Všeobecnou fakultní nemocnicí, nebylo by možné zajistit ústavní pohotovostní služby na oddělení chirurgie v Sokolově a na anesteziologicko-resuscitačním oddělení v Chebu. To by mimo jiné znamenalo, že nemocnice v Chebu, nemaje zajištěný provoz klíčového oddělení, ARO, by v podstatě nemohla fungovat. Zachování provozu v této nemocnici – to já považuji za úspěch.
Řešením je na jedné straně centralizace a na straně druhé decentralizace zdravotní péče. Centralizace se proto bude dotýkat především takzvané urgentní medicíny a specializované péče. Urgentní medicína řeší zdravotní obtíže, které bezprostředně ohrožují život pacienta. Typickým a v praxi nejčastějším příkladem mohou být náhlé příhody srdeční, mozkové, či mnohočetná zranění například při autohaváriích.
Na jejich zvládnutí je potřeba soustředit do jednoho místa sehrané týmy specialistů, medicínské technologie a mnoho dalších zdrojů. Jednou z nezbytných podmínek pro poskytování specializované péče je, aby týmy, které ji provádějí, měly dostatečný počet výkonů, tedy obstarávaly dostatečně velkou spádovou oblast. Pokud bychom trvali na tom, že zachováme tři okresní nemocnice, žádná z nich by nemohla takový počet výkonů provést, tedy kvalitní specializovaný tým udržet, a pacienti by v takovém případě (jak tomu koneckonců donedávna bylo i v případě srdečních příhod) museli být převáženi mimo kraj. Proto jsme se rozhodli pro sloučení tří bývalých nemocnic a pro vytvoření podmínek pro specializovanou péči pro spádovou oblast celého Karlovarského kraje.
Ve svém důsledku to znamená, že pro specializovanou urgentní péči může v kraji vzniknout pouze jedno životaschopné centrum. Vzhledem ke kapacitním, technickým i personálním možnostem je zřejmé, že toto centrum bude umístěno v Karlových Varech. Nemocnice v Karlových Varech se tak stane jakousi „vlajkovou lodí“ krajského zdravotnictví, což ovšem neznamená, že by nemocnice v Chebu a Sokolově již nebyly potřeba. Ačkoliv jsou ve všech třech nemocnicích redukována standardní lůžka, ve všech zůstávají zachovány všechny dosavadní odbornosti. Navíc, nemocnice v Chebu a v Sokolově se musejí dále profilovat, a i v nich probíhá a nadále bude probíhat specializace. Centralizace se totiž týká také specializovaných neurgentních oborů. A zde bych rád zmínil například oddělení radioterapie a klinické onkologie, které dlouhodobě působí v Chebu, nebo oční oddělení či oddělení soudního lékařství a toxikologie v Sokolově. Ta jsou dalším příkladem nezbytné specializace a centralizace – ani tato pracoviště nelze z hlediska odbornosti a technologie provozovat v každé nemocnici v kraji.
Naopak potřeba decentralizace se projevuje v případě následné péče. Ta nevyžaduje tak nákladnou technologii ani veliký operační tým. Jestliže v případě urgentní a specializované péče je potřeba pacienta dostat na místo, kde ji lze poskytnout, v případě následné a rehabilitační péče není důvod, proč by tato péče nemohla „jít za pacientem“.
Všechny dosavadní kroky kraje i managementu nemocnice sledují jediný cíl – pacienta. Proto kraj posílil desítkami miliónů investic síť stanovišť záchranné služby, proto chce soustředit urgentní obory do jednoho bloku s centrálním příjmem, proto se intenzivně zabýváme tím, jak řešit pacientovu následnou péči a rehabilitaci, aby přitom akutní péči mohl využívat další pacient.
Mnoho se v poslední době hovoří o úspěchu či neúspěchu České zdravotní, a.s., která manažersky řídí Karlovarskou krajskou nemocnici. Nikdy však ještě například nezaznělo, že nebýt České zdravotní a její spolupráce s 1. lékařskou fakultou Univezity Karlovy a Všeobecnou fakultní nemocnicí, nebylo by možné zajistit ústavní pohotovostní služby na oddělení chirurgie v Sokolově a na anesteziologicko-resuscitačním oddělení v Chebu. To by mimo jiné znamenalo, že nemocnice v Chebu, nemaje zajištěný provoz klíčového oddělení, ARO, by v podstatě nemohla fungovat. Zachování provozu v této nemocnici – to já považuji za úspěch.
JUDr. Josef Pavel
hejtman Karlovarského kraje
Za stránku zodpovídá
Mgr. Jana Pavlíková
Datum aktualizace
29. 8. 2007 - 08:50
