Sirňák je chráněná lokalita (přírodní památka) a byla vyhlášena v roce 1986 na SV úpatí Podhorního vrchu asi 7 km východně od Mariánských Lázní. Podhorní vrch je bývalá sopka, na jejímž úpatí se ještě po válce těžil čedič a v jeho okolí jsou dodnes viditelné projevy a dozvuky sopečné činnosti, jako jsou plynné vývěry zvané mofety. V okolí najdeme také několik vývěrů minerálních vod.

K lokalitě je možné se dostat po cyklotrase 2284 z M.Lázní a Sirňák najdeme mezi Podhorní hájovnou a Horním Kramolínem v okolí říčky Teplé. Bílé povlaky pěny zdobí několik menších vodních ploch travou zarostlé mýtiny na pravém břehu říčky Teplé. V těchto místech se z útrob Země dostávají na povrch jedny z posledních připomínek kdysi mocné vulkanické činnosti, sirnato – uhličité výrony, které vytvářejí charakteristické bahenní krátery. Mnohé vývěry a četnou mineralizaci lze pozorovat též přímo v samém korytu říčky Teplé.

Na celé ploše chráněného území nalezneme hlinité až písčitohlinité svahoviny s úlomky, ojediněle i s většími balvany, pocházejícími z Podhorního vrchu. Podle geologické mapy se zde v podloží nalézají amfibolity. Ve střední části území se tu setkáváme se skupinou mofet – suchých výronů sirnato – uhličitých plynů, seskupených v pásu cca 100 – 120 metrů dlouhém a 4 – 10 metrů širokém. Větší část výronů plynů je soustředěna ve třech mělkých depresích zaplněných čirou vodou, jejíž hladina zřetelně kolísá, jak ukazují vysrážené bílé povlaky solí - minerálií. Celé mofetové pole představuje velmi rozsáhlou sníženinu s částečně zrašelinělou půdou.

Drobné rašeliniště vytvořené kolem mofet okrašluje kromě rašeliníků suchopýr pochvatý a úzkolistý. V nivě Teplé se hojně vyskytuje žlutokvětý oměj vlčí. Na poměrně malém území můžete spatřit běžně se vyskytující lesní druhy živočichů. Ze zajímavějších druhů zde byl zastižen krkavec velký, v říčce Teplé se vyskytuje mník jednovousý.