Národní cyklotrasa 23 (Magistrála Krušné hory), úsek Rolava-Klínovec

Délka trasy: 44 km
Náročnost trasy: Střední
Převýšení: 806 m
Povrch trasy: Převážně zpevněné cesty asfaltové
Doprava: Mírný provoz
Doporučené kolo: Turistické - cross, trek

Magistrála Krušné hory - trasa značená číslem 23 prochází Krušnými horami od Chebu až po Děčín v délce 96 km. V Karlovarském kraji začíná na hrázi přehrady Skalka v Chebu a opouští Kraj pod nejvyšší horou Krušných hor - Klínovcem. Protože prochází přes několik regionů, je popis trasy rozdělen na tři úseky:

Chebsko úsek Cheb - Luby
Kraslicko úsek Luby - Rolava
Ostrovsko úsek Rolava - Klínovec

Průjezdní místa (PM):

Rolava (Sauersack) - 0 km (rozc.s 2000 a 2044)

Vesnice Rolava byla založena přibližně v polovině 17. století a její vznik souvisí s těžbou cínu. Život na bažinatých loukách a ve vysoké nadmořské výšce asi nebyl nikdy jednoduchý, přesto zdejší lidé byli určitě spokojení a přežili zde mnohé útrapy. Co však nemohli stejně jako podobné obce v Krušnohoří ovlivnit, byl odsun německého obyvatelstva po 2. světové válce a zřízení hraničního pásma. A to měla obec ve 30. letech přes tisíc obyvatel a

. Německý název obce Sauersack byl sice ještě v roce 1947 přeměněn na "Rolava" podle protékající říčky, ale ne na dlouho. Vzhledem k tomu, že se obec nacházela asi dva kilometry od česko-neměckých hranic, nebyl zájem na jejím vzkříšení a znovuosídlení. Místo toho byla v roce 1951 začleněna do pohraničního pásma. Což znamenalo její likvidaci. Z kdysi velké vesnice zůstaly do dnešních dob u říčky Rolavy pouze šest domů, které slouží k rekreačním účelům.

Rolava pomníček - 1,4 km

Asi 200 m západně od silnice se nachází pomníček pěti ruských zajatců uprchlých z nedalekého cínového dolu Sauersack. Při pokusu o útěk byli v těchto místech dopadeni, zastřeleni a také zde byly zahrabáni do země. V roce 1948 byli exhumováni a pohřbeni na vojenském hřbitově v Nejdku. Pomník byl až do roku 1989 v péči Svazu protifašistických bojovníků a v roce 2002 byl péčí KSČM z Rotavy obnoven a v roce 2005 byla na pomník umístěna deska se jmény padlých.

TIP: NPR Rolavská vrchoviště

Původně zde byly dvě lokální rezervace nazvané Velké jeřábí jezero a Velký močál.

Národní přírodní rezervace Velké jeřábí jezero se rozkládala na ploše 30 ha a byla součástí přírodního parku Přebuz. Rezervace byla vyhlášená již roku 1933 jako typické horské rašeliniště (vrchoviště), částečně porostlé borovicí klečí a vtroušeným smrkem. Bezlesé plochy tvoří volné porosty rašeliníku s četnými tůňkami. Je to jedno z nejcennějších rašelinišť Krušných hor, nejen co do bohatosti rostlinných a živočišných druhů, ale i co do celkového stavu a ukázek všech vývojových fází vrchovištního rozvodnicového rašeliniště. Samotné rašeliniště se nachází na hranici se Saskem, kde se jmenuje Großer Kranichsee, a jen malý jižní cíp se nachází v České republice. V minulosti se na naší straně těžila rašelina.

Podobně i Velký močál byl samostatnou národní přírodní rezervací zřízenou v roce 1969. Důvodem ochrany bylo zachování přirozeného stavu jednoho z nejtypičtějších horských rašelinišť v pramenné oblasti Rolavy o rozloze 50 ha.

V roce 2012 byla obě chráněná území spojena a rozšířena. Svou rozlohou 752 hektarů a je (po Božidarském rašeliništi) druhé největší maloplošně chráněná území Karlovarského kraje.

Sauersack - válečná šachta - 2,7 km

Je to bývalý zajatecký tábor, kde vězňové ale i lidé z okolí tvrdě pracovali ve dvou šachtách na těžbě a úpravě cínové rudy. Hlavní těžná šachta byla vyhloubena přímo v areálu závodu v r. 1940. Ke konci války dosahovala hloubky 120 m. V té době zde pracovalo kolem 400 lidí, z toho asi polovinu tvořili zajatci. Proto byl areál za druhé světové války přísně střežen. Vězněni zde byli hlavně Rusové a Francouzi a mnoho z nich zde zahynulo.

Celkem bylo z šachty I. vyraženo 4,8 km chodeb bez zvláštního výsledku. Proto místo ní měla být obnovena těžná šachta dolu Segen Gottes Zeche, ale to se nepodařilo. Nakonec musela být severněji vyhloubena nová pomocná Šachta II, která dosáhla hloubky 175 m. Délka všech profilů závodu Sauersack byla téměř 14 km. Úpravna pracovala na gravitačním principu. Byla zde drtička, třídírna a krytý bazén pro zahušťování kalů, patrný dodnes. Provoz byl zahájen počátkem roku 1943. Úpravna pracovala v nepřetržitém provozu a do konce války produkovala cínový koncentrát s obsahem cínu kolem 43%. Ten byl auty odvážen do Nových Hamrů a odtud vlakem do huti ve Freibergu. Krom toho zde byla spousta pomocných provozů od konírny po laboratoř. Severně od objektu byly vybudovány odkalovací rybníky, které jsou patrné dodnes. Pitná voda se čerpala ze zvláštní nádrže v rašeliništích. Ve své době to znamenalo nasazení veškerých pracovních sil z celého okolí. Jak byl areál rozsáhlý je patrné z

pořízených v roce 1952. V dolní části snímku je vidět areál lágru pro vězně.

Jelení (Hirschenstand) - 5,7 km (rozc. Kralova stezka)

Obec byla založena v 15. století horníky ze Schneeberku. Jelení bylo známé těžbou cínu. K úpadku těžby začalo docházet až v 18. století a skončilo dovozem levného cínu ze zámoří od poloviny 19. století. V roce 1832 zde byl postaven kostel sv. Antonína Paduánského. V roce 1946 bylo zdejší výhradně německé obyvatelstvo odsunuto. Nehostinné horské podmínky k životu nové přistěhovalce z vnitrozemí příliš nelákaly. Navíc úřady neměly ani zájem na oživení obce tak blízko u hranic. Na území obce zůstala budova dnešní restaurace a další dva původní domy. Všechny ostatní stvaby (tj. asi 140) byly srovnány se zemí včetně kostela. Kostel sv. Antonína Paduánského byla empírová stavba z r. 1832. Kostel byl jednolodní se západní hranolovou věží. Kostel stál ještě v 60. letech a na konci své existence posloužil jako kravín. Až když se jel v roce 1964 přes Jelení cyklistický Závod Míru, byl nadobro zbořen. V roce 1993 na jeho místě postavili bývalí obyvatelé obcí Jelení a Chaloupek památník.

Jelení u útvaru - 6,6 km (rozc. Karlova stezka)

Rozměrná budova, tzv. Villa postavená z červených cihel byla nejmodernější budovou v obci. Dům postavil místní pekař, který zásoboval pečivem široké okolí. Po válce se do vily nastěhovala pohraniční stráž a zůstala zde až do zrušení vojskového střežení hranice s NDR v roce 1966. Nad rotou bývala pozorovatelna, kde se přes den střídala hlídka, která telefonicky hlásila příjezdy vozidel či pohyb osob. Vedle roty směrem k Novým Hamrům stál psinec. V dvojdomku vlevo žily rodiny velitelů. Po zrušení roty pak zde bylo rekreační středisko Ministerstva zahraničních věcí. Dnes je budova prázdná a je na prodej.

TIP: Malé jeřábí jezero (odbočka 3 km)

V Jelení u útvaru si můžeme udělat odbočku k přírodní rezervaci Malé jeřábí jezero. Je to přeshraniční rezervace a na Saské straně se jmenuje Kleiner Kranichsee. Rezervace je přístupná jen ze Saské strany od výletní restaurace Henneberg, na kterou narazíme hned za hranicí. K hranici se dostaneme po šotolinové cestě stoupající podél Bukového potoka směrem k hranici. Nemusíme se ale pak vracet zpět do Jelení, ale můžeme jet v Sasku podél hranice a na Korcích se vrátíme na naší magistrálu. Celá oklika přes Henneberg na Korce je sice o 5 km delší, ale vyhneme se zase prudkému stoupání na Korce po magistrále.

Korce (přístřešek), park Jelení vrch - 8,7 km

Přírodní park Jelení vrch byl vyhlášen v roce 1985 a jeho součástí je přírodní rezervace Malé jeřábí jezero. My projíždíme severní částí parku. Na rozcestí zvaném Korce je odbočka k hranici a tudy se také můžeme dostat na Henneberg.

Zaječí vrch (nejzápadnější tisícovka) - 11 km

Pozvolným stoupáním dorazíme na nejvyšší místo mezi Kraslicemi a Horní Blatnou. Je zde odbočka vlevo na vrchol Zaječího vrchu s nadmořskou výškou 1009 metrů. Je to nejzápadnější tisícovka v ČR a je jednou z nejnižších krušnohorských tisícovek. Od Blatenského vrchu je odděluje výrazné, 113 metrů hluboké údolí. Vrchol je zalesněn smrkem, s četnými pasekami a částečnými výhledy, která postupně zarůstají.

Vlčí hora (rozc. s 2009 a Karlovou stezkou) - 12 km

Na rozcestí pod Vlčí horou se křížíme s trasou 2009 (K.Vary-Potůčky) a také s ní v souběhu prochází přeshraniční Karlova stezka (K.Vary-Aue). My pokračujeme směrem na Horní Blatnou. Nyní pojedeme až do Blatné po krajské silnici, kde je zvýšený provoz vozidel.

Horní Blatná (Platten) - 15 km

Krušnohorské městečko se starou hornickou tradicí leží v malebné poloze na úpatí Blatenského vrchu. Založil je roku 1532 saský kurfiřt Jan Bedřich u bohatých ložisek cínu. Původní hornická osada se brzy stala jedním z nejvýznamnějších center těžby tohoto kovu na našem území. Městečko bylo založeno na pravidelném renesančním půdorysu, podle předem stanoveného plánu, s vyznačením místa pro kostel, radnici, špitál a další objekty. Horní Blatná stávala původně v Sasku, českému království připadla až v roce 1546. Dolování ochromila třicetiletá válka, v 18. století byla těžba v menší míře obnovena, výtěžky však nesplnily očekávání a tak se kutací práce brzy definitivně zastavily.

Dominantou městečka je farní kostel sv. Vavřince, původně pozdně gotický z konce 16. století, do dnešní podoby přestavěný roku 1754, s typickou osmibokou věží. V obci se dochovalo několik zajímavých domů se zděným přízemím a hrázděnými patry. Nejhezčí z nich je dům čp. 127, patrový hrázděný objekt s vysokou polovalbovou střechou a dřevěnými štíty, krytý šindelem. Dnes je tu umístěno muzeum těžby rud a je součástí naučné stezky Horní Blatná.

TIP: Vlčí a Ledová jáma (odbočka z centra 1,5 km)

Těžba pod Blatenským vrchem byly středem zájmu jak jednotlivých těžařů, tak i později vzniklých těžařských společností. Nejvýznamnějším dolem v tomto prostoru byl důl Wolfgang, který byl v provozu již v roce 1532. Po tomto dole zůstaly zachovány zbytky po dřívějším dobývání na výchozu žíly Kammergang a propadliny po jejím dobývání v nevelkých hloubkách pod povrchem. Nejvýznamnějším svědectvím o velmi intenzívním dobývání cínovce v tomto dole jsou tzv.
, které vznikly propadnutím stropů rozsáhlých komor s hloubkou až 25m, vzniklých dobýváním rudy na greisenových žílách Wolfgang a Jiří. Na bočních stěnách komor jsou patrné staré důlní chodby a dobývkové komory.

Blíže k Blatenskému vrchu se nachází
, pozůstatek dolu Jiří. Jedná se o velmi úzkou štěrbinu (místy méně než jeden metr), na jejímž dně se v hloubce přibližně 15 metrů udržuje po celý rok tzv. jeskynní led. Trvalá přítomnost ledu je způsobena tím, že lehčí teplý vzduch zůstává ve vyšších partiích, zatímco chladný vzduch klesá a ochlazuje okolí. Původně byla Ledová jáma hluboká až 50 metrů, ale je částečně zasypána kameny uvolňujícími se ze stěn.

Do Ledové jámy je možné na vlastní nebezpečí sestoupit po kamenném schodišti, ale je nutné dávat velký pozor na kluzké schody a padající kameny! Rovněž v létě pozor na podchlazení - s každým dalším krokem do propasti teplota výrazně klesá. Bohužel se může ovšem také stát, že led na dně propadliny nespatříte. Nebude to však vina přírody, ale vandalů, jako se tomu stalo v létě 2005, kdy si skupina německých "turistů" veškerý zdejší led odvezla.

Do Vlčí a Ledové jámy nás přivede naučná stezka. Je určena jen pro pěší, na kole se nedá projet.

Pod Blatenským vrchem - 16 km

Po dlouhém a prudkém stoupání z města si zde můžeme dopřát odpočinek. Doporučuji ale odbočit na vrchol Blatenského vrchu (už jen 700 m), kde je rozhledna a kiosek, otevřený v sezóně o víkendech.

TIP: Blatenský vrch (odb. na Blatenský vrch - 0,7 km)

1043 m vysoký vrch je výraznou dominantou nad Horní Blatnou. Úzká, necelý kilometr dlouhá asfaltová silnička nás zavede až k rozhledně. Věž o výšce 21 metrů je kamenná a zčásti pokrytá dřevem. V místech kde bednění chybí, bývala střecha chaty, která tu stávala až do poloviny 20. století. Rozhledna s hotýlkem byla postavena v roce 1913. Dnes už tu kromě rozhledny stojí kiosek, jehož obsluha má také klíč od rozhledny. Za výstup po 85 schodech budeme odměněni výhledem na téměř všechny dominanty Krušných hor. Asi 300 metrů od rozhledny leží chráněná přírodní památka Vlčí jámy. V sousední chatě s velkými anténami mají základnu radioamatéři.

O Blatenském vrchu a jeho okolí se vyprávějí různé strašidelné pověsti. Občas se tu má např. zjevovat přízrak podivného muže, který si zvětšoval vlastní majetek tím, že tajně přemisťoval mezníky oddělující sousední pozemky. Na nedalekém kopci, Na strašidlech, vysokém 913 m, je prý ukryt poklad zlatých a stříbrných mincí. Každý rok na Velikonoce se vrch otevírá a v té době je zde možno nalézt klíč k pokladu.

Bludná (Irrgang) - 18 km (rozc. s Karlovou stezkou)

Stará hornická obec je zřejmě starší než Horní Blatná. Rozsáhlá osada spadala do dvou obcí - Potůčky a Pernink, a jeden dům i k Ryžovně. Hornická činnost na Bludné musela mít v 16. století i později obrovský rozsah, o čemž svědčí početné zbytky důlních prací jak přímo v osadě, tak především na západ a sever od ní. K pohonu důlních a hutních zařízení byla používána voda z Blatenského příkopu budovaného od roku 1540, který v Bludné obtéká většinu hlavních děl. Z cínových dolů patřily k nejbohatším doly na Sněžné hůrce (např. Zuzana nebo Svatý Duch /Heiliger Geist/ ), štola Ochsenstollen (Volská) a doly Reicher Trost (Bohatá útěcha), Edler Pelz (Drahá kožešina) a Georg (Jiří). Těžba na nich ovšem ustala již většinou koncem 18. nebo počátkem 19. století. Delší trvání mělo dolování na železnou rudu - krevel, který zde tvořil mohutné výplně Bludenské žíly dosahující mocnosti až 18 metrů. Hlavními železorudnými doly byly Hilfe Gottes (Pomoc Boží) založený v r. 1562 a Nanebevzetí Panny Marie, oba ležící v části Bludné zvané Totenbach a Gustav přímo v Bludné. Pokusy o těžbu železných rud, která probíhala v hloubkách až 200 metrů, se uskutečnily ještě během 1. světové války a krátce po ní. Důl Pomoc Boží tehdy patřil plzeňským Škodovým závodům. Kromě hornictví se obyvatelé Bludné v minulosti živili zejména typickými krušnohorskými výrobami – paličkováním krajek a šitím rukavic, část z nich nacházela obživu také ve větších obcích v okolí, například v továrně na výrobu hliníkových lžic v Potůčkách. Na Bludné byla již od roku 1820 škola. V letech 1904–1945 se školní učebna nacházela v domě č. 6 v potůčkovské části. V posledních letech se ve škole učilo jen deset dětí. Na domu číslo 5 v části patřící Perninku se nacházela zvonová stolice s modlitebním zvonem.

Dnes už na Bludné najdeme jen jediný původní dům, v 50.letech jich tu bylo ještě kolem deseti.

Ryžovna (Seifen) - 20 km (rozc. s 2198)

Obec vznikla někdy kolem poloviny 16. století. Nejprve byla součástí tzv. Hřebečného katastru, pod nějž spadal tehdy i Boží Dar, nebo Horní Blatná. Samostatnou obcí se stala až v roce 1849. Dostala jméno Ryžovna a název získala podle „ryžování“ krupek cínové rudy ze štěrkových naplavenin. V místních dolech se také těžilo stříbro, kobalt, po druhé světové válce i uran. Přesto, že tu kdysi žilo až 800 obyvatel v 70 domech, byl tu

i škola. Nad salaší, po cestě do Abertam je malý

připomínající historii obce. Dnes je Ryžovna jednou z nej-opuštěnější, téměř zaniklou, krušnohorskou obcí. Na Ryžovně je dnes nová horská salaš s restaurací a penzionem, a několik původních domů, jako byl třeba hostinec Günl.

TIP: Blatenský příkop

Patří mezi naše málo známé technické památky. Toto pozoruhodné vodní dílo se nalézá v Krušných horách mezi Horní Blatnou a Božím Darem. Zatímco kanály na Šumavě sloužily k přepravě dřeva, Blatenský příkop přiváděl vodu z rašelinišť v okolí Božího Daru pro rudné doly na Bludné a v Horní Blatné, podobně jako Dlouhá stoka ve Slavkovském lese. Bylo zde v provozu na čtyřicet cínových dolů a pro jejich provoz bylo potřeba velké množství vody. Blatenský příkop je dlouhý 12 kilometrů. Jeho začátek najdeme u Božího Daru a vede přes Myslivny, Rýžovou, Bludnou do Horní Blatné, kde ústí do Blatenského potoka.
Stavba byla uvedena do provozu v roce 1544. Od té doby fungoval kanál nepřetržitě 400 let až do konce 2.sv. války. Po útlumu těžby rud na počátku 19. století přestala voda sloužit dolům a začaly ji využívat místní průmyslové podniky. Poslední velká obnova kanálu proběhla v letech 1995-2001. Na Blatenském příkopu se dochovala nebo byla obnovena řada technických zajímavostí - u začátku kanálu je to
z potoka od Božího Daru, zděné odlehčovací přepady v místech křížení s vodními toky pro regulaci množství vody v příkopu, lapače písku, které měly zabránit zanášení kanálu. Nejpozoruhodnějším prvkem je bezesporu dřevený akvadukt, který umožnil mimoúrovňové křížení kanálu s potokem. Podél celého kanálu vede naučná stezka s řadou zastavení. Na kole není sjízdná.

Myslivny (Förstrhäuser) - 23 km (rozc. s 2002)

Zaniklá osada se rozprostírala jednak podél božídarské silnice, jednak ve stráni podél cesty vedoucí od říčky Černá směrem k Božídarskému Špičáku (1115 m n. m.). Zatímco nejníže položené domy u Černé (dosud stojící) se nacházejí v nadmořské výšce okolo 960 metrů, domy pod Špičákem ležely ve výšce nad 1000 metrů. 13 domů patřilo před druhou světovou válkou pod Boží Dar, 5 domů pod Rýžovnu. Od roku 1961 jsou Myslivny součástí Božího Daru. Kdy byly Myslivny založeny někdy v 30. letech 16. století, kdy se rozrůstaly domy kolem hájovny umístěné na křižovatce silnic. Osadou probíhá již od roku 1540 Blatenský příkop. A také kolem Mysliven v údolí Černé se od 16. století rýžoval cín, o čemž svědčí četné rýžovnické kopečky zejména ve směru na Boží Dar.

Mezi první a druhou světovou válkou žilo v obou částech Mysliven kolem 120 obyvatel, kteří se živili převážně zemědělstvím, lesními pracemi a paličkováním krajek. V osadě byla jednotřídka, hostinec Zur Waldesstille, obchod se smíšeným zbožím, trafika a dva obchody s dřívím. Na přelomu 20. a 30. let v Myslivnách pobýval několikrát slavný řecký spisovatel Nikos Kazantzakis (Řek Zorba), který zde měl pronajaté dvě místnosti v domě Filipa Krause při cestě na Špičák. Za svého pobytu v Myslivnách Kazantzakis dokončil třetí verzi svého eposu Odyssus, který vždy považoval za své stěžejní dílo. Pobyt Kazantzakise připomíná památník na náměstí v Božím Daru, kam spisovatel často chodíval.

Po druhé světové válce byla většina domů Mysliven stržena. V roce 1954 byla v Myslivnách dokončena přehrada na říčce Černá, která zásobuje pitnou vodou Jáchymov.

Božídarské rašeliniště - 26 km (vstup na naučnou stezku)

U parkoviště je vstup na naučnou stezku Božídarské rašeliniště. Stezka vede po povalovém chodníku, místy dost úzkém a proto je na ní vjezd zakázán. Ale je možné kolo vést a po NS se tak dostaneme až na Boží Dar a nemusíme se vracet.

Národní přírodní rezervace je rozlohou (12 km²) největší rezervací v našem kraji. Božídarské rašeliniště je chráněno od roku 1965 a od roku 1977 je zpřístupněno naučnou stezkou. Rezervace chrání několik rašelinišť, horských luk, vřesovišť a lesních porostů v nadmořské výšce kolem 1000 m. Jedinečná příroda v rezervaci tvoří velmi krásný a působivý krajinný celek, který vznikl v důsledku dlouhodobého a rozmanitého historického využívání - lesnickým a zemědělským obhospodařováním a těžbou barevných kovů a rašeliny. Rašeliniště je biotopem mnoha chráněných ohrožených druhů rostlin i živočichů.
Od 18. století se zde těžila rašelina. Nejdříve bylo rašeliniště odlesněno a k odvodnění sloužila pravoúhlá síť odvodňovacích kanálů. Voda pak byla odváděna hlavním příkopem. Kvádry rašeliny (borky) se získávaly ručním rýpáním. Těžba rašeliny zde skončila definitivně za druhé světové války. Některá místa bývalé těžby jsou nyní zatopena.
Nejvyšší přírodovědnou hodnotu mají klečové porosty na rašeliništích, rašeliníkové smrčiny, význačné druhy mechorostů a horské květnaté louky. Největší botanickou zajímavostí rašeliniště je bříza zakrslá, velice starý druh, který je pozůstatek z poslední doby ledové na českém území. Bříza dorůstá nejvýše do 1 metru. Dnes je to typická rostlina severské tundry.

Boží Dar (Gottesgab) - 27 km (rozc. s 2008, 2005)

Dříve se prý zdejší osada jmenovala Wintergrün, ale není jisté, zda opravdu stála. Boží Dar roku 1533 založil a nazval po zdejších darech nitra země saský kurfiřt Jan Friedrich. Má opět renesanční šachovnicový půdorys. Je to nejvýše položené městečko v Čechách (1028 m.n.m.) a před Vánocemi zde razítkuje poštovní zásilky Ježíšek. Roku 1542 navštívil Boží Dar Martin Luther. Narodil se zde Anton Günther (1876 - 1937), krušnohorský písničkář a básník, má zde pomník s úryvky ze svého díla psaného pro laika naprosto nesrozumitelným krušnohorským nářečím. Roku 1808 město poničil požár, proto je tolik proluk mezi domy. Na náměstí se nachází kostel sv. Anny z roku 1771.

Bažídarská celnice - 28 km

Na Božím Daru býval celnice historicky až do roku 2004, kdy jsme vstoupili do Schengenského prostoru. Pak se celnice zrušila a komplex budov získalo město do vlastnictví. Boží Dar má záměr, že by tady mohlo vybudovat muzeum Krušnohoří a možná i nějaké zázemí pro turisty.

Klínovecké sedlo - 30 km

Zde na odbočce na Klínovec se dostáváme až na hranice Karlovarského a Ústeckého kraje. Pokud bychom ještě před výjezdem na sedlo, u Neklidu odbočili k větrným elektrárnám, tak kousek za nimi, na samé hranici se Saskem je krásný historický hraniční kámen. Odtud můžeme ještě odbočit na vrchol Klínovce (tj. vystoupat ještě 75 m), kde je nově zrekonstruovaná Klínovecká rozhledna s

a také možnost občerstvení.

Trasa 23 pak dál pokračuje silnicí do Ústeckého kraje.

TIP:
(odbočka 400 m)

Trojmezný hraniční kámen zde byl vztyčen roku 1729 ve výšce 1165 metrů na hranicích tří panství - Schönburgů, Schwarzenbergů a Šliků, které se tu stýkaly. První označení místa bylo už v roce 1677 tříbokým sloupem a kamenem. Při měření hranic v roce 1842 – 43 tu byly vyhloubeny hraniční příkopy, které jsou ještě dnes patrné. Němci kámen nazývají Dreiherrenstein, nebo Wappenstein.

Na pláni u silnice, v místě větrných elektráren, stávalo několik obytných domů, tvořících osadu Sonnenwirbelhäuser - Klínovec.

TIP: Klínovec (Keilberg) (odbočka 1,6 km)

Je nejvyšší horou Krušných hor - 1244 m. V roce 1884 byla na jeho vrcholu postavena 24 m vysoká osmiboká kamenná rozhledna a později (1897) i horský hostinec a poštovní stanice, které se během času několikrát přestavovaly. V roce 1913 měl hotel 80 lůžek, stáje pro 35 koní a garáže pro automobily. Klínovecká rozhledna je třetí nejvyšší rozhlednové místo v ČR (po rozhledně na Poledníku - 1315 m a po vyhlídkové plošině TV vysílače na Pradědu - 1492 m). V roce 2013 byla konečně opravena a zase slouží turistům. Nedaleko rozhledny ještě stojí od roku 1965 televizní vysílač (80 m), stejný jako je na Zelené hoře u Chebu.

V letech 1965-2014 byla v provozu sedačková lanovka z Jáchymova, která překonávala 428 m výškového rozdílu. Stejná lanovka je ještě v provozu z Holubova na Kleť (z r. 1961). Nyní ji nahradila nová čtyřsedačková lanovka s dolní stanicí posunutou více k Jáchymovu.

Pod Klínovcem - 30 km (rozc. s 3000)

Z rozcestí odbočuje cyklotrasa 3000 směřující do Loučné pod Klínovcem. Trasa je vhodná jen pro horská kola, ale jsou z ní krásné výhledy do údolí na Oberwiesenthal.

Hofberg (Háj rozc.) - 32 km (rozc. s 3002)

U rozcestí pod hotelem Nástup bývala před válkou horská osada s názvem Holfberg. Stávalo tu několik chalup a restaurace "Zum Holfberg". Osada patřila obci Háj (Stolzenhein). Většina původních domů už je přestavěna, nebo zanikla. Snad posledním domem v původní podobě zůstal asi jen penzinon Severka.

Dnes je zde největší sportovní areál české části centrálního krušnohoří - skiareál Klínovec. Nejvýraznější dominantou místa je hotel Nástup. Je pojmenován podle dolu Nástup Tušimice, který je jeho majitelem. Celý areál je využíván i v letní sezóně, kdy je možné lanovkou vyjet (i s kolem) na Klínovec a sjíždět po několika značených trasách k dolním stanicím lanovek. Říkají tady tomu Cyklistika bez námahy.

VIDEA:
Rolava - Sauersack, úpravna cínové rudy
Rolava - Tajná továrna v Krušných horách
Rolava - Ponurá historie Rolavy

Horní Blatná - Okolí města

Krušné hory - Živý kraj

Krušné hory - rozhledny

Krušné hory - má zem

Krušné hory - Sudety a zaniklé obce

Krušné hory - Sudety a zaniklá krajina

Krušné hory - hornický region

Boží Dar - Kostel sv. Anny

Boží Dar - muzeum

Klínovec - Downhill

Krušné hory - Meluzína