Popis cyklotrasy č. 2139

Délka trasy:   12 km (s odbočkami až 20 km)
Náročnost trasy: lehká
Nastoupáme celkem:  146 m
Povrch trasy: Převažují asfaltové cesty
Hustota dopravy: velmi nízká
Cyklotrasa je vhodná pro: crossová a trekingová kola

Cyklotrasa 2139 byla nově vyznačena v roce 2010 jako náhrada části starého okruhu č.VI v okolí Mariánských Lázní. Trasa začíná ve východišti cyklotras na Krakonoši u obůrky Hvozd a vede do Pramenů, kde se napojí na trasu 2135.

Průjezdní místa (PM):

Krakonoš, obůrka Hvozd - 0 km (rozc. s CT 2138 a 2284)
Krakonoš je oblíbené výletní místo nedaleko Mariánských Lázní. Z města sem vede kabinková lanovka a jezdí sem městský autobus. Celý areál převzal jméno podle první stavby zde realizované a to po hotelu Krakonoš.
Začátek naší trasy je hned vedle obůrky Hvozd, kde se chovají daňci a jeleni. Jsou tak zvyklí na lidi, že se nechají i pohladit a podrbat a
. Oblíbenou jejich lahůdkou jsou jablka, ale asi by se neměli krmit, alespoň je to tam napsané. Na pravém boku obory je posed, kam se můžeme posadit a připadáte si tam jako na čekané. Z levé strany je restaurace Berolina, která se dříve jmenovala Café Hochwald, po válce se přejmenovala na Hvozd a pařila Spolaně v Neratovicích.
Trasa pak pokračuje přes dvě rozcestí k Miniaturparku a hotelu Krakonoš.

Miniaturpark Boheminium - 0,3 km (rozc. s CT 2284)
Po levé straně cesty za plotem uvidíme zajímavé stavby v areálu, dříve nazývaném jako Miniaturpark. Najdeme tam modely známých staveb v Česku 25x zmenšené. Můžeme tu vidět třeba Karlštejn, Ještěd, nebo i starou letištní halu ve Sklářích u Mariánských Lázní a mnoho dalších. Do areálu je placený vstup (70 Kč) od hotelu Krakonoš. Otevřeno mají mezi 10 - 17:30od dubna do konce října. Park byl poprvé otevřen v roce 1999 a každý rok se v parku objeví nějaká novinka. V současnosti je zde  rozmístěno již přes 30 exponátů.

Hotel Krakonoš byl postaven v roce 1903 hoteliérem Georgem Zischkou a pojmenoval ho "Rübezahl". Objekt ve stylu
projektoval vídeňský architekt Arnold Heymann. Stavbu provedl stavitel z Kynžvartu Johann König a sponzoroval ji i Američan Busch, majitel pivovaru v St. Louis ( dnes Anheuser-Bush). Hotel se 140 luxusními pokoji a salóny doplňoval rozlehlý park s hřišti a tenisovými kurty. Park byl navržený parkovým architektem Carlem Gustavem Svenssonem, Švédem působícím ve Vídni, který byl autorem i Pohádkové cesty. Ta byla lemována postavami z pohádek v životní velikosti, z nichž se dochovala už jen postava Krakonoše za hotelem. Ve stráni pod hotelem vedla v malých serpentinách a mohli jsme tam vidět Jeníčka a Mařenku u perníkové chaloupky, nebo Sněhurku s trpaslíky. Pohádková cesta sem po léta lákala především rodiny s dětmi. Před první sv. válkou sem autem s oblibou jezdil i anglický král Eduard VII. se svou společností. Hotel měl vlastní autobusový spoj. 
Po válce byl hotel Krakonoš prodán a provozován akciovou společností. Za druhé války byly do hotelu přestěhovány starobince z Německa, po druhé válce nějaký čas sloužil Krakonoš jako ubytovna Jáchymovských dolů ze Zadního Chodova. Někdy kolem 1958 připadl Cestovní kanceláři mládeže CKM a v té době tu na místě dnešního Miniaturparku stála chatová osada. Později byla postavena naproti nová část hotelu ve tvaru trojúhelníku. Ta byla otevřena 1.července 1983, ale byla postavena tak nekvalitně, že již roku 1996 bylo nutno provést generální přestavbu. Stará historická budova hotelu Krakonoš je od roku 2000 mimo provoz pro velmi špatný stav budovy a od roku 2007 je v rekonstrukci.

Lanovka a jezdecký klub - 0,5 km
Nedaleko hotelu je horní stanice kabinkové lanovky. Ta vede od dolní stanice Koliba u sjezdovky a končí zde na Krakonoši. Rozhodnutí o stavbě lanovky padlo na počátku 80. let a zvolena byla pulzační kabinková lanovka slovenského výrobce Tatrapoma, tehdy první takovýto druh v republice. Stavba byla zahájena 1988 a rok nato dokončena. Uvedena do provozu byla až roku 1993, ale jezdila pouze jeden rok, pak byla zase odstavena. Až teprve v roce 1998, deset let od zahájení stavby, začal pravidelný provoz. Po rekonstrukci sjezdovky je lanovka v zimě využívána téměř nepřetržitě, v letní sezoně je zájem menší. Cena jednotlivé jízdy je 40 Kč a můžeme jet nahoru i s kolem. 
Krakonoš je i součástí zimního areálu v M.Lázních. K městu vede sjezdovka Krakonoška a je zde také východiště běžkařských tras. Dříve z Krakonoše vedla i bobová dráha a ještě v 70. letech se po ní dalo sjíždět ke Kolibě.
Naproti lanovce se nachází rozlehlý areál  jezdeckého klubu s restaurací a hotelem Lavada.

Kamzické jezírko - 1,2 km (rozc. s trasou 361)
Přijedeme na silnici do Závišína, odbočíme vlevo a hned u jezírka zase vpravo. Jezírko leží na potoce Hamelika hned u silnice. Původní název rybníka byl Wora-Teich (Bora-teich = rybník na cestě do borového lesa). V sedmdesátých letech se mu říkalo rybník doktorky Škorpilové, která tehdy v Mariánských Lázních záhadně zmizela a v rybníce byla po čase nalezena její kabelka, v ní peníze, šperky a doklady. MUDr. Škorpilová byla pracovnice Výzkumného ústavu balneologického, která se jako členka KSČ projevovala až nepřirozenou politickou horlivostí. Zda to byl jen úmyslný klam této spíše samotářské doktorky či opravdové politické zapálení, nikdo už nezjistí. Ráda měnila paruky i visáž. Za několik týdnů po jejím zmizení byl nalezen ve sklepě domu Eva na Ruské ulici (bývalé kanceláře PBH) oběšen její přítel, který v bytovém podniku pracoval. Pátrání po ní běželo v rozhlase i v televizi a šla pověst, že asi byla zavražděna a tělo hozeno do betonových základů, které tu pod Leningradem (dnes Monty) budovaly.  Až po čase se objevila její kabelka u tohoto rybníka. Pro koupání je tento rybník naprosto nevhodný. (Převzato z Hameliky)

Rozcestí na Kamzík - 1,3 km (rozc. s trasou 361)
Přejedeme po hrázi jezírka a u cyklorozcestníku pak naše trasa pokračuje vpravo ve směru na golf. Vlevo ale můžeme z trasy odbočit k bývalé kavárně Kamzík, dříve oblíbenou výletní kavárnu.

Kamzík (Forstwarte) - odb. z trasy 0,8 km
Kdysi velmi populární výletní kavárna Lesní vyhlídka na východním okraji města (v nadmořské výšce 750 m. n. Kavárna byla postavena v roce 1895 na místě patrového vyhlídkového pavilonu a od počátku byla pojata dosti velkolepě. V areálu se nacházel taneční sál, jídelní sály, tenisové kurty, kuželník a  také 25 metrů vysoká vyhlídková věž s 93 schody. Po druhé světové válce dostala restaurace jméno Kamzík a sloužila jako rekreační zařízení KNV Plzeň. U příjezdové cest uvidíme sochu kamzíka z r. 1956 na kamenném podstavci od Vítězslava Eibela z Mariánských Lázní.
Bohužel zlatá éra tohoto objektu je pryč. V současné době je areál po neúspěšné privatizaci v soukromých rukou a je ve velmi neutěšeném stavu. Přístup dovnitř byl donedávna zcela volný, což nenechalo v klidu okolní vandaly.  Jediné co se z areálu jakž takž zachovalo je právě rozhledna, i když výhled není příliš široký. Posledních několik let je objekt v soukromých rukou (údajně je majitel Kanaďan), objekt je uzavřen a hlídán bezpečnostní agenturou.

Golf - 2,3 km
Od jezírka vyjedeme na náhorní planinu, kde se můžeme pokochat už více jak 100 let upravovanou krajinou golfového hřiště. Golf Club Mariánské Lázně je příkladem klasického typu skotských a irských hřišť své doby. Vzniklo již roku 1905 a je tudíž nejstarším hřištěm na našem území. Hřiště bylo vybudováno pod vedením skotského profesionála Duiga.
18-ti jamkové hřiště se může zdát na první pohled snadné, při hře se však objeví řada nástrah, vyžadující přesnou techniku. Hřiště vzniklo z podnětu anglického krále Eduarda VII. Mariánské Lázně totiž patřily k jeho oblíbených místům a proto ho zde osobně založil a slavnostně otevřel dne 21.8.1905.
Golf klub Mariánské Lázně je jediný ve Střední Evropě, který se může pochlubit tak významnou minulostí. Klub se stal dějištěm nejvýznamnější světové amatérské soutěže - Evropského mistrovství amatérů družstev. Nesporným vyvrcholením historie klubu je získání práva užívat titul „Královský golfový klub“ (Royal Golf Club) velkorysým rozhodnutím britské královny Alžběty II. v roce 2003 a následnou návštěvou Jeho královské Výsosti prince Edwarda, hraběte z Wessexu.

Zde se nacházíme na okraji chráněné lokality. Jedná se o pramennou oblast, horní tok a nivu říčky Teplé, zasahující až k jejímu ústí do Podhorní nádrže. Součástí území jsou rezervace Prameniště Teplé, Sirňák a z jihovýchodu navazuje evropsky významná lokalita Horní Kramolín s výskytem hnědáska chrastavcového. Území rezervace tvoří mozaika podmáčených, rašelinných a slatinných luk, smrkových olšin a několika oligotrofních (chudých na živiny) vodních ploch. Nejcennějším biotopem jsou ostřicové louky, které hostí kriticky ohroženou bahničkou chudokvětou, silně ohrožený kruštík bahenní, toliji bahenní - ( rostlina roku 2010) a tuřici (ostřici) blešní. Velmi zajímavé jsou i zarůstající pastviny a podmáčené louky s vemeníkem dvoulistým, prstnatcem listenatým nebo ostřicí stinnou. Na smilkových loukách roste všivec lesní a arnika - prha horská. Ve smrkových olšinách je běžný lýkovec jedovatý.
Celé území bylo v minulosti využíváno jako pastviny, dnešní lesíky jsou většinou náletového původu. Převažují zde mozajkovité porosty smrkových olšin. Správa CHKO v současnosti extenzivně kosí luční porosty a odstraňuje část náletů tak, aby si území PR zachovalo otevřený charakter.

Polom, Alm - 3,9 km
Vystoupáme na Polom, do nadmořské výšky kolem 800 m. Zde v roce 1887 postavil polesný Heinrich Reiniger
a záhy ji prodal manželům Buxbaumovým. Roku 1913 koupili Alm manželé Löschnerovi, kteří kavárnu přestavěli na
, zavedli elektřinu, telefon, ústřední topení a postavili vlastní vodárnu. Löschnerovi kolem roku 1928 přistavěli u Almu postranní budovy a zůstali majiteli do roku 1945, kdy byli vysídleni.
Koncem léta 1937 navštívil Alm nový prezident ČSR dr. Eduard Beneš. Nebyl ale jediným panovníkem v kavárně. Už v dávnější době se zde zastavil anglický král Eduard VII. Když otevíral nedaleké golfové hřiště. Údajně se na Almu zastavil před druhou světovou válkou i španělský exkrál Alfons XIII.
Brzy po roce 1945 se dům přejmenoval na hotel Polom, který má k dispozici 20 lůžek. Zanedlouho se v něm ale zřídil domov důchodců. I když přes zimu to zde nebylo pro důchodce jednoduché, přesto tu penzisté vydrželi až do roku 1995. Nějakou doby zůstal Alm opuštěn a později byl prodán do soukromého vlastnictví. Nový majitel zahájil přestavbu domu, ale asi po roce stavbu zastavil.

Bezkyd (Sennhof) - odb. z trasy 0,4 km
Kavárník Buxbaum z Almu se úspěšně bránil konkurenčním snahám o postavení další kavárny a podařilo se mu prosadit, že na další stavbu na Polomu padla podmínka, že se zde nezřídí v žádném případě konkurenční kavárna.
Na to doplatili manželé Bremovi, kteří si zde také chtěli otevřít kavárenský provoz. Proto si zakoupili pozemky v lese pod kavárnou Alm a tam si v roce 1928 postavili dřevěnou kavárnu Café Sennhof. Rok nato však Karl Brem umírá a od Mizzi Bremové odkupují fungl novou kavárnu manželé Löschnerovi z nedaleké kavárny Alm. A tak provozují oba hotely - Alm i Sennhof. Personál obou kaváren obsluhoval ve stejných krojích. Roku 1945 byl penzion zkonfiskován, obdržel český název Bezkyd a národní správu. Do roku 1995 v něm byl, podobně jak v Almu, domov důchodců. Od té doby byl
a město jej prodalo mariánskolázeňskému občanovi. Ten si objekt pojistil a nechal jej uzavřený několik let. Na počátku 21. století Bezkyd do
a v poslední době se z gruntu přestavuje. Nebude už dřevěný, ale  zděný.

Na Polomu - 4,3 km
Zde na tomto plochém vršku zvaném Na Polomu se rozhodl polesný Heinrich Reiniger, po té co v roce 1893 prodal kavárnu Alm, postavit hospodářské stavení, která nazval (Marienhof) Mariánský dvůr. Když roku 1906 polesný Heinrich zemřel, zdědil dvůr Maxmilián Reiniger a rozhodl se 1907 dvůr prodal Bremovým z Mariánských Lázní, kteří pak tu zůstali až do roku 1945.
Dne 4. srpna 1912 zažila nedaleká Velká louka za Mariánským dvorem mimořádnou událost. Byla zde postavena veliká dřevěná tribuna. Přišlo se sem podívat tisíce zvědavců, aby poprvé spatřili letadlo na vlastní oči. Pilot Slaworossov na jednoplošníku Blériot tehdy předvedl start i zdařilé přistání za obrovského nadšení diváků.

Rozcestí U myslivny - 5,8 km
Na rozcestí trasa pokračuje vlevo, ale můžeme tady odbočit z trasy (vpravo) k Rájovské myslivně a pak se zase vrátíme na trasu.

Rájovská myslivna (Royauer Forsthaus) - odb. z trasy 1,2 km
Původně to byla fořtovna, jak se domku pro lesníky dříve říkalo (z německého forst), dnes by se dalo říci lesovna. Postavená byla v roce 1850 a později k ní přistavili kavárnu
. Patřila k Raušenbašskému revíru (Raušenbach jsou dnes Sítiny) na okraji Císařského lesa a časem se stala výletním cílem lázeňských hostů. Je také zmiňována v průvodci od H. Kische "Marienbad und seine Umgebung" z roku 1898.

Nimrod - 7,0 km  
Kdysi slavná a oblíbená kavárna Nimrod byla otevřena 28. dubna 1907 a již v září téhož roku ji navštívil anglický král Eduard VII. Za 2. světové války byla kavárna Nimrod obsazena vojáky. Kolem roku 1955 byla kavárna přejmenována na zotavovnu Žukov a léčily se zde děti. Později se však vrací k původnímu názvu. Dlouho pak sloužila jako rekreační středisko Dopravního podniku města Prahy. Po revoluci se dostal Nimrod do soukromých rukou a ještě roku 2003 byl provozu jako restaurace a penzion. Asi od roku 2006 je uzavřen a postupně devastován vandaly.

Smraďoch - 7,5 km
Do přírodní rezervace je vstup z parkoviště a je označen cyklosměrovkou jako odbočka z trasy. Pokud návštěvu Smraďochu nechceme vynechat, tak můžeme využít stezku pro vozíčkáře, kudy se projet i na kole. Není tam vjezd zakázán, ale je potřeba jet opatrně, zvláště při pěkném počasí, kdy je tu hodně pěších kolegů a občas i vozíčkářů. Vlastní naučná stezka není delší jak 100 metrů a vede po dřevěném chodníku. Tam ale už raději půjdeme pěšky. Na trase jsou dvě vyhlídkové plošiny (výhled na mofetový štít - bahenní sopky a na vývěr plynů v Zeleném jezírku).
Z rezervace se nemusíme pak vracet zpět k parkovišti, ale můžeme pokračovat lesní pěšinou po modré značce ke kyselce. Asi po 0,7 km uvidíme altánek s volně přístupným vývěrem 
. Za kyselkou se pak napojíme na asfaltovou silničku a po odbočení vlevo dojedeme zase na naší trasu.

V roce 1975 pátral ve Slavkovském lese pražský knihovník Bohumil Broukal po trase královské stezky, zvané Via regia ( nejstarší a nejdelší obchodní cesta Evropy). Nedaleko stezky, která vedla hlubokým lesem od kynžvartského hradu až k obci Sítiny, narazil spolu s místním historikem Zdeňkem Buchtelem na malý kruhový val. Pravděpodobně se jim podařilo najít významnou historickou památku. Již dříve na Chebsku objevili němečtí badatelé Karel Alberti z Aše a Anton Gnirs na počátku 20. století několik kruhových valů, v jejichž středu je zemní ostrůvek obklopený dokola příkopem a nazývali je ringvaly. Roku 1996 zkoumal Nimrodský ringval archeolog Pavel Šebesta z Chebského muzea a domníval se, že tu stála malá tvrz. Po roce 1976 německý název ringval z různých příčin nevyhovoval a častěji se psalo o tvrzišti, nebo strážišti. 
Bohužel ringval stojí stranou pozornosti a pomalu mizí i sporé zbytky tohoto zajímavého výtvoru dávných generací. Od doby objevu Nimrodského ringvalu vyrostl v západní části vnějšího náspu lesík a tak je stále méně a méně patrný.
Ringval nejdeme po levé straně silnice, kde ji přechází červená pěší značka.

Rozcestí pod Vlčkem - 10,0 km
Od ringvalu ještě vystoupáme na výšku 835 m a pak už nás čeká příjemný sjezd až na konec naší trasy v Pramenech. Nenecháme kolo ale příliš rozjet, protože na rozcestí pod Vlčkem uděláme ještě jednu odbočku (po modré), kde ještě budeme stoupat pod vrchol Vlčího kamene. Odbočka je sice označena směrovkou, ale jen ve směru od Pramenů, tak ať ji nemineme.

Vlček (Wolfstein) - odb.z trasy 600 m
Nahoře pod Vlkčem toho sice moc neuvidíme, ale historie místa je velmi zajímavá a bohatá. V zatáčce pod vrcholem je lesní odbočka vpravo po zanikající cestě, která dříve vedla k výletní restauraci Wolfstein. I když restaurace zanikla hned po válce, můžete tam ještě dnes najít spousty reliktů a staré opěrné zdi zaříznuté do úbočí kopce.
Pokud budeme pokračovat dál po silnici, přijedeme do míst, kde býval ještě v 90. letech muniční sklad posádky z Klimentova. Poznáme ho podle navršených ochranných valů zeminy, kde na těch rovných plochách stávaly budovy. Dnes je celý vrchol Vlčího kamene chráněná přírodní rezervace.
Odtud se pak vrátíme dolu na naší trasu.

VVT Prameny - 10,2 km
Pokračujeme dál na Prameny, ale jen na okraj lesa. Dostáváme se zde do míst, kde byli od roku 1947 rozmístěni vojáci. Několik let po válce byl Slavkovský les totiž vyhlášen za vojenský výcvikový tábor Prameny. Kromě obce Prameny, kde měli vojáci velitelství, byly v něm všechny vesnice bezostyšně zbořeny. V polovině 50. let pak Slavkovský les vojáci opustili a přemístili se na Doupov, kde pokračovali v likvidaci dalších vesnic a měst. Slavkovský les se z toho dosud nevzpamatoval a do dnes patří mezi nejopuštěnější místa v Česku. Ale všechno špatné je k něčemu dobré, a tak tu dnes můžeme najít unikátní přírodu a objevovat stopy starého osídlení a zaniklých památek. V roce1974 byla ve Slavkovském lese vyhlášena CHKO.
Když otevřeme letecké
, tak můžeme porovnat stav z let 1952 a 2010. Na starém snímku vidíme rozmístění jednotek a také ještě fungující Alžbětínské lázně, koupaliště a chovný rybník, kde se lovili pstruzi pro restauraci Wolfstein. 

Když budeme pokračovat v jízdě do Pramenů, můžeme po pravé straně silnice sledovat mokřadní louky porostlé ojedinělými smrky. Jedná se o přírodní rezervaci Mokřady pod Vlčkem s výskytem vzácných druhů rostlin.

Prameny (Sangerberg), rozcestí - 11,5 km (rozc. s CT 2135)
Dostáváme se na konec naší cyklotrasy. Zde na rozcestí se napojíme na trasu 2135, po které se dostaneme buď do Kynžvartu na vlak, nebo do Krásna a pak dál po trase 362 do Lokte. 
Tato část obce Premenů bývala dříve (před koncem 2. sv. války) lázeňskou čtvrtí. V okolí bývaly vývěry několika kyselek a nedaleko odtud (ve směru na Kladskou) se nacházely Alžbětiny lázně. Na konci 90.let zde obec nechala udělat 17 zkušebních vrtů a zkoumala se zde vydatnost pramenů pro případné postavení stáčírny minerální vody. Měla o ně zájem firma Magnezia, ale ta nakonec postavila stáčírnu v nedalekém Mnichově. Obec i vykoupila mnoho pozemků a zadlužila se natolik, že na ní byla uvalena exekuce. Starosta na půl roku onemocněl a na radnici byl pak dosazen státní správce. Protože se při posledních volbách nenašel jediný kandidát do voleb, byl na radnici dosazen již třetí státní správce. Prameny dluží okolo 90 milionů a správci už prodali většinu majetku obce. Video z prosince 2009. Od jara 2012 se ale situace změnila. Proběhli úspšně volby a maladá a odvážná starostka Michala Málková úřaduje z domova, protože radnice byla vydražená a prodaná.

Výjimečné klimatické podmínky zde v Pramenech a bohaté vývěry minerální vody se zasloužily v roce 1872 o vznik lázní. Byla postavena krásná lázeňská budova a nesla jméno Alžbětiny lázně. K léčebným kůrám se využívaly tři prameny vyvěrající v bezprostřední blízkosti lázeňské budovy - Vincentův, Giselin a Rudolfův (později Juliův).
Po první světové válce koupil již upadající lázně Julius Meinl, který přistavěl zadní trakt a nechal vyčistit Rudolfův pramen, který pak přejmenoval na Juliův. Ve 20. letech po několika neúspěšných sezónách ale prodal lázně do vlastnictví akciové společnosti Porcelán Karlovy Vary. Ta využívala lázeňskou budovu jako  plicní sanatorium pro nemocné zaměstnance. Po roce 1945 ještě krátce sloužily lázně jako plicní sanatorium, ale po vniku VVT se zde umístilo velitelství tábora. Když vojáci z Pramenů odešli, využívaly budovu Jáchymovské doly jako ubytovnu. V roce 1967 zde byl zřízen domov důchodců. Ale podmínky pro ně tu byly velmi nehostinné. Neustálé výpadky kotelny a elektřiny, nedostatek teplé vody a hlavně beznaděj způsobily, že se mnozí důchodci uchylovali k pití alkoholu. 
V roce 1985 domov vyhořel a obyvatelé domova se vystěhovali. I když byl objekt částečně rekonstruován, nenašlo se pro něj využití a budova padla za oběť vandalům a zlodějům. Do budovy začalo pršet a destrukce rychle pokračovala. Nakonec musela být budova stržena a tím byla pohřbena i historie zdejšího lázeňství. Některé prameny zanikly a dnes už se nenapijeme ani z Vincentova ani Giselina pramene.

 
Datum aktualizace 1. 10. 2010 - 12:12