Domů Témata Turistika a volný čas Cyklistika Cyklotrasa č. 2177 Cheb, CHETES - Dolní Pelhřimov - Pod vodojemem

Cyklotrasa č. 2177 Cheb, CHETES - Dolní Pelhřimov - Pod vodojemem

Délka trasy: 3 km (s odbočkami až 6 km)
Náročnost trasy: Lehká
Povrch trasy: Zpevněný asfaltový nebo štěrkový povrch
Doprava: Minimální provoz
Cyklotrasa je vhodná pro:  Tustická kola (trek, cross)

Průjezdní místa (PM):

 Cheb, Chetes - 0 km (rozcestí s trasou 36)
Je to asi nejzajímavější značená cyklotrasa na Chebsku. Toto cyklistické rozcestí je pojmenované jako "U Chetesu", ale jinak se tomu zde říká Na Vízu. Někde naproti parkovišti tu kolem roku 1850 stála kaple sv. Trojice - Dreifaltigkeits Kapelle. Přes železniční trať zde byl po válce postaven nový , který byl zničen při osvobozování Chebu 26.4.1945. V těchto místech totiž probíhaly největší boje americké armády na území celého Československa. V areálu dnešního Chetesu bývala do 90.tých let armádní kasárna motostřelců "Na Vízu“. Nad areálem kasáren, směrem na Svatý Kříž se nacházelo pěchotní cvičiště a na konci cvičiště bylo palebné postavení protiletadlového dvojkanónu s hlavněmi namířenými na Německo. Byla tam stálá obsluha a stráž, která sídlila v malé strážnici. Ještě dnes zde najdeme zarostlé okopy a . Cyklotrasa začíná na rozcestí u Chetesu a směřuje na Pelhřimov. Ale než se po ní vyjedeme, můžeme se ještě vrátit kousek směrem do centra ke klášteru sester sv.Kříže.
Vidoe ČT - Cheb a Valdštejn

Klášter patřil řádu Kongregace milosrdných sester sv. Kříže. Kořeny Kongregace jsou pevně spjaty s řeholí sv. Františka z Assisi. Zakladatelem řádu byl kněz a kapucín Theodosius Florentini (1808 – 1865), který položil základy této charity ve Švýcarsku. Jeho radostně prožívaná dobrovolná chudoba se stala životním stylem Kongregace (to je řeholní instituce, jejíž členové skládají slib). Jejich řeholním oděvem je černý nebo šedý hábit s křížkem kongregace a černý závoj.
Milosrdné sestry v Chebu zpočátku (od r. 1868) sídlily v malém bytě v Kamenné ulici. Již roku 1870 založily dívčí školu v Hradební ulici (dnes 4.ZŠ), ze které se později stala veřejná škola. Ta se pak stala základem školství v Chebu. Od roku 1878 převzaly sestry také péči o nemocné v místní nemocnici na náměstí Baltazara Neumanna a následně v nové budově na kraji města. Později, v roce 1897 začaly sestry pečovat i o staré lidi v chorobinci u Myslivny (CT 2243). Od 1.sv. války sestry vychovávaly zdravotnický personál pro celé severozápadní Čechy. Do roku 1914 zde postupně vybudovaly celý komplex budov s učitelskými a vychovatelskými ústavy a také svůj klášter. V červnu 1916 získaly velkostatek v Paliči, který jim sloužil ke zlepšení zásobování.
Vzhledem k tomu, že jejich komplex v Hradební ulici nebylo možné z prostorových důvodů dále rozšiřovat, vybudovaly Milosrdné sestry v letech 1930-33 v ulici 17. listopadu nový, rozsáhlý velkoryse projektovaný moderní klášter o 800 místnostech. Jeho součástí byl kostel Nalezení sv. Kříže ve stylu novorománské baziliky, vysvěcený byl 24. 9. 1933. Nejmodernější chebský kostel vyzdobily hodnotné umělecké práce místních umělců. Jedná se snad o největší novodobý klášterní komplex v západních Čechách. V Chebu dokonce sídlilo vedení české provincie řádu Milosrdných sester. Klášter byl v provozu až do roku 1948, kdy byly církevní řády státem zrušeny. Klášter pak obsadila nově vzniklá pohraniční stráž a postupně se zde vybudovalo velitelství brigády, které řídilo pohraniční roty od Lubů až po Tachovsko. V 90. letech, když vojáci klášter opustili, vrátil se do rukou řádu, ale ten ho nakonec prodal soukromé firmě. Jeden čas byla v zadní části kláštera i kolej chebské ekonomické fakulty. Současný stav kláštera je již velmi kritický.
Působení řádu v Chebu bylo pro město velmi prospěšným činem. Bohužel po jejich záslužné práci zůstal ve městě jen chátrající klášter a náhrobek sester na městském hřbitově s vedlejším hrobem učitelů ústavu. Informace o historii kláštera poskytli - Mgr. Alena Koudelková z chebského muzea a archivář SUAS pan Petr Beran. Video YT - Ohrožené památky Karlovarského kraje.
Od kláštera se vrátíme na začátek cyklotrasy a vyrazíme směrem na Pelhřimov.

 Dolní Pelhřimov (Unter Pilmersreuth) - 1,6 km
Obec prvně vzpomínaná již koncem 13.století, byla za Nothaftů rozdělena na několik částí. Vystřídalo se zde více vlastníků, ale nejdéle se zde drželi Elbognárové. Posledními majiteli obce byli Pitzelové, město Cheb, klarisky a řád křížovníků z Chebu. Ve vsi existovala gotická tvrz, zřejmě ze 14.století. Asi počátkem 18.století byl na místě tvrze vystavěn zámek s poplužním dvorem. Kolem zámku se rozprostírala velká zahrada, ohraničená zdí a živým plotem a také částečně vodním příkopem, pozůstatkem ze staré tvrze. Kde přesně zámek stál se už neví, byl zbořen koncem 19.století.
Severně od vsi, na Břehnickém potoce býval Kalertův mlýn (Kahlertmühle) a jižně byl druhý mlýn (Ranzenmühle). Ve vsi zůstal zachován, ale stavebně již hodně pozměněn,  , které ve vsi stály. Naproti němu, přes cestu, můžeme vidět domek s voliérou, kde majitel chová cizokrajné ptáky.
Pak pokračujeme po cyklotrase na rozcestí pod vodárnou.
 Vodojem sv.Anna -  3,0 km (rozcestí s trasou 2164)
Tady na rozcestí s cyklotrasou 2164 (Přehrada Skalka - Pomezí), již naše velmi krátká cyklotrasa končí. My ale můžeme pokračovat ještě dál a přes Horní Pelhřimov dojet až na Zelenou horu a navštívit další památky. Odbočíme vlevo, kousek jedeme po cyklotrase 2164 a na kraji bývalé vsi Horní Pelhřimov odbočíme vpravo na sv.Annu.

Horní Pelhřimov byla sice malá, ale rozlehlá obec asi se 150 obyvateli. Bývalo tady osm hospodářských dvorů a zámeček s poplužním dvorem. V budově zámečku později vznikla výletní restaurace a do roku 1945 se jmenovala "U Železného rytíře". V roce 1850 se Pelhřimov stal samostatnou obcí a patřily k němu osady Dolní Pelhřimov, Horní Hraničná, Křížový Kámen a osady Boden a Svatá Anna. Díky rozhledně, poutnímu kostelu a vyhlášeným hostincům se postupně z Pelhřimova stalo vyhlášené výletní místo. V roce 1939 byli v Bodenu sedláci ze všech tří statků vystěhováni, vzniklo zde vojenské cvičiště a osada prakticky zanikla. Po válce a vystěhování obyvatel se Horní Pelhřimov již nedosídlil, bylo zde zřízeno hraniční pásmo a v roce 1960 byla obec oficiálně zrušena. Do současnosti zůstaly v bývalé obci jen asi dva původní domy. Stará stodola byla opravena a slouží pro podnikání. V jejím půdním prostoru byl zřízen holubník a na jeho zahradě můžeme vidě.
Odbočka na Svatou Annu je hned na okraji obce a je označená směrovkami.

  Svatá Anna - (odb. 1,2 km)
Po odbočení přejedeme pole s úchvatným výhledem na  a v následujícím lesíku již narazíme na pozůstatky po dříve slavném poutním kostele Svaté Anny. Město Cheb postavilo v roce 1518 na tomto místě nejdříve kapli nazývanou Kalvárie. V roce 1691 byla přestavěna na kostel a přilehlá poustevna na faru a později byl u kostela zřízen i hřbitov. Kolem roku 1787 patřilo farnosti 5 obcí v okolí. V roce 1802 byla v blízkosti  kostela a fary postavena dokonce i škola. Po válce po odsunu Němců se Svatá Anna téměř vylidnila. V roce 1948 se ocitla v hraničním pásmu a kolem roku 1951 školu i faru obsadili pohraničníci a vznikla zde pohraniční rota Svatá Anna. Pohraničníci zde sídli do roku 1960 a když Svatou Annu opustili, začala její devastace. Během 60tých let pak byly všechny domy i kostel zbořeny. Jediné co dnes připomíná bývalou osadu je sloup z  v 1.světové válce, na němž byla původně socha jezdce. Z mohutného kostela zůstaly jen . V roce 1992 bylo místo bývalého hřbitova sv. Anny   a byly zde rozmístěny nalezené .
Cestou, která nás dovedla ke Svaté Anně, budeme pokračovat dál na vrchol Zelené hory.

  Bismarckova rozhledna - (odb. 2,1 km)
Před vrcholem, na kraji lesa, narazíme na závoru, kterou objedeme a zanedlouho se nám v průseku po levé straně cesty vztyčí kamenná krasavice - Bismarckova rozhledna. V historii Zelené hory se na jejím vrcholu objevují čtyři věže. První z nich byla čtrnáctimetrová dřevěná vyhlídková věž, kterou nechal postavit chebský okrašlovací spolek v roce 1891. Věž zde stála 18 let a v roce 1909 musela být pro špatný stav konstrukce zbourána. Ještě téhož roku v květnu byla v Chebu vyhlášena veřejná sbírka na stavbu nové rozhledny a v létě se již začala stavět nová, kamenná rozhledna. Stavbu provedl zedník Georg Zuber z Lipoltova podle plánů Rolfa Beiera. Slavnostně otevřena byla již 3.10.1909 a tyčila se do výše 18 metrů. Původně se měla jmenovat Nová rozhledna na Zelené hoře, ale později si Všeněmecká strana prosadila její přejmenování na Bismarckovu rozhlednu na počest sjednotitele německé říše Otto Bismarcka. Věž byla vyzdobena jeho plastikou a kolem schodů byly připevněny se jmény členů stavebního výboru. Po roce 1948 byly ale všechny odkazy na Bismarcka z rozhledny odstraněny.
Na světě existuje v současnosti ještě přes sto Bismarckových věží a z toho jsou tři v Česku. Jedna je zde na Zelené hoře, druhá je nejzápadnější rozhledna Čech na Háji u Aše a třetí je Tanečnice, pro změnu nejsevernější rozhledna Česka. Po roce 1848 byla Zelená hora začleněna do zakázaného hraničního pásma a na rozhlednu se na dlouhých 40 let zapomnělo. Znovu objevena byla po revoluci 1989. Na několik let byla zpřístupněná veřejnosti, než byla pro nebezpečnost uzavřena. Až v roce 2005 byla provedena její rekonstrukce. Od té doby opět slouží pro potěchu ducha všem příchozím. V roce 2009 bude slavit 100. výročí své existence. Pár metrů od rozhledny stávala další z věží - vojenská hláska.
Hláska byla postavena na Zelené hoře jako poslední věžová stavba. Vidové hlásky sloužily pro potřeby socialistické armády v systému protivzdušné obrany státu, aby vykrývaly slepá místa, kam "neviděly" radiolokátory. Původně byla hláska zřízena na Bismarckově rozhledně, protože z ní byl dobrý výhled na západ od Zelené hory. Rozhledna byla provizorně upravena prosklenou  . Nová hláska pak byla postavena až v roce 1988. Ze všech čtyř věží tu hláska stála nejkratší dobu, protože už počátkem 90 let byla demontována. Byla to standardní pozorovací hláska s označením PH 151 a byla součástí 55. radiotechnického praporu Kříženec u Plané. Hláska byla kovové konstrukce o výšce asi 30 m. Sloužili zde nepřetržitě vojáci, kteří měli za povinnost sledovat všechny letouny v okolí Zelené hory a hlásit je na Kříženec. Stála nedaleko rozhledny a dnes tu z ní zůstal jen základový betonový kvádr, který dosahuje dvoumetrové hloubky pod zem. Protože ho už odtud asi jen tak někdo nedostane, zůstane tu zřejmě navěky. V současnosti je upraven na s ohništěm. Fotografie hlásky je zde uveřejněna s laskavým svolením autora - pana Radka Míky.
Cesta kolem rozhledny pak pokračuje dál k novější telekomunikační věži.
  Zelená hora (Annenberg) - (odb. 2,6 km)
Cesta končí před branou oploceného areálu . Je velká škoda, že není pro běžného smrtelníka přístupná. Útěchou nám můžeme být jen představa, jaký by z ní byl asi nádherný výhled.
Věž byla postavena v šedesátých letech, východně od Bismarckovy rozhledny, v pořadí jako třetí věž. Ta měla vyřešit problémy s příjmem rozhlasového a TV signálu v chebské kotlině. Jenomže mezinárodní instituce schválily v roce 1966 na Zelené hoře vysílač jen s výkonem pouhých 300 W a navíc směrem na Německo muselo být vyzařování sníženo na minimum. Přesto se zelenohorský vysílač začal v roce 1966 stavět a dokončovací práce probíhaly až do roku 1973. Vysílání zahájil ve stejný den, hodinu i minutu společně se svým dvojčetem na nedalekém . Málokdo si při pohledu na věže uvědomí, že jsou obě úplně stejné. Zelenohorský vysílač byl slavnostně spuštěn 3. ledna 1970.
Odtud se musíme vrátit zpátky do Horního Pelhřimova buď stejnou cestou, nebo můžeme vysílač objet po polní cestě (vede vpravo kolem oplocení), která se napojí na tu původní na kraji lesa u závory pod rozhlednou. Sjedeme dolů do Horního Pelhřimova a po cyklotrase 2164 můžeme dojet do Chebu.

 

 

 

Datum aktualizace 5. 11. 2006 - 18:24