Přelom dubna s květnem se obyvatelům Domova pro seniory Hranice velice líbil. Víc a víc se mohli vyhřívat na sluníčku, mnohé z nich táhlo jarní sluníčko na procházky.

Mnozí také přicházeli sem: v sobotu 28.dubna Domov navštívil pan farář Kučera s německými přáteli. Přijeli sem zazpívat, potěšit malými dárky, pozdravit se a popovídat si se známými, protože se za ty roky setkání již s mnohými babičkami a dědečky znají.

V pondělí třicátého přišli další přátelé, příbuzní a známí. Všichni se těšili na tradiční táborák s opékáním buřtů a překvapením. Protože studeně foukalo, sestřičky pečlivě nachystaly deky a pomohly méně pohyblivým starouškům s teplým oblečením.

Každý host byl při uvítání ozdobený veselým papírovým sluníčkem, zavěšeným na krk, u stolů všechny čekalo bohaté pohoštění. O jeho pestrou nabídku se postaraly šikovné hospodyňky z řad hostů a sestřiček, které napekly a donesly spoustu dobrot. V altánku se usídlili muzikanti, pánové Mudrák a Kinčeš, setřičky chystaly rošt na opékání buřtíků a zbývalo jen to veliké překvapení.

Když pan ředitel Ing.Libor Syrovátka celé shromáždění přivítal a slíbil, že v programu vystoupí i tancující kůň, vypadalo to skoro jako vtip. Jenže potom přijel pan Slouka s přívěsným vozíkem a opravdový, živý kůň na sebe rázem přitáhl všechnu pozornost. Šestnáctiletý arabský hřebec Tensi předvedl hodně zajímavých kousků. Pan Slouka představil jezdkyni Annu Brancovou a upozornil na zvláštnosti drezúry. Tensi prý dřív jezdíval parkúry a dlouho žil jako většina jeho druhů, ale nyní se naučil reagovat na pokyny bez uzdy a udidla, jenom podle doteků a slov. Zkrátka se dává větší prostor jeho inteligenci a chuti ukázat, co umí. Tensi skutečně zatancoval, jak bylo slíbeno, do rytmu a elegantně, i s otočkami.

Podle toho, jak se spokojeně rozhlížel po divácích, společnost i potlesk se koníčkovi velmi zamlouvaly.

Po něm ukázali trochu jiný tanec dva šikovní mladí mužové z řad hostů. Byli celí rozpačití, když se měli představit, takže prý jen, že přišli s panem Vávrou. Ale řádit ve stylu break dance uměli dobře. Někteří důchodci jen vrtěli hlavami, jaké že akrobatické kousky ti mladí dneska musejí ovládat, aby si pořádně zatancovali.

Muzika hrála až do konce, buřtů bylo hodně a spokojenosti ještě víc. Nechybělo tu snad nic, co k tomuhle dni patří, protože  pánové z výboru obyvatel pro své krásné místní děvuchy ozdobili a postavili moc pěknou májku -  a u altánku postávala i patřičně vyšňořená figurína čarodějnice.

Dědečkové a babičky na událost vzpomínají ještě teď a těší se, že v téhle příjemnější, světlejší části roku užijí podobných radostí víc.

(Listy Ašska, 9.května 2007)