Náš Domov pro seniory je otevřené zařízení, odkud mohou lidé jezdit na návštěvy a výlety podobně, jako tomu bylo v jejich dosavadním životě. Slouží svým obyvatelům celý, mimo prostory zázemí, kde parcují zaměstnanci. To znamená, že obyvatelé nemohou vstupovat do kuchyně, kotelny, sklepů, skladů, garáží a dílen, čističky vod a podobně. Tím se nelišíme od jakýchkoliv jiných provozů, se kterými se setkáváte v běžném životě. Všichni musíme respektovat, že do některých míst vstupují pouze lidé povolaní, kteří znají všechny předpisy o bezpečnosti práce, znají zdejší techniku a mají  zodpovědnost za všechny věci.
Naopak jsou tu pro všechny  obyvatele přístupné všechny společenské místnosti, knihovny, vařič v prvním patře, počítače v přízemí, jídelna, terasa na posezení, toalety a koupelny. Nezáleží na tom, na jakém patře je člověk ubytovaný, může se volně pohybovat po celém Domově.
Dbáme  však na to, že pokoje, které se zamykají při odchodu posledního "domácího",  zůstávají soukromým pokojem. To znamená, že i návštěvy příbuzných sem vstoupí pouze se souhlasem spolubydlících. Nedoporučujeme vzájemné návštěvy obyvatel na pokojích, protože k setkání mohou využít mnoho jiných prostor. Přítomnost "cizí" osoby na pokoji znamená nepohodlí pro ostatní spolubydlící.  Prosíme tedy, aby to měl každý obyvatel na paměti a snažil se být ohleduplný.
Naši obyvatelé rádi posedávají na terase nebo lavičkách a volně chodí po okolí. Pokud se chtějí projít v okolí Domova, je rozdíl mezi procházkou na dohled, tedy  v těsném okolí a mezi procházkou do města nebo lesa. Procházku delší, do lesa nebo města, je nutné ohlásit "sestrám", tedy pracovníkům ve službě.
Pokud někdo plánuje výlet do města, například s návštěvou, je samozřejmé, že svůj záměr ohlásí včetně očekávané doby návratu, aby mu služba mohla poskytnout léky do návratu a zaznamenat si odchod. Není to nic zvláštního, takové přípravy jsou běžné v každé domácnosti.
Pokud někdo jede ne více dnů pryč, ohlásí odchod nejméně jeden den, ale nejlépe tři dny předem, aby bylo vše připraveno včas. Na návštěvě se může leccos změnit, například se může prodloužit - každou změnu potřebujeme znát. Stačí zatelefonovat do Domova, případné problémy se vyřeší.
Z Domova jezdí naši obyvatelé také na kontroly k lékařům, včetně dalekých cest jako na kliniky v Plzni nebo Praze. Tyto cesty se plánují také, většinou je domlouvají (včetně sanity) sestry po doporučení lékaře a obyvateli vysvětlí, co a jak. Respektujeme, pokud obyvatel tuto cestu odmítne, můžeme si popovídat o jeho obavách, důležité je vždy jeho přání a potřeby. Ani doporučení lékaře není povinné splnit - ovšem s možnými následky by měl být každý seznámen a srozuměn.

Jak vypadá všední den našich obyvatel?
Kolem půl sedmé ráno začíná péče o méně pohyblivé obyvatele, kterým je nutné pomoci i s ranním umýváním. Záměrně nemyjeme a neoblékáme všechny, poskytujeme především pomoc a podporu, aby zůstali co nejvíce soběstační a cítili uspokojení z toho, co zvládnou i při svých omezeních.
Do půl osmé (všedního dne) je možné objednat si nákup u sociální pracovnice, výjimečně na ošetřovně. Protože je náš Domov vzdálený od nejbližšího obchodu, vyřizuje nákupy obyvatel náš řidič během pochůzek. Stačí tedy přijít, povědět, co potřebujete, složit do obálky peníze nebo si na ně vybrat z uložených (o tom píšeme dále). Nákupy bývají přivezeny po snídani, během dopoledne.  Tímto způsobem můžete platit také složenky, inkaso, posílat poštu atd.
Před snídaní se provádí také většina ošetření, např. podání inzulínu, kapek a podobně. Díky službám zdravotních sester  se tu v pohodlí a bez cestování mohou udělat i náběry krve, které nařídil lékař.
Do osmi hodin si lidé na jídelně mohou číst časopisy nebo noviny, povídat si, chodit se svými problémy za sociální pracovnicí. Potom je roznášena snídaně podle toho, jakou kdo potřebuje dietu. pečivo si většinou může každý určit, jen lidem s přísnější dietou připomeneme menší vhodnost například chleba.
Protože není povinné být na snídani přesně v osm hodin, mají naši obyvatelé "svá" místa u stolů, kde jim vydané jídlo zůstane do jejich příchodu. Při ranním odjezdu k lékaři nebo domů může obyvatel dostat jídlo a pití s sebou, to se vždy domluví podle konkrétní situace.
Dopolední svačina je rozdávána již při snídani, je to ovoce nebo zelenina.
Během dopoledne si přítomní obyvatelé čas tráví podle své chuti. Pracovníci s nimi domlouvají koupání, někteří obyvatelé potřebují další ošetření, v úterý a čtvrtek je připravován program. Lidem na lůžku se věnují pracovníci zvlášť, také pro ně vymýšlejí způsoby, jak jim ukrátit čas. Někteří lidé využívají možností práce s počítačem, luští křížovky, čtou knihy, sledují televizi, povídají si u kafe nebo tráví čas venku.
Ve dvanáct hodin se opět rozdává oběd a  po něm opět nastává čas péče o ty, kdo potřebují více pomoci. Většina obyvatel odpočívá, takže je některým pomáháno s ulehnutím.  Ani tato "doba klidu" není povinná, jde pouze o příjemný zvyk většiny obyvatel. Během odpoledne se koupají další obyvatelé, podle dohody s pracovníky.
Ve tři hodiny odpoledne nastane čas na odpolední svačinu a v půl páté se rozdává večeře. Lidé s cukrovkou mají ještě druhou večeři kolem osmé.  Na přání obyvatel jsme zavedli teplé večeře několikrát týdně, tři až čtyřikrát. Všechno jídlo se vaří v naší kuchyni, domácky, střídají se různá jídla. Od řízků, španělských ptáčků, pečených mas až po pomazánky, sladké koblihy, buchtičky s krémem, kaše, zeleninová jídla a guláše.  Pokud někomu nevyhovuje nějaké jídlo, oznámené na týdenním jídelním lístku, může si dohodnout jinou přílohu, nakrájení nebo namletí, případně mixování jídla. Při zažívacích potížích můžeme okamžitě nasadit dietu.
Po večeři přichází čas další péče o ty, kdo potřebují pomoci s ukládáním na noc. Opět záleží na obyvatelích, kdy si přejí ulehnout, jak stráví večer.
Během spánku může obyvatele zkontrolovat noční služba. Pokud někdo nechce být rušen, může toto své přání zaznamenat u sester. Většina obyvatel naopak kontroly vítá, případně během nich informuje pracovníky o svých potížích. Během noci pokračuje péče o ležící obyvatele a každého, kdo to potřebuje. Jde především o hygienické úkony a před šestou také o zvláštní ošetření nebo odběry (například moči).

Peníze
Lidé se nejdříve při jednání o službě zajímají o důchody a cenu pobytu. Když se dohodneme o změně výplaty důchodu na společný seznam, sociální pracovnice připraví hlášení pro důchodový úřad ČSSZ) a zhruba po třech měsících jsou peníze doslány do zařízení. Mezitím je ČSSZ posílá buď dál na účet nebo na poštu. Těsně před změnou pošle částku, která vyrovná změnu ve dni výplaty. Potom již má nový obyvatel výplatní termín patnáctého dne v měsíci jako ostatní.
Během výplatního dne se během dopoledne peníze připraví a zazvonění dá všem na vědomí, že už se vyplácí zůstatek z důchodu. Naši obyvatelé jsou zvyklí říkat mu "kapesné". Je to vždy nejméně patnáct procent důchodu.
Proč zůstatek? Protože po odečtení platby za bydlení a jídlo za měsíc zůstane částka, kterou má každý na uspokojení svých potřeb. Nakoupí si za ni do dalšího patnáctého cokoliv, od cigaret přes sladkosti až po potřebné léky.
Při výplatě zůstatku důchodu se podepisuje hromadná důchodová listina, kde si každý může u svého jména přečíst  (a zkontrolovat) výši důchodu. Na té jsou všichni řazeni podle rodného čísla. Další listinou je výplatní seznam podle abecedy. Tam je v řádku uvedena opět výše důchodu, předpis, kolik by mělo být zaplaceno, výše skutečné úhrady a samotný zůstatek k vyplacení.
Pokud někdo odjel z Domova pryč, ať k rodině nebo do nemocnice či léčebny, nevyčerpal částku za potraviny, která se mu vrací jako takzvaná "vratka" také patnáctého. Ta je na dalším seznamu podle abecedy, kde je uveden vždy počet dnů a částka, která se za ně vrací.
Peníze se vyplácí v kanceláři sociální pracovnice. Přítomni jsou vždy dva pracovníci Domova, zpravidla sociální pracovnice s hospodářkou,  a člen výboru, který dohlíží na správný průběh. Lidem, kteří jsou na lůžku, pracovníci peníze a listiny donesou na pokoj.
Během vyplácení se udržuje určité soukromí, ostatní zůstávají za vchodem do kanceláře. Každý obyvatel se může na místě dohodnout o tom, že chce nějakou částku uložit na složní list nebo na vkladní knížku, může se dohodnout na zaslání splátek dluhů a podobně. Částky, které zůstanou dál v kanceláři, se zapíšou každému na výplatní sáček.
Po ukončeném vyplácení sociální pracovnice uloží peníze do trezoru a zapíše do složních listů vklady. Připraví peníze, které půjdou uloží na vkladní knížky a připraví peníze na odeslání složenkami za těmi, kdo jsou ve zdravotnických zařízeních. Pokud je to možné, spojí sociální pracovnice dovoz peněz s návštěvou nemocného obyvatele v nemocnici, kde si každý může na místě rozhodnout, kolik potřebuje a jak s penězi chce naložit.
Pokud někdo chce, je mu umožněno uložit peníze osobně na knížku nebo účet, stejně jako mít svou vkladní knížku u sebe. Většinou však obyvatelé chtějí mít knížku i peníze uložené v trezorech.
Součástí naší služby je podpora při hospodaření s penězi a placení dluhů. Ne každému se při rostoucích cenách léků a dalších věcí daří vyjít. Některé obyvatele tíží dluhy. Dochází k nim hlavně kvůli náhlé vážné nemoci, když se člověk nemůže o své záležitosti starat. S umořováním dluhů máme již zkušenosti a pomáháme při jednání s exekutory i soudy. Hlavní je vždycky rozhodnutí klienta, jak postupovat, jak a komu splácet. Jde o spolupráci, nepřebíráme zodpovědnost ani nevyřizujeme nic podle svého uvážení. Hlavní je vždy přání a vůle každého obyvatele.
Podobné je to při pomoci s hospodařením s kuřivem. Pokud někdo ví, že by se neubránil a vykouřil všechno, co má, může si zásoby ponechávat u sociální pracovnice a postupně je vybírat. Pokud chce víc, než dohodnuté množství, je mu jen připomenuto, že mu bude "přídavek" chybět, ale dostane jej.
Úschova peněz na "složním listu" je systémem plastikových kapes, označených jménem. V každé je list papíru se jménem a rodným číslem majitele, kam se zaznamenávají všechny vklady a výběry s poznámkou. Každou změnu majitel podepisuje  a může požádat o vysvětlení, předložení účtenek, přepočítání peněz. Může si průběžně vybírat peníze "k sobě", když mu dojde hotovost v peněžence. Nemusí přitom vůbec vysvětlovat, proč. Někdo nechce nosit při sobě víc, než pár mincí, jiný se cítí lépe se stokorunami, další si chce našetřit pro nějakou příležitost.
Založení složního listu doporučujeme, ale nevnucujeme. K jejich používání se rozhodla většina obyvatel v době, kdy se rozhodlo o placení regulačních poplatků. Protože se tehdy lidé obávali velkých výdajů, šetřili si již několik měsíců dopředu, když si odkládali při každém vyplácení do trezoru. Systém se osvědčil také proto, že pro naše obyvatele nakupujeme léky hromadně tam, kde je to pro ně finančně výhodné, takže ušetří za cesty do lékárny a nemusejí hledat tu levnější. Když souhlasí s platbami, sociální pracovnice jejich recepty ze složního listu ihned proplatí a jsou neprodleně k dispozici, i když se třeba zatím koupou nebo spí.

Nákupy ještě jednou.
Jak bylo již výše řečeno, denně ve všední den si naši obyvatelé mohou objednat nákup, pro který se jede do města. Vedle toho si mohou doplnit zásoby toaletního papíru, kapesníčků, kuchyňských utěrek, několika druhů limonád  a mleté kávy u sester.
Na výplatní den se zpravidla ohlásí obchodnice s cukrovinkami a slanými či diabetickými pochoutkami. Po obědě přiveze do jídelny své zboží a promění ji na dvě hodiny na prodejnu. Přiváží i hezké dárkové zboží, takže se lidé mohou zásobit také sladkými dárky pro své milé návštěvy.
Kolem patnáctého přijíždí pedikérka na celé dopoledne a podle zájmu obyvatel zveme kadeřnici, také ve dnech po patnáctém. Zájmem obyvatel se řídí také příjezd prodejců oblečení a prádla.
Našim obyvatelům umožňujeme také odvoz do města, aby si mohli vybrat a nakoupit potřebné věci u místních obchodníků, případně v Aši.