Oddíl orientačního běhu
Jak se orientační běh stal jedním z nejúspěšnějších sportů Nejdecka...
Vodáci, běžkaři a orienťáci – to jsou sportovci, kteří mají společné sportoviště – přírodu. Lyžaři běžci zahájili svou činnost přibližně ve stejné době jako vodáci, nejdecký orientační sport je o několik let mladší. Všem třem sportům je společné běhání, které u těch, co ho mají v názvu, představuje hlavní závodní náplň v zimě i mimo ni, vodáci pak běhají hlavně proto, aby vyrovnali jednostranné zatěžování části těla. Ve svých rekreačněturistických formách se tyto sporty staly oblíbenými aktivitami rodin a zejména orientační běh nabízí kvalitní závodnické vyžití bez rozdílu věku, od předškoláků až po veterány, při poměrně nízkých nákladech na sportovní vybavení.
Pro veřejnost je symbolem orientačního běhu buzola (sportovní podoba kompasu), ale i bez té se závodník obejde, protože svoji trať najde i jen podle mapy. Závodník musí trasu své kategorie vyhodnotit z mapy tak, aby našel nejrychlejší postup přes kontroly ukryté v terénu a na nich potvrdit, že tam byl, v současné době pomocí elektronického čipu. Mapy pro orientační běh obsahují mnohem více informací než mapy turistické a jsou dílem specializovaných kartografů – členů oddílů orientačního běhu. Nejdecký oddíl není výjimkou- v počátku jeho existence jsme asi během pěti let vyrobili osm map, většinou z nejbližšího okolí.
Oddíl vznikal postupně, za rok vzniku oddílu lze považovat rok 1976. Mirek Frey vzpomíná, že jsme spolu, jako úplní začátečníci, absolvovali pravděpodobně první závod, který pořádal Baník Sokolov. Ten měl tenkrát svoji mapu u Tatrovic a byl pro nás důležitým objevem nejbližšího fungujícího oddílu orientačního běhu. Sokolováci nám poskytli základní informace o dalších oddílech v kraji, které nám začaly posílat propozice závodů. Zařídili nám také školení rozhodčích, což byl nezbytný předpoklad k pořádání závodů na našich mapách. Vodáci a lyžaři začali navštěvovat závody v orientačním běhu v kraji a hlásili se jako závodníci Jiskry Nejdek, protože byli jejími členy a krajský svaz nás jako oddíl orientačního běhu vzal na vědomí.
V roce 1976 čekala v Suchdole nad Lužnicí parta několika vodáckých rodin z Nejdku až dorazí na nádraží lodě. Abychom využili čas, zmapovali jsme kousek lesa v okolí tábořiště, rozmnožili mapku pomocí kopíráku a potom každý den závodili ke spokojenosti všech. Zvlášť oblíbené byly noční orienťáky. Tam vznikl nápad uskutečnit příští rok znovu školní putování po Lužnici, tentokrát jako soustředění orientačního běhu. Tam jsme potom použili nejen vylepšenou mapku ze Suchdola, s přiléhavým názvem „Vosí hnízdo“, ale i mapu pro orientační běh oddílu z Jindřichova Hradce, která měla prostor poblíž našeho dalšího tábořiště na Lužnici „U Tikalských“.
V následujících letech jsme využívali, už jako oddíl orientačního běhu, desetidenních závodů pořádaných v okolí Jindřichova Hradce a později i dalších vícedenních závodů. Výhodou bylo, že každý den bylo postaráno o kvalitní sportovní program a mohli s námi jezdit i rodiče, kteří se závodů zúčastňovali v kategorii příchozích. Pořadatelé těchto závodů vždy zajišťovali pro účastníky pěkné tábořiště u vody a byla to pro všechny ideální dovolená, nehledě na to, že partu oddílu to bezvadně stmelilo.
I náš mladý oddíl se úspěšně zapojil do pořádání závodů. Řadu let jsme pořádali oblastní závod v orientačním běhu „Májový pohár“, se skutečným putovním pohárem pro vítězný oddíl. Hned ve druhém ročníku v roce 1980 jej získal náš oddíl. Tak prudce vzrostla úroveň našich běžců. Kromě „Májového poháru“ byl v Nejdku velmi populární závod „Říjnový lampion“ na Křížovém vrchu, v nočním orientačním běhu pro vyspělé závodníky a i pro rodiče s dětmi.
V roce 1981 jsme uspořádali první krajský přebor v lyžařském orientačním běhu (LOB) a pro rok 1982 nás celostátní svaz orientačního běhu pověřil pořádáním mistrovství ČSSR v LOB. Závod proběhl ve dnech 27. – 28. února 1982 a díky bezchybné práci realizačního týmu pod vedením Jirky Málka se stal významným mezníkem nejen v historii našeho oddílu, ale i v historii lyžařského orientačního běhu celostátního. Svědčí o tom kupř. dopis závodníka, uveřejněný ve Zpravodaji svazu orientačního běhu:
„Po vydání termínové listiny lyžařského orientačního běhu pro rok 1982 se mnozí závodníci zhrozili. Poznání, že uspořádání mistrovství bylo svěřeno zcela neznámému oddílu orientačního běhu TJ Jiskra Nejdek ponechalo málokoho lhostejným. Teď, když je po všem a Nejdek nám v dobrém smyslu vytřel zrak a to nejen závodníkům, věčným reptalům, ale pořadatelům dalších lyžařských orientačních běhů, můžeme hodnotit, vše bylo připraveno na jedničku. Co bylo příčinou úspěchu závodu? Dle mého soudu především nevšední nadšení pořadatelů, jejich ochota a snaha dělat vše, na co si jen závodníci vzpomněli..."
K tomu jenom poznámka: závod neměl tenkrát chybu hlavně proto, že se do celé akce podařilo zapojit rozhodčí z ostatních oddílů Západočeského kraje a množství pomocníků z ostatních oddílů Jiskry. Získané zkušenosti nám pomohly na stejné úrovni uspořádat ještě dva mezinárodní závody v LOB a znovu ještě mistrovství ČSSR v LOB v roce 1987, všechny na naší nové mapě „ROLAVA SKI“, která pokrývala neobvykle velký prostor od státní hranice v oblasti Přebuz – Jelení přes Vysokou Jedli až k Nejdku.
O tom, jak se Nejdecko dostalo do povědomí ve světě orientačního běhu, svědčí i skutečnost, že se v roce 1991 pořádal v okolí Nejdku jeden ze závodů Mistrovství světa v orientačním běhu – závod štafet. Mapa pro toto mistrovství s názvem „Rájec“ pokrývala i část naší známé mapy „Suchá – východ“.
Následující období bylo poznamenáno zákonitou generační obměnou, závodníci dětských kategorií odrostli a postupně buď odešli, nebo dál závodili v kategoriích dospělých. Určitou úroveň udržovali členové oddílu lyžování, kteří orientační běh považovali za vhodný doplňkový sport v letním období. Další vývoj ovlivnilo rozhodnutí Mirka Freye, který ukončil aktivní závodní činnost jako lyžař běžec a přešel jako veterán k orientačnímu běhu. Jeho cílem nebylo jenom sám závodit ve veteránských kategoriích, ale postupně vybudovat oddíl, jehož závodníci se budou schopni prosadit svými výkony na celostátní i mezinárodní úrovni. Organizační činnosti a administrativy oddílu se iniciativně a úspěšně chopila MUDr. Magda Horáková.
Začala se psát novodobá historie oddílu orientačního běhu. Z počátku jsme se zúčastňovali pouze závodů v rámci Západočeské oblasti a prázdninových vícedenních závodů. K výraznému výkonnostnímu zlomu došlo na konci devadesátých let, kdy se v rámci Západočeské oblasti začala prosazovat nově nastupující generace našich závodníků. Prvním výrazným úspěchem byly nominace tří našich závodníků (Budín, Grešlová, Freyová) do osmičlenného družstva Západočeské oblasti na mistrovství ČR v roce 2001 a jejich rozhodující podíl na obsazení 4. místa, které je dosud nejlepším výsledkem, jaké družstvo Západočeské oblasti na mistrovství ČR dosáhlo. Tímto výsledkem začala úspěšná éra oddílu, během které jsme získali desítky titulů přeborníka Západočeské oblasti, řady vítězství na víceetapových závodech doma i v zahraničí.
Opomenout nelze ani úspěchy pořadatelské. Kromě každoročního pořádání oblastních žebříčkových závodů jsme uspořádali pět ročníků tříetapového závodu WEST CUP s účastí 300-350 závodníků z celé ČR i zahraničí. Pro tyto závody byly zpracovány tři nové mapy „Černé jezero“, „Kozí díl“ a „Smolné Pece“. V roce 2002 jsme z ekonomických důvodů změnili tělovýchovnou jednotu i název oddílu a v následujících sezónách startovali jako klub orientačního běhu OK Potůčky.
Vizitkou dobré práce oddílu jsou výsledky naší odchovankyně Andrey Freyové, v současné době studující na sportovním gymnáziu v Jilemnici a startující za klub OK Jilemnice. V roce 2005 se stala dvojnásobnou mistryní ČR, což byly první tituly závodnice ze Západních Čech v celé historii orientačního běhu. Na základě těchto výsledků byla zařazena do dorostenecké reprezentace ČR a na mistrovství Evropy v lyžařském orientačním běhu v Rusku v tomto roce obsadila na dlouhé trati 5. místo a na krátké trati 6. místo. V současné době je členkou českého juniorského reprezentačního družstva. Je potěšitelné, že nám dorůstají další závodníci, kteří se začínají prosazovat na celostátní úrovni. Zejména Denisa Benáková, Martin Frey a Anna Veselá jsou příslibem, že o orientačních běžcích z Nejdku se bude i nadále s hovořit s uznáním.
Petr Pánek, Jaromír Frey
říjen 2006