V lesích mezi Perninkem a Novými Hamry se tyčí pozoruhodný přírodní výtvor tzv. Bílá skála.
Před mnoha lety pásl podél Limnického potoka své stádo malý pasáček z nejdeckého statku. Na jedné louce pod Peindlem si hoch utrhl několik květin a ozdobil jimi svůj klobouk. Vůbec netušil, že se mu poštěstilo utrhnout i zázračnou květinu, která ukazuje cestu k pokladům. Když došel se stádem k Bílé skále, dopřál si chvíli oddechu, usedl a opřel se o skálu. Ta se náhle k jeho úžasu otevřela a pasáček stanul uprostřed krásného sálu přeplněného zlatem, stříbrem a klenoty z drahých kamenů. Před ním seděla bíle oděná žena, která v rukou držela košili, na níž udělala každý rok jen 1 steh. U jejích nohou ležel černý pudl a opodál stála truhla plná zlata. Jinoch bez bázně přikočil blíže a odložil si svůj klobouk na stůl. Skalní víla povstala řekla: "Vezmi si pokladů, kolik jen uneseš, nezapomeň však to nejlepší!" Pasáček si tedy chutě naplnil kapsy až po okraj třpytivými kovy a kameny a pospíchal ven ze skály v domnění, že tím nejlepším žena myslela zlato. Vtom se skála s rachotem zavřela a všechno zlato z jeho kapes zmizelo. Příliš pozdě si hoch uvědomil, že klobouk se zázračnou květinou otevírající skály zapomněl uvnitř. Marně hledal vchod od skály. Kdyby nebyl květinu zapomněl, mohla být bílá paní vysvobozena ze svého zakletí.
Mnozí, kteří toužili po rychlém zbohatnutí, usilovně pátrali po zázračné květině v Limnickém údolí - dosud však marně. Bílá skála se prý otevírá vždy na Velký pátek. Vyprávělo se, že na skále roste čarovná borovice, z jejíhož dřeva by se měly zhotovit necky. První dítě, které by se v nich vykoupalo, by se stalo vysvoboditelem bílé paní. Skála je podle lidové pověsti zkamenělým hradem. Říkalo se, že na Velký pátek z něj vychází prastarý skřítek, který do lesní půdy seje zvláštní setbu. O rok později, opět na Velký pátek, pak kolem skály roste zlato. Kdo tudy ve správný čas projde, může si zlato nerušeně vzít a stát se boháčem.
Zdroj: Burachovič, S. PhDr: Kouzelná harfa. Pověsti z Karlovarska. OKS v Karlových Varech, 1989. str. 24