Cestou proti proudu času a vody...

ZASTAVENÍ PRVNÍ
Před 600 lety proměnila královská pečeť hornickou osadu na město, brzy tepající šlikovským duchem. Před 400 lety město jednou pro vždy vytěsnilo řeku s jejími balvany na svůj okraj a zabralo její přirozené rozlivové životní území. Rolava.

ZASTAVENÍ DRUHÉ
Před 300 lety zmizely původní souvislé bukové lesy, po kameni nejdostupnější a nejpřirozenější stavební materiál důlních a vodních děl pomalu střídal kov. Před 200 lety se zpracování železa a využití síly vodních toků stalo motorem nástupu věku průmyslu i do tohoto údolí. Stroje a komíny. Domy. Holé vrchy a terasovitá pole. Lidé. Cesty. Zboží.

ZASTAVENÍ TŘETÍ
Před 100 lety se rozsvítila první světla a nad městem jako maják vyrostla kamenná rozhledna. Z jejích kovaných ochozů bylo vidět nejen krušnohorské, doupovské, karlovarské a hornoslavkovské panorama, ale hlavně to,

ZASTAVENÍ ČTVRTÉ
jak postupuje stavba ambiciózní železné dráhy do Saska, jak se čedičem, nezničitelným darem všudypřítomných sopek, a žulou, jeho jemnozrnnou souputnicí dávnými dějinami země, dláždí další a další prašná cesta.

ZASTAVENÍ PÁTÉ
Dnes všechny živly pospolu – síla věčné řeky, kámen cest z nitra země, lidská práce, oheň v železech a vítr v podzimních barvách listů buků – píší znovu těm zasvěceným a vnímajícím, těm, kdo milují toto místo, celý příběh tohoto údolí v podobě školního náměstí.