První červnový den uplyne přesně 40 let od slavnostního otevření nejstarší české SOS dětské vesničky v Doubí u Karlových Varů. Začaly se sem stěhovat první maminky – pěstounky a dosud opuštěné děti, Vánoce 1970 zde oslavilo 10 maminek a 42 dětí.
Sdružení přátel SOS dětské vesničky zahájilo svou činnost v Československu v roce 1968 z iniciativy předních českých lékařů a dalších odborníků, zejména Jiřího Dunovského a Zdeňka Matějčka. Vesnička ale mohla být postavena jen díky mimořádně úspěšné celonárodní sbírce. V srpnu 1968 vzniklo sbírkové konto 777 a do ledna 1969 se na něm sešlo více než 11 milionů korun. Vzápětí se začalo s výstavbou první vesničky a do roka stálo v Doubí dvanáct domků pro pěstounské rodiny a správní budova.
Ještě v roce 1970 se začalo s výstavbou druhé vesničky ve Chvalčově u Kroměříže. Ta zahájila činnost v roce 1973. O rok později však vesničky přešly pod pravomoc státu, činnost Sdružení byla nuceně ukončena a veškeré peníze vybrané na sbírkovém kontě propadly ve prospěch veřejného blaha. Po listopadu 1989 Sdružení činnost opět obnovilo (tentokrát pod názvem Sdružení SOS dětských vesniček), převzalo vesničky v Doubí a ve Chvalčově a vystavělo třetí vesničku v Brně – Medlánkách. Dnes žije v pěstounské péči ve třech vesničkách celkem 104 dětí, dalších deset mladých lidí jsou klienty Komunity mládeže a Polozávislého bydlení.
Život v SOS vesničkách charakterizují čtyři principy, které lze shrnout termíny "domov, matka, sourozenci a vesnice". Stěžejní osobou, od níž se život ve vesničce odvíjí, je maminka-pěstounka (méně častěji pěstounský pár), která obvykle vychovává čtyři až sedm dětí, přičemž často jde o sourozenecké skupiny. Děti jsou jí svěřovány do přímé pěstounské péče a s výchovou jí pomáhá tzv. teta, která se připravuje na roli maminky. Ve vesničce má pěstounka k dispozici plně vybavený rodinný dům, kde hradí poměrnou část nákladů na domácnost. Ve vesničce působí trvale psycholog, dětem jsou organizovány volnočasové aktivity.
