V poslední době je v médiích často skloňován boj obcí s hazardem. Úřad, v jehož čele stojíte, je odvolacím orgánem.

Jaký je váš názor na snahy obcí o vymýcení tohoto nešvaru?

Velmi pozitivně vnímám vývoj právní regulace hazardu, nálezy Ústavního soudu, které deklarovaly, že obce mohou na svém území regulovat nejen výherní hrací přístroje, ale i interaktivní videoloterijní terminály a jiné loterie povolované Ministerstvem fi nancí počínaje a konče novelou loterijního zákona. Ta navíc od ledna příštího roku přináší obcím významnou změnu v tom smyslu, že se stávají účastníky správního řízení o povolení provozování loterií a jiných podobných her zákonem konkretizovaných, tedy například rulet nebo interaktivních videoloterijních terminálů. Pokud obce chtějí důsledně regulovat hazard na svém území, jejich vedení doporučuji, aby vydala obecně závaznou vyhlášku. Domnívám se totiž, že pokud by se obce spolehly pouze na pozici účastníka řízení o povolení loterií a jiných podobných her vedených Ministerstvem fi - nancí, budou muset pokaždé prokazovat souvislost mezi porušením zásady ochrany veřejného pořádku a provozem například videoloterijního terminálu, přičemž to, zda bude na daném místě povolen či ne, bude výsledkem uvážení ministerstva, jako povolujícího orgánu. Navíc lze této „výsady“ využít pouze při prvním řízení o vydání povolení na určité adrese.

Co v této oblasti řeší krajský úřad především?

V obcích, kde je již hazard regulován obecně závaznými vyhláškami, byly provozovatelům loterií a jiných podobných her povolených Ministerstvem fi nancí ukládány pokuty před účinností těchto vyhlášek. Ukládány byly za delikty spočívající v provozu loterií a jiných podobných her na místech vyhláškou zakázaných. Krajský úřad tak zaznamenal značný nárůst odvolacích řízení o správních deliktech, které musí řešit řadou organizačních opatření. Za ještě složitější ale považuji samotný výklad právních norem za účelem správného posouzení jednotlivých odvolání, a to z toho důvodu, že bychom krajský úřad mohli vystavit řadám žalob. Na druhé straně si uvědomuji, že je nutné a správné hazard regulovat a obce v tomto podporovat. Považoval jsem proto za správné obrátit se na ministerstva vnitra a financí a Ústav státu a práva, aby náš právní názor ověřily. S ohledem na probíhající řízení zatím nemohu uvést, zda jsou provozovatelé za správní delikty odpovědni či nikoliv. Nicméně bych chtěl zdůraznit, že Ministerstvo fi nancí je povinné v souladu s nálezy Ústavního soudu zahájit přezkumná řízení ve věci eventuálního zrušení těch povolení, která jsou v rozporu s obecně závaznými vyhláškami obcí regulujícími hazard.

Pokud je míč na straně Ministerstva fi nancí, pravděpodobně obce nebudou mít příliš důvěru v promptní vyřešení celé situace. Připomeňme povolovací praxi loterií a jiných podobných her, kdy i veřejný ochránce práv považuje postup Ministerstva financí v celé řadě aspektů za nezákonný. Existuje tedy jiný způsob, jak obce mohou hazard regulovat?

Ministerstvo financí je především, jako každý jiný správní orgán, vázáno zákonem a tedy i na jeho postup lze uplatnit právní institut ochrany před nečinností. Jako rizikovější však vnímám střet nálezů Ústavního soudu a novely loterijního zákona. Stručně řečeno - Ústavní soud deklaroval, že Ministerstvo fi nancí má zahájit přezkumná řízení ve věci zrušení povolení provozu loterií a jiných podobných her, jež jsou v rozporu s obecně závaznými vyhláškami obcí, avšak novela loterijního zákona s účinností od 1. ledna 2012 zaručuje ochranu všech povolení vydaných Ministerstvem financí před tímto datem, a to až do dne 31. prosince 2014. Jak bude ministerstvo postupovat do účinnosti této novely, netuším, dle mého názoru by však mělo respektovat již vydané a účinné vyhlášky v obcích, které hazard regulují. Samotný zákon má ustanovení o tom, že orgán, který loterii nebo jinou podobnou hru povolil, může takové povolení zrušit, jestliže nastanou okolnosti, pro které by nebylo možné je povolit. Provozovatelé si tak musí být vědomi toho, že mohou být v podstatě kdykoliv, nastanou- li okolnosti vylučující provoz těchto zařízení, povolení zbaveni. Obce však mají i jiný nástroj pro regulaci hazardu, a tím je zavedení místního poplatku. V současné době se jedná o poplatek za každý koncový interaktivní videoloterijní terminál, každé herní místo lokálního herního systému a samozřejmě za výherní hrací přístroj, podmínkou je, aby tato zařízení byla provozována. Nicméně je neuvěřitelné, jak naši zákonodárci dokážou aplikaci právních norem zkomplikovat. Místní poplatky za provozované výherní hrací přístroje nebo jiná technická zařízení, které byly povoleny podle zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění účinném před 1. lednem 2012, se totiž vyměří podle dosavadních právních předpisů. Aby tedy obecní úřady, jako správci poplatku, věděly, jakou právní úpravu mají při vyměřování místního poplatku použít, musí zkontrolovat, kdy bylo předmětné povolení vydáno. Jako velmi problematickou shledávám legislativní zkratku - místní poplatek za jiné technické herní zařízení - tj. definici místního poplatku před novelou. Tato legislativní zkratka není definována ani loterijním zákonem ani zákonem o místních poplatcích a činí nemalé problémy jak obecním úřadům v pozici správce poplatku, tak i krajskému úřadu. Ten se při svém rozhodování v rámci odvolacích řízení již počátkem tohoto roku přiklonil na stranu obcí s tím, že zejména místnímu poplatku za jiné technické herní zařízení podléhá každý videoloterijní terminál provozovaný na území obce a je připraven tento svůj závěr obhájit eventuálně i u správního soudu. Pro úplnost dodávám, že se v současné době v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR projednává vládní návrh na vydání zákona, který počítá s úplným zrušením místního poplatku za provozovaný výherní hrací přístroj a jiné technické zařízení od 1. ledna 2012 s tím, že je tento poplatek začleněn do nově zaváděného odvodu z loterií a jiných podobných her.