Osvojení

Právní vymezení nacházíme v §§ 63-74 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších právních předpisů.

Rozlišujeme dva druhy osvojení:

• Osvojení, které je nazývané také jako prosté, obyčejné, zrušitelné či I. stupně - toto osvojení lze z důležitých důvodů soudem zrušit. Návrh na zrušení může podat jak osvojenec, tak osvojitel.
• U osvojení nezrušitelné (též se setkáváme s označením osvojení II. stupně) - takto lze osvojit dítě starší jednoho roku a toto osvojení nelze zrušit. Trvá tedy i tehdy, když se např. později ukáže, že dítě trpí nějakou vývojovou poruchou nebo že chování dítěte je zcela v rozporu s představami nových rodičů či v rozporu se zákonem apod. Přitom platí, že osvojení prosté může být změněno v osvojení nezrušitelné, nikoliv však naopak.

Při osvojení přijímají manželé či jednotlivci za vlastní opuštěné dítě a mají k němu stejná práva i povinnosti, jako by byli jeho rodiči. Osvojením vzniká mezi osvojiteli a dítětem vztah jako mezi biologickými rodiči a vlastními dětmi. Zároveň mezi osvojencem a příbuznými osvojitele vzniká příbuzenský poměr. Dítě osvojením získává příjmení nových rodičů. Naopak zanikají vzájemná práva a povinnosti mezi osvojencem a jeho původní rodinou.

Osvojit lze pouze dítě nezletilé, tzn. mladší 18 let. Mezi osvojitelem a osvojencem musí být přiměřený věkový rozdíl. Není např. možné, aby sedmnáctiletou dívku adoptovali mladí manželé, kterým je sotva třicet let.

Zákon o rodině stanoví, že osvojiteli se mohou stát pouze fyzické osoby, které svým způsobem života zaručují, že osvojení bude ku prospěchu dítěte i společnosti. Osvojit dítě může manželská dvojice, manžel(ka) rodiče dítěte i osamělá osoba.

O osvojení rozhoduje soud na návrh osvojitele. Ještě před rozhodnutím soudu musí uplynout nejméně tři měsíce, po které budoucí rodič na své náklady pečuje o dítě. Říká se tomu „předadopční péče" a rozhoduje o ní obecní úřad obce s rozšířenou působností. Po pravomocném rozhodnutí soudu o osvojení matrika automaticky změní koncovku rodného čísla dítěte (od 3. 7. 2006 u obou typů osvojení). Rovněž od 3. 7. 2006 jsou u obou typů osvojení osvojitelé na základě rozhodnutí soudu zapsáni v rodném listě dítěte. V případě, že osvojitelé chtějí změnit jméno dítěte, lze tak učinit souhlasným prohlášením před matrikou. Změna jména se provede bez poplatku.

Osvojení dětí do ciziny a z ciziny, tj. mezinárodní osvojení

Osvojení dětí do ciziny a z ciziny je v České republice možné od 1. 6. 2000, kdy vstoupila v platnost Úmluva o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení, kterou vypracovala a přijala Haagská konference mezinárodního práva soukromého. Tento mezinárodní dokument spolu ze zákonem č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí, umožňuje osvojení dětí z ciziny a do ciziny v případech, kdy se pro dítě nepodaří najít rodinu v zemi jeho původu. Takto je možné realizovat mezinárodní osvojení pouze mezi státy, které se staly smluvními státy této Úmluvy.

Haagská úmluva jasně stanovuje pravidla i postup příslušných orgánů při realizaci osvojení do ciziny a z ciziny. Podle uvedené Úmluvy je každý smluvní stát povinen určit si na svém území jeden ústřední orgán, který bude za osvojení dětí do zahraničí odpovědný. U nás tuto funkci zprostředkovatele plní Úřad pro mezinárodně právní ochranu dětí v Brně. Jeho úkolem je mimo jiné spolupracovat s orgány nebo jinými subjekty, které jsou obdobnou činností pověřeny v cizině. Úřad také zajišťuje informace o tom, do jaké rodiny dítě v cizině půjde s možností dodatečného získání informací o rodinném prostředí dítěte, které už u budoucích osvojitelů žije. Zprostředkování osvojení do ciziny je v souladu s uvedenou Úmluvou garantováno státem.

Pěstounská péče

Pěstounská péče je upravena v zákoně č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů (§ 45a - § 45d), v zákoně č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších právních předpisů (ustanovení o zprostředkování pěstounské péče, o zařízení pro výkon pěstounské péče), v zákoně č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších právních předpisů (dávky pěstounské péče) a v právních předpisech o sociálním zabezpečení (nemocenské a důchodové pojištění pěstounů).

Do pěstounské péče se svěřují děti, jejichž výchova není u rodičů zajištěna a zájem dítěte takové svěření vyžaduje. Je to druh státem garantované a kontrolované formy náhradní rodinné péče. Dítě může být svěřeno do pěstounské péče fyzické osobě nebo do společné pěstounské péče manželů. Je-li dítě svěřeno do pěstounské péče ve věku, kdy je schopno posoudit její obsah, má být zjištěno také jeho vyjádření.

Svazek pěstounů s dítětem je podstatně volnější než je tomu při osvojení. Pěstounskou péčí nevzniká příbuzenský vztah dítěte s pěstouny a jejich příbuznými.

Pěstounská péče vzniká rozhodnutím soudu. Ten je taky oprávněn stanovit pěstounům povinnost podávat soudu pravidelné zprávy o výkonu pěstounské péče. Osoba pěstouna musí poskytovat záruku řádné výchovy dítěte. Pěstoun je povinen o dítě osobně pečovat a při péči o osobu dítěte vykonává přiměřeně práva a povinnosti rodičů. Pěstoun má právo zastupovat dítě a spravovat jeho záležitosti jen v běžných věcech, neboť toto právo náleží nadále rodičům, pokud nejsou v rodičovské zodpovědnosti omezeni, zbaveni nebo je její výkon pozastaven. Takže např. k vyřízení cestovního dokladu je třeba, aby pěstoun zažádal o souhlas zákonného zástupce dítěte. Má-li pěstoun za to, že rozhodnutí zákonného zástupce dítěte není v souladu se zájmem dítěte, může se domáhat rozhodnutí soudu. V komunikaci se zákonnými zástupci dítěte pomáhají pěstounům sociální pracovnice příslušného obecního úřadu.

Pěstoun nemá vyživovací povinnost k dítěti. Ta u dětí svěřeným do pěstounské péče náleží nadále rodičům nebo jiným osobám povinným výživou k dítěti, které určí soud.

Dítěti v pěstounské péči zůstává příjmení po vlastních rodičích. V některých případech je později možné jej změnit.

Pěstounská péče se vykonává buď v domácnosti pěstouna (pěstounů), nebo se k výkonu pěstounské péče zřizují zařízení pro výkon pěstounské péče. Tato zařízení mohou zřizovat obce, kraje i nestátní subjekty, jako např. SOS sdružení dětských vesniček.

Dítěti v pěstounské péči náleží podle zákona o státní sociální podpoře příspěvek na úhradu potřeb dítěte v pěstounské péči a pěstounovi za výkon pěstounské péče měsíční odměna za každé svěřené dítě. Vedle těchto dvou dávek se pěstounům poskytuje podle zákona o státní sociální podpoře též příspěvek při převzetí dítěte a příspěvek na zakoupení motorového vozidla (při péči o nejméně 4 děti). Vykonává-li pěstoun pěst. péči v zařízení pro výkon pěst. péče, je odměňován podle zákona o sociálně - právní ochraně dětí (§ 46).

Pěstounská péče zaniká dosažením zletilosti dítěte, tj. v 18 letech. Může být ovšem také z důležitých důvodů rozhodnutím soudu zrušena. Pěstounská péče je zrušena vždy, jestliže o to požádá pěstoun.

Je třeba počítat s tím, že pěstouni nežijí na rozdíl od osvojitelů v anonymitě a jejich adresa je biologickým rodičům dítěte známa z doručených rozhodnutí. Styk původních rodičů s dítětem tak není vyloučen - někdy ho však lze i rozhodnutím soudu podstatně omezit. Na druhou stranu lze z chování rodiče během pobytu dítěte v ústavním zařízení přibližně usuzovat jeho další možné projevy, až bude dítě svěřeno do náhradní rodinné výchovy (zda bude za dítětem dojíždět, zda bude agresivní ...).

Pěstounská péče na přechodnou dobu

Novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí účinná od 1. 6. 2006 přinesla novou formu náhradní rodinné péče - pěstounská péče na přechodnou dobu (§ 27a zák. č. 359/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Jak z názvu vyplývá, jde o určitý dočasný pobyt dítěte v pěstounské rodině.

Zákon o rodině přesně definuje, kdy je možné, aby soud rozhodl o této formě NRP. Pěstounská péče na přechodnou dobu je určena:

• pro děti, které po určitou dobu nemůže rodič ze závažných důvodů vychovávat,
• pro děti do doby kdy je možné získat souhlas biologického rodiče k osvojení (tzv. blanketový souhlas po 6 týdnech od narození dítěte),
• pro děti po dobu než je vydané pravomocné rozhodnutí soudu o tom, že není třeba souhlasu rodičů k osvojení (soud rozhodne, že u biologických rodičů není tzv. kvalifikovaný nebo žádný zájem).

Po uplynutí těchto skutečností děti odcházejí od pěstounů zpět do biologické rodiny, osvojení nebo jiné pěstounské rodiny.

Pouze po dobu, kdy je dítě v péči pěstounů na přechodnou dobu, mají pěstouni nárok na dávky pěstounské péče státní sociální podpory.

Jedná se o novou formu NRP, která klade na budoucí pěstouny velké nároky - ohledně výchovných zkušeností, ale i jejich finančního zajištění po dobu, po kterou nebude v rodině žádné dítě.

Poručenství

Právní vymezení nacházíme v § 78 - § 82 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů.

Tento staronový institut vnesla do právní úpravy novela zákona o rodině z roku 1998. Poručenství do značné míry může plnit funkci náhradní rodinné výchovy, i když hlavním společenským účelem tohoto institutu je ochrana nezletilého dítěte pro jeho specifické postavení, kdy nemá plnou způsobilost k právním úkonům s ohledem na svůj věk.

Soud ustanoví dítěti poručníka v případě, kdy:

• rodiče dítěte zemřeli,
• byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti,
• byl pozastaven výkon jejich rodičovské zodpovědnosti,
• nemají způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu (a proto nejsou nositeli rodičovské zodpovědnosti).

Poručník bude dítě vychovávat, zastupovat a spravovat jeho záležitosti místo rodičů. Poručník tak vykonává všechna práva a povinnosti, která jinak náleží rodičům. Jde tedy vlastně o výkon rodičovské zodpovědnosti.

Mezi poručníkem a dítětem však ze zákona nevzniká takový poměr, jaký je mezi rodiči a dítětem (jako je tomu např. u osvojení). Poručník nemá k dítěti vyživovací povinnost a je pod pravidelným dohledem soudu. Tomu je také povinen podávat zprávy o osobě poručence, zpravidla v ročních intervalech.

Jakékoli rozhodnutí poručníka v podstatné věci týkající se dítěte vyžaduje schválení soudem. Touto podstatnou věcí je třeba rozumět zejména vzdělávání poručence, tedy přípravu na budoucí povolání, souhlas k lékařskému zákroku, který není neodkladný, dlouhodobější vycestování poručence do zahraničí, a samozřejmě otázky nakládání s majetkem poručence. Pokud by poručník rozhodl bez schválení soudu, je toto rozhodnutí neplatné. Soud může svým rozhodnutím záměr poručníka schválit nebo zamítnout, nemůže jej však změnit, rozšiřovat či omezovat. Poručník se může proti zamítnutí odvolat. Po skončení poručenství je poručník povinen do dvou měsíců předložit soudu závěrečný účet.

Zákon o rodině dále upřesňuje osobu, která je v konkrétním případě ustanovována za poručníka. Přednost se dává zásadně osobě fyzické, a to v první řadě tomu, koho doporučili rodiče (nesmí to být ale v rozporu se zájmem dítěte). Nebyl-li nikdo takto doporučen, soud ustanoví někoho z příbuzných a nebo osob blízkých dítěti nebo jeho rodině. Dále se výběr vhodné osoby může provést z evidence žadatelů o osvojení nebo pěstounskou péči. Přičemž poručníky nezletilého dítěte mohou být ustanoveni i manželé. Až tehdy, nemůže-li být poručníkem ustanovena fyzická osoba, ustanoví soud poručníkem orgán sociálně-právní ochrany dětí.

Osobní péče o dítě sice není nutnou součástí institutu poručenství (dítě např. může mít nařízenou ústavní výchovu, pěstounskou péči apod.). Pokud však poručník péči o dítě osobně vykonává, považuje se z důvodu vyplácení dávek státní sociální podpory za pěstouna a má tak nárok na stejné hmotné zabezpečení, jako by šlo o pěstounskou péči (zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších právních předpisů).

Poručenství zaniká ze zákona, jakmile poručenec dosáhne zletilosti. Není tu třeba zvláštního rozhodnutí soudu.

Kdybychom na závěr porovnali institut poručenství z hlediska práv a povinností poručníka ve vztahu k ostatním druhům náhradní rodinné výchovy, tak poručenství je zjednodušeně o něco „nadřazeno" pěstounské péči, kdy poručník na rozdíl od pěstouna je zákonným zástupcem dítěte. To sebou nese i výhody vyloučení možného rizika zásahů biologického rodiče dítěte. Poručník však nedosahuje postavení osvojitele. Zatímco při rozhodování o podstatných záležitostech dítěte pěstoun žádá o souhlas biologického rodiče, poručník soud, tak osvojitel rozhoduje sám a nepotřebuje svolení nikoho jiného.

V procesu zprostředkování náhradní rodinné péče se poručenství nezprostředkovává. O poručenství může rozhodovat pouze soud. Má-li žadatel zájem o poručenskou péči, je mu dítě dočasně svěřeno do péče budoucích pěstounů a následně u soudu bude projednáván jeho návrh na svěření.