U Cihelny

Ukaž na mapěNedaleko Hazlova u areálu golfového hřiště, v údolí Hazlovského potoka je naleziště vzácného nerostu. Když od zámku v Hazlově vyrazíme po cyklotrase 2064 tak přijedeme ke  klubovému domu golfistů. Tam odbočíme vlevo k potoku polní cestou kolem rybníčku a po pravé straně louky pojedeme asi 300 m a dojedeme k nalezišti "U Cihelny".  Nachází se zde hnědý vesuvián a jeho tyčinkovitá odrůda uspořádaná paprsčitě ke středu se nazývá egeran. Nerost   vesuvian-egeran v Hazlově byl popsán J. W. Goethem a pojmenován podle Chebu (Eger). Toto naleziště je svého druhu jediné v celé Evropě a proto je to chráněná přírodní památka. Naleziště je pojmenováno podle bývalé cihelny (Ziegelhütte), která se nacházela v místech, kde se trať křižuje se silnicí na Aš. Velký exemplář egaranu si můžeme prohlédnout v chebském muzeu.
Přírodní památka byla vyhlášena roku 1989 s rozlohou 3,25 ha. Předmětem je ochrana klasického naleziště egeranu (odrůda vesuvianu).

U Cihelny  Egeran

RNDr. Eva Martínková o nalezišti uvádí:
Už v minulosti J. W. Goethe informoval, že jisté skalky u Hazlova jsou hojně navštěvovány od té doby, kdy byl odtud popsán nový nerost - egeran. Tím vědcem, kterého Goethe zmiňuje, byl jeho přítel a badatelský kolega hrabě Kašpar Šternberk. Stalo se tak okolo roku 1820, v literatuře najdeme údaje o roce 1817 i 1822, takže si můžeme vybrat. Tihle dva se spolu střetli v jiné "geologické kauze", na Komorní Hůrce. To je ale zase jiný příběh, o kterém se ledacos dozvíme při návštěvě tamní naučné stezky.
Nejasnost ohledně roku pojmenování egeranu není zdaleka jediná. Názor, že se jedná o nový nerost, je bohužel mylný. Již dříve byl popsán minerál vesuvian, jehož složení je s egeranem totožné. Nicméně dvě prvenství hazlovská lokalita nesporně má. Egeran je unikátní svým paprsčitě stébelnatým uspořádáním krystalů a můžeme jej tedy považovat alespoň za samostatnou odrůdu vesuvianu. V každém případě se také jedná o první naleziště tohoto nerostu v tehdejším Českém království. Jméno pochopitelně souvisí s německým názvem blízkého Chebu.
Hnědavě červená barva nerostu evokuje představu příbuznosti granátům, což je správný odhad. Vesuvian stojí v mineralogickém systému chemickým složením (složitý hlinitokřemičitan se zastoupením vápníku, hořčíku a železa) skutečně nejblíže skupině granátů a na jiných nalezištích je s jejich zástupci nacházen často společně.
U Hazlova ocení mineralogové možnost nálezu i dalších nerostů, typických pro tuto asociaci. Hlavními složkami jsou wollastonit, společně s křemenem a světlými živci, s trochou štěstí lze pozorovat i epidot nebo scheelit.

Hornina, vzniklá přeměnou krystalických vápenců na kontaktu s velkým žulovým tělesem takzvaného smrčinského masivu, tvoří v blízkosti Hazlova tři izolované čočky. Dvě větší, mezi nimiž protéká Hazlovský potok tvoří chráněné území "U cihelny".
Ostatně i pojmenování této matečné horniny egeranu se vyvíjí a mění podle pohledu různých autorů. Někteří ji řadí mezi erlany, jiní ji označují jako kontaktní skarn. Je to prostě v té geologii složité! To nás ale nemusí zneklidňovat, přírodovědci si takhle rádi hrají často.
Důležité je, že si egeran u Hazlova zatím prohlédnout můžeme. No vidíte, jsme u dalšího "ale". Jak je vidno z Goethovy veršovánky, byl o naleziště mineralogické kuriozity zájem hned od doby, kdy její existence vešla ve známost. To se, bohužel, nezměnilo do dneška. Snad jen dnešní "badatelé" nejsou žádní troškaři a používají k získání vzorků egeranu poněkud razantnější metody. Zákon ani tabulka označující chráněné území je příliš neznervózňují. Slůvko "zatím" je tedy zcela na místě.

Datum vydání: 23.10.2007 16:24