Domovská stránka > Cykloportál > Přehled cyklotras > Ostrov > Národní dálková cyklotrasa 6 - úsek Radošov - Stráž - Lužný

Národní dálková cyklotrasa 6 - úsek Radošov - Stráž - Lužný

Průběh trasy Délka trasy:   19 km (s odbočkami až 26 km)
Náročnost trasy: Středně těžká
Povrch trasy: Mezi Jakubovem a Stráží zpev. polní cesta, z toho 200 m přírodní povrch, jinak asfalt
Doprava:  Na asfaltových úsecích jen mírný provoz
Doporučené kolo: Turistické (trek, cross)
Nastoupáme: 341 m

 

Cyklotrasa č.6 vede po cyklostezce Ohře, která tvoří páteřní cyklistickou komunikaci Karlovarského kraje. Trasa začíná na hranicích s Bavorskem u Slapan a zpočátku vede podél Odravy. Od Chebu pak už sleduje Ohři až do Karlových Var. Většina cyklotrasy je vedená po cyklostezkách, nebo místních komunikacích s minimálním provozem. Z krajského města pak vede po silnicích III. tř. po náhradní trase přes Vysokou a Bor pokračuje na hranice Ústeckého kraje. Značená trasa pak pokračuje do Perštejna (Lužný), kde již navazuje na stezku Ohře v Ústeckém kraji. Tam je již vybudována cyklostezka v úseku Perštejn - Kadaň. Značená trasa je již vyznačena podél Ohře až k jejímu ústí do Labe v Litoměřicích, kde navazuje na Labskou stezku - trasu č.2. 
POZOR! Úsek trasy mezi Jakubovem a Stráží vede po prozatímní trase. Převážně po polních zpevněných cestách, jen malá část, asi 300 m, vede po přírodní nezpevněné cestě, která bývá za deště hůře sjízdná. Po výstavbě cyklostezky kolem Ohře se na ní trasa převede. Ale pár let to asi ještě potrvá.

 

 

 
Chebsko: Slapany - Cheb - Mostov  (23 km)
Sokolovsko: Mostov - Sokolov - Loket  (30 km)
Karlovarsko: Loket - Karlovy Vary - Radošov (27 km)
Ostrovsko: Radošov - Stráž - Perštejn, Lužný (19 km)
 
Průjezdní místa (PM):
Kostel sv.VáclavaPoslední úsek cyklostezky Ohře začneme ve vsi Radošov. Není to již samostatná obec a je nyní nejstarší částí obce Kyselka. Farní kostel sv. Václava byl postaven před rokem 1350, když se tu ještě Ohře překonávala přes Radovanův brod - odtud německý název vsi - Radisfort. Most povolil postavit Karel IV. až v roce 1364. Privilegium ke stavbě a vybírání mýta udělil městu Ostrov, a přikázal kupcům jedoucím do Prahy používat právě tuto cestu. Díky vybíranému mýtu se mohl most neustále udržovat a opravovat.  Kolem kostela byl udržovaný hřbitov, později se zrušil. Radošovská farnost bývala svého času několikrát samostatná, nebo jako filiálka Ostrova, po nějakou dobu byl kostel uzavřen. Byl dvakrát přestavován - v roce 1768 do barokní podoby a roku 1856 získal současný klasicistní vzhled. Až do 2. světové války byl v Radošově klášter sester sv. Kříže s kojeneckým ústavem, dnes je v něm základní škola. Před kostelem můžeme spatřit válečný pomník věnovaný obětem 1. sv. války. Ve směru na Kyselku (necelý kilometr) si můžeme nabrat vodu z  Jindřichova pramene.

 

  
TIPKyselka  (Giesshübl, Kysibl) - (odb. z trasy 1,8 km) 
Stará a nová stáčírnaKyselka je dnes malá obec, ale kdysi to bývaly světoznámé lázně. Založil je na přelomu 18. a 19. století  Heinrich Mattoni a vybudoval zde proslulou stáčírnu minerální vody, která se původně jmenovala Mattoniho kysibelka. Mattoni byl karlovarský rodák, pocházel z chudé rodiny a jeho dědeček do lázní přijel za prací. V roce 1852 se tu léčil řecký král Otto a na jeho počest byl přejmenován hlavní zdroj místní kyselky na Ottův pramen. V 80. letech 19. století zde nechal Mattoni postavit most a železniční přípojku z Vojkovic. Most sloužil automobilovému provozu, ale byly na něm i koleje, po kterých se dostaly vagony až do stáčírny. Při poslední rekonstrukci (2008) byly koleje z mostu odstraněny. Za okupace lázně sloužily jako německý vojenský lazaret, poté jako dětská léčebna státních lázní. Nyní objekty lázní chátrají. Stáčírna je stále v provozu (v majetku Karlovarských minerálních vod - KMV).
Kyselku ještě donedávna zdobila Mattoniho socha v parku mezi Jindřichovým dvorem a Lázeňskou restaurací. Snad pod dojmem zchátralých lázní se někdo pokusil v roce 2005 sochu ukrást. Naštěstí se to zjistilo včas a socha byla zachráněna, jinak by asi skončila ve šrotu. Bronzovou sochu na vysokém hranolovém podstavci navrhl a ztvárnil prof. Edmund von Hellmer a byla odhalena 4 roky po Mattoniho úmrtí - v dubnu 1914.
Lázeňské domy podléhají neúprosné zkáze a majitelé (CTS a KMV) o lázně nepečují. Mattoni se po celý život řídil pravidlem - "Beru-li něco z této země, musím do ní také něco dávat". A na to současný majitel stáčírny zcela zapomněl, i když výrobky KMV nesou Mattoniho jméno. Vše o lázních Kyselka najdete na stránkách - ZACHRAŇTE LÁZNĚ KYSELKA. Poutavá kniha o Mattonim je k dostání v Krajské knihovně a některých infocentrech. V roce 2014 byla založena společnost Lázně Kyselka o.p.s., která se zabývá záchranou lázní.

 

TIP: Pravěké hradiště Radošov (na kole nepřístupné)
RadosovHradiste_small.jpgRozsáhlé výšinné opevněné hradiště na pravém břehu Ohře, na vrchu zvaném Košťál, nad obcí Radošov. Vrch je vlastně jazykovitým ostrohem přístupným pouze z vedlejšího kopce úzkým sedlem na východní straně. Hradiště bylo zcela nepřístupné od jihu, kde se nachází skalnatý sráz. Strmý sráz vede i k severu a strmě klesá na západě. Pochází z mladší doby bronzové a bylo založeno ve 13.-10. století př. n. l. na vrcholové plošině výrazné skalnaté ostrožny vrchu Košťál severovýchodně nad dnešní vsí Radošov (Rodisfort). Znovu osídlena byla lokalita v 6.-5. století př. n. l. obyvateli halštatské kultury. V raném středověku byl prostor využíván pro svou dominantní polohu slovanským obyvatelstvem na ochranu důležitého brodu při zemské cestě, v novověku poté k hospodářským účelům. Ohře hradiště obtéká na jihu a po prudké zatáčce lemuje i severní stranu. Na východní a severní straně obepínal akropoli kamenitý val a v místech přístupové šíje val doprovázel příkop.

 

Ukaž na mapě  Velichov (Welchau) - 2,3 km (rozc. s CT 2198)
Kostel Nanebevzetí p. Marie Trasa z Radošova do Velichova vede trasa po silnici, přes nízké sedlo radošovského meandru. Ve 12. - 14. století spravoval okolní pohanský kraj a šířil v něm křesťanství řád premonstrátek z Doksan. V 16. století, za Šliků již zde stál statek s tvrzí. V 18. století byl za panství císařského rady Jana Fr. Hesslera postaven na místě tvrze  velichovský zámek, ke kterému patřil i statek a pivovar. V 19. století koupil zámek doktor Löschner, lékař a dobrý přítel Jindřicha Mattoniho. Na počátku 20.století koupili zámek Černínové a roku 1935 v něm založil hrabě Eugen Černín, byť i jen na krátkou dobu, odbornou pokračovací lesnickou a zahradnickou školu. Po připojení Velichova k Říši v roce 1938 byla škola zrušena a zámek sloužil jako dětská zotavovna, po válce pak jako dětský domov až do roku 1994. Od té doby se vleče restituce zámku s Černíny a zámek se neudržuje.
Roku 1875 zahájila provoz Mattoniho lokální, 9 km dlouhá dráha z Vojkovic do Kyselky a Kyselka tak získala napojení na evropskou železniční síť. Místní obyvatelé vláček nazývali Oharia-Expres a jeho cesta do Kyselky trvala dvacet minut. Roku 1909 byl v obci postaven hospic sester sv. Kříže, kterému se říkalo Charita. V předsíni kostela Nanebevzetí Panny Marie byla v říjnu 1920 odhalena pamětní deska se jmény všech padlých za 1.sv.války z velichovské farnosti.
Ukaž na mapě Niťárna (odb. z trasy 1,2 km)
Níťárna v polovině 20. st. Při ústí potoka Bystřice se nacházel již v 17. století mlýn, který byl ještě ve 20. století v činnosti. Velichovští si tam ještě před 1. světovou válkou jezdili s obilím. Hned po válce se z mlýna stala továrna, nejprve na drátěné matrace, později na gramofonové jehly. Když starý mlýn koupili bratři Schönové a celý ho přestavěli, začali zde vyrábět barevné příze. Místo mlýnského kola postavili strojovnu s turbínou, aby mohli pohánět generátor na výrobu elektřiny. Tak vznikla továrna na nitě Wickwitzer Zwirnfabrik (Vojkovická továrna na nitě). Pracovních míst k radosti místních obyvatel stále přibývalo a v největším rozkvětu v továrně pracovalo až 140 dělníků. Za německé okupace museli Schönové, jako židé, továrnu opustit a říšský správce Melzer, který později továrnu od Říše odkoupil, dále firmu zveleboval. Přistavěl malý domek pro zaměstnance a další velký dřevěný pavilon pro francouzské válečné zajatce, kteří v továrně pracovali za ubytování a stravu. Po válce se ve vojkovické manufaktuře ještě do roku 1951 vyráběli nitě a pak továrna několikrát změnila vlastníka, až v roce 1968 zde firma Blex Stará Role zavedla výrobu plechového nádobí. Od roku 2003 je areál prázdný, nový majitel si s ním neví rady, tak stále chátrá a chátrá. Místu dodnes neřekne nikdo z místních jinak než "Niťárna".
K továrně se dostaneme z Velichova po červené pěší.
 TIP: Hradiště velichov - Thebisberg  (odb. z trasy 1,7 km)
Kopec HradištěV okolí Velichova je několik hradišť, dokladující slovanské osídlení zdejšího kraje. Na Liščím vrchu bylo v minulosti objeveno pravěké hradiště zvané Thebisberg, neboli Děvín. Je vidět vlevo od silnice do Ostrova a na jeho místě je patrný velký příkop a kamenný val jako pozůstatek hradeb. Další hradiště jsme mohli vidět, když jsme sjížděli od Radošova do Velichova. V místech, kde se silnice svažuje a zahýbá doprava, jsme si možná všimli nevelkého kopce, podobnému kupě sena. Jakoby byl Ohři do cesty vhozený a ta jej půlkruhem musela obeplout. Není bez zajímavosti, že toto hradiště bylo ještě v 18. století malou osadou s polorozbořeným sídlem. Na hradišti byly viditelné zbytky původního hradu, ale byla to pravděpodobně dřevěná tvrz. Možná právě proto zdejší občané hradiště také nazývali „Holzburg“ – dřevěný hrad. Dá se tedy soudit, že tu asi skutečně v dávných časech stál hrad, který měl kamennou podezdívku, jak je stavěli Slované. Nachází se u soutoku Bystřice s Ohří.
V dnešní době tato oblast slouží k rekreaci a je vyhledávaným místem chatařů.
Ukaž na mapě  Vojkovice (Wikwitz) - 4,6 km (rozc. s CT 2011 a 3001)
VojkoviceKdyž se v roce 1873 rozjela severozápadní Buštěhradská dráha, přineslo to pronikavý zvrat ve vývoji obce. O dvaadvacet let později se dostavěla vlečka do Kyselky a kromě přepravy zboží začaly lokálkou jezdil i lázeňští hosté. Z Vojkovic se stala rychlíková stanice, protože se tu přestupovalo na Kyselku. Tehdy se stanice jmenovala "Vojkovice-Jakubov". Osobní lokálka patřila Mattonimu a v roce 1923 přešla do státní správy. V roce 1932 ale byla osobní přeprava do Kyselky zrušena. Do roku 1945 byly Vojkovice a Jakubov samostatnými obcemi s vlastním obecním úřadem. V Menzlově továrně se vyráběl porcelán a ve třech malých jakubovských a jedné vojkovické cihelně se ručně vyráběly cihly. Ve Vojkovicích a Jakubově dohromady bylo sedm hospod a dva hotely. V 60. letech nastal velký odliv mladých obyvatel z Vojkovic do Ostrova, kde Jáchymovské doly nabízely práci v uranovém průmyslu a byty na novém sídlišti v Ostrově.
V obci a jeho okolí je několik přírodních zajímavostí. Je to památná, čtvrt tisíciletí stará lípa, studánka, kopec Špičák, pískovna nebo Vojkovická skála
Ukaž na mapě Jakubov (Jokes) - 6,1 km
 Jakubov s porcelánkou Podle staré německé pověsti pozval doksanský klášter ve Velichově čtyry bratry z Horní Falce -Heřmana, Petra, Leopolda a Jakuba, aby zde založili svůj nový domov. A tak Petr založil Petrovo, Heřman Heřmanov, Leopold Lipoltov, no a Jakub Jakubov, neboli Jakubsdorf. Později se pak upustilo od jména Jakubsdorf a obci se ve 13. století začalo říkat Jácobs, které se během času zkomolilo na Jokes.
V Jakubově byla v provozu více jak století porcelánka Porzellanfabrik Jokes Jos., Th. Menzl, která vznikla někdy v 2. polovině 19. století. Po roce 1948 vyráběla běžný porcelán pro domácnosti a od šedesátých let vyvážela do tehdejšího Sovětského svazu čajové misky zvané pialy. Od 70. let se tu vyráběly ve velkém lázeňské pohárky. Dalším výrobkem byly ty známé malé likérové hrníčky na Becherovku, které se prodávaly jako suvenýry i s originální porcelánovou lahví. Bohužel porcelánka po privatizaci v 90. letech zanikla. 
V obci můžeme vidět zajímavý smirčí kříž, umístěný na zdi porcelánky, hned vedle výklenkové kapličky Panny Marie. Kříž je vytesán z jednoho kusu kamene a podle památkového úřadu je to velmi stará a vzácná památka, dnes chráněná státem.
Doporučujeme ještě navštívit starý mlýn pod Jakubovem na břehu Ohře. Byl v provozu až do 40. let minulého století a dnes je mlýn v soukromém vlastnictví a prochází celkovou rekonstrukcí. Leží 1 km od naší trasy.
Ukaž na mapě  Údolí hadů - 8,5 km
Užovka stromová Kaňonu Ohře v okolí Stráže říkají přírodovědci Údolí hadů. Žijí tady totiž všechny druhy českých plazů. Například kriticky ohrožené užovky podplamaté, stromové, obojkové nebo hladké. Údolí Ohře je tu unikátním místem teplomilných živočichů a rostlin. Když se před desítkami tisíc let v Evropě prudce ochladilo, tak některé teplomilné rostliny a živočichové přežily v teplých místech jakým je i toto údolí. A tak se stalo, že populace užovky stromové na Karlovarsku je nejsevernější polohou a nejvzdálenější lokalitou od rozšíření tohoto druhu a je u nás přírodní vzácností.
Bohužel hlavní silnice mezi Karlovými Vary a Kláštercem nad Ohří přetnula plazům cestu k vodě a proto pod koly aut každoročně zahyne mnoho hadů. Proto občanské sdružení Zamenis vzniklé za účelem ochrany rapidně klesající populace užovky stromové buduje jejich líhniště. Ta jsou v terénu označená a můžeme si jich všimnout kolem cyklotrasy. Hadí areál je součástí nového přírodního parku Stráž nad Ohří.
Ukaž na mapě  Stráž nad Ohří (Warta) - 10,6 km (rozc. s CT 3002)
Stráž nad OhříObec má zajímavé a netypické založení. Vznikla totiž cíleně, za účelem vybírání cla. Už ze samotného názvu lze předpokládat, že celniště tu bylo již na samém počátku dějin obce. Už v roce 1086 to bývalo velmi významné trhové a celní místo, které zde nechal zřídit Wratislaw II. Postupně se v jeho okolí rozrůstaly domy a počátkem 14. století se o Wartě psalo jako o vesnici. Historickými držiteli části tohoto území byli postoloprtští benediktini, kteří jej dostali od českých knížat při založení kláštera. Ti si po roce 1277 za středisko správy zvolili ves Boč, kde založili proboštství u kostela sv. Václava a sv. Mikuláše. Roku 1292 vyňal král Václav II. klášterní majetek z pravomoci úředníků královského hradu Loket a přiděl ho pod správu hradu Hauenstein. Kolem roku 1352 pak ves spravoval hrad Perštejn a od roku 1488 patřila část obce k panství hradu Egerberg (Lestkov). V roce 1768 byl ve Stráži nad Ohří z milodarů poutníků postaven kostel sv. Michaela archanděla, dnes pozdně barokní památka. Uprostřed obce najdeme ještě jednu památku, pro změnu přirodní - lípu velkolistou.
Ukaž na mapě  Korunní kyselka (Krondorfer Sauerbrunn) - 12,2 km
Stará a nová stáčírnaNa místě dnešní stáčírny kyselky Korunní bývalo zasilatelství minerální vody a také lázeňský areál s krásným parkem. Lázně vznikly v druhé polovině 19. století a byly v provozu asi tak do třicátých let 20. století, tedy necelé století. Byla to asi nejkratší doba existence lázeňského městečka v našem kraji a možná i v celém Česku. Býval zde  lázeňský pavilon, ve kterém prýštila čistá Štěpánčina kyselka, lázeňský hostinec s restaurací Panorama a lázeňský dům Saxonia. Celý lázeňský komplex byl parkově upraven, nechyběly ani tenisové kurty, zahrady a rozhledna. Úspěšnou éru Krondorfky, jak se také Korunní říkalo, přerušila až první světová válka. Po válce stáčírnu a zasílatelství převzal Mattoni spolu s celým lázeňským komplexem. Tato společnost měla v Karlových Varech v domě Mozart tzv. pitnou halu Krondorfky s reprezentační prodejnou. Od konce dvacátých let se o dalším osudu lázní Korunní toho moc neví. Po druhé světové válce byl závod Korunní znárodněn a byl provozován jako divize podniku Západočeská zřídla Karlovy Vary. Minerální voda se začala prodávat pod označením Korunní, které se používá dodnes. Během padesátých až osmdesátých let si Korunní zachovala svou kvalitu a byla uznávaná jako mimořádně kvalitní minerální voda. Mimo jiné byla Korunní prodávaná v lékárnách a byla doporučovaná mladým maminkám pro pitný režim dětí. V roce 1993 byla společnost zprivatizována.
Ve stráni nad obcí, ukrytou v lese a pro cyklisty zatím nedostupnou můžeme najít zachovalou pseudogotickou kapli s hrobkou. I když vandalové a zloději už ji dost poškodili, má stále velkou šanci na záchranu. Na kopci nad lázněmi stávala svého času i dřevěná rozhledna.
Ukaž na mapě  Čedičová žíla Boč - 13,5 km
Žíla BočZe silnice mezi stáčírnou a vesničkou Korunní si můžeme na protějším svahu za řekou všimnout vyčnívat výrazný kamenný zub. Vypadá jako vřed vyrůstající na zalesněném svahu, těsně nad Ohří a dobře viditelný je hlavně mimo vegetační období. Tenhle vřed, odolávající času, není však vadou na kráse jižního krušnohorského úbočí, spíše naopak. Je to celkem unikátní pozůstatek sopečného výronu s výraznou sloupcovou odlučností. Zvětralé a vypadané úlomky čediče vytvořily pod sukem rozsáhlé, k jihu přivrácené kamenné moře, vydatně vyhřívané sluncem. Tato významná geologická lokalita se stala domovem vzácné teplomilné suťové vegetace, a proto byla v roce 1960 vyhlášená přírodní památkou.
Ukaž na mapě  Korunní, obec (Krondorf) - 14,4 km
Bývalý hostinecPřijíždíme do vesničky Korunní, malé vsi, která dala jméno nedalekým lázním v údolí Korunního potoka. Ještě před vsí u silnice si můžeme všimnout starého kamenného sloupku. To je pozůstatek zábradlí od schodů, které vedly do obecní kaple, zasvěcené Nejsvětějšímu srdci Ježíšově. Kaple zanikla v roce 1972. 
V zatáčce v centru vsi stojí starý dům cihlové barvy s balkonkem. Býval v něm hostinec a řeznictví. Protože se zřejmě od války na domku neopravovala omítka, tak ještě v roce 2012 byl nad vchodem vidět původní název obchůdku.
Projedeme vsí a pokračujeme dál silnicí do Kamence.
Ukaž na mapě  Kamenec (Stengles), odb. na Boč - 15,3 km
Malá vesnička Kamenec leží na samé hranici s Ústeckým krajem. Odbočuje tu pěší červená trasa do obce Boč, po které se dá jet i na kole a přes řeku se dostaneme po lávce.
Na zdejší kraj měli od počátku velký vliv benediktini z kláštera v Klášterci, kteří v okolí založili několik vesnic. Boč byla v 16. - 17. století významným vorařským centrem. Voraři museli v Boči platit clo ze dřeva plaveného po vodě a byl tady něco jako přístav pro vory. V té době byla Boč také důležitým průmyslovým městečkem. Vyráběla se tu kolomaz, vitriol, byla zde huť a sklárna.
Ukaž na mapě  Okounov (Okenau) - 16,9 km
OkounovObec vznikla jako slovanské sídlo asi na přelomu 13. a 14. století a jméno vsi bylo odvozeno od Okounova dvora. Před nepřáteli a dravou zvěří ves chránil široký vodní příkop a tvrz, nebo spíš vodní hrad. Ten pravděpodobně stával na návrší poblíž kostela. Po roce 1540 pak přestal být udržován, zpustl a dodnes se z něj nedochovaly žádné pozůstatky. Ve středověku si Okounov příliš poklidného života neužil. Války, hladomor a morové epidemie obec zcela vylidnily a život se do obce vrátil až v druhé polovině 17. století. Když se roku 1850 Okounov stal samostatnou obcí, žilo zde již 194 obyvatel.
Roku 1913 byla v Okounově postavena nová školní budova, která byla údajně nejhezčí v celém kraji. Dnes již škola v Okounově není a budově je nyní obecní úřad. V roce 1913 sem z Perštejna přesídlila  Pickartova továrna, vyrábějící pily a různé nástroje. Pobočky měl Hermann Pickart v Evropě i Americe a jeho výrobky s ochrannou známkou jelena sv. Huberta jej proslavily po celém světě. V roce 1917 přestěhoval Pickart svůj provoz podruhé, a to na pravý břeh Ohře k nádraží, kde postavil moderní dílny a hotel Remscheider Hof. Ten byl v roce 1925 přeměněn na kanceláře firmy a byt majitele. Po roce 1948 byla továrna součástí národního podniku Pilana Hulín, který však už roku 1953 výrobu v Okounově zastavil.
Ve stejném roce byl katastr obce rozdělen na dvě části a jižní byla začleněna do vznikajícího vojenského výcvikového prostoru Hradiště. Na počátku 80. let zde začaly státní statky budovat oboru pro chov muflonů a v 90. letech vznikla pod silnicí z Okounova do Oslovic další obora na chov daňků. V obci byl kostel zasvěcený sv. Vavřinci. V roce 1863 ale vyhořel a ještě téhož roku byl za přispění hraběte Thun - Hohensteina byl postaven nový kostel a vysvěcen byl roku 1866. 
 
Ukaž na mapě Lužný (Aubach) - 18,6 km
Z Okounova už sjedeme do Lužného, který je součástí obce Perštejn v Ústeckém kraji. Dál pak pokračujeme po cyklostezce směrem na Klášterec. Cyklotrasa byla v roce 2012 postupně vyznačena až k ústí Ohře do Labe v Litoměřicích, kde navazuje na cyklostezku podél Labe na trasu č.2.

 

TIP: Hrad Perštejn - (odb. z trasy 2,4 km po modré pěší)

Modrá turistická značka vás dovede na místo zříceniny, jejíž vznik není zcela objasněn. Hrad byl zřejmě založen v druhé polovině 13. století, v 16. století je už uváděn jako pustý. Hradní dispozice byla minimálně trojdílná. Jádro hradu obléhalo ze tří stran vnější opevnění, posílené čtverhrannou baštou a věží. Dnes zde naleznete vysoké zbytky obvodových zdí paláce, ruiny věže i hospodářských budov.

 

Datum vydání: 9.2.2017 8:52