Délka trasy:
11 km (s odbočkami až 12 km)
Náročnost trasy: Lehká, ale s větším stoupáním
Nastoupáme celkem: 321 m
Povrch trasy: Převažují asfaltové cesty, místy dost nekvatiltní a rozbité
Hustota dopravy: Provoz při průjezdu městem Kynžvart, jinak bez dopravy
Cyklotrasa je vhodná pro: Trek, cross a MTB
Cyklotrasa 2253 byla vyznačená v roce 2010 a nahradila z části starý okruh označený tehdy jako IV. Nová trasa nyní spojuje východiště cyklotras u hřbitova v Mariánských Lázních a Kynžvartské nádraží. Popis trasy začneme ve Staré Vodě, kde se nachází Kynžvartské nádraží.
Průjezdní místa (PM):
Nádraží Lázně Kynžvart - 0 km
Nádraží leží na trati Cheb - Praha. Trať se v době vzniku (1871) nazývala železnicí Františka Josefa a původně měla vést mnohem blíže ke Kynžvartu. Přitom by ale musela protnout Metternichovu oboru, k čemuž však Metternich nedal svolení. Proto se trať stočila ke Staré Vodě. Nádraží se pojmenovalo Bad Königswart - Sangerberg, protože tehdejší prosperující lázně v Pramenech (Sangerberg) měli zájem na propagaci lázní a proto si prosadili uvedení názvu na stanici. Zato pak museli Kynžvartu platit nemalé provize. Protože ale nádraží leželo na území Staré Vody, tak obec proti tomuto názvu stanice začala protestovat. Žádala odstranění tabule a nahrazení názvu svým jménem (tehdy Altwasser). Argumentovala tím, že oboje lázně leží od dráhy značně vzdáleny. Ale neuspěla. Když byl Kynžvart vyhlášen úředně lázněmi, byl odstraněn pouze název vzdáleného Sangerbergu a nádraží pak už definitivně zůstal název Lázně Kynžvart.
Vznikem železnice se začal rychle rozvíjet obchod. U nádraží byla založena a postavena sklárna na průmyslové sklo (dnešní Eutit), o něco později pila a stáčírna na minerální vody, kde se začalo s plněním kyselky Richardka a s jejím zasíláním do zahraničí.
Něco jako nádražní čtvrť, nebo průmyslová zóna by se dala nazvat tato část Staré Vody. Dnes je tu v provozu pila a také stará sklárna, dnes tavírna čediče a eukoru - Eutit (ve směru na centrum Staré Vody). My se držíme naší trasy (také žluté turistické značky), prokličkujeme přes dvě rozcestí a najedeme na polní cestu. Projedeme kolem rybníka k pěší odbočce, která vede k zajímavému kameni.
Z rozcestí před nádražím můžeme odbočit k zámku Kynžvart, je tam označená spojka přímo k zámku.
Zámek Kynžvart (Schloss Metternich) - odbočka z trasy 1,5 km
Historie Kynžvartu sahá do 2. poloviny 13. století, kdy Přemysl Otakar II. nechal na strmém ostrohu postavit pomezní hrad Königswart, jehož zříceniny se zachovaly nad městem do současnosti. V průběhu dalších 340 let se až do třicetileté války na kynžvartském panství vystřídalo deset šlechtických rodů. Předposlední z nich, pánové z Cedvic (Zedtwitzové) postavili pod Kynžvartem koncem 16. století renesanční tvrz. Po bitvě na Bílé hoře získalo konfiskované kynžvartské panství pět bratrů Metternichových a od té doby jim patřilo kynžvartské panství až do další konfiskace v roce 1945. V letech 1681-1691 nechali Metternichové na místě zchátralé renesanční tvrze postavit barokní zámek a v roku 1833 ho nechal rakouský kancléř Klement Metternich přestavět na honosné empírové sídlo. Na tuto nákladnou přestavbu získal půjčku od bankéře Rothschilda, za což se mu kníže pak odměnil udělením šlechtického titulu. Stavbu projektoval stavitel italského původu Pietro Nobile a v této podobě se zachoval zámek do dnešní doby. V 70. letech minulého století napadla zámek dřevomorka a musela být provedena generální oprava, v té době už dosti . Oprava se táhla dlouhých pětadvacet let a zámek byl v té době nepřístupný. Znovuotevřen byl až v roce 2002 a téhož roku získal zámek za provedenou opravu od organizace Europa-Nostra cenu za ochranu kulturního dědictví.
Roku 1928 založil kancléř Metternich na zámku muzeum. Bylo přístupné pro veřejnost a vstup byl z boku zámku od silnice, kde je dodnes nápis Museum. Jeho základem se staly všemožné podivuhodné dary věnované rodině Metternichů a muzeum pak navštěvovalo mnoho zajímavých hostů. Cenné sbírky muzea se dnes nachází v kabinetu kuriozit, kde uvidíme mnoho zajímavostí, jako např. vykopávky z Pompejí, nebo staroegyptská mumie egyptského kněze Kenamúna a mnoho dalších věcí. Nový kastelán zámku Dr. Říha začal skládat střípky z historie zapomenutých příběhů zámku a vzniklo tak i Kynžvartské muzeum příběhů. V zámeckých sbírkách se nachází také jedna z nejcennějších zámeckých knihoven v Čechách.Na hodinovou prohlídkovou trasu zámku se můžeme vydat od dubna do října.
Hned za rybníkem u malé informační tabulky je odbočka ke Kynžvartskému kameni. Je vzdálen od trasy asi 100 m a patří mezi málo známé přírodní památky. Je to docela zvláštně, na výšku postavený žulový blok se zajímavým povrchem. A právě ten jeho zvláště tvarovaný povrch ohromil geology a kámen vyhlásili v roce 1990 přírodní památkou. Na žulovém bloku totiž vznikly postupným a dlouhodobým zvětráváním svislé žlábky, tzv. pseudoškrapy.
Lázně Kynžvart (Bad Königswart) - 2,1 km (rozc. s CT
2135)
Lázně Kynžvart (Bad Königswart) - 2,1 km (rozc. s CT
2135)
V Kynžvartu vyjedeme nedaleko náměstí. Historie Kynžvartu je podrobně popsaná
na stránkách města. V roce 1878 začíná rekonstrukce a přestavba městečka Kynžvart do nynější podoby. Práce prováděl a řídil stavitel a zároveň starosta Johan König. Na náměstí si můžeme prohlédnout několik památek. Nachází se zde vysoký štíhlý Mariánský sloup s barokní sochou P.Marie s Ježíškem. Zajímavé jsou na podstavci srdce a čtyřlístek s nápisem: "Andreas Normann anno 1709". Nedaleko je válečný pomník z roku 1927. Je to kamenná kašna se sloupem, na kterém je socha vojáka v pokleku, opírající se o meč. Ze sloupu vytékala voda do kašny a na čelní ploše sloupu byla deska se jmény padlých v 1. světové válce. Hodnotný je také novogotický lázeňský dům z roku 1863, barokní dům č. p. 19 z roku 1770 a trojlodní kostel sv. Markéty, přestavěný v roce 1870. V místě, kde dnes stojí obchodní dům, stávala dříve budova židovské synagogy. Synagoga přečkala oba velké požáry města v r.1865 a byla až do nacistické okupace nejstarší zachovalou stavbou ve městě. Stihl ji osud podobný jako synagogu v M. Lázních. Byla němci vypálena a zbořena za křišťálové noci 1938. Ve městě byla kdysi silná
židovská komunita. Z roku 1770 se zachoval historicky cenný židovský dům
, který ukrývá rituální
lázeň mikve.
Po prohlídce náměstí můžeme po odbočce 2253A zajet ke Kynžvartským kyselkám a pak pokračujeme stoupáním do lázeňské části.
Kynžvartské kyselky - odb. z trasy 2253A - 2,5 km
Z města se k nim dostaneme po odbočce cyklotrasy 2253A po silnici směrem na Valy. Od informačního panelu pak po naučné stezce, která nás zavede ke čtyřem kyselkám: Jezevčí, Kančí, Liščí I. a Liščí II. a cesty k pramenům jsou zpevněny dřevěnými chodníčky. Video ČT - Toulavá kamera.Liščí prameny I. a II. jsou zachyceny ve dvou dřevěných čtvercových jímkách těsně vedle sebe. V roce 2001 byly kyselky vyčištěny a potok, který dříve tekl v těsné blízkosti a často kyselky zaplavoval, byl sveden bokem. V roce 2007 byl nad prameny postaven přístřešek a upraven přístupový chodník. Kyselky jsou součástí naučné stezky Kynžvartské kyselky. Obsah CO2 je 1960 mg / l. Kyselky nejsou hygienicky kontrolovány.Kančí pramen byl znovuobjeven v roce 2002 v místech, kde se objevovalo velké množství unikajícího kysličníku. Při úpravě byl objeven dřevěný soudek, kterým byl dříve upraven vývěr kyselky. Protože kyselka nebyla nikde ve známé literatuře popsána, byla pracovníky CHKO Slavkovský les pojmenována jako Kančí pramen podle toho, že bylo okolí kyselky rozryto od divokých prasat. Kyselka je součástí naučné stezky Kynžvartské kyselky. Obsah CO2 je 2300 mg / l. Kyselka není hygienicky kontrolována.Jezevčí pramen se dříve jmenoval Geräumsäuerling a vyvěrá na tzv. Velké louce. Pramen postupně zarůstal až upadl v zapomnění. Až kolem roku 1985 byl znovu objeven a vyčištěn. V roce 2007 bylo zchátralé dřevěné jímání nahrazeno novým a k prameni byl upraven přístup. Cesta k Jezevčímu prameni byla vyznačena novou naučnou stezkou Kynžvartské kyselky, otevřenou na jaře 2008. Podle posledního měření obsahuje kyselka 2100 CO2/lt. Kyselka není hygienicky kontrolována.Odtud se pak vrátíme do města.
Po levé straně silnice, pod Metternichovým domem si všimneme novodobého altánu pramene
. Zde se můžeme ještě zdarma osvěžit a do libosti napít. Další pramen, nejznámější v lázních je
. Najdeme ho v parku napravo od silnice. Kyselka byla v minulosti zneužívána hostinskými, kteří ji zde stáčeli ve velkém a pak prodávali. Proto město zavedlo stáčení za úplatu. Původně krytá lázeňská kolonáda byla postavena v roce 1885 Lotharem Metternichem a dnes slouží k balneoterapii dětí.
Lázně Kynžvart patří mezi nejmladší lázně u nás. O založení zdejších lázní se zasloužil především rod Metternichů. Majitel kynžvartského panství kníže Metternich v roce 1822 pozval k obhlídce kyselek švédského chemika Jakoba Berzelia, který příznivými posudky umožnil zachycení a následné využívání šesti pramenů. Voda se plnila do hliněných lahví a zasílala se pod značkou Kynžvartská ocelová voda (Königswarter Stahlwasser) praktickým lékařům. V roce 1864 nechal kníže postavit lázeňský dům Metternich (dnes Orlík). V této době se začala také stáčet Richardka ve stáčírně u nádraží a vyvážet do zahraničí jako výtečná stolní voda. Od konce 19. století se k léčbě hojně používala i místní slatina. První hotely se v lázeňské čtvrti otevírají roku 1877. Hned v první sezóně se zde mimo jiné ubytovala Belgická královna, nebo baron Nathaniel Rotschild. V roce 1885 navštívil městečko Wilheim III. král holandský.
Kromě nemocí dýchacích cest se zde léčily chronické střevní nemoci, revmatismus, dna, ekzém, nemoci močových cest, ženské a neurologické onemocnění, vždy pouze u dospělých pacientů. Důležitou součástí léčebného procesu je také místní klima. Je zajímavé, že už v roce 1865 mu místní lidé věnovali pozornost a sledovali teplotu, vlhkost a srážky.
Od roku 1950, při epidemii černého kašle, se zde začaly léčit děti, protože místní klima velmi pozitivně působilo na onemocnění dýchacích cest. Od té doby se už v Kynžvartu léčí jen děti ve věku od 2 do 15 let s onemocněním dýchacího ústrojí.
Na rozcestí se odpojíme od trasy 2135, která pokračuje na Kladskou a pokračujeme vpravo podél lázeňských domů.
Projíždíme kolem zrenovovanému domku, skoro zámečku, který před poslední válkou patřil panu Königovi z Mariánských Lázních. Po roce 1948 dům převzaly Státní lázně a byla tu umístěna část dětské léčebny z Kynžvartu, ale ne na dlouho. Od roku 1961 využívaly dům Báňské stavby Sokolov jako rekreační zařízení. Od roku 1991 restitucí navráceno paní Reifové, příbuzné Königa, která ho pak prodala hleďsebskému hotelovému podnikateli. Ten již téměř rozpadlou vilu moderně zrekonstruoval.
Projedeme po lesní cestě obloučkem kolem malebné myslivny a z druhé strany narazíme na informační panel o přírodní rezervaci Holina, která ochraňuje původní bučiny na stráních vrchu Holina ve Slavkovském lese.
Nacházíme se právě na nejvyšším místě naší trasy v nadmořské výšce 790m. V těchto místech probíhala hranice mezi Kladským revírem prince Sigismunda Schönburg – Waldenburga a Metternichovou oborou. V 19. století zde stávala Metternichovská hájenka Schober - Stoh. V roce 1950 už neobydlená hájenka vyhořela za podivných okolností. Na spáleništi byla nalezena mrtvola dcery fotografa Balleye z Plzně. Zjistilo se, že žena byla zavražděna a hájenka zapálena. Vraždu měl na svědomí hromadný vrah, který sem vodil své oběti údajně jako převaděč přes hranice.
Hrůzostrašný příběh se pak objevil se v televizi v seriálu "Třicet případů majora Zemana" (6.díl seriálu zvaný "Případ Bestie"). Příběh byl ale pozměněn a skutečný inspektor, který případ řešil, byl inspektor Jan Znamenáček z Plzně.
Dnes se myslivně říká hájovna Valy a stála tehdy přímo u vjezdu do Metternichovy obory. Kavárnu navštěvovali lázeňští hosté a okolí myslivny bylo parkově upraveno. Až do roku 1901 tu byla ohrazená obora s omezeným přístupem, ale i po zrušení obory byl dovolen vstup do lesů pouze po vyznačených cestách. Kolem roku 1960 se v myslivně usídlily Státní lesy a kavárna byla přestavěna na ubytovnu lesních dělníků. Nad někdejší Metternichovou hájenkou stojí novější patrový nájemní dům, který dříve býval kavárnou
.
V zatáčce téměř na konci trasy si nemůžeme nevšimnout stavebně snad nejkrásnějšího vodojemu v Mariánských Lázních. Byl
ve 30. letech minulého století. Dostal jméno Carola, podobně jako vyhlídka na východní stravě vrchu, podle saské královny Caroly von Holstein-Gottorp-Wasa (1833 - 1907). Byla vnučkou švédského krále Gustava IV. a manželkou saského krále Alberta a na přelomu 19. a 20. století navštívila Mariánské Lázně.
Do vodojemu (o objemu 2 x 500 m
3) se přivádí voda až z úpatí vrchu Dyleň. Město mělo složitý systém městského vodovodu. Do většiny domů v M. Lázních byla zavedena přípojka pitné a přípojka užitkové vody, což takto fungovalo až do roku 1965. Pak začala město zásobovat vodou nová úpravna a dvojí rozvod byl zrušen.
Přijíždíme na konec naší dnešní cyklotrasy. Pokud bychom odbočili vlevo po trase 361, tak se dostaneme po 150 m ke zmiňované vyhlídce Carola, s výhledem na lázeňskou část města a dál můžeme pokračovat k Lesnímu prameni a na kolonádu. Zde na konci trasy si můžeme prohlédnout některé zajímavosti, jako je nově upravený válečný hřbitov, nebo některé hrobky bývalých významných občanů a starostů města z 20. století. Například
Václava Skalníka - architekta lázeňských parků. Najdeme zde hrob Josefa Maria Blížence (1897-1973), vítěze první vojenské steeple-chasse ČSR v Klatovech a reprezentanta Československa ve vojenské drezúře koní na IX. olympijských hrách v Amsterodamu v roce 1928. V I.oddělení zdejšího hřbitova najdeme hrob nejznámější zdejší atletky Hany Trejbalové (zemřela 1966 v 19 letech) a v Mariánských Lázní na její počest vznikla tradice pravidelného pořádání lehkoatletického Memoriálu.
Datum aktualizace
2. 3. 2011 - 07:52