Domovská stránka > Cykloportál > Přehled cyklotras > Mariánské Lázně > Regionální cyklotrasa č.604 Kynšperk-Planá (částečně v provozu)

Regionální cyklotrasa č.604 Kynšperk-Planá (částečně v provozu)

Trasa a profilDélka trasy: 3 km 
Náročnost trasy: Lehká
Nastoupáme celkem: 181 m
Povrch trasy: Převažuje asfaltový povrch
Doprava: Slabá
Cyklotrasa je vhodná pro: Turistická kola

Regionální trasa 604 by měla v budoucnu propojovat Plzeňský kraj s cyklostezkou Ohře. Od roku 2012 je již vyznačen úsek mezi Kynšperkem a Salajnou. Tento krátký úsek (Klimenotv-Hamrníky) by se měl časem prodloužit do Chodové Plané a ve směru na Dolní Žandov a vytvořit tak souvislou trasu.

Průjezdní místa (PM):
Klimentov (Klemensdorf) - 0 km (rozc. s 2068)
Vzniku Klimentova předcházela rozsáhlá důlní činnost v této oblasti už v 16. století, která se sem rozšířila od Tří Seker, za účelem těžby měděných, olověných a stříbrných rud. Při jejich zpracování byly využívány vody tzv. šmelcovních rybníků (Schmelzteiche - dnešní rybníky Riviéry). Nedaleko byla místa nazývaná "Bleischmelz" a "Schmelzwerk". Zdejší těžařský cech se jmenoval "Anton Agnes Johan von Nepomuk Zeche" a v místech, kde se v minulosti zpracovávaly v okolí vytěžené rudy, zbyla po něm plošina, kde byly strusky a škvára ukládány. Plošina se jmenovala "In den alten Schlacken" a pak se jmenovala "Schlackenhau". Když byla kolem roku 1780 založena nová dominikální ves, dostala svůj název podle tohoto místa "Schlacken" a říkalo se jí prostě "Šloky".
V roce 1788 zde bylo 11 chalup a rychlý rozvoj obce se odehrál kolem r. 1830, kdy ves překročila 300 obyvatel, roku 1910 pak už 788 obyvatel. Proto byla už v roce 1830 v místě otevřena jednotřídka. Budova školy byla postavena až roku 1864.V roce 1804 převzal kynžvartské panství Clemens Wenzel Lothar Metternich a podle něho byla obec přejmenována na "Clemensdorf". Čím více ale metternichovští úředníci vyžadovali, aby se psalo a říkalo obci Clemensdorf, tím tvrdošíjněji lpěli poddaní na starém názvu Schlacken. Klimentov byl domovem metternichovské chudiny. Lidé pracovali na panských polích, v lesích, na dvoře a v panské cihelně. Nikdo ze 700 obyvatel nevlastnil v obci nějaký pozemek, veškerá zdejší půda patřila Metternichům.
 
 Velká Hleďsebe (Groß Sichdichfür) - 1,0 km
O historii obce si můžeme přečíst na webových stránkách obecní knihovny. Obec se nemůže chlubit množstvím památek, ale na co může být hrdá je kostel sv. Anny. Byl postavený v letech 1908 - 1911 je skutečnou dominantou obce a nejvýznamnější památkou Velké Hleďsebe. Před radnicí stojí na vysokém podstavci  Socha sv. Jana Nepomuckého. Dříve nějakou dobu socha stála před kostelem, kam byla přenesena při stavbě kulturního domu, později motelu Marion. Na hřbitově můžeme vidět zajímavý hřbitovní kříž a kaple z roku 1910.
V obci bývalo více památek, ale mnohé již zanikly. Například všechna původní stará selská stavení s lidovou výzdobou v hrázděných štítech (fachwerky). Zmizela celá řada stavení při Plzeňské silnici vlevo směrem na Drmoul. Z panského dvora a mlýna toho také moc nezbylo. Zachovaly se jen některé části stavení. Na ostrůvku Ostrovního rybníka najdeme základy zaniklého pavilonku, který sloužil před první světovou válkou lázeňským hostům.
 Hamrníky (Hammerhäuseln) - 2,9 km  (rozc. s 2137
Původně zde stával dvůr a pod ním železný hamr, jehož počátky snad sahají až do doby císaře Karla IV.  Dvůr Hammerhof patřil před třicetiletou válkou panu Janu Kryštofu Rabicarovi, majiteli vesnice Trmaly (dnes Drmoul). Hamrnický dvůr stával na malé ostrožně nad Kosím potokem při okraji Mnišského lesa, který odděloval chodské území od panství tepelského kláštera. Přestože dvůr ležel na klášterním území, patřil k panství Drmoul.
Už v husitských válkách údajně vlastnil Hamrnický dvůr Jiří Kryštof Daniel von Froschhammer (majitel Drmoulu), o kterém stará pověst říká, že jako jediný v husitské době v okolí zůstal při katolické víře. Od něho klášter v roce 1665 (opat Raimund Wilfert I.) dvůr Hammerhof koupil za 3 000 zlatých, nebo spíše jeho pozemek, neboť dvůr rok před tím (1664) vyhořel. Klášter postavil na místě vyhořelého dvora nový. V něm se v srpnu 1697 léčil opat Raimund Wilfert  z Teplé dováženými chebskými vodami (tj. z Františkových Lázní). Když v roce 1706 požár kynžvartských lesů pronikl až sem a dvůr znovu vyhořel. 
Na radu Tepelského klášterního lékaře Curtiua nechal opat Raimund Wilfert  vyčistit prameny v lese a zpřístupnit cestu k nim. V roce 1706-1708 byl postaven na místě vyhořelého klášterního dvora na Kosím potoce Hamrnický zámeček, nazvaný Villa Hammerhoviana, už dnešní podobě. Stavbu prováděl Wolfgang Braunbock a dozor měl sám Kryštof Dienzenhofer. V roce 1710 sloužil zámeček několika nemocným mnichům z kláštera k ubytování. Ti pili vodu ze Slaného (dnes Ferdinandova) pramene.
Hamrnický zámeček je nejstarší lázeňská budova v Mariánských Lázních. V zámku bývaly koupelny a opat Ambrož sem kolem roku 1750 zamýšlel dovést minerální vody dřevěným potrubím. V roce 1781 tu bydlel opat Trautmannsdorf a doktor Nehr. A tady se zřejmě zrodila myšlenka o založení Lázní. Později byl zámeček výletním místem pro lázeňské hosty, kolem byl parčík, lavičky a sochy. Později sloužil zámeček  jako výletní místo hostům z  Mariánských Lázní, nějaký čas tu bydlel úšovický farář, potom tu měla restauraci proslulá bavorská kuchařka Anna Neudeckerová.
Po válce vlastnily zámeček statky, ti se však opravami příliš nezabývali a po roce 1990 je zámeček opuštění a chátrá. 
V létě 2008 opuštěný zámeček, obývaný pouze bezdomovci vyhořel. Během požáru a jeho hašení došlo k definitivnímu zániku stropních maleb.
Datum vydání: 11.11.2014 12:36