Délka trasy:
11 km (s odbočkami 15 km, celá trasa 33 km)
Náročnost trasy: Lehká
Nastoupáme celkem: 475 m
Povrch trasy: silnice III. třídy a místní komunikace
Doprava: Mírný provoz
Cyklotrasa je vhodná pro: všechny typy kol
Průjezdní místa (PM):
Cyklotrasa č.352 je dlouhá km a spojuje klášter v Teplé s Manětínem. V Karlovarském kraji vede jen krátký úsek trasy. Cyklotrasa je zde zatím popsána jen v úseku Teplá - Úterý.
Klášter Teplá (Stift Tepl) - 0 km (rozc.s tarsou 306, 361, 362,
2212 a
2233)
Na trase 306 jsme se dozvěděli, že klášter se zasloužil i vznik Mariánských Lázní. Významný tepelský opat Hieronymus Ambrož nechal zachytit první pramen v Úšovicích a tím udělal první krok ke vzniku lázeňského města. Ale nejintenzivněji se rozvoji budoucího města věnoval opat
Kašpar Reitenberger. Narodil se v roce 1779 v obci Úterý a v roce 1800 vstoupil jako novic do tepelského kláštera, kde dostal řádové jméno Karel. Po 13ti letech kněžské služby se stal
opatem. Jako představený kláštera zaměřil své úsilí na budování lázní u nedaleké vsi Úšovice. Nákladné úpravy pramenů klášter hodně finančně zatěžovaly, a proto se proti němu zvedla vlna odporu a byl přinucen v roce 1827 rezignovat. Odešel do vyhnanství do Rakouska a do "svých" lázní už se nikdy nepodíval. Karel Reitenberger je právem považován za zakladatele Mariánských Lázní a proto mu byla při výročí jeho stých narozenin postavena u kolonády v
.
Od kláštera vyrazíme po naší značené trase, která zpočátku vede v souběhu s CT 306.
Obec Klášter - 0,1 km (rozc. s trasou 361, a
2212)
V okolí kláštera vznikla malá obec, které se říkalo Klášter. Za doby, kdy byl představeným kláštera opat Helmer, byla v obci roku 1912 postavena lidová škola a pošta. Obec Klášter mívala i vlastní faru a
lesní úřad, který sídlil v budovách, kde je dnes vstup do kláštera. Obec pak byla v 60. letech zrušena a přičleněna k městu Teplá.
V obci se nachází zahradnictví Zahrada Teplá, která dvakrát do roka pořádá největší zahradnickou akci pro veřejnost v Karlovarském kraji. Zahradnictví v Teplé bylo založeno v roce 1959 a bylo vybudováno pro potřeby tehdejších státních statků jako rychlírna zeleniny.
Na křižovatce u školy odbočíme vlevo podél klášterní zdi, za kterou ještě v 50. letech stávaly zbytky
. Ten byl údajně založen roku 1200, jmenoval se prozaicky -
a v roce 1949 se zde uvařilo poslední pivo. Pivo nemělo žádné zvláštní jméno a vyráběly se 4 základní druhy - Výčepní desítka světlá a tmavá a Ležák 12° světlý a tmavý. Když klášter ve 40. letech obsadila armáda, nechal velitel posádky pivovarský komín vyhodit do povětří, ale vojáci použili příliš dynamitu a zničili tak téměř celý pivovar.
Dál pokračujeme po silnici kolem Starého rybníka a golfového hřiště na rozcestí u Smrčího dvora.
Golf, rozcestí - 1,1 km (rozc. s trasou 306)
Po levé straně silnice můžeme vidět golfové hřiště, které bylo založeno v roce 1995. Hřiště vzniko v bývalém klášterním parku podél Parkového potoka. Toto golfové hřiště patří mezi nejnavštěvovanější devítijamková hřiště v ČR a je mezi golfisty v oblibě svou domácí a přívětivou atmosférou. Hřiště nebývá přeplněno a hra bývá pro hráče taková, jaké je celé okolní prostředí – velmi klidná a pohodová.
Na této křižovatce se naše cyklotrasa již rozchází s trasou 306 (ta odbočuje doprava na Smrčí dvůr a pokračuje na Stříbro) a my pokračujeme rovně na Úterý. Můžeme zde také vidět jednu ze
, kterých je kolem kláštera hned několik.
Ovčí Dvůr, rozc. (Schafhof) - 2,4 km
Zde se silnice rozdvojuje a my se dáme cestou vpravo. Nalevo bychom se dostli na Ovčí dvůr, vzdálený 600m. Podobně jako Smrčí (trasa 306) byl i Ovčí Dvůr důležitým velkostatkem tepelského kláštera. Dvůr založil opat Ambrož v roce 1764 v místě, kde stávala vesnice Děčkovice, totálně zničená Švédy roku 1647. Z počátku se dvoru říkalo podle bývalé obce, ale později, když se tu rozmohl chov ovcí, byl přejmenován na Ovčí dvůr. Časem tu klášter začal chovat i hovězí dobytek, který pak postupně chov ovcí vytlačil. Za komunismu dvůr obhospodařovaly Státní statky, které chov skotu ještě rozšířily a v osmdesátých letech zde bylo ustájeno až 500 kusů dobytka. V padesátých letech byly vedle statku postaveny dvojdomky pro zaměstnance. Po revoluci nastává definitivní úpadek a likvidace dvora. Objekty převzal Pozemkový fond a nyní jedná s klášterem o jejich převedení. Jenže na to už je asi příliš pozdě. Dvůr je už tak zchátralý, že jediná cesta je jen jeho likvidace.
Poblíž dvora stávala v 17. století také klášterní zbrojní dílna (Waffenmeisterei).
Dientzenhoferova kaple - 2,6 km
Z rozcestí na Ovčí dvůr vyjedeme na vršek, kde se před námi objeví krásná trojboká výklenková kaple, nazývána také jako Plescherova. Postavena byla v 1. polovině 18. století a od rekonstrukce v roce 1928 sloužila také jako válečný památník 1. světové války, když byly na ní umístěny pamětní desky se jmény padlých.
Do roku 2007 se dožila celkem v zachovalém stavu a celkové opravy se dočkala až v následujícím roce. Autorem kaple je údajně slavný stavitel Kilián Ignác Dientzenhofer, syn neméně známého Krištofa Dientzenhofera. Kilián se narodil v Praze a stal se naším nejvýznamnějším barokním stavitelem. Je autorem mnoha krásných barokních staveb po celých Čechách, mimo jiné postavil i kostel Máří Magdaleny v Karlových Varech, přestavoval klášter v Chlumu sv. Máří. A také se podílel se svým otcem Krištofem na poslední, velmi zdařilé pozdně barokní přestavbě tepelského kláštera na přelomu 17. a 18. století. Při té příležitosti vystavěl i tuto kapli. (
Dientzenhofer též na CT 2164, PM11)
Heřmanov (Hermannsdorf) - 3,1 km
Od kaple je to už kousek do Heřmanova. Na rozcestí při okraji obce může pátravé cyklistické oko uvidět poškozený
. Abychom ho našli, musíme dovnitř do hustého keře na rozcestí. Pomník už je bez desky, ale kameny pomníku jsou snad všechny, tak by určitě nebylo od věci, kdyby ho obec obnovila a vzniklo zde další hezké místo pro odpočinek. Když popojedeme na náves, uvidíme tam už poměrně starý ale krásně rostlý buk.
Když opat Kryštof Heřman založil ves Heřmanov, okolní venkované neřekli vesnici jinak než Kocourkov (Katzengrün). V dávné době se totiž mnohé obce přezdívaly z nejrůznějších důvodů, ale proč Heřmanov přezdívali Kocourkovem, to se mi nepodařilo zjistit.
Kryštof Heřman byl opatem zvolen roku 1767. Byla to mimořádná osobnost v klášteře - muž šlechtického původu s titulem hraběte von Trautmannsdorf und Weinsberg, byl to duchovní neobyčejného talentu a vysokého vzdělání. Omezil robotní dny, horlivě stavěl pro poddané obydlí a založil kromě Heřmanova i "dominikální" vesnici Hamrníky, dnes součást Mariánských Lázní. Vesnice se rychle rozvíjely a ke konci 18. století už měl Heřmanov 20 domů a 154 obyvatel a patřila k němu i fořtovna Stěnská (PM11).
Zajímavý přírodní úkaz se udál v okolí Heřmanova 22.července 1998, kdy se tudy
přehnalo tornádo.
Beroun, rozc. (Pern) - 3,6 km
Na rozcestí u Berouna je možné odbočit z trasy a vzít to přes Beroun (cesta je o 0,4km delší než po cyklotrase) a pak se zase napojit druhou cestou na naší cyklotrasu. V obci můžeme vidět přímo na návsi zajímavý zdobený dvůr Brandlhof. Nedaleko návsi stávala dříve velká mešní kaple s věžičkou. Byla poměrně stará a opravována byla roku 1867. Vypadala zhruba jako kaple v Kosmové u Toužimi. V 70. letech byla ale zbořena a dnes na jejím místě najdeme jen zarostlé základy.
Z návsi se vrátíme na rozcestí na začátku obce, kde odbočíme vpravo na cestu, která nás zavede zpět na naší cyklotrasu.
Staré Sedlo, rozc. (Altsattel) - 4,8 km (odb. do obce 1,7 km)
Zde na rozcestí můžeme zase odbočit z trasy a zajet do obce Staré Sedlo vzdálené 1,7 km, kde je zajímavý kostel a pak se musíme zase vrátit. Sedlo je velmi stará obec, zmiňovaná již v zakládající listině kladrubského kláštera. Kostel byl postaven kolem roku 1300 a postupně byl upravován a rozšiřován do dnešní složité podoby. Kostelní loď byla v barokní době prodloužena a opatřena plochým stropem s nástropní malbou od malíře Wenzela Schmidta z Plané. Na presbytář navazuje na severní straně gotická kaple sv. Kateřiny a sloužila jako pohřební místo Švamberků. V kapli bývali nástěnné fresky, které jsou nyní zabíleny. V přízemí kostelní věže se nachází další kaple a obě kaple pocházejí z konce 14. století. Hlavní barokní oltář je z roku 1740. Kostel měl být v 80. letech 20. století zbořen, ale od roku 1991 je pomalu ale postupně opravován.
Až se dostaneme zase na cyklotrasu 352, pokračujeme po silnici dál, ke kamenolomu. Vlastní lom není od silnice vidět, ale poznáme ho podle hromady balvanů v lese vlevo od silnice.
Kamenolom Špičák - 5,2 km
V lomu těží firma Bögl a Krýsl pozoruhodný přírodní kámen vulkanického původu zvaný trachyt. Trachyt je jemnozrnná výlevná hornina s převahou živců a její výskyt je v ČR poměrně vzácný. Právě v lomu Stěnská, jak se mu také někdy říká podle Stěnského polesí, se trachyt těží již 800 let a byl také hlavním místem těžby stavebního materiálu pro tepelský klášter. Trachyt má vynikající vlastnosti, které ho předurčují nejen pro stavební výrobu, ale i pro sochařskou tvorbu. Těžba trachytových bloků zde v lomu je prováděna pomocí řetězových a lanových pil.
Pokračujeme po dál k rozcestí u rybníka.
Stěnský rybník, rozc. - 5,8 km (odb. k rybníku 0,25 km)
Z odbočky není rybník vidět, ale pokud odbočíme vlevo, přijedeme k němu po necelých 250 metrech. Je to starý klášterní rybník ze 17.století, který byl vybudován na Úterském potoce s rozlohou 4ha. V roce 2007 byl
a dnes skýtá příjemné místo pro odpočinek u vody, kde je možné se i vykoupat.
Vrátíme se na silnici a zanedlouho už přijíždíme k hájovně.
Stěnská hájovna (Stenzkerhaus) - 6,3 km
Hájovna Stěnská, které lesáci také říkají Štenská, což je převzatá výslovnost z německého Stenzka, kdysi patřila pod Heřmanov a zaniklou obec Dřevohryzy. Tehdy se hájovnám říkalo fořtovna, z počeštěného německého der Forst - les, kde sídlil fořt - hajný. Od roku 1892 zde jako fořt sloužil Damián Kottas. Přišel sem z Rájovské myslivny, která se mu stala osudnou. Zemřela mu tam žena a syn, proto se nechal přeložit sem do Stěnské hájovny, kde si našel novou ženu Paulínu a začal tady nový život. Od té doby prý každý další hajný našel ve Stěnské hájovně nový začátek svého života.
Pokračujeme dál po naší trase a dáme si pozor, abychom před koncem lesa nepřejeli odbočku ke kyselce.
Reitenbergerův pramen, rozc. - 7,8 km (odb. k prameni 0,4 km)
Odbočka ke kyselce je z trasy označena směrovkou, protože se těžko hledá. Ve směru na Úterý musíme k prameni odbočit vpravo a asi po 100m se dáme lesní cestou vlevo podél louky. Kyselka je od silnice vzdálená asi 400 metrů. V minulosti u potoka stával také mlýn. Minerální pramen je železitá kyselka známá od roku 1693. Původně vyvěrala z pařezu a v roce 1931 město Úterý pramen upravilo a postavilo nad ním dřevěný altán. Pramen pak pojmenovali po nejznámějším úterském rodákovi Kašparu Reitenbergerovi. Altán tu stojí dodnes a po několika opravách má stále původní podobu.
Stejnou cestou se pak vrátíme na silnici a pokračujeme na následující křižovatku.
Boží muka - 9,4 km
Je zde odbočka vlevo na Vidžín a stojí zde památná
, pocházející z už období před rokem 1578. Mají už svou historickou hodnotu, protože jsou nejstarší stavební památkou v Úterý.
Podle značek pak pokračujeme rovně k další významné památce - kapli sv. Václava.
Kaple sv. Václava - 9,8 km
V zatáčce nad Úterým stávala původně dřevěná kaple, kterou nechal postavit jeden měšťan z Úterý v roce 1660. Podle legendy rozestavěnou kapli dostavěl jakýsi voják, který zde přenocoval. Ve snu mu sv. Jan Křtitel poradil, kde může získat prostředky pro dokončení stavby. Šel tedy podle rad k Matějovi Gruberovi v městě Úterý a ukázal mu, kde ve sklepě uschoval jeho děd před švédskými vojáky hrnec s penězi. Místo bylo označeno vyčnívajícím tříbokým kamenem ve zdi a skutečně tam nalezl ukrytý poklad. Třetinu si podle přikázání Jana Křtitele nechal Gruber, třetinu dostal voják a za poslední třetinu pokladu dostavěl kapli. Domu čp. 120, kde byl nalezen Gruberův poklad, se pak říkávalo "Gruberova mísa", v místním dialektu "Grouwa-Bekn".
Po velkém požáru města se v kapli dočasně konávali bohoslužby namísto vyhořelého kostela v Úterý. V roce 1747 ji nahradila dnešní velká barokní kaple. Stavěla se 5 let za podstatného přispění úterského rodáka Heřmana Reitenbergera, faráře z Brodu nad Tichou, který ale nebyl spřízněn s opatem Reitenbergerem.
. Okolní park byl vysázen místním okrašlovacím spolkem v roce 1910. V parku najdeme i stoleté lípy a jedna z nich byla vyhlášena nedávno památným stromem. Nad dveřním portálem kaple můžeme vidět opatský
.
Naproti kapli se nachází městský hřbitov, založený v roce 1890. Do té doby se pohřbívalo v okolí farního kostela sv.Jana Křtitele v Úterý. Na hřbitově se nachází velké množství starých náhrobků bývalých obyvatel městečka a okolí, ty nejstarší jsou vsazeny do obvodové hřbitovní zdi. Bývalí úterští rodáci se na hřbitově postarali o
.
Kaplička - 10,3 km
Od Václavovi kaple už sjíždíme do Úterý v údolí. Ještě musíme projet křižovatkou na Bezdružice, kde odbočíme vlevo a pak se ještě můžeme zastavit u jedné kapličky. Je to bezejmenná hezky udržovaná,
z roku 1912, která byla postavena na místě starších božích muk. A za chvíli už přijíždíme na náměstíčko v Úterý.
Úterý (Neumarkt) - 10,5 km (rozc. s CT 2221)
Původní ves vznikla jako hornická osada a první zmínka o Úterý je z roku 1233, kdy ji od matky krále Václava I. Konstancie koupil tepelský klášter a v jeho majetku byl až do roku 1848. V obci byl pořádán trh pravidelně každé úterý a proto to nezvyklé jméno města. Na počátku 14. století už z obce vzniklo malé městečko. V roce 1435 udělil tepelský opat Racek městečku nová privilegia, krom jiného i hrdelní právo a Úterý mohlo soudit i nejtěžší zločiny. Poslední poprava zde byla vykonána v roce 1748. Před třicetiletou válkou zde v poklidu žilo kolem 500 převážně českých obyvatel. Následné války, mor a několik velkých požárů zdecimovali městečko na tolik, že klášter povolal k dosídlení Němce. Od té doby v Úterý převládalo německé obyvatelstvo a městečko pak bylo přejmenováno na Neumarkt. V 18. století nastal nový rozkvět města. Stavěly se nové domy, na náměstí byl postaven Mariánský sloup a velkoryse byla přestavěna kaple sv. Václava. Na konci 19. století žilo v Úterý již 1100, většinou již německých obyvatel. Vznik Československa nesla většina Němců v Úterý s nelibostí a proto se přiklonili k Henleinově straně a podpoře fašistického Německa. O historii v době války nejsou žádné informace, protože zápisy z kroniky někdo pečlivě odstranil. Po odsunutí Němců po roce 1945 se Úterý téměř vylidnilo a ani dosídlením se nepodařilo obsadit všechny domy ve městě.
bylo stále více jak 30 domů neobydleno a proto byly pro zchátralost strženy.
se náměstí podařilo částečně opravit. Ale až po roce 1989 se přistoupilo k větším opravám a záchraně historicky cenných domů. V roce 1992 zde byla vyhlášena Městská památková zóna. Dnes je celé
a žije zde kolem 300 obyvatel.
Z památek za zmínku stojí renesanční radnice z roku 1556. Naproti radnici stojí
nejvýznamnějšího Úterského rodáka Karla Kašpara Reitenbergera. Při 150. výročí jeho narození, mu jeho rodné městečko nechalo osadit na jeho domě pamětní desku. Ta se ale v 50.letech ztratila, a tak při 222. výročí zde byla usazena deska nová.
Uprostřed náměstí se nachází Mariánský, morový sloup z roku 1731 s ústřední sochou panny Marie a tří dalších světců - sv. Vojtěchem, Floriánem a Šebestiánem.
Původní dřevěný Kostel sv. Jana Křtitele pocházel z roku 1183.
byl postaven v roce 1698. Klášter využil přítomnost významného barokního stavitele Krištofa Dientzenhofera na přestavbě kláštera v Teplé a nechal mistra zpracovat návrh nového úterského kostela. Zajímavé na kostele je, že loď kostela je zvenku oválného, ale uvnitř osmibokého půdorysu.
O historii a památkách Úterý se dozvíme mnohem více, pokud navštívíme naučnou stezku v Úterý. Stezka vede jen ve městě, má 7 zastávek a dá se snadno projet i na kole.
Tady popis cyklotrasy 352 končí, ale pokud budeme po ní pokračovat dál tak dojedeme až do Manětína, barokní perly Plzeňského kraje. Tak přeji šťastnou cestu. Pokud se ale budeme chtít vrátit, můžeme to zkusit přes Bezdružice po cyklotrase 2221, která začíná dole pod náměstím na rozcestí za potokem. Z Bezdružic pak můžeme jet po cyklotrase 306 až do Teplé.