Popis cyklotrasy č. 2212

Délka trasy:  26 km (s odbočkami až 31 km)
Náročnost trasy: Středně těžká
Nastoupáme celkem:  257 m
Povrch trasy: Převažují asfaltové cesty, lesní cesty 5 km
Hustota dopravy: Mírný provoz
Cyklotrasa je vhodná pro: Trek, cross a MTB

Cyklotrasa prochází krátkou svou délkou v Karlovarském kraji a zbytek vede na Tachovsku. Začátek trasy v Teplé i konec ve Svojšíně leží na železniční trati. Cyklotrasa je proto vhodná i rodiny s dětmi. I když vede místy po horších polních cestách, dá se snadno projet i na trekových kolech.    

Průjezdní místa (PM):

Klášter Teplá (Stift Tepl) - 0 km (rozc.s CT  306, 361362, 352, 2233)
Klášter premonstrátů v Teplé založil blahoslavený Hroznata. Premonstráti patří mezi nejstarší mužské řády u nás. Klášter v roce 1993 oslavil již 800 let své existence a za své existence mu několikrát hrozilo, že bude zrušen. Nakonec se to ale podařilo až komunistům. Po roce 1948 byly v Československu mužské řády zakázány a v klášteře přes 20 let sídlila armáda. Tím začal velký úpadek kláštera a jeho ničení. V 90. letech už byl
. Návratem premonstrátů zpět do kláštera po roce 1990 se podařilo klášter zachránit před úplnou likvidací.
Informace o klášteře najdete i na trasách 306, 361, 352.
Klášterní park byl vybudován v anglickém stylu na počátku 20. století. Tepelský klášterní park, rozkládající se na pravém břehu řeky Teplé, je řešen přírodně-krajinářsky s použitím původní přirozené vegetace. Zásadní přestavba parku byla provedena počátkem 20. století. V parku můžeme putovat po jednotlivých zastaveních krátké
  a můžeme zde také vidět 
, která je ukázkovým příkladem vitality starých stromů. Zde v klášterním parku si zřídil uznávaný královský astronom a opat kláštera Alois David malou hvězdárnu, druhou pak postavil na Branišovském vrchu u Nežichova (po CT 2233).

Obec Klášter - 0,1 km (rozc. s CT 361, 352)  
V okolí kláštera vznikla malá obec, které se říkalo Klášter. Za doby, kdy byl představeným kláštera opat Helmer, byla v obci roku 1912 postavena lidová škola a pošta. Obec Klášter mívala i vlastní faru a  lesní úřad, který sídlil v budovách, kde je dnes vstup do kláštera. Obec pak byla v 60. letech zrušena a přičleněna k městu Teplá.
Nedaleko vchodu do kláštera u zahradní zdi ještě v 50. letech stávaly zbytky 
. Ten byl údajně založen roku 1200, jmenoval se prozaicky -
 a v roce 1949 se zde uvařilo poslední pivo. Pivo nemělo žádné zvláštní jméno a vyráběly se 4 základní druhy - Výčepní desítka světlá a tmavá a Ležák 12° světlý a tmavý. Když klášter ve 40. letech obsadila armáda, nechal velitel posádky pivovarský komín vyhodit do povětří, ale vojáci použili příliš dynamitu a zničili tak téměř celý pivovar. 
Na rozcestí u školy odbočíme vpravo a po levé straně uvidíme zahradnictví Zahrada Teplá. Zde se dvakrát do roka pořádá největší zahradnická akce pro veřejnost v Karlovarském kraji. Zahradnictví v Teplé bylo založeno v roce 1959 a bylo vybudováno pro potřeby tehdejších státních statků jako rychlírna zeleniny.
Dál pokračujeme po silnici kolem na rozcestí u rybníka Betlém.

Na Říčce -  1,9 km
Na rozcestí cyklotrasa pokračuje rovně, ale doporučuji odbočit vlevo ke Stierově mlýnu, který je od rozcestí vzdálen 250m. Mlýn tu stával již v 18. století, ale v roce 1908 ho nechal zmodernizovat opat Helmer, který se tu narodil a na svou dobu to byl pokrokově vybavený mlýn. Pohon byl na vodní turbínu a přes transmisi se pohánělo mlýnské kolo. Voda byla přiváděna z nedalekého potoka Teplá. Z vodního
 už se zachoval jen jeho konec. Brzy byl pohon mlýnu převeden na elektřinu. Ve mlýně byly přes řemeny poháněny všechny pohyblivé části mlecího zařízení a na svou dobu to byl v širokém okolí nejmodernější mlýn. Mlýnice se zachovala a na obrázku je to ta cihlová budova bez omítky. Po válce mlýn premonstrátům zabavili komunisti a v 60. letech ho koupil soukromník, který ho vlastní do dnes. Na štítu obytného domu se zachoval
s uvedeným rokem přestavby. Před obytnou budovou můžeme vidět
 s řemenicí, který majitelům dodnes slouží jako zahradní stolek.
Vrátíme se zpět na cyklotrasu a pokračujeme do Křepkovic.

Křepkovice (Schribowitz) -  2,7 km (rozc. s CT 2208)
Tato obec, dříve s vlastním obecním úřadem, leží v nadmořské výšce 695 m. Klášterní V domě čp. 19 se v letech 1902  - 1905 nacházela „flusárna“, což je název pro výrobnu draselného louhu. Obec měla před 2. světovou válkou 211 obyvatel a 41 domů. Nacházela se zde základní škola, farnost spadala pod tepelský klášter. Známé byly zdejší výborné minerální prameny. Vlivem pozdějších meliorací však většinou zanikly nebo zůstaly narušeny. Při silnici do Kláštera upoutá pozornost velký pomník z 19. století, který nechala zřídil jedna zdejší rodina.

Křepkovická kyselka -  3,7 km (rozc. s CT 2208)
Zde v údolí Hadovky se můžeme zastavit u pramene Křepkovické kyselky. Ta leží u potoka jen nedaleko od jeho pramene. Byla využívána již ve středověku. Jímaní pramene je upraveno s kmene stromu a můžeme si všimnout. že pod ním je vidět pozůstatek staršího jímání, snad ještě ze středověku. Při poslední úpravě jímky se v prameni našly zbytky věcí ze středověku a raného novověku. Z kyselky také pochází nejstarší dochovaná keramika nalezená z minerálního pramene v Karlovarském kraji a snad možná i možná v celé ČR.
Naše trasa tu odbočuje vlevo do Loučského lesa na lesní cestu.

Hanov (Honau), horní rozcestí -  7,0 km (rozc. s CT 2208 , 2224)
Jméno vzniklo patrně z osobního jména Johannes (Hannes, Hána), nebo název obce souvisí s rodem Hanovců (boční větev Švamberků), kteří zde pravděpodobně měli své sídlo.
První zmínka o vesnici se nachází v dokumentech chotěšovského kláštera z r. 1367 jako součást jeho majetku. Od 16.století patří ves k bezdružickému panství. V roce 1828 byla v obci zřízena putovní domácí škola. V roce 1893 postihl obec velký požár a většina domů se musela obnovit, zároveň byla postavena i nová budova školy. Po vysídlení došlo k drastickému snížení počtu obyvatel. Zatímco v roce 1930 bylo v Hanově 206 obyvatel v 36 domech, v roce 2004 je zde vedeno jen 29 domů a 16 stálých obyvatel.
Na dolní křížovatce ve vsi (400m) je další rozcestí s trasou 2219, která vede do Bezdružic.

Osada Lestkov pochází z počátku 13. století, kdy náležela panství Ratmíra ze Švamberka. Již v 15. stol. byl Lestkov povýšen na městečko s řadou privilegií, jako např. právo výročního 8 denního trhu, svobodného obchodu a právo vařit pivo. V polovině 19. století už měl Lestkov téměř 1000 obyvatel a byl větší než Bezdružice. Bývala tu i početná židovská komunita. K nejznámějším majitelům Lestkova patřil Jan Rulant z Lestkova a Švamberka, který byl majitelem Lestkova od r.1397 do husitských válek a později se stal hejtmanem Plzeňského kraje. Obec v 18. a 19. stol postihlo několik požárů. V roce 1913 vyhořela část městečka s takzvanou židovskou uličkou a synagogou. Po odsunu německého obyvatelstva došlo ke podstatnému poklesu významu městečka. V současnosti trvale žije v Lesktově něco kolem 250 obyvatel.
Uprostřed náměstíčka stojí kostel zasvěcený Sv. Prokopovi, vybudovaný v roce 1375 a barokní přestavba proběhla v letech 1740 a 1780. V říjnu 1993 se na kostele prolomil krov a propadla se střecha. Od roku 2000 probíhá boj o záchranu aspoň jeho části. Na náměstíčku jsou vzácné barokní sochy Sv. Dominika a Sv. Antonína Paduánského. Vedle kostela stojící budova je bývalá škola, ve které se vyučovalo do roku 1995. Za kulturní památku je považována také budova špýcharu, č.p. 84 a socha sv.Prokopa - patrona městečka ve stromořadí na náměstí. Ke sv. Prokopovi se každoročně v červenci koná pouť.
V okolí Lestkova existovaly středověké osady Křivoústy, Tisvice a Kopáčov, které zanikly již v 15. stol. V 60. letech 20. století zanikla i víska Milkov, která se rozkládala nad údolím potoka Hadovka při zaniklé cestě z Lestkova do Bezdružic přes Kohoutov a Horní Polžice.

Samota Dolní Víska leží na úpatí Kamenného vrchu. Nedaleko odtud stávala, dnes již zaniklá osada Horní Víska. Okolní půda s vysokým obsahem žuly se nikdy nehodila k zemědělství. Malá pole, obehnaná žulovými kameny nedávala naději na slušné živobytí. Přitom právě žula je tady vnímána uprostřed svoru a jílových břidlic jako neobvyklá hornina. Potok, který tudy protéká, se vlévá do Kořenského potoka, přítoku potoka Kosího. Dolní Víska patří k nejzapomenutějším sídlům v regionu. Řada obyvatel okolních obcí o její existenci ani neví.
Na bývalé návsi dnes najdeme, krom několika stavení, turistický rozcestník modré značky, přístřešek a mezi starými stromy kamenný křížek.

Olbramov (Wolfersdorf) - 15,8 km (rozc. s CT 2205 a 2206)
Své jméno získala tato obec po neznámém Olbramovi či Wolframovi, někdy z počátku 13. století. Ves patřila ke konci 14.století Vilému z Volfštejna na Olbramově. V tereziánském období zde stál hospodářský dvůr třebelsko-trpístského statku s ovčínem, chmelnicí a násadným rybníkem. V roce 1930 měla ves 48 domů a 244 obyvatel. V roce 2004 zbylo jen 20 trvale obydlených domů s 52 obyvateli, dalších 12 domů je využíváno k rekreaci. Od roku 1990 je Olbramov samostatnou obcí. I přes malý počet obyvatel má tato obec mnoho příznivců a pořádá se zde během roku několik kulturních a společenských akcí. Nejznámější je květnová pouť sv. Jana Nepomuckého a v říjnu probíhající Vendelínský divadelní jarmark.
V ohradní zdi bývalého panského dvora stojí
, opravená v letech 1990 – 1992.
Na bývalé cestě z Olbramova do Horních Kozolup stával vysoký kříž, který vykoval a nechal postavit v roce 1782 olbramovský kovář Andreas Zimmer. Býval nejstarším křížem v širém okolí, než byl v 80. letech 20. století stržen a odvezen, nikdo neví kam. Sdružení "Pomozme si sami" postavilo na okraji obce
. Možná stojí za zmínku, že lipové dřevo, z kterého je Kristus, pochází z obce Smerčí až na Valašsku a kámen, ve kterém je dubový kříž posazen, je z bývalé obce Dolní Víska. Dub, ze kterého byl vytesán kříž, vyrostl v lese na katastru obce Olbramov. Nový kříž byl vysvěcen při příležitosti pouti sv. Jana Nepomuckého děkanem Jiřím Hájkem ze Stříbra dne 12. 5. 2001. 
V centru obce, mezi několika stromy stojí nenápadné sousoší sv. Rodiny - panny Marie a svatého Josefa, jak drží za ruce mezi nimi stojícího malého Ježíška, což je veliká zvláštnost. Ježíšek bývá zobrazován většinou jako miminko, které chová Panna Marie v náručí a ne jako chlapec, který už chodí. Dříve zchátralá socha byla obnovena při Vendelínském divadelním jarmarku dne 19. 10. 2002.

Černošín, rozc. - 18,4 km (rozc. s CT 2220)
Nadohled Černošínu přijedeme na rozcestí s cyklotrasou 2220. Ta odtud odbočuje a převážně po polních a lesních cestách vede do údolí Hadovky pod Kokašicemi a napojuje se tam na trasu 2213.
My však pokračujeme na Černošín silnicí lemovanou několika jírovci, které tu byly před 120 lety vysázeny v souvislé aleji.

Černošín (Tschernoschin) - 19,4 km (rozc. s CT 2215)
Obec leží pod Vlčí horou a vznikla někdy v 13. století. Nějakou dobu patřila Švamberkům posléze, asi od roku 1400 pak pánům z Volfštejna. Na počátku 16. stol získali Černošín opět Švamberkové, kteří jej v roku 1551 povýšili na městečko. Po třicetileté válce zanikl hrad Třebel a Černošín se na 200 let stal součástí trpístského panství. V roce 1873 byl statut městečka změněn na město. K nejvíce rozvinutému řemeslu v 19. stol patřilo obuvnictví, což vedlo v pozdější době k založení dvou továren na obuv a koželužny. V poválečných letech 20. stol tady sídlil závod Kozak, vyrábějící kožené zboží.
Neblahým způsobem zasáhly do osudů městečka požáry. Současnou podobu města ovlivnil požár v roce 1611, při kterém vyhořela větší část původní zástavby. Po požáru nařídili Švamberkové rozšířit původní sevřenou komunikaci procházející městem na prostorné náměstí.
V roce 1930 měl Černošín 279 domů a 1 529 obyvatel, z nichž pouze 50 bylo české národnosti. V roce 2004 je zde evidováno 230 domů s 924 obyvateli. Převážně jednopatrové zástavbě zdejšího náměstí dominuje kostel sv. Jiří. Černošínské náměstí zdobí také dvě barokní kamenné sochy. Starší z roku 1732 znázorňuje sv. Jana Nepomuckého, doprovázeného andílkem s knihou. V dolní polovině náměstí je postavena socha sv. Floriána z roku 1748. V dolní části náměstí byla obnovena kašna postavená v r.1879, která v r.1969 musela ustoupit benzinové stanici. Podstatnou část kašny se ale podařilo zachránit a po revoluci zase musela benzinka ustoupit kašně.

Volfštejn (Wolfstein) - odb. z trasy 1,7 km
Vlčí hora (704m), neboli Vlčák je třetihorní sopka západně od Černošína, která na východním výběžku ve výšce 600 m skrývá zříceninu hradu Volfštejn (kol. r.1240). Volfštejn patří mezi nejstarší hrady u nás. Předpokládá se, že hrad stavěl Vítek Hedvábný, podobně jako Radyni či Helfenburk. V 15. století za krále Jiřího z Poděbrad byl hrad pobořen a centrum panství se přesouvá z Volfštejna na nedaleký hrad Třebel. Nejvýznačnějším pozůstatkem je 22 m vysoká podivuhodná
, do níž se vstupovalo v 1. patře románským portálkem. Její vnitřní průměr je nahoře i dole stejný a kónický tvar je docílen ubýváním tloušťky zdi.
Vlčí hora a oblast Kosího potoka patří k vegetačně nejzajímavějším územím na Tachovsku. Vlčí horu navštívil při svých geologických výletech údajně i J. W. Goethe, když pobýval v Mariánských Lázních. V blízkosti Černošína se nachází přírodní rezervace Pod Volfštejnem, kde se dříve doloval speciální "modrý kaolín", používaný k výrobě tavících tyglíků (keramických nádob). Pro horní vrstvy jílů si dojížděli hrnčíři z Černošína i ze širokého okolí. Dnes je zde přírodní rezervace chránící vstavačovité rostliny.
Severně od Volfštejnu je přírodní památka Černošínský bor a v údolí Kosího potoka je zřízena naučná stezka. 
Na hrad se dá z Černošína vyjet po žluté jen na horském kole, ale místy asi budeme muset tračit.

Ekodepon, rozc. - 20,9 km
Odbočka (250m) ke areálu Ekodeponu. V roce 1993 se několik obcí rozhodlo založit sdružení na zřízení skládky odpadů v Černošíně. Založilo tedy firmu Ekodepon, která skládku provozuje a vybudovalo školící centrum s naučnou stezkou. Pokud bychom chtěli školící centrum navštívit, je nutno se předem objednat na tel. 603 910 878 nebo e-mail: info@soccernosin.cz.
Stezka je lemována informačními panely, na kterých jsou vyobrazeny „cesty“ odpadů, které jsou vytříděny z domovního odpadu, co se s nimi dále děje a jak jsou následně využívány. Stezka prochází kolem řízené skládky odpadů kompostárny a kogenerační jednotky, kde je z jímaného skládkového plynu vyráběna elektrická energie. Stezka také ukazuje, co se děje s odpady, pokud jsou, a nebo nejsou správně tříděny.

Lažany (Losau) rozc. - 21,7 km
Na rozcestí do Lažan můžeme udělat krátkou odbočku. Nedaleká ves (asi 400 m z rozcestí) se rozkládá kolem nepravidelné návsi se dvěma rybníčky. Původní zástavba jižní strany návsi téměř zanikla po r.1945 vč. kaple. V druhé polovině 14. století náležely Lažany k hradu Volfštejn, později k panství nedalekého hradu Třebel a po jeho zničení přešly k Trpístům. V r.1930 měla vesnice 175 obyvatel, v současné době jich zde žije kolem deseti.
Jižně od Lažan byla dlouhá léta vojenská střelnice stříbrské posádky. V provozu byla až do 90. let, pak byla zrušena.

Ostrovce (Ostrowitz), rozc. - 22,1 km
Ves v údolí Dolského potoka, vzdálená asi 600 m z rozcestí. Prvá zmínka o vsi je z roku 1379, kdy patřila hradu Volfštejn a tehdy se o ní mluví jako o vsi Petra z Volfštejna. Po zániku Volfštejna byla přikoupena ke hradu Třebel. U třebelsko-trpístského statku zůstala až do konce feudalismu. Roku 1930 měly Ostrovce 140 obyvatel, v současné době zde žije asi 25 obyvatel.
V obci seskupené kolem malé obdélné návsi je možno dosud nalézt některé architektonicky zajímavé stavby, jako je špýchar, nebo dřevěné pavlače hospodářských usedlostí. V dolní části návsi stojí obdélná kaple s věžičkou.

Svojšín (Schweissing) - 25,5 km (rozc. s CT 2211, 2213 a 2222)
První osídlení zde vzniklo pravděpodobně již na konci 11. století. Prvními svojšínskými pány byli bratři Oldřich a Beneda a oba jsou zmiňováni jako synové Ctiborovi již v roce 1175. Páni ze Svojšína patřili ke starému českému šlechtickému rodu. Ti drželi tvrz a ves Svojšín bez přerušení až do konce 14. století. Po té se majitelé svojšínského panství často střídali a nejdéle tu z nich vládli pánové z Příchovic. Antonín Petr hrabě Příchovský z Příchovic se narodil roku 1707 ve Svojšíně a nepochybně patří k nejvýznamnějším rodákům. Roku 1763 se stal 21. pražským arcibiskupem, zemřel 14. 4. 1793 a byl pohřben v chrámu sv. Víta. 
V roce 1554 získávají Svojšín Příchovští. Později, roku 1723 nechává Judita Příchovská na místě staré stavby vystavět barokní zámek a dvě okrasné zahrady. Roku 1795 prodali Příchovští svojšínský statek Bigattům a po nich pak jej získal Dr. Klement Podeville, který jej vlastnil do roku 1945. Dnes zámek patří obci Svojšín, která jej celý musela zrekonstruovat, protože zámek dlouhá léta chátral. S 
.
Původní románský kostel sv. Petra a Pavla z doby kolem roku 1200 byl v 17. století zbořen až na věž a severní stěnu a byl znovu vybudován v barokním slohu. Zařízení, většinou barokní, gotická socha sv. Šebestiána, rokoková kopie deskového obrazu "Svojšínské Madony" z poč. 15. století (originál je zapůjčen NG).
Ve Svojšíně můžeme ještě vidět další památky - kašnu se sochou Jana Nepomuského, nebo válečný pomník a několik chráněných stromů.

 

 
Datum aktualizace 11. 11. 2006 - 20:28