Nadregionální cyklotrasa 604 Kynšperk - Chodová Planá (Plzeňský kraj)

Průjezdní místa (PM):
Cyklotrasa propojuje dvě významné národní trasy, cyklostezku Ohři (trasa 6) a magistrálu Český les (trasa 36).  Nenáročná rovinatá trasa vede údolím Šitbořského potoka Chebskou pánví a vytváří tak příjemnou spojku z Mariánskolázeňska na páteřní cyklostezku Karlovarského kraje. Je to první úsek regionální trasy, která by měla v budoucnu pokračovat přes M.Lázně do Plané v Plzeňském kraji. Od roku 2012 je vyznačen úsek mezi Klimentovem a Hamrníky na Mariánskolázeňsku.

 
Kynšperk (Königsberg), lávka -  odb. z trasy 1 km (rozc. s CT 2136)
Kynšperk byl původně pevností českých králů na hranicích státu a už v roce 1232 byl povýšena na město. V městě můžeme vidět několik zajímavých památek - pozůstatky hradu Königsberg, katolický a evangelický kostel, panský dům, sloup nejsvětější trojice, židovský hřbitov, kynšperskou branku a jiné. Technickou památkou byla původní železobetonová lávka o délce 130 metrů, u níž stával i domek k vybírání mýta. Byla ale celkem zbytečně zničena při osvobozování v roce 1945. V roce 1947 ji nahradila nová dřevěná lávka. I když byla v roce 1950 rovněž zničena povodní, tak ještě v tomtéž roce byla obnovena. Konstrukce kynšperské lávky je mimořádně silná - však také lávka je po českokrumlovské rechli nejdelší dřevěnou lávkou u nás. Lávka měří 63 metrů a obstarává spojení mezi středem města a nádražím. Kynšperská lávka - co do důmyslnosti své konstrukce- má svou obdobu snad jen v Suchovršicích na Trutnovsku. Dolní Dobroše - 0 km (rozc. s CT 6 a 2245)
Od lávky v Kynšperku vyrazíme po trase č.6 ve směru na Cheb a zde na rozcestí pod Dobrošemi pak začíná naše trasa č.604. Je zde rozcestí s cyklotrasou 2245, která stoupá po lesní cestě do Kolové u Kynšperka. Zde na rozcestí také opustíme cyklostezku Ohře a vystoupáme silničkou na Dobroše.
Dobroše (Dobrassen) - 0,8 km
V dolní části vesničky Dobroše vystoupáme mírný kopec do centra vsi. Je tu jen pár domků, ale bývalo zde dříve asi pět dvorů. Dnes jsou Dobroše rekreační osadou a jsou součástí obce Odrava.
Pokračujeme silničkou z obce, projedeme kolem obnovených Božích muk z roku 1862 a pak přijedeme na kruhový objezd u mostu přes dálnici R6. Tady je možné odbočit k zámečku Kamenný dvůr. Před pár lety to ještě byla ruina starého zámku a dnes je zde hotel, restaurace a krásně upravený park.
Návrší (Rolessengrün) - 1,9 km
Přes kruhový objezd dál pokračujeme rovně a na následujícím rozcestí si můžeme mezi stromy prohlédnout obnovený obce Tuřany. V Návrší projedeme kolem zastřešeného altánu, kde se obvykle cyklisté schovávají před deštěm a pokračujeme dál do Tuřan.
Tuřany (Thutrn) - 3,7 km
Malebná osada leží v údolí na soutoku Lipoltovského a Štibořského potoka. Byť je to jen malá obec, najdeme zde v Tuřanech příjemnou hospůdku nad obecním úřadem a také jednu významnou historickou památku - pěkně udržovaný hrázděný statek čp.3, který uvidíme na další zastávce. Obyvatelé Tuřan i okolních vsí zde v roce 2007 obnovili masopustní tradici.
Tuřany statek - 4,3 km
Asi kilometr za obcí přijíždíme k hrázděnému statku. Usedlost je datovaná letopočtem 1854 a uchovala si všechny čtyři základní části chebských dvorců, tedy obytnou budovu, špýchar, stodolu a chlévy, navíc také zvnějšku přistavěnou chlebovou pec. Obytná část má roubené přízemí, hrázděné patro a štít s bohatým šachovnicovým dělením. V blízkosti dvora můžeme spatřit krucifix z roku 1866. Z rozcestí u statku směrem na Lipoltov si můžeme všimnout kolem silnice památné . I když je bříza považována za plevelný strom, tak tady malebná alej z bříz velice významně  dotváří krajinu a působivě oživuje silnici mezi Lipoltovem a Tuřany.
  Úval (Grün) - 6,0 km
Přijíždíme do zaniklé vesnice Úval. Původní název byl Grün u Bečova, pak u Milíkova. Původně měla obec samostatný katastr, pak byla přičleněna k Velké Šitboři, nyní patří k Milíkovu. Pojmenování Úval vzniklo v roce 1952, později osada postupně pustla. Z Grünu pocházel stavitel Schneider který navrhl oltář kostela v Dalovicích (r.1929). V osadě bývalo asi deset dvorů a žilo tu kolem padesátky obyvatel. Dnes tu najdeme jen zemědělskou farmu.
Šitboř (Schüttüber) - 7,2 km
Ves Šitboř je prvně zmiňována od konce 13.století. Od 17.století stával v Malé Šitboři zámeček, který byl po postupné devastaci v r.1974 zbořen. V průběhu 18.století byla ustanovena v Malé Šitboři náboženská obec a žilo zde 27 židovských rodin, což je poměrně značný počet. Malá Šitboř měla v té době kolem 630 obyvatel. Židé v Malé Šitboři si vystavěli v r.1808 malou synagogu. Vlastní modlitebna byla zděná a ve vedlejším dřevěném přístavku byla zřejmě škola a obydlí rabína, v přízemí bývala mikve. Málo početná židovská náboženská obec byla zrušena v r.1875 a duchovní správu zbývajících židovských duší převzal rabinát v Lázních Kynžvart. Synagoga v r.1914 vyhořela a již nebyla obnovena.
Leimbruck (též Bigatodorf) - 8,8 km
V údolí Šitbořského potoka bývala obec Leimbruck. Zde musíme přejet hodně vytíženou silnici č.21. Auta tu jezdí dost rychle, tak si dávejte opravdu pozor. Na druhé straně pak pokračujeme průchodem mezi betonovými svodidly po staré cestě.
Ves po vysídlení německého obyvatelstva už nebyla prakticky osídlena a část osady zanikla záhy po válce. Zbytek vsi prakticky splynul se sousední Žďírnicí (Stürnitz). Ves patřila kdysi královskému bavorskému komoří, svobodnému pánu Klemensovi von Junker-Bigato, který ji zdědil po svém otci. Ve vsi stávalo 32 domů, žilo zde kolem 250 obyvatel a býval tu zájezdní hostinec. Farností patřila pod Milíkov (s výjimkou 2 domů patřících pod Žandov). Pod silnicí vyvěrá pramen Žandováček a dříve se u něj zastavovala projíždějící auta, aby si tu lidé nabrali chutnou vodu. Po úpravě komunikace v letech 1966-68 se silniční těleso přiblížilo bezprostředně k prameni. Byl sice upraven a postaveno k němu přístupové schodiště, ale vlivem nevhodně použitých materiálů pro násep a také používáním soli dochází k jeho trvalému znečišťování a pramen přestal být používán. Svého času v Leimbrucku býval kiosek s občerstvením, ale i ten zanikl.
Salajna (Konradsgrün) - 11,0 km (rozc. s CT 36)
V Salajně se zachovala unikátní lidová architektura s jedinečným souborem uzavřených dvorců, zvaných podle místa původu - jako "francké" a proto obce získala statut Vesnické památkové zóny. Obcím podobného typu jako je Salajna se říká lesní lánové vsi. To proto, že se selské dvorce obvykle řadí za sebou po obou stranách silnice a za každým dvorem leží pás orné půdy jeho majitele. Kruhovitě, nebo polokruhovitě se tyto lány řadí až k hranici pozemků vlastního dvora a zahrnují pole, úhor a les. Informace o obci najdeme na informačním panelu na rozcestí cyklotras u autobusové zastávky.  
Zde naše krátká trasa končí  a napojuje se na magistrálu Český les - trasu č. 36. Vpravo do kopce se dostaneme k nádraží a dál do Chebu, vlevo po magistrále pak do Dolního Žandova. Asi 100 m za odbočkou směrem na Žandov stojí vlevo za potokem starý mlýn. V obci bývaly dříve čtyři mlýny a do současnosti se dochoval jen tento s čp.9. Jmenoval se Gahmühle a je dnes nejstarší stavbou v Salajně. Pochází asi ze 17. století a později byla u mlýna přistavena , od roku 1923 poháněná elektromotorem. Na zadním štítu mlýna byla  malá zvonička a na čelním Kristus na kříži. Zvonička už asi neexistuje, ale   dodnes.
Oddychnout a zrelaxovat můžeme v centru Harmonie, dávají zde různé masáže a energetické terapie.