Domovská stránka > Cykloportál > Přehled cyklotras > > Místní cyklotrasa 2066 Franky - Hohenberg (D)

Místní cyklotrasa 2066 Franky - Hohenberg (D)

Vedení trasy Délka trasy: 8 km
Náročnost trasy: Lehká
Nastoupáme celkem: 86 m
Povrch trasy: Asfaltové silnice, zpevněné vozové cesty 
Doprava: Zvýšený provoz mezi Franky a Libou, jinak slabý nebo žádný provoz
Cyklotrasa je vhodná pro: crossová nebo trekingová kola

Průjezdní místa:

Ukaž na mapě Franky, rozc. (Frankenhäuser) - 0 km  (rozc. s CT 2065 a 2057)
Samota, která byla vždy součástí obce Polná a po roce 1945 téměř zanikla. Zůstalo jen několik chalup u silnice na  Libou. Od roku 1307 spolu s Lipnou a Podílnou byla součástí panství Zedtwitzů z Libé. Po roce 1850 byla samota Franky jako část obce Podílná začleněna do okresu Aš. Než se vydáme po cyklotrase 2066, můžeme odbočit do obce Polná, kde jsou udržované hrázděné chebské statky a několik smírčích křížů.
Ukaž na mapě Polná (Hirschfeld) (odbočka z trasy 1 km)
Hrázděný statek v PolnéVes Polná leží na okraji přírodního parku Smrčiny. Polná byla od roku 1307 spolu s Lipnou, Podílnou a samotou Franky součástí panství Zedtwitzů z Libé. Po roce 1850 byla ves začleněna do okresu Aš. Na konci minulého století to byla už samostatná obec s místní částí Podílná a Franky. Dnes je součástí obce Hazlov. Na konci 19. století žilo ve všech částech obce kolem 640 obyvatel. Po odsunu německých obyvatel a vzniku hraničního pásma byla část domů stržena a ne každý dosídlenec dostal povolení k pobytu v Polné. V roce 1990 bylo v Polné evidováno 64 obyvatel. Ze starší zástavby se zachovala zemědělská usedlost čp. 10, skládající se z obytného domu s hrázděným štítem. Dvůr je uzavřen stodolou a kolnou s letopočtem 1792. K objektu patří kaplička oživená oltářem s lidovou výzdobou. Na štítě obytného stavení je obrázek madony.
Polná patří do území nedotknutého reformací. Proto zůstalo v obci veškeré obyvatelstvo katolické. To vysvětluje větší počet religiózních památek. Najdeme tu několik již vyvrácených božích muk, železných křížů a sloupek se znamením božího oka, datovaný rokem 1900. Z Polné se vrátíme na rozcestí Franky a pokračujeme po cyklotrase 2066 směrem na Libou.
Ukaž na mapě  Libá, továrna - 3,0 km
Přádelna v LibéProjedeme kolem rybníka Velký Frank a ještě před Libou uvidíme velkou budovu staré přádelny. Nechal ji postavit v roce 1910 C.B.Göldner, který měl přádelnu také v Hazlově. Přádelna byla na svou dobu moderní, měla svůj parní stroj pro výrobu elektřiny a vodárnu v horním patře boční věže. Vodárna měla rozvod vody po továrně a byla určena hlavně pro hašení případného požáru. V továrně se totiž zpracovávala bavlněná příze a stále hrozilo nebezpečí požáru. Později byla za továrnou přistavena barvírna nedaleko starého mlýna (Stockmühle) na Vlastislavském potoce. Barvírna ale do potoka vypouštěla jedovaté barvivo a tak se stávalo, že se občas někdo v okolí přiotrávil. Kontaminovaný potok se vléval do rybníka Kladivo (Hammerteich) v Libé a proto zde musela být umístěna tabulka s přísným zákazem koupání.
Při vysídlování Němců se tehdy tzv. němečtí specialisté (pokud to zas nebyli tak velcí hříšníci) mohli využít pro zajištění chodu místních továren a nemuseli být vystěhováni. Toho bylo využito i v textilce v Libé. Zde například jako vedoucí zůstal tehdy mladý Arnošt Frank, člen nacistické strany. Později se stal velmi úspěšným ředitelem a snad i vstoupil do KSČ a pracoval v továrně až do roku 1990. Za socializmu, až do r.1992, byla přádelna součástí podniku Tosta a od roku 1992 ji převzala firma Viba. Provoz byl v roce 1996 zastaven a nyní Viba továrnu pronajímá. 
Kromě této přádelny byly v Libé svého času ještě další dvě větší textilky. Jedna byla v centru obce, původně rukavičkárna, později jako součást podniku Tosta vyráběla i konfekci. Dnes zde sídlí italská firma a vyrábí doplňky pro hotelový provoz.
U rybníku vedle truhlárny byla další textilka Fuchs a Schneider, později závod Chebana vyrábějící úplety. Dnes již žádná textilka v Libé nefunguje.

Ukaž na mapě  Libá (Liebenstein) - 3,7 km (rozc. s CT 2067)
Zámek v LibéPrvní písemná zmínka o obci pochází z roku 1264, kdy Libou drželi páni z Liebensteina a jejichž původ sahá ještě sto let do minulosti. Na vrcholu svého průmyslového rozvoje měla Libá kolem 2000 obyvatel. V současnosti jich zde žije necelých 630.
V okolí Libé je nádherná příroda množství bizardních skal a romantické rybníky. Je zde několik historických památek - stará hradní věž, barokní zámek, kostel sv. Kateřiny nebo několik domů lidové architektury.
U hradu stával nejdříve katolický kostel (od r.1406). Ten však zpustl za doby lutheránské reformace a asi po sto letech byl zbourán. Na  vyobrazeních hradu z roku 1604 můžeme původní katolický kostel ještě vidět. V roce 1755 byl pak postaven kostel sv. Kateřiny, kterému byla postavena věž, oproti projektu, jen do poloviční výšky, protože zámecká kněžna nechtěla, aby ji zvony rušily. Tak kostel zůstal až do dnešní doby jen s poloviční nedostavěnou věží.
V okolí obce jsou hned dva hraniční přechody do Německa - Dubina/Hoheneberg a Libá/Liebensteiner Tor do Selbu. Ve směru na hraniční přechod do Selbu můžeme viděl u cesty porostlý val - barikádu, postavenou Stráží obrany státu (SOS) v roce 1938 na obranu před nájezdy Freikorpsu. Z Libé pak pokračujeme naší cyklotrasou po pravé straně rybníka Kladivo.

Ukaž na mapě Kladivo (Hammer Teich) - 4,7 km
Ranč "U Rózmery"Kladivo je starý obecní rybník. Cyklotrasa zde vede kolem stylového Ranče U Rosemarie, kde se můžeme zastavit na občerstvení. Na Libském potoce pod hrází rybníka stával železný hamr od kterého své jméno rybník zdědil. Nad rybníkem po pravé straně je vyhaslá sopka Blatná (Plattenberg) vysoká 640m. Sopečný kopec je tvořen kvalitním čedičem a již od počátku minulého století se postupně kámen těží. Kamenolom dříve poskytoval hodně pracovních příležitostí pro místní obyvatele. Před několika lety lom koupila německá společnost a pracuje zde již jen několik málo lidí z Libé. Těžba se zrychlila a zdá se, že to nebude dlouho trvat a celý kopec časem zmizí.

Ukaž na mapě Kamenný mlýn (Steinmühle) - 5,1 km
Skalka u Kammenného mlýnaPo cestě z Libé na Dubinu, v místě kde se cesta začíná točit vlevo je starý dřevěný můstek přes Libský potok. Hned za ním je vidět skalka, na které je starý francouzský nápis. Podle pověsti nápis vyryl zběhlý francouzský voják v období napoleonských válek. Zraněný voják došel do těchto míst a ve mlýně, který stál na potoce, požádal mlynáře o pomoc. Hospodář vojákovi pomohl a nechal ho nějakou dobu u sebe ukrytého, dokud se neuzdravil. Když voják odcházel, zanechal po sobě vyrytý nápis na skále: Ať žije hospodář této usedlosti. Vyryto 25.10.1806.
Na vojenské mapě z roku 1938 se v těchto místech uvádí Kamenný mlýn. Patřil k obci Dubina a vznikl v 18. století původně jako drtírna kamenů z blízkého lomu. Po povodni v roce 1800 byl znovu postaven, již jako pila a provozován byl až do roku 1945.
Vrátíme se na silnici a pokračujeme směrem k hranici.

Ukaž na mapě Dubina   (Eichelberg) - 6,1 km (rozc. s CT 2063)
Pomníček LázničkyPřijíždíme do míst, kde stojí budova bývalé pohraniční roty. V těchto místech začínala ves Dubina. Byla to dost roztroušená obec a táhla se pod kopcem Stráně k Hohenbergu. První zmínka o vsi je z konce14. století. V roce 1845 patřila obec k panství Libá. V té době  zde žilo 240 obyvatel. V Dubině byla škola, 2 mlýna, drátovna a lisovna oleje. Téměř polovina obyvatel obce si přivydělávala tkalcovstvím a rukavičkářstvím. Od roku 1850 je již Dubina samostatnou obcí a spadaly pod ní vsi Dobrošov, Hůrka a Lužná. Ve 30. letech to již byla poměrně velká obec s 420 obyvateli. Po válce se obec nejdřív jmenovala Roubená, ale za rok byla přejmenovaná na Dubinu. Počet obyvatel po vysídlení Němců klesl na 113. Ves postihl podobný osud jako většinu obcí, které se v 50. letech ocitly v hraničním pásmu. Do obce, po vystěhování zbylých obyvatel, přijely buldozery a celou ji srovnaly se zemí. Z bývalé pohraniční obce se dodnes nedochovalo žádné stavení.
Naproti pohraniční rotě přes cestu stojí pomníček pohraničníka Lázničky, který tragicky zahynul. Ten v roce 1981 při pronásledování uprchlíka zahlédl v potoce cosi plavat a v domnění, že je to uprchlík, skočil rozehřátý do studené vody, což ho stálo život.
Na jaře roku 2008 obec Libá iniciovala projekt na turistické zpřístupnění mikroregionu, jehož součástí budou i cyklostezky, naučné stezky a také vznik památníku zaniklé obce Dubina.

Ukaž na mapě Stráně (Gehängberg) (odbočka z trasy - 2km)
Stráně - skály nad DubinouNad Dubinou na kopci Stráně (568m) je několik tajuplných skal. Dříve z nich byl široký rozhled na údolí Ohře a protější hrad Hohenberg a skály se staly oblíbeným výletním cílem. Dnes již skály schoval vzrostlý les a místo získalo tak trochu tajemný nádech. Občas se mezi skalisky jezdí závody horských kol. Ke skalám se dostaneme, když v Dubině na signálce odbočíme (po trase 2063) směrem na Aš a první vozovou cestou odbočíme vlevo. Asi po 200m se vydáme zase vlevo lesní cestou a ta nás už ke skalám dovede. Po návštěvě skal se vrátíme na rozcestí cyklotras v Dubině a podle ukazatele se vydáme silničkou směrem na hraniční přechod Hohenberg. 

Ukaž na mapě Rathsam a Fischern - 7,5 km  (odbočka z trasy 1km)
Přírodní památka RathsamZ Dubiny pokračujeme po naší trase na rozcestník turistických tras. Původně cyklotrasa vedla vpravo po žluté pěší značce přímo na přechod, ale cesta je již nesjízdná, protože jsou tam nyní schody. Proto byla v srpnu 2007 cyklotrasa změněna a vede teď po cestě rovně, dolů k Ohři. Na následujícím rozcestí pak jsou nové směrovky. Vpravo vede zpevněná polní cesta k hraničnímu přechodu a rovně pokračuje cesta do rezervace Rathsam. Tady zase můžeme na chvíli opustit naší trasu a navštívit přírodní rezervaci.
Přírodní rezervace Rathsam (v roce 1990 byla vyhlášená jako přírodní výtvor a od roku 1998 je to rezervace) chrání meandrující soutok Ohře a Reslavy a přilehlé mokřady. Východní část rezervace byla v minulosti narušena postavením hraničních zátarasů. V jižní části rezervace se nacházela ještě na konci války obec Rathsam, po které byla rezervace pojmenovaná.
Při průjezdu rezervací narazíme na zbytky stavení podél cesty. Bývala tady totiž ves Fischern - česky Rybáře, nebo také Rybářice. Obec se rozprostírala po obou stranách Ohře, která ji rozdělovala na Českou a Bavorskou část. Obě části byly propojeny mostem. I za první republiky se udržel původní německý název. Česká část byla označována jako Chebský, Český nebo také Katolický Fischern a německá část jako Bavorský nebo Evangelický Fischern. Z vesnice dnes existuje pouze bavorská část. Česká část čítala šest stavení, mlýn a hostinec. Vodní mlýn s pilou byl v roce 1914 opatřen generátorem a zásoboval obec elektřinou a jako jeden z mála na Chebsku fungoval i po čas 2.sv.války. Fischern je jednou z mála obcí, odkud nebylo německé obyvatelstvo po roce 1945 vysídleno. Většina totiž svoje domovy opustila dříve a utekla přes Ohři do Bavorska, ze strachu před divokým odsunem. Most, který spojoval obě části obce, byl záhy po roce 1948 zničen.
Cesta bývalou vsí, podél řeky končí točnou a my se pak musíme vrátit na rozcestí a pokračovat k hraničnímu přechodu, který je od rozcestí vzdálen asi 500m.

Ukaž na mapě Hraniční přechod - 8,0 km
Hraniční přechod Libá-HohenbergTady na hraničním přechodu Dubina / Hohenberg naše cyklotrasa končí. Můžeme však přejet po mostě do Bavorska a navštívit městečko Hohenberg, ležící na okraji Smrčin. Panoramu města zdobí stejnojmenný  markraběcí hrad, zmiňovaný již v roce 1222. Hrad Hohenberg je znám jako jedna z nejlépe zachovalých hradních pevností ve Smrčinách. Z jeho věží je široký rozhled do okolní krajiny a také směrem na bývalou obec Dubinu. Odtud byly po válce pořízeny poslední snímky obce Dubina ještě před jejím zničením. Ve věži najdeme i plánek bývalé vsi. Dnes je na hradě škola v přírodě zaměřená na ekologii. 
Z Hohenbergu můžeme ještě sjet do osady Fischern a prohlédnout si pomníček dvou řek ( Zwei Flüsse Stein) z roku 1980, postavený u soutoku řek Ohře a Reslavy. Odtud se pak můžeme vrátit zpět podél řeky. Vede tudy stezka k prameni kyselky Karolina. Od pramene pak pokračujeme stále kolem řeky a dostaneme se zpět k hraničnímu přechodu.

Děkujeme kronikáři obce Libé, panu Václavu Balvínovi, za poskytnuté informace.

Datum vydání: 16.4.2013 12:36