MINISTERSTVO FINANCÍ

sekce Daně a cla

Odbor

LEGISLATIVA MAJETKOVÝCH DANÍ A POPLATKŮ

Letenská 15, poštovní přihrádka 77

11810 Praha I

E-mali: podatelna@mfcr.cz

Č.j. 26/69 081/2007-262

Ref. Alena Šneberková, prom. práv.

Tel. 2 5704 3388

Fax: 2 5704 2344 Všem krajským úřadům

Datum: 16. srpna 2007

Metodické stanovisko Ministerstva financí ve věci možnosti podání odvolání

Odbor legislativy majetkových daní a poplatků Ministerstva financí Vám předkládá v úplném znění „Metodické stanovisko Ministerstva financí ve věci poučení o možnosti podání odvolání“ v případech, kdy nebylo vyhověno žádosti podané poplatkovým subjektem podle ustanovení 60 a 65 zákona o správě daní a poplatků.

Z uvedeného vyplývá, že tiskopisy vydávané ministerstvem ve věci rozhodnutí o posečkání daně, povolení splátek a prominutí daňového nedoplatku lze použít jen při vyhovění žádosti (v poučení je nepřípustné odvolání). V případě částečného vyhovění nebo nevyhovění žádosti je nutné proti rozhodnutí o žádosti odvolání připustit.

Předpokládáme, že s touto informací seznámíte obecní úřady provádějící výkon správy místních poplatků.

----------------------------------------------

Metodické stanovisko Ministerstva financí ve věci poučení o možnosti podání odvolání

Jedním z problémových okruhů projednávaných na semináři se soudci Nejvyššího správního soudu uskutečněném dne 21. 6. 2007 ve VZ Přehrada v Pozlovicích bylo vyloučení opravných prostředků u institutů zakotvených v části šesté zákona Č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSDP“) — placení daní.

Podle ustanovení ‘ 65 odst. 5 ZSDP proti rozhodnutí o prominutí daňového nedoplatku není přípustné odvolání. Dosud bylo uvedené ustanoveni interpretováno tak, že proti všem rozhodnutím vydaným dle tohoto ustanovení není přípustné odvolání. U všech rozhodnutí podle ustanovení 65 ZSDP bylo poučováno o nemožnosti podání řádného opravného prostředku. V rozsudcích NSS č. j. 1 Ms 85/2005-45 a 2 Ms 207/2005-55 je prezentován rozdílný závěr k obsahu resp. správnosti tohoto poučení. NSS se ve vztahu k nemožnosti přípustnosti odvolání proti rozhodnutí o prominutí daňového nedoplatku zabýval otázkou, zda zákon zde vylučuje obecně odvolání proti rozhodnutí o prominutí, ale i neprominutí daňového nedoplatku, nebo zda užití tohoto opravného prostředku vylučuje pouze v případech vyhovění žádosti, tedy v případech, kdy je daňový nedoplatek prominut. Z toho důvodu podrobil prozkoumání obdobné instituty užité v ZSDP, zvláště ty, o nichž správní orgán rozhoduje k návrhu strany a dospěl k závěru, že opravný prostředek (odvolání) je vyloučen tam, kde je žadateli zcela vyhověno a nebo tam, kde jeho užití výslovně ZSDP vylučuje. To znamená, že proti „pozitivnímu“ rozhodnutí o prominutí daňového nedoplatku, tedy je-li daňovému dlužníku bezezbytku vyhověno, není přípustné odvolání. Proti „negativnímu“ rozhodnutí o prominutí nedoplatku by měl mít daňový dlužník možnost se odvolat.

NSS zde mj. poukázal, že účelem institutu prominutí daňového nedoplatku je mírnit dopad placení daně na daňové dlužníky, pokud by to jinak pro ně znamenalo zásadní ohrožení. Zda správce daně daňový nedoplatek promine, závisí na jeho správním uvážení. Správní uvážení však nelze chápat jako prostor pro libovůli správního orgánu, nýbrž jako relativně abstraktní vymezení kritérií relevantních pro posuzování rozhodovaných případů. Předmětné ustanovení je tedy nutné vykládat tak, že možnost využití řádného opravného prostředku, tj. odvolání, je daňovému dlužníku odňata pouze v případech úplného vyhovění žádosti, tedy v případech, kdy je daňový nedoplatek prominut. Vyloučení možnosti odvolání nepochybně představuje výjimku z obecného pravidla, že proti prvostupňovému rozhodnutí správce dané se lze odvolat.

Na semináři se soudci NSS bylo k samotnému rozsudku NSS čj. 1 Afs 85/2005 resp. 2 Afs 207/2005 zkonstatováno, že NSS trvá a je jednotný ve východiscích odůvodnění těchto rozsudků a navíc je velmi pravděpodobné, že podobný právní výklad bude použit i u jiných institutů daňového řízení. Přestože se jedná o otázky, ve kterých NSS ještě nemá zcela konečný názor, bylo přítomnými soudci naznačeno, že budou o těchto otázkách rozhodovat v duchu extenzivního výkladu rozhodnutí rozšířeného senátu NSS čj. I Afs 86ĺ2004-54.

Jak již předznamenáno na semináři metodiků správy daní v dubnu letošního roku a rovněž na základě následných dotazů ze strany finančních ředitelství byla provedena „revize“ jednotlivých ustanovení ZSDP, kterých by se shora zmíněná argumentace NSS k ustanovení ‘ 65 odst. 5 ZSDP mohla dále dotknout a na které takto dopadá zcela jednoznačně.

Vzhledem k výše uvedenému, po vyhodnocení dané problematiky dospělo Ministerstvo financí k závěru, že takto jednoznačně — bez dalšího závěry NSS analogicky dopadají dále na opravný prostředek upravený v ustanovení 26 ZSDP a 60 ZSDP.

Ve věci přípustnosti odvolání daňového subjektu mění se proto tímto metodické stanovisko k dosavadní praxi tak, že v případě nevyhovění žádosti daňového subjektu (návrhu daňového subjektu) na vyloučení pracovníků správce daně (§ 26 ZSDP), nevyhovění žádosti o posečkání daně a povolení splátek (§ 60 ZSDP) a nevyhovění žádosti o prominutí daňového nedoplatku (§ 65 ZSDP) je nutné proti rozhodnutí o těchto žádostech připustit odvolání.

Toto rozhodnutí v zásadě nemusí obsahovat odůvodnění. Správce daně jej může odůvodnit nad rámec základních zákonných náležitostí (§ 32 ZSDP). Správní úvaha správce dané musí však být vždy seznatelná ze spisu (tzn. pokud není odůvodnění, založit do spisu úřední záznam atp.).

Žádáme Vás o zajištění dodržování tohoto metodického stanoviska. Změna poučení

o opravných prostředcích — nevyhovění žádosti dle ustanovení § 60 a § 65 ZSDP v systému ‚ ADIS bude zadána. Prozatím je třeba rozhodnutí opravovat (editovat) ručně.

V daných bodech lze podle názoru odboru 43 dotčenou argumentaci NSS k ustanovení § 65 ZSDP v zásadě bez dalšího zohlednit a tímto procesním úkrokem od dosavadní výkladové praxe předejít v zásadě zbytečným sporům, aniž by došlo k narušení základního systému vazeb současné úpravy daňového procesu. I přes to, že se nabízí otázka analogie postupu i u rozhodnutí vydaných podle ustanovení § 5 ‚ § 55a a § 55b ZSDP, v těchto není dle Ministerstva financí úprava tak v ZSDP jednoznačná jako u případu § 65 ZSDP. Pokud jde o ustanovení § 5 odst. 3 ZSDP (tj. při nevyhovění žádosti daňového subjektu na delegaci místní příslušnosti), je akcentován mj. rozsudek NSS čj. 7 Afs 95/2006-56, kde je ohledně delegace místní příslušnosti konstatováno, že stěžovatelka rozhodnutím o delegaci místní příslušnosti není krácena na svých právech, protože se o žádných jejích právech nerozhoduje. Jedná se toliko o úkon, který nemá pro svého adresáta samostatný právní význam, pouze se jím upravují procesní podmínky pro realizaci daňového řízení. Rozhodnutí o delegaci místní příslušnosti je rozhodnutím procesní povahy, jímž se upravuje vedení řízení u správce daně a tomu odpovídá i skutečnost, že ZSDP nepřipouští proti tomuto rozhodnutí žádný opravný prostředek. V tomto smyslu rozhodují o delegaci místní příslušnosti i krajské soudy.

Jde-li o rozhodnutí vydané ve smyslu ustanovení § 55a ZSDP, z citovaného ustanovení vyplývá, že nejsou připuštěny opravné prostředky proti rozhodnutí o žádosti O této žádosti může být rozhodnuto kladně i záporně v obou případech.

V případě opravného prostředku proti rozhodnutí o žádosti o přezkum dle ustanovení § 55b ZSDP máme za to, že zde nelze uplatnit pouze izolovaný gramatický výklad věty první a druhé odst. 5 § 55b. Ač se v ustanovení § 55b odst. 5 hovoří pouze o povolení (resp. nařízení) přezkoumání, tedy nikoliv o „nepovolení“ přezkoumání, nelze pouze z toho dovozovat, že by proti rozhodnutí o nepovolení přezkoumání bylo přípustné odvolání. Stejné označení (rozhodnutí o povolení nebo nařízení přezkoumání) je totiž obsaženo i v odst. 4 tohoto ustanovení, kde jsou stanoveny kompetence k vydávání rozhodnutí. Zároveň a zejména v odst. 5 § 55b, kde je ve třetí větě uvedeno, že je-li tímto rozhodnutím přezkoumání povoleno nebo nařízeno, má odkladné účinky vůči rozhodnutí přezkoumávanému “. V této větě se přitom evidentně hovoří o podskupině rozhodnutí uvedených a shodně označených ve větě první téhož odstavce. Zde se jednoznačně hovoří obecně o rozhodnutích ve věci žádosti o přezkoumání (resp. o nařízení přezkoumání z úřední povinnosti) a v textu zákona tak jsou označeny shodně jako ve větě třetí. Komplexním výkladem ustanovení 55b odst. 5 a 4 ZSDP tedy lze dojít k závěru, že pokud zde zákonodárce hovoří o rozhodnutí „povolení“ přezkoumání, rozumí jím i rozhodnutí, kterým není přezkoumání povoleno a že tedy není přípustný opravný prostředek proti rozhodnutí o nepovolení přezkoumání rozhodnutí.

V těchto případech nebude Ministerstvo financí měnit dlouholetou správní praxi resp. metodické stanovisko k ní. Jestliže NSS i u těchto případů dojde v budoucnu k jinému právnímu výkladu problematiky možnosti či nemožnosti odvolání, bude toto stanovisko následně přehodnoceno.

Ing. Jan Knížek

vrchní ředitel skupiny 051

V případě potřeby Vám zašleme předmětné stanovisko na Vámi sdělenou e-mailovou adresu.

JUDr. Zdeňka Jirásková, v. r.

vedoucí oddělení

Místní, správní a soudní poplatky

Za správnost: Alena Šneberková, prom. práv.