Právní názory veřejného ochránce práv za r.2006

Krajský úřad Karlovarského kraje Vám předkládá právní názory veřejného ochránce práva za první a druhé čtvrtletí roku 2006. Hlavní změnou oproti rokům předcházejícím, je fakt, že rok 2005 byl posledním rokem účinnosti správního řádu z roku 1967 (zákon č. 71/1967 Sb.), a tudíž rok 2006 je prvním rokem aplikace nového správního řádu (zákon č. 500/2004 Sb.).

Poznatky a závěry z této zprávy vyplývající rozhodně nejsou a nemohou být absolutními pravdami, a řešení v ní obsažená proto také nemusí být vnímána jako jediná možná a správná. Vůči odborné a laické veřejnosti, by však její obsah měl být zdrojem informací a námětem k úvahám, jakým způsobem by správa věcí veřejných mohla být polepšena.

1. Využití sankce veřejného ochránce práv – zveřejnění nesoučinnosti starosty

Již v roce 2004 zahájil ochránce šetření ve věci nesprávného postupu úřadu při rozhodování o poskytnutí dávky sociální péče. Přesto, že ochránce opakovaně urgoval odpověď na své závěrečné stanovisko ve věci, odpověď starosty města Poděbrady neobdržel. Využil proto svých sankčních oprávnění daných ustanovením § 20 odst. 2 zákona o veřejném ochránci práv a o nedostatku jeho součinnosti informoval nadřízený Krajský úřad Středočeského kraje a na tiskové konferenci dne 8. 3. 2006 informoval veřejnost.

2. Ochránce se zabýval návazně na šetření individuálního podnětu postupem krajských úřadů při vyřizování stížností na úroveň poskytnuté zdravotní péče v situaci, kdy zjistí, že se souběžně věcí zabývají i orgány činné v trestním řízení. Zjistil nesprávný postup Krajského úřadu kraje Vysočina, kde z tohoto důvodu došlo k úplnému zastavení prošetřování stížností. Ochránce spatřuje jako správný postup pouze přerušení šetření stížnosti na nezbytnou dobu z objektivních důvodů (nedostupnost zdravotnické dokumentace). Krajský úřad akceptoval názor ochránce a následně přijal opatření k nápravě, další dva krajské úřady podnikly na základě závěrů šetření kroky ke změně příslušné části svých Pravidel pro vyřizování stížností.

3. Z podnětu Fondu ohrožených dětí zahájil ochránce šetření Městského úřadu Krnov při výkonu sociálně-právní ochrany dětí (dále jen OSPOD). Nezletilí sourozenci byli v dubnu 2005 na základě předběžného opatření umístěni do dětského domova, neboť se společně s matkou ocitli „na ulici“. V srpnu 2005 měla matka zajištěno bydlení a dožádaným OSPOD nebyly shledány nedostatky bránící vrácení dětí zpět. Předběžné opatření nebylo však zrušeno, děti byly ponechány stále v ústavní výchově. V listopadu 2005 zrušil okresní soud předběžné opatření. OSPOD se však odvolal, zajistil pro všechny nezletilé náhradní rodinnou péči, přičemž za tímto účelem předjednal dokonce možnost rozdělení sourozenců, aby byli „snáze umístitelní“. Na základě zprávy o výsledku šetření ochránce rozhodl soud o vrácení nejmladší dcery do péče matky, u ostatních dětí dosud soudní jednání neproběhlo. Starosta přijal opatření k nápravě, nezletilí absolvovali týdenní pobyt u matky.

4. V průběhu hodnoceného období se ochránce opětovně zabýval problematikou vybírání „vstupních poplatků“ (sponzorských darů) jako podmínky přijetí do domova důchodců a vybírání poplatků přesahujících výši úhrad za pobyt v zařízení, které jsou upraveny vyhláškami MPSV. Ač byla již v minulosti v rámci zvláštních oprávnění ochránce tato problematika medializována, ochránce shledal, že postup Krajského úřadu Ústeckého kraje při výkonu dozoru nad samostatnou působností města byl nedostatečný, neboť vedl pouze k nápravě napadených usnesení Rady města Roudnice nad Labem, která o „vstupním poplatku“ hovořila, nikoliv však k nápravě protiprávní praxe vybírání těchto nezákonných poplatků. Krajský úřad provedl opatření k nápravě, která mu ochránce uložil, zejména projednal stanovisko ochránce na pracovní poradě hejtmana i na pracovní poradě legislativně-právního odboru krajského úřadu, zveřejnil je na svých webových stránkách v sekci metodické pomoci obcím a vyzval starostu k přehodnocení přístupu k vybírání darů v domově důchodců. V závěru loňského roku se ochránce obrátil také na ředitele Krajského úřadu Jihomoravského kraje se žádostí, aby krajský úřad neprodleně provedl úkony dozoru nad samostatnou působností města Rosice, neboť zjistil, že žadatel o umístění do Penzionu pro důchodce v Rosicích je povinen předem uhradit určitou finanční částku (10.000,- až 20.000,- Kč) jako dar, a teprve po předložení stvrzenky o zaplacení rozhodne úřad o umístění žadatele do penzionu. Dále pak žadatel o umístění v penzionu vloží do nadace na provoz a vybavení penzionu libovolnou finanční částku dle vlastní úvahy. Krajský úřad se s názorem ochránce, že jde o jednání v rozporu s právními předpisy, ztotožnil. Městu Rosice proto v rámci dozoru nad samostatnou působností obce doporučil zjednat nápravu usnesení Rady města, které povinnost hradit vstupní poplatek žadatelům o umístění stanovilo.

5. Ochránce rozhodl o zahájení komplexního šetření z vlastní iniciativy ve věci obecných postupů při zápisu osob v psychiatrických léčebnách do zvláštních voličských seznamů. Vedly ho k tomu informace, které vyšly najevo, když Nejvyšší správní soud (usnesení sp. zn. Vol. 29/2006) dospěl k závěru, že v Psychiatrické léčebně v Dobřanech byl porušen zákon č. 247/1995 Sb., neboť navrhovatel nebyl zapsán do zvláštního seznamu voličů, ač je pouze omezen, a nikoliv zbaven, způsobilosti k právním úkonům. Záměrem šetření je zjistit, jak psychiatrické léčebny postupují při realizaci volebního práva osob, které jsou ve způsobilosti k právním úkonům omezeny. Ochránce si v první fázi šetření vyžádal přehled o počtu osob zapsaných ve zvláštních seznamech voličů v jednotlivých volebních okrscích. O výsledcích šetření bude informovat v dalších zprávách.

6. Ochránce řešil také stále frekventovanou problematiku narušení příjezdové cesty a nařízení stavebních úprav. V důsledku zvýšení terénu v souvislosti s vydlážděním příjezdové cesty, která je ve vlastnictví sousedky, došlo k tomu, že vrata garáže stěžovatelů nejdou otevírat a voda stéká pod jejich dům. Stavební úřad rozhodnutím podle ustanovení § 102 odst. 2 stavebního zákona nařídil sousedce provedení úpravy zpevněné plochy tak, aby bylo zajištěno bezproblémové užívání stávajícího vjezdu do garáže sousedů, rozhodnutí však nebylo dobrovolně vykonáno. Stavební úřad povinnou opakovaně pokutoval namísto zajištění náhradního výkonu, tj. provedení stavebních úprav na vlastní náklady a jejich návazné vymáhání po povinné. Ochránce upozornil, že takový postup je nezákonný, neboť opakovaně postihuje jednorázový přestupek a evidentně není ani účinný k zajištění průchodu práva jako náhradní výkon rozhodnutí. Stavební úřad argumentaci uznal a informoval ochránce, že opakovaně uložené pokuty vymáhat nebude a neprodleně přikročí k náhradnímu výkonu, k němuž městská část uvolnila finanční prostředky.

7. Veřejný ochránce práv šetřil stížnost na provozování motokrosového areálu na pozemcích, které jsou součástí zemědělského půdního fondu, bez patřičného povolení. Ochránce vytknul dotčeným správním orgánům, tj. stavebnímu úřadu i odboru životního prostředí městského úřadu závažné pochybení spočívající v nečinnosti a nedůsledném postupu ve věci. Zprávu o výsledcích šetření zaslal ochránce i krajskému úřadu, který přislíbil dohled nad dalším postupem obce. Následně ochránce obdržel informaci od obce, že při schvalování změny územního plánu nebyla schválena změna využití dotčených pozemků pro motokros. Další nepovolené využívání těchto pozemků bude sankcionováno.

8. Častým problémem, který ochránce řeší, je nečinnost stavebních úřadů při výkonu rozhodnutí o odstranění nepovolených staveb nebo jejich částí. Jedním z nich byl podnět stěžovatelky ze září 2005, kterou omezuje stavba souseda vzhledem k nesplnění odstupových vzdáleností ve smyslu vyhlášky o obecných technických požadavcích na výstavbu. Stavební úřad sice už v září 2003 nařídil odstranění části dokončené nepovolené změny stavby rodinného domu, stavba měla být dobrovolně stavebníkem odstraněna do 60 dnů od tohoto data, to se však nestalo. Od okamžiku, kdy lhůta k dobrovolnému odstranění uplynula marně, započal běh lhůty (tehdy podle starého správního řádu tříleté) pro náhradní výkon rozhodnutí, ke kterému byl stavební úřad povinen. Stěžovatelka byla úřadem městské části odbývána poukazováním na nedostatek finančních prostředků v rozpočtu a hrozilo tak, že také lhůta pro výkon uplyne marně. Samotný výkon rozhodnutí stavební úřad zahájil až dne 30. 3. 2005, brzy ho ale opět rozhodnutím přerušil pro předběžnou otázku, a to do doby vydání pravomocného rozhodnutí krajského úřadu, který řešil podnět vlastníka k přezkumu rozhodnutí o odstranění stavby v řízení mimo odvolání, popř. rozsudku městského soudu (vcelku nesmyslná žaloba o zdržení se zásahu do vlastnického práva, ačkoliv nešlo o právo, ale o nařízenou povinnost odstranit část stavby). Ochránce úřadu takové jednání vytknul jako pochybení, neboť ani uplatnění podnětu k přezkoumání vykonatelného rozhodnutí v řízení mimo odvolání ani žaloba o zdržení se zásahu do vlastnických práv nepředstavují okolnosti, jejichž posouzení příslušnými institucemi by bylo možno chápat jako předběžnou otázku pro řízení ve smyslu § 29 odst. 1 správního řádu ve spojení s ust. § 40 téhož zákona. Důvodem k odkládání výkonu není ani nedostatek financí, ochránce proto vytknul úřadu nečinnost. Stavební úřad stanovisko ochránce akceptoval, opatřením oznámil pokračování řízení o výkonu rozhodnutí a provedl kroky směřující k faktickému odstranění předmětné části stavby. Ochránce si v červnu u stavebního úřadu ověřil, že výkon pokračuje a vyhradil si zprávu o faktickém dořešení věci.

9. Ochránce řešil kompetenční konflikt mezi Krajskou hygienickou stanicí a Městským úřadem při řešení stížností na hluk ze skateboardového hřiště v obytné zástavbě, narušující svojí intenzitou pohodu bydlení, který hygienická stanice změřila ale neřešila a městský úřad odmítal svoji působnost s tím, že se jedná o veřejné prostranství. Šetřením ochránce zjistil, že hluk skutečně překračuje povolené limity, a že na dané hřiště bylo vydáno stavební povolení i kolaudační rozhodnutí, do kterého však podmínky tehdejšího okresního hygienika nebyly přeneseny. Ochránce považuje hřiště za stavbu a proto požadoval, aby stavební úřad nařídil vlastníku stavby nezbytné úpravy pro snížení hluku. Krajská hygienická stanice argumentaci ochránce přijala a byla součinná, ale stavební úřad ji odmítl, proto ochránce požadoval odstranění zjištěných nedostatků od krajského úřadu. Ten se s jeho právním názorem ztotožnil a vyřízením věci pověřil jiný stavební úřad. Ochránce si vymínil sledování realizace opatření.