Délka trasy: 7 km (s odbočkami až 20 km)
Náročnost trasy: Lehká
Nastoupáme celkem: 138 m
Povrch trasy: Asfaltové silnice III. třídy, 1,5 km po zpevněné štěrkové cestě
Doprava: Jen slabý provoz
Cyklotrasa je vhodná pro: Trekingová a horská kola
Poslední aktualizace: 12.12.2011

PRŮJEZDNÍ MÍSTA (PM):

 Lipová (Lindenhau) - 0 km
Přestože je cyklotrasa 2129 velmi krátká, patří mezi ty nejzajímavější v okolí Chebu. Trasa je přehledně značená a začíná v Lipové na rozcestí v centru obce.
Obec je poprvé zmiňována v roce 1473, jako usedlost Lindenhau. Stálými obyvateli však byla obec osídlena až kolem roku 1770. Lipová se později rozrostla na ves se 67 domy a 451 obyvateli, která náležela pod Kynžvartské panství, z části farností patřící pod Palič a zčásti pod Dřenici. Obec byla majetkem hraběte Metternicha. V místech, kde se nachází obec Lipová a Lipina byly dříve lipové háje. Lípy později Metternichové nechali vykácet a v roce 1905 vlastnili už pouze lesy, menší část obce a vrchnostenskou myslivnu.
Nové období obce Lipová začalo v roce 1960, kdy při volbách 12. 6. 1960 se sloučily Lipová, Palič a Mýtina v jednu velkou obec, která se skládala z patnácti katastrálních území a stala se tak tehdy druhou největší obcí na okrese Cheb. V 80. letech se v obci začalo stavět kulturní středisko. Výstavbu přerušila sametová revoluce a pro rozestavěný kulturák, který se na dlouhou dobu stal jakýmsi pomníkem obce se dlouho nedařilo nalézt využití. V roce 2010 byl zbourán a centrum obce se zrevitalizovalo.
Z Lipové se vydáme po cyklotrase směrem na Doubravu.

 Doubrava (Taubrath) - 2,6 km
V Doubravě se zachovalo několik hrázděných chebských statků, které pro svojí jedinečnost byly v roce 1995 vyhlášeny jako vesnická památková rezervace. Chebské statky patří mezi nejzajímavější památky hrázděných zemědělských usedlostí nejen u nás, ale i v celé Evropě. Hrázděné konstrukce patří do vyšší kategorie stavitelského umění a vznikly někdy ve 12. století v oblasti středního Rýna, odkud je němečtí osídlenci přenesli v 15. století i do Čech. Nejstarší konstrukce byly strohé, později s dekorativními prvky. Trámová kostra se vyplňovala nejdříve jílem, až na konci 19. století se začaly používat cihly. Nejzachovalejší soubor těchto staveb se dochoval právě zde v Doubravě. Nejnavštěvovanější usedlostí je čp. 9, tzv. Rustlerův statek. Jde o roubený dům s hrázděným patrem z roku 1751. Součástí areálu je také chlév, kolna se zajímavě řešenými sloupy a krovy a zděná stodola z roku 1856. V objektu je vyhlášená restaurace, soukromé národopisné muzeum, v jehož expozici si můžeme prohlédnout zemědělské nářadí, nástroje a nábytek z 18. až 20. století. Restaurace má otevřeno denně od 11 hodin, muzeum jen o víkendech a svátcích od 10 hodin, vstupné je 40 Kč (děti a studenti 30 Kč). Dalšími významnými stavbami jsou domy čp. 8, 13, 15, 16. V pečlivě udržovaném statku na okraji vsi se chovají arabští koně. Na území obce roste skupina jednadvaceti památných stromů, lip, dubů a buků, starých 130 až 270 let. Jeden z chráněných buků najdeme hned před Rustlerovo statkem.
Směrovky cyklotrasy nás pak od křižovatky v centru Doubravy dovedou do Mýtiny.  

 Mýtina (Altalbenreuth) - 5,1 km
U autobusové zastávky najdeme tabule s informacemi o obci i jejím okolí. Než se však vydáme po naší cyklotrase dál, prohlédneme si i okolní zajímavosti. Nejprve odbočíme vlevo do centra obce. Mýtina je historicky doložena ve 14. století a vznikla na místě středověké tvrze v území zvaném Freis (Fraisch). Toto území spadalo střídavě pod správu Bavorska a Česka a teprve v roce 1848 bylo definitivně rozděleno a jeho severovýchodní část s Mýtinou připadla k Čechám. Obyvatele většinou živilo zemědělství, půda byla uhelná, díky vyvřelinám ze Železné Hůrky. Proto se také okolí označovalo jako Schwarze Erde - Černá země. Na místě bývalé usedlosti čp.13 stával v minulosti zámeček využívaný zřejmě služebníky z Waldsassenského kláštera. Před druhou světovou válkou byla Mýtina poměrně velkou obcí, ve které žilo přes 800 obyvatel, téměř výhradně Němců. Po jejich odsunu byla většina staré zástavby zbořena a zachovalo se jen několik budov a kaple. Ještě v roce 1998 byly rozeznatelné zbytky zámecké budovy a barokní kaple byla ve špatném stavu a sloužila jako útulek pro ovce. Dnes už nenajdeme ze zámečku téměř nic, nad kapličkou se slitoval jeden místní nadšenec a před nedávnem ji pečlivě opravil, k plné kráse ji chybí už jen dveře.
Ještě před kapličkou, napravo od cesty na rohu u bývalého hostince můžeme vidět malý mlýnský kámen. Ten však není z žádného místního mlýna, ale přivezl ho sem z Německa bývalý majitel hostince jako dekoraci. Silnice dál postupně přechází v kamenitou cestu, na konci obce zahne vlevo a přivede nás ke kyselce. 

 Kyselecký Hamr (Säuerling) - (odb. z CT 1,8 km)
Asi po 1,5 km přijedeme na turistické rozcestí s přístřeškem u Kyseleckého Hamru. Z rozcestí pak ještě musíme sjet po žluté značce k potoku. Cesta je ale vhodná jen pro horská kola, proto méně zkušeným doporučuji raději jít pěšky a kola nechat u přístřešku. Hamr u potoka dávno nestojí a pozorné oko turisty najde už jen jeho základy. U můstku pak ještě odbočíme vlevo a po 200m  uvidíme altán pramene.
Pramen vyvěrá z krystalinických hornin na okraji Chebské pánve, patří však již ke skupině uhličitých vod Mariánských Lázní. Je typickým puklinovým pramenem skrytým v aluviu (nejmladší část čtvrtohor). Voda má nízké pH (4,9) a vysoký obsah CO2, který probublává vodním sloupcem v jímce. Kyselka je zde jímána poněkud neobvyklým způsobem a to kamenným pažením vyrobeným z granitu, které se až do současnosti dochovalo z roku 1648! Obvykle se dříve kyselky jímaly ve vydlabaných kmenech stromů, jako to vidíme často ve Slavkovském lese, nebo se jímaly v dřevěných deskách. Kyselecký pramen je jedinečný tím, že obsahuje vyšší množství lithia a dává údajně přes 200 litrů vody za minutu. Někteří místní obyvatelé říkají, že minerálka pomáhá léčit žaludeční vředy. Další informace o kyselce získáte také na webu České televize v pořadu Večerník z Čech - videočas 12:51 uvedený v dubnu 2006. Za socializmu se pramen nacházel v hraničním pásmu velmi blízko signálky a mohli ho využívat jen pohraničníci. Po revoluci se pramen snažilo využít sdružení podnikatelů a chtělo pramen stáčet. Kolem roku 1996 v Mýtině již investovali miliony na postavení stáčírny. Tu můžeme vidět v Mýtině a proto se odtud musíme vrátit zpět do obce, projedeme opět kolem informačních panelů a odbočíme na Kozly.

 Stáčírna kyselky - (odb. z CT 200 m)
Kousek za odbočkou, po pravé straně cesty, stojí již zarostlý nedostavěný objekt stáčírny minerální vody. Spory mezi vlastníky sdružení ale zabránily dokončení tohoto projektu. V současnosti je jediným majitelem Pavel Dolejší z Karlových Var, který se v roce 2006 pokusil obnovit povolení pro jímání a stáčení pramene. Ještě než se vrátíme zpět na cyklotrasu 2129, můžeme se zastavit na občerstvení v 1,8 km vzdáleném Vraním dvoře. Tam se dostaneme, když budeme pokračovat od stáčírny až do Kozlů.

 Kozly, Vraní dvůr (Gosel) - (odb. z CT 2 km)
Poprvé se obec uvádí roku 1224 jako Gozel. Kozly se v minulosti, stejně jako Mýtina nacházely v oblasti zvané Frais (země nikoho). Rozkládala se kdysi na hranici tří zemí - Bavorska, Čech a Chebu (tehdy to byl svobodný městský stát). V roce 1857, když zanikla oblast Freis, byly Kozly přifařeny ke Starému Hroznatovu, ale do školy se chodilo do Mýtiny. Chebská horní kniha uvádí, že v roce 1804 byl v Kozlech železnorudný důl. V roce 1845 bylo v obci 12 usedlostí, z toho šest hospodářských dvorů. Šest domů náleželo městu Cheb, čtyři ke království Bavorskému a dva k dominiu Hroznatov. Před rokem 1945 bylo v Kozlech 9 osadníků s rodinami. Do současnosti se zachoval poslední dvůr a několik dalších domů. Jedno z chátrajících roubených stavení koupil v roce 1978 pan Lubomír Vrána. Tehdy to byla téměř ruina a pan Vrána z ní od té doby vybudoval krásný rodinný penzion. Nazval jej Vraní dvůr a nabízí turistům ubytování a posezení ve stylové restauraci. Poslední předváleční majitelé Vraního dvora ještě v Německu žijí a občas na opravený dvůr i s rodinou přijíždějí. V roce 2007 pan Vrána restauraci uzavřel pro malou návštěvnost.
Před penzionem můžeme vidět zbytky kmenu staré lípy. V kmeni byla již velká dutina a jednoho dne se podařilo lípu někomu zevnitř zapálil. Lípa už se zachránit nedala a vzácný strom tak po téměř tisíci letech zahynul.
Z Vraního dvora se vrátíme znovu do Mýtiny a pak už se zase napojíme na naši cyklotrasu a pokračujeme po ní kolem bývalé roty pohraniční stráže.

 Mýtina, rota - 5,8 km - (rozc. s cyklotrasou 361 a ICT)
Rota se nachází těsně před signálkou, po které vede značená dálková cyklotrasa ICG - Iron Curtain Greenway a procházející po bývalé železné oponě. Trasu vyznačila v roce 2005 Nadace Oživení. Za existence železné opony  v 80. letech zde byl vybudován velký areál roty pohraniční stráže. Celá tato oblast byla uzavřena před veřejností na čtyřicet let a nyní se jedná s EU o statut chráněné přírodní rezervace. Do roku 1989 byla v areálu pohraniční stráž a pak byl využíván policií. Policie později areál prodala soukromému podnikateli a ten ho chtěl přestavět na penzion. Podle původních plánů měl být penzion otevřen už v červenci roku 2007. Přestavba však zatím nebyla zahájena.
U bývalé roty pak přejedeme signálku a pokračujeme směrem na hraniční přechod.

 Železná hůrka (Eisenbühl) - (odb. z CT 300 m)
Před hraničním přechodem (na 6,5 km trasy) po pravé straně asi 300 m od cesty leží národní přírodní památka Železná hůrka. Původní cesta vede mezi stromy, ale je tak zarostlá, že je neprůchodná. Proto nejlépe se k ní dostane po pravé straně lesíku. Jde o úplně nejmladší sopku v České republice. Naposledy byla činná na rozhraní třetihor a čtvrtohor, což je někdy v rozmezí před 170 - 400 tisíci lety. Na stavbě Železné hůrky se podílely minimálně dvě erupce. Při starší vznikly asi 15 m mocné vrstvy pyroplastických hornin. Na nich leží šikmo vrstvené tufy vyvržené během následující erupce. Sopka přilákala i Johanna Wolfganga Goetha, který ji na svých cestách po Chebsku navštívil 23. srpna 1823. Na konci 18. a na začátku 19. století ještě geologové zcela nevěděli, jak vlastně horniny vznikají. Byli rozděleni na dva tábory - neptunisty a plutonisty. Neptunisté soudili, že horniny vznikají usazováním ve vodním prostředí, a že tedy i Komorní hůrka má svůj původ v uhelných slojích, které později vyhořely. Plutonisté naopak zastávali názor, že je sopečného původu. Dříve se tady těžilo a sopka byla využívána na těžbu silničního štěrku a tím se otevřely vrstvy sopečného tufu. Na těžbě zde pracovali i obyvatelé blízké vesničky Boden. Od roku 1961 je sopka chráněna státem.

 Boden - (odb. z CT 400 m)
V zalesněném údolíčku vedle Železné hůrky bývala ještě před válkou obec Boden, která vznikla na počátku 14. století. Významným dnem pro obec se stal rok 1823, kdy ji navštívil J.W.Goethe se svým sluhou Stadelmannem při průzkumu Železné hůrky.  Boden se také stal v roce 1910 raritou po celém Chebsku. Místní sedlák a švec Nattmüller si zde otevřel výčep s vínem - Weinschenk, ve kterém naléval česká, moravská a maďarská vína. Obec zanikla hned po roce 1945, protože jednak nebyla po odsunu Němců dosídlena a jednak její poloha těsně vedle bavorské hranice nebyla po roce 1948 slučitelná se vznikem hraničního pásma. Po roce 1945 bylo ještě navrhováno její přejmenování na Rovinku, ale k tomu už nedošlo a v roce 1953 byly zlikvidovány poslední domy ve vsi. V Bodenu bylo 9 statků rozmístěných kolem Kyseleckého potoka s 60 obyvateli. Jediným pozůstatkem po bývalé vsi je železný křížek u původního rozcestí do obce před hranicí a rybníčky na Kyseleckém potoce. Najdeme tu ještě i poslední zbytky stavení nebo starý zarostlý pramen ve skruži.
Zase vrátíme zpět na naší trasu a po pár metrech jsme již na samém hraničním přechodu do Bavorska. Před válkou tu ještě stával zděný domek staré císařské celnice.

 Hraniční přechod (CZ / D) - 6,7 km
Po roce 1990 byl obnoven starý předválečný hraniční přechod Mýtina / Neualbenreuth. Je to velmi romantické místo a tak trochu nám připomíná záběry z hranice ve filmu Tři veteráni. Mohou tudy přecházet pěší, cyklisté, jezdci a koňská spřežení v čase 6 - 22 hodin od dubna do září a od října do března jen v čase 8 - 18 hodin. Značená cyklotrasa na přechodu končí, my ale můžeme jet dál a navštívit turisticky zajímavé okolí Neualbenreuthu. Hned kousek za hraniční čárou si můžeme u lípy Evropy zavzpomínat na náš vstup do Evropské Unie v roce 2004.  
Oblast v širokém okolí je známa pod názvem Česko-Bavorský geopark. Je to velmi unikátní území s projevy miliony let trvajících geologických procesů kolem Ohře. V této oblasti se totiž nachází příkopová propadlina, geologicky nejaktivnější oblast Českého masivu a geology je označována jako oherský zlom. Poslední vulkány (Železná a Komorní hůrka) zde chrlily lávu ještě v poslední době ledové. Pozůstatky seismické činnosti jsou patrny do současnosti a přitahují turisty i odborníky z celého světa. Zhruba jednou za 25 let se zde zaznamenají zemětřesné roje a někdy i poměrně silné otřesy. Naposledy bylo na Chebsku zaznamenáno výrazné zemětřesení na přelomu let 1984 / 85 o síle až 4. Richterovy stupnice. Takže podle statistik to vypadá, že můžeme v nejbližší době očekávat další zemětřesení.
I když se hned za hraničním přechodem cesta rozdvojuje, každá z nich končí v Neualbenreuthu.

 Neualbenreuth (Nová Mýtina) - (odb. z CT 1,5 km)
Historický městys Neualbenreuth leží v geografickém středu Evropy ve středohorské lesnaté krajině v severní části Horní Falce. O obci je první písemná zmínka v roce 1284. Na západním svahu Dyleně na tzv. Burgholzu bývaly doly na zlato a rozsáhlá těžba stříbrných rud se uvádí v 16. století za kurfiřta Bedřicha III. u Starého a Nového Albenreuthu. V roce 1595 těžba silně poklesla a pak zanikla. Nový Albenreuth měl staleté úzké vazby na Chebsko, protože i on byl součástí oblasti Frais a po tři století střídavě náležel k Waldsassenu a k svobodnému říšskému městu Cheb. Roku 1591 se datuje začátek tzv. Fraiského recesu s ročně se střídající soudní mocí mezi oběma městy a to trvalo až do roku 1862. Ještě dnes jsou svědky této doby jak chebská hrázděná architektura, farní kostel, chebský městský les, ale také chebské nářečí tzv. egerlandština. 1930 byl Neualbenreuth povýšen na město a byl mu propůjčen městský znak. Obec má v současnosti kolem 1600 obyvatel ve 12 osadách. Správní obec udržuje jako svá vlastní zařízení informační centrum, vlastivědné muzeum a 190 km pěších turistických cest. Před kostelem Sv. Laurencia stojí památník obětem válek a u kostela na hřbitově jeho starší předchůdce postavený na památku obětem ve válce v roce 1871. Informační středisko najdeme na náměstí v krásném hrázděném domku naproti radnici.

 Grenzlandturm (Hraniční rozhledna) - (odb. z CT 3 km)
Asi 1,5 km z centra, východně od města můžeme navštívit Hraniční rozhlednu Grenzlandturm. Stojí na kopci zvaném Lerchenbühl nad Neualbenreuthem a vede k ní cesta značená fialovým kroužkem, která na vrchol překonává 100m výškový rozdíl. O postavení rozhledny se rozhodlo na sněmu Sudetoněmeckého landsmanšaftu v roce 1958. Slavnostní otevření a vysvěcení nové věže proběhlo 4.6.1961. Věž je 19 m vysoká a na rozhlednové patro musíme zdolat 82 schodů. Na zahradě areálu rozhledny stojí model dyleňské turistické chaty v měřítku 1:6, která stála pod vrcholem Dyleně do roku 1948 a byla postavená chebskou sekcí Alpského horského spolku. Rozhledna je otevřená spolu s kavárnou od března do října od 10 do 22 hodin, kromě pondělků. Těsně před rozhlednou stojí kaplička pojmenovaná Maria Frieden, vysvěcená v roce 1963 a vedle ní je umístěn kamenný památník s chebským městským znakem postavený při Chebském Zemském sněmu v roce 1967 na památku padlých, nezvěstných a odsunutých. 
U Albenreuthu můžeme také navštívit nejmladší lázně regionu a zámeček Hardeck. Musíme se vrátit do města a pokračovat směrem na Hardeck po cyklostezce, která vede souběžně se silnicí a dovede nás až do Sibyllenbadu.

 Sibyllenbad (Sibyliny lázně) - (odb. z CT 3,4 km)
Nedaleko Neualbenreuthu od pradávna vyvěrají kyselky pojmenované jako Kateřin a Sibylin pramen. Ty se staly základem pro výstavbu nových lázní, dnes známých jako Sibyllenbad. Pramen i lázně byly pojmenovány po proslulé věštkyně Sibylle Weisové, která žila v oblasti Fraisu. Sibyla prorokovala slávu a pád města na Ohři - Chebu a i na Dyleni (které se podle pověsti propadlo). Sibylino proroctví zneužili i henleinovci pro obhajobu vzniku tisícileté říše. Plány na zřízení lázní už existovaly dávno, ale až po pádu železné opony zanikla poslední příčina, která bránila poklidnému rozvoji lázeňství. Od roku 1989 se Sibyllenbad rozvíjí jako zdravotní a lázeňské centrum. Zárodkem nových lázní se stal dům Maiersreuth, roku 1996 byl otevřen dům lázeňských procedur, 1997 se otevírá lázeňská hala a v roce 1998 se lázně staly státně uznávaným ozdravným místem. V roce 1999 pak byl otevřen park léčivých vod s odpařovací jeskyňkou a nové lázeňské stezky. Přestože lázně vznikly až po roce 1989, najdeme před lázeňskou budovou kamenný pomníček s rokem 1971.
Z lázní se pak můžeme vrátit zpět nebo dál pokračovat po cyklostezce do městečka Hardeck.

 Hardeck - (odb. z CT 4,5 km)
Zámeček Hardeck má dlouhou historii, která se začíná psát roku 1708. Tehdy byl postaven jako lovecké a letní sídlo pro klášter Waldsassen. Dříve to byl malý hrádek, patřící do kruhu ochranných hradů kolem města Chebu. Hardeck byl také součástí oblasti Freis a proto se na něj též vztahoval systém jednoročního střídání soudní moci mezi městem Cheb a klášterem Waldsassen. Při barokní přestavbě byl na zámku zřízen soudní a opatrovnický úřad kláštera Waldsassen.  Ve 17.století nastal úpadek hradu a 40 let byl opuštěný až roku 1844, kdy ho od Bavorského státu koupil Johann Ruderer a využíval ho pro hospodářské účely a také zde zřídil hostinec. V roce 2001 byl zámek opraven a slouží pro privátní bydlení.

Pokud máme ještě dost sil a času, můžeme pokračovat až do Waldsassenu a napojit se na Valdštejnovu cyklotrasu, nebo v Hatzenreuthu přejet hranice a přes Hroznatov se vrátit do Chebu.